| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 22.1.2009
Underworld: Vzpoura Lycanů
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Toren1 |
. : Recenze
Kate Beckinsale v latexu, báchorka o válce mezi upíry a vlkodlaky, laciné kulisy a triky, o jejichž průměrnosti by se daly psát slohové práce o rozsahu desítek normo stran. S tím se Len Wiseman pokusil udělat díru do světa a nečekaně uspěl. Na modro-černou stylizaci se stihlo nabalit dostatek emo-úchylů, milovníci sexy dívčin v těsných trikotech dostali slušnou dávku hned v první vteřině a ani akční fanoušci nemohli vysloveně skuhrat. Jen ten děj byl de facto o ničem. Dvojka ovšem přinesla rapidní zlepšení ve všech směrech. Kate to opět slušelo, do kasičky přibylo pár dolarů a Wiseman konečně ukázal, že ačkoliv má hodně velké mezery jako vypravěč, jakmile dostane před kameru automatické pistole, létající zrůdičky a napumpované modely, dokáže s nimi předvést obstojný kus zábavy. S třetím dílem ovšem vyhřáté místečko za kamerou opustil a režijní post předal debutujícímu Patricku Tatopoulosovi. A ten je prostě pako.
Sice si vzal do rukou stejné vodovky, jimiž se nakrásně zakrývají slabší finanční možnosti, ale to je zhruba vše, za co se dá chválit. Tatopoulos je totiž béčkař. Ale ne ten typ Russella Mulcahyho, který klade důraz na přehlednou akci a zvládá povznést i stupidní scénář na solidní filmovou práci. Tatopoulos je druh béčkaře, v jehož krvi koluje jen nicotná dávka talentu, vystačující právě jen na používání hezký modrých filtrů a hraní si s plastovými maskami a digitálními tajtrlíky, s jejichž přispěním se pokouší povznést rozpočtově low-endovou sérii do téměř epických výšin. Že se mu to nemůže povést, dojde snad každému, kdo si dá pět a pět dohromady, ale v případě Underworldu zamrzí hlavně to, že je z něj od začátku cítit promarněný potenciál, s nímž se daly dělat velké věci.
Historické pozadí bylo ostatně cool již v úvodu Evolution a zbytek filmu se mu pak marně snažil dosáhnout alespoň na paty. Kdo se však těší na výrazné rozpracování mytologie, zábavné souboje na meče či lukostřelecké exhibice… bude na devadesát procent zklamán. Scénář je stejně bídný jako v předchozích případech a jestli něco rozhodně nenabízí, je to poutavý příběh, originální zvraty a sympatické postavy. Celý děj se dá shrnout do několika málo slov, a kdo viděl předchozí části, má obrázek již dávno hotový. Vzpoura Lycanů pouze dodává obrazový materiál k tomu, o čem postavy v předcházejících dílech mluvily. Což je nuda sama o sobě. Impotentní scénář ale přidává i pár nepěkných škraloupů jako bonus. Postavy jsou všechny ploché jako přistávací dráha na pražské Ruzyni, s výjimkou Martina Sheena a jeho černého nohsleda s barytonem i dokonale nesympatické a ještě k tomu plácají povětšinou takové hovadiny, že by se z toho točila hlava i Stevenu Seagalovi.
Sledovat Billa Nighyho, jak vypouští skrze zuby žvásty o pokoře, loajalitě a projevech díků, je skutečně bolestivé a on sám se musí za roli veleupíra Victora stydět snad ještě teď. Ale jak už jsem říkal. Underworldy nebyly nikdy inteligentní zábavou. Vždy si vystačily s přímočarým dějem, na nějž se jako na vánoční stromeček navěsily akční scény, které tomu všemu dodaly aspoň nějaký řád a smysl. V případě Vzpoury Lycanů tomu tak není. Nejenže je akce až nečekaně málo, ale s výjimkou úvodní honičky nestojí ani za zlámanou grešli. Zkrátka je to neskutečná nuda, v níž poskakují legrační vlci, cákají hektolitry malinovky a stříhá se podle šablony „naflákáme do dvou vteřin dvacet nesouvisejících záběrů a oni nám to fandové sežerou i s navijákem“. V kontaktních soubojích byste si tudíž díky epileptickému střihači nevšimli ani toho, že se v prostřihu mezi rozmáchnutím mečem a useknutím vlkodlačí hlavy jeden z upírů poškrábal v rozkroku, natož abyste z jednotlivých sekvencí měli filmový zážitek. Lidově se tomu říkal totální bordel.
Bordel, v němž zaniká i obstojná choreografie, která kupodivu nevypadá jako od člověka, co naposledy viděl souboj na meče ve čtvrté epizodě Hvězdných válek. Naopak je vidět snaha hrát to celé na efekt a předvést pár slušných fines. Jenže i ty nejvydařenější se ve zmateně poskládaných obrázcích ztrácí neskutečně snadno a z Underworldu si toho tudíž odnesete asi tolik, že soulož mezi Rhonou Mitrou a Martinem Sheenem na okraji zdi byla poměrně fajn a že to celé nevypadalo tak blbě, jak se dalo po prvním ohlášení čekat. Underworld: Vzpoura Lycanů zůstává věrný svým předchůdcům, jen mu chybí i to poslední, čím se mohla Wisemanova upíří série chlubit. Když je největším kladem krátká stopáž a nejlepší scénou pasáž z jedničky, je něco špatně.
Kate Beckinsale v latexu, báchorka o válce mezi upíry a vlkodlaky, laciné kulisy a triky, o jejichž průměrnosti by se daly psát slohové práce o rozsahu desítek normo stran. S tím se Len Wiseman pokusil udělat díru do světa a nečekaně uspěl. Na modro-černou stylizaci se stihlo nabalit dostatek emo-úchylů, milovníci sexy dívčin v těsných trikotech dostali slušnou dávku hned v první vteřině a ani akční fanoušci nemohli vysloveně skuhrat. Jen ten děj byl de facto o ničem. Dvojka ovšem přinesla rapidní zlepšení ve všech směrech. Kate to opět slušelo, do kasičky přibylo pár dolarů a Wiseman konečně ukázal, že ačkoliv má hodně velké mezery jako vypravěč, jakmile dostane před kameru automatické pistole, létající zrůdičky a napumpované modely, dokáže s nimi předvést obstojný kus zábavy. S třetím dílem ovšem vyhřáté místečko za kamerou opustil a režijní post předal debutujícímu Patricku Tatopoulosovi. A ten je prostě pako.
Sice si vzal do rukou stejné vodovky, jimiž se nakrásně zakrývají slabší finanční možnosti, ale to je zhruba vše, za co se dá chválit. Tatopoulos je totiž béčkař. Ale ne ten typ Russella Mulcahyho, který klade důraz na přehlednou akci a zvládá povznést i stupidní scénář na solidní filmovou práci. Tatopoulos je druh béčkaře, v jehož krvi koluje jen nicotná dávka talentu, vystačující právě jen na používání hezký modrých filtrů a hraní si s plastovými maskami a digitálními tajtrlíky, s jejichž přispěním se pokouší povznést rozpočtově low-endovou sérii do téměř epických výšin. Že se mu to nemůže povést, dojde snad každému, kdo si dá pět a pět dohromady, ale v případě Underworldu zamrzí hlavně to, že je z něj od začátku cítit promarněný potenciál, s nímž se daly dělat velké věci.
Historické pozadí bylo ostatně cool již v úvodu Evolution a zbytek filmu se mu pak marně snažil dosáhnout alespoň na paty. Kdo se však těší na výrazné rozpracování mytologie, zábavné souboje na meče či lukostřelecké exhibice… bude na devadesát procent zklamán. Scénář je stejně bídný jako v předchozích případech a jestli něco rozhodně nenabízí, je to poutavý příběh, originální zvraty a sympatické postavy. Celý děj se dá shrnout do několika málo slov, a kdo viděl předchozí části, má obrázek již dávno hotový. Vzpoura Lycanů pouze dodává obrazový materiál k tomu, o čem postavy v předcházejících dílech mluvily. Což je nuda sama o sobě. Impotentní scénář ale přidává i pár nepěkných škraloupů jako bonus. Postavy jsou všechny ploché jako přistávací dráha na pražské Ruzyni, s výjimkou Martina Sheena a jeho černého nohsleda s barytonem i dokonale nesympatické a ještě k tomu plácají povětšinou takové hovadiny, že by se z toho točila hlava i Stevenu Seagalovi.
Sledovat Billa Nighyho, jak vypouští skrze zuby žvásty o pokoře, loajalitě a projevech díků, je skutečně bolestivé a on sám se musí za roli veleupíra Victora stydět snad ještě teď. Ale jak už jsem říkal. Underworldy nebyly nikdy inteligentní zábavou. Vždy si vystačily s přímočarým dějem, na nějž se jako na vánoční stromeček navěsily akční scény, které tomu všemu dodaly aspoň nějaký řád a smysl. V případě Vzpoury Lycanů tomu tak není. Nejenže je akce až nečekaně málo, ale s výjimkou úvodní honičky nestojí ani za zlámanou grešli. Zkrátka je to neskutečná nuda, v níž poskakují legrační vlci, cákají hektolitry malinovky a stříhá se podle šablony „naflákáme do dvou vteřin dvacet nesouvisejících záběrů a oni nám to fandové sežerou i s navijákem“. V kontaktních soubojích byste si tudíž díky epileptickému střihači nevšimli ani toho, že se v prostřihu mezi rozmáchnutím mečem a useknutím vlkodlačí hlavy jeden z upírů poškrábal v rozkroku, natož abyste z jednotlivých sekvencí měli filmový zážitek. Lidově se tomu říkal totální bordel.
Bordel, v němž zaniká i obstojná choreografie, která kupodivu nevypadá jako od člověka, co naposledy viděl souboj na meče ve čtvrté epizodě Hvězdných válek. Naopak je vidět snaha hrát to celé na efekt a předvést pár slušných fines. Jenže i ty nejvydařenější se ve zmateně poskládaných obrázcích ztrácí neskutečně snadno a z Underworldu si toho tudíž odnesete asi tolik, že soulož mezi Rhonou Mitrou a Martinem Sheenem na okraji zdi byla poměrně fajn a že to celé nevypadalo tak blbě, jak se dalo po prvním ohlášení čekat. Underworld: Vzpoura Lycanů zůstává věrný svým předchůdcům, jen mu chybí i to poslední, čím se mohla Wisemanova upíří série chlubit. Když je největším kladem krátká stopáž a nejlepší scénou pasáž z jedničky, je něco špatně.
Datum: 24.1.2009 01:56 | FILM:
Autor: Petr Semecký