| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 24.9.2009
Gamer
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Jiper   |
. : Recenze
Žili byli dva kluci a ti měli strašně rádi akční videohry. Hráli je od chvíle, kdy udrželi v ruce dálkový ovladač, až se kolem nich začala šířit fáma, že ho drželi (ten ovladač) už když vylezli maminkám z lůna. A tihle dva kluci se po čase skamarádili a zjistili, že mají kromě paření stříleček ještě dva společné zájmy – psaní scénářů a točení filmů. Koupili si tedy tužky a papír, pár kamer z výprodeje, pobíhali po ulicích a brousili si zajímavý styl, jenž by mohli jednoho dne zužitkovat. Pár let obíhali hollywoodská studia a předhazovali návrhy na šílené akční eskapády, až se jich ujali pánové z Lionsgate a nechali je jednu bizarní akčňárnu za mizerný peníz a s Jasonem Stathamem natočit. A tak vznikl první Crank, film, v němž se odrážela videoherní kultura (GTA hadr), a spolu s ní i talent a zápal crazy dua nazývaného Neveldine/Taylor.
Crank navíc komerčně uspěl, čímž se oběma sympaticky nekorektním mladíkům otevřela cesta za úspěchem dokořán. Ihned se vynořil nápad na Crank číslo 2, jenž by zvolenou formu filmového adrenalinu dotáhl až do extrému, spolu s ním si však sebevědomí chlapáci chtěli zkusit něco jiného než jen nespoutané řádění, v němž je možné úplně vše. A vymysleli Gamera. Snímek pojednávající o společnosti v nedaleké budoucnosti, kdy už lidem nestačí hrát hry u počítače, ale musí je doslova žít. Ať už v podobě „sedmého dílu Sims“, anebo gladiátorské řezanice jménem Slayers. Rozdíl mezi starými hrami a Slayers je však ohromný. Zatímco smrt v old-school hrách nic neznamenala a vy jste mohli kdykoliv vhodit do automatu další minci, anebo zmáčknout „new game“, v „Zabijácích“ znamená smrt definitivní konec, jelikož hráč ovládá skutečného člověka, v tomhle případě mukla odsouzeného na doživotí, jemuž je tedy téměř jedno, jestli umře hned, anebo až ve vlastní cele. Účast ve hře navíc slibuje zajímavou odměnu: kdo přežije třicet kol, ten se může vrátit do normálního života. K rodinám, dětem, zkrátka ke všemu, co byl nucen z jakéhokoliv důvodu opustit.
To je případ i trestance Kablea, jenž platí v Zabijácích za absolutní špičku a nemůže se dočkat, až za pouhé tři splněné levely opustí svět oranžových kombinéz jednou provždy. K tomu mu chce dopomoct i hráč Simon, 17letý gamer, v jehož rukách leží Kableův život pokaždé, když se dostane do akce. Je však možné vydobýt si svobodu „tak snadno“? Samozřejmě, že ne, ale to musí Kable a spolu s ním i jeho hráč teprve zjistit. A proč píšu popis děje obšírnější než ve většině jiných recenzí? To proto, abyste pochopili, jak moc je Gamer v základní myšlence komplexní. Chyba je ovšem v tom, že pouze v oné základní myšlence.
Neveldine s Taylorem mají rozhodně talent a nápady, s nimiž se nebojí ohánět, co jim síly stačí, avšak s napsáním rozumného scénáře mají evidentně velký problém a Gamer vyžadoval mnohem větší zkušenosti, než jaké tvůrci nabrali při sepisování obou Cranků dohromady. (Skutečně mám opakovat historku o tom, jak se zavřeli na víkend do garáže s flaškou whisky?) Důsledkem jest značně rozplizlý děj, jenž de facto o ničem nevypráví a stává se pouhou přehlídkou dekadentních momentek, v nichž se buďto střílí (se vší eRkovostí), anebo vrtí zadkem či poprsím, což má dohromady vytvořit satiru k dnešní prohnilé společnosti, závislé na televizi, sociálních sítích, gamingu a dalších zvrhlostech, jimž se oba tvůrci určitě věnují, ale aby mohli vypadali cool a „nad věcí“, musí se do nich navážet.
A je třeba dodat, že opravdu neúspěšně. Pokud jde o akční stránku, zde jsou N/T na koni. Střih je sice dost zběsilý a polovinu záběrů jste mohli vidět v jejich předchozích filmech, avšak kamera je klidnější, mnohé záběry jsou efektnější a celé to vypadá jako hraná verze Gears of War, v níž si Marcuse Phoenixe střihnul Gerard Butler s obrovským samopalem. Což vy bylo fajn, kdybyste měli joypad a mohli se „připojit“, anebo jste dostali dějové mazivo, které by vás nutilo ke sledování bez toho, aniž byste každou chvíli zívali. Dokud se střílí, je vše relativně v pořádku, nicméně jakmile dojde na dialogovou vatu a skutečné vyprávění, jež má věci pohánět kupředu, propadá se Gamerova zábavnost hluboko pod bod mrazu. Může za to nejen naivita scénáře, poskytující kupříkladu vysvětlení, jak se lidským mozkům přiřazují IP adresy, ale také neschopnost obou režisérů podstrčit filmu neuspávající tempo. Neveldine s Taylorem jakoby se úplně vyčerpali na Cranku a na Gamera jim nezbyly síly. Změna tempa je velká neznámá, prostorem proplouvá režijní sterilita a jediné, co zůstává, jsou ty „kozičky a prdelky“, na něž se přece tak krásně kouká.
Alespoň, že Gerard Butler pochopil, co se od něj čeká, a tak za žádných okolností neopustí svůj zarputilý výraz a pokud to jen trochu jde, ukazuje vypracované tělo, za něž by ho milovalo celé starodávné Řecko. Příjemně překvapuje i Logan Lerman (hráč Simon), jenž s Butlerem sdílí téměř stejně velký prostor a rozhodně se nenechává zastínit (byť nemá svaly a je to vlastně strašný cucák). Percy Jackson je dle mého v dobrých rukách. No a Michael C. Hall aka seriálový Dexter by se měl ve filmech objevovat častěji, jelikož mu psychotičtí padouši se sklonem k tancování v nejvypjatější chvíli evidentně svědčí. Na záchranu a vytažení Gamera alespoň do nadprůměru to však nestačí. Příště by to měli pánové Neveldine a Taylor zkusit s lepším scénářem a možná i jiným žánrem. Tahle škatulka akčních raubířů začíná být těsná, nevděčná a co je v komerčním světě nejpodstatnější - nevýdělečná.
Žili byli dva kluci a ti měli strašně rádi akční videohry. Hráli je od chvíle, kdy udrželi v ruce dálkový ovladač, až se kolem nich začala šířit fáma, že ho drželi (ten ovladač) už když vylezli maminkám z lůna. A tihle dva kluci se po čase skamarádili a zjistili, že mají kromě paření stříleček ještě dva společné zájmy – psaní scénářů a točení filmů. Koupili si tedy tužky a papír, pár kamer z výprodeje, pobíhali po ulicích a brousili si zajímavý styl, jenž by mohli jednoho dne zužitkovat. Pár let obíhali hollywoodská studia a předhazovali návrhy na šílené akční eskapády, až se jich ujali pánové z Lionsgate a nechali je jednu bizarní akčňárnu za mizerný peníz a s Jasonem Stathamem natočit. A tak vznikl první Crank, film, v němž se odrážela videoherní kultura (GTA hadr), a spolu s ní i talent a zápal crazy dua nazývaného Neveldine/Taylor.
Crank navíc komerčně uspěl, čímž se oběma sympaticky nekorektním mladíkům otevřela cesta za úspěchem dokořán. Ihned se vynořil nápad na Crank číslo 2, jenž by zvolenou formu filmového adrenalinu dotáhl až do extrému, spolu s ním si však sebevědomí chlapáci chtěli zkusit něco jiného než jen nespoutané řádění, v němž je možné úplně vše. A vymysleli Gamera. Snímek pojednávající o společnosti v nedaleké budoucnosti, kdy už lidem nestačí hrát hry u počítače, ale musí je doslova žít. Ať už v podobě „sedmého dílu Sims“, anebo gladiátorské řezanice jménem Slayers. Rozdíl mezi starými hrami a Slayers je však ohromný. Zatímco smrt v old-school hrách nic neznamenala a vy jste mohli kdykoliv vhodit do automatu další minci, anebo zmáčknout „new game“, v „Zabijácích“ znamená smrt definitivní konec, jelikož hráč ovládá skutečného člověka, v tomhle případě mukla odsouzeného na doživotí, jemuž je tedy téměř jedno, jestli umře hned, anebo až ve vlastní cele. Účast ve hře navíc slibuje zajímavou odměnu: kdo přežije třicet kol, ten se může vrátit do normálního života. K rodinám, dětem, zkrátka ke všemu, co byl nucen z jakéhokoliv důvodu opustit.
To je případ i trestance Kablea, jenž platí v Zabijácích za absolutní špičku a nemůže se dočkat, až za pouhé tři splněné levely opustí svět oranžových kombinéