| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 26.2.2009
Milionář z chatrče
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Jajar   |
Psema |
. : Recenze
Pohádek o tom, kterak hodný chuďas ke štěstí, lásce a bohatství přišel, je spousta. O málokteré se ovšem píše jako o největším zážitku roku a posléze získá hned osm zlatých sošek, z nichž jsou hned dvě ty úplně nejcennější. Milionář z chatrče je indickou verzí klasického amerického snu, v němž Jamal Malik hledá svou milovanou napříč dekádami, je ochotný obětovat úplně vše, přihlásit se do soutěže, kterou od začátku jejího vysílání spíše opovrhuje a dokonce se i přiznat ke spoluvinně z vraždy ve chvíli, kdy ho na policejní stanici vyslýchá duo vyšetřovatelů kvůli podezření z podvodu. Kluk z chatrče přece nemůže vědět více než právníci, doktoři a další chytrolíni s diplomem. Jenže co když ano? Co když je na Jamalově straně sám osud a jeho život skrývá tajemství, s nimiž zvládne odpovědět na jakoukoliv otázku?
Danny Boyle se do filmových análů zapsal již svým výletem mezi anarchistické feťáky v Trainspottingu, kde předvedl, že má v hlavě tolik invence, že se nemusíme obávat, že by se za celou kariéru začal opakovat. Což potvrdil jak v hororové frašce 28 dní poté, tak v závěru poněkud zmršené sci-fi Sunshine. V Milionáři v téhle technické krasojízdě jen pokračuje. Originální snímání, odvážné úhly kamery, neuhýbání brutálním detailům, to byla pro Boylea cesta k úspěchu. Jeho optikou vám sice film bude od úvodních po závěrečné titulky vnukovat dojem mírumilovné pohádky, při jejímž čtení se pomalu zahlcují slzné kanálky, ale přitom do vás začne od začátku hustit „opravdovou“ tvář Indie, jako to dřív nikdo neudělal. Boyle nezavírá oči před skutečností, naopak ji chytře využívá k produkování emočních vln, které soustavně útočí na smysly. Milionář z chatrče díky tomu nepůsobí vysloveně jako patosem nasáklá romantika, ale jako příběh, který si bere na paškál indickou společnost, kulturu a historii. Samozřejmě, že v poněkud „boyleovsko-hollywoodském“ looku.
U Boyleových filmů byl pro mě – s výjimkou Trainspottingu – vždy problém v tom, že ačkoliv se Danny snažil, nikdy nepřišel na to, jak lehce přecházet mezi žánry a jednotlivými filmovými vrstvami. U 28 týdnů poté přešel z atmosférického hororu do akční řežby, v případě Sunshine spadl do béčkového maglajzu s připáleným karbanátkem jako záporákem. V Milionáři z chatrče na to ale konečně přišel. Pohádkové motivy, thrillové prvky i drama o lidech na okraji společnosti tentokrát dostávají rovnoměrný prostor a Boyle vše spojuje naprosto bezešvě i přesto, že se kvůli několika dějovým liniím (pracuje s dvěma rovinami flashbacků a jednou ze současnosti) nemůže vyhnout jisté mechanizaci při navazování jednotlivých příběhových nitek. Ale ačkoliv postupně spadá do jistého stereotypu, je důležité podotknout, že nikdy nenudí. Občas si totiž dovolí vyprávět Jamalův příběh dříve, než vůbec dostane otázku ve studiu či na policejní stanici, jindy se na samotnou soutěž vykašle úplně a jde pouze za vidinou univerzálního romantického příběhu o lásce překonávající dlouhé roky.
Boyle je v tomhle směru zkrátka hračička a svou technickou zdatností povznáší už tak chytrý a mnohdy trefný scénář (založený na neméně dobré knize) do skutečných oscarových výšin, přičemž se ani na vteřinu nezbavuje svých profláknutých trademarků – brilantní kamery a hudby. Boyle měl vždycky talent na výběr soundtracku a i u Milionáře měl šťastný výběr. V Milionáři z chatrče není hudba jen doprovodem ke kolážím a scénám citového pnutí či diváckého napětí. Boyle hudbu využívá jako nutnou součást děje, hraje si s ní a mnohé motivy využívá opakovaně či v remixovaných verzích, přičemž pokaždé fungují naprosto skvěle a dávají jeho indickému snu patřičnou dávku života. Jediné, co by se mu dalo vytknout, je trochu přeslazený konec, jenž tlačí na divácké rohovky trochu příliš a využívá ty nejzákladnější berličky z učebnice scenáristicky. Avšak Boyleovi to odpustíte.
Nejen proto, že budete hledat při závěrečném hollywoodském tanečku kapesník, ale také z důvodu, že vás celý film bude provázet dost možná nejsympatičtější a nejzamilovanější pár letošního roku. Dev Patel je totiž roztomilejší než tucet malých koťátek, Freida Pinto zase krásná jako obrázek a ostudu nedělají ani jejich mladší verze. Boyle měl ostatně na herce vždycky čuch. Jeho herci-neherci hrají výborně, Patel je se svým vykuleným výrazem dokonce tak „cute“, že byste ho chtěli mít doma na vodítku, ale přesto si nikdo z nich nekrade prostor pro sebe. Boyle si naopak hlídá, aby byly všechny postavy v rovnováze a ačkoliv je Jamal hlavní postavou, svůj prostor dostává i tragický příběh jeho bratra. Přístup je to vychytralý, protože v závěru Boyle vše spojí dohromady a těsně před závěrečným hvizdem konečně předloží parádní katarzi, po níž vám zůstane v hlavě tolik myšlenek, že se jich nezbavíte ani po cestě domů. Milionář z chatrče zůstává v jádru pohádkou, jenže natolik vyspělou, že si všechny ceny zaslouží. Už jen za to, že jako jeden z mála oscarových filmů skrývá pod slupkou celuloidu život a ne jen chladnou vypočítavost.
Pohádek o tom, kterak hodný chuďas ke štěstí, lásce a bohatství přišel, je spousta. O málokteré se ovšem píše jako o největším zážitku roku a posléze získá hned osm zlatých sošek, z nichž jsou hned dvě ty úplně nejcennější. Milionář z chatrče je indickou verzí klasického amerického snu, v němž Jamal Malik hledá svou milovanou napříč dekádami, je ochotný obětovat úplně vše, přihlásit se do soutěže, kterou od začátku jejího vysílání spíše opovrhuje a dokonce se i přiznat ke spoluvinně z vraždy ve chvíli, kdy ho na policejní stanici vyslýchá duo vyšetřovatelů kvůli podezření z podvodu. Kluk z chatrče přece nemůže vědět více než právníci, doktoři a další chytrolíni s diplomem. Jenže co když ano? Co když je na Jamalově straně sám osud a jeho život skrývá tajemství, s nimiž zvládne odpovědět na jakoukoliv otázku?
Danny Boyle se do filmových análů zapsal již svým výletem mezi anarchistické feťáky v Trainspottingu, kde předvedl, že má v hlavě tolik invence, že se nemusíme obávat, že by se za celou kariéru začal opakovat. Což potvrdil jak v hororové frašce 28 dní poté, tak v závěru poněkud zmršené sci-fi Sunshine. V Milionáři v téhle technické krasojízdě jen pokračuje. Originální snímání, odvážné úhly kamery, neuhýbání brutálním detailům, to byla pro Boylea cesta k úspěchu. Jeho optikou vám sice film bude od úvodních po závěrečné titulky vnukovat dojem mírumilovné pohádky, při jejímž čtení se pomalu zahlcují slzné kanálky, ale přitom do vás začne od začátku hustit „opravdovou“ tvář Indie, jako to dřív nikdo neudělal. Boyle nezavírá oči před skutečností, naopak ji chytře využívá k produkování emočních vln, které soustavně útočí na smysly. Milionář z chatrče díky tomu nepůsobí vysloveně jako patosem nasáklá romantika, ale jako příběh, který si bere na paškál indickou společnost, kulturu a historii. Samozřejmě, že v poněkud „boyleovsko-hollywoodském“ looku.
U Boyleových filmů byl pro mě – s výjimkou Trainspottingu – vždy problém v tom, že ačkoliv se Danny snažil, nikdy nepřišel na to, jak lehce přecházet mezi žánry a jednotlivými filmovými vrstvami. U 28 týdnů poté přešel z atmosférického hororu do akční řežby, v případě Sunshine spadl do béčkového maglajzu s připáleným karbanátkem jako záporákem. V Milionáři z chatrče na to ale konečně přišel. Pohádkové motivy, thrillové prvky i drama o lidech na okraji společnosti tentokrát dostávají rovnoměrný prostor a Boyle vše spojuje naprosto bezešvě i přesto, že se kvůli několika dějovým liniím (pracuje s dvěma rovinami flashbacků a jednou ze současnosti) nemůže vyhnout jisté mechanizaci při navazování jednotlivých příběhových nitek. Ale ačkoliv postupně spadá do jistého stereotypu, je důležité podotknout, že nikdy nenudí. Občas si totiž dovolí vyprávět Jamalův příběh dříve, než vůbec dostane otázku ve studiu či na policejní stanici, jindy se na samotnou soutěž vykašle úplně a jde pouze za vidinou univerzálního romantického příběhu o lásce překonávající dlouhé roky.
Boyle je v tomhle směru zkrátka hračička a svou technickou zdatností povznáší už tak chytrý a mnohdy trefný scénář (založený na neméně dobré knize) do skutečných oscarových výšin, přičemž se ani na vteřinu nezbavuje svých profláknutých trademarků – brilantní kamery a hudby. Boyle měl vždycky talent na výběr soundtracku a i u Milionáře měl šťastný výběr. V Milionáři z chatrče není hudba jen doprovodem ke kolážím a scénám citového pnutí či diváckého napětí. Boyle hudbu využívá jako nutnou součást děje, hraje si s ní a mnohé motivy využívá opakovaně či v remixovaných verzích, přičemž pokaždé fungují naprosto skvěle a dávají jeho indickému snu patřičnou dávku života. Jediné, co by se mu dalo vytknout, je trochu přeslazený konec, jenž tlačí na divácké rohovky trochu příliš a využívá ty nejzákladnější berličky z učebnice scenáristicky. Avšak Boyleovi to odpustíte.
Nejen proto, že budete hledat při závěrečném hollywoodském tanečku kapesník, ale také z důvodu, že vás celý film bude provázet dost možná nejsympatičtější a nejzamilovanější pár letošního roku. Dev Patel je totiž roztomilejší než tucet malých koťátek, Freida Pinto zase krásná jako obrázek a ostudu nedělají ani jejich mladší verze. Boyle měl ostatně na herce vždycky čuch. Jeho herci-neherci hrají výborně, Patel je se svým vykuleným výrazem dokonce tak „cute“, že byste ho chtěli mít doma na vodítku, ale přesto si nikdo z nich nekrade prostor pro sebe. Boyle si naopak hlídá, aby byly všechny postavy v rovnováze a ačkoliv je Jamal hlavní postavou, svůj prostor dostává i tragický příběh jeho bratra. Přístup je to vychytralý, protože v závěru Boyle vše spojí dohromady a těsně před závěrečným hvizdem konečně předloží parádní katarzi, po níž vám zůstane v hlavě tolik myšlenek, že se jich nezbavíte ani po cestě domů. Milionář z chatrče zůstává v jádru pohádkou, jenže natolik vyspělou, že si všechny ceny zaslouží. Už jen za to, že jako jeden z mála oscarových filmů skrývá pod slupkou celuloidu život a ne jen chladnou vypočítavost.
Datum: 28.2.2009 11:56 | FILM: 
Autor: Petr Semecký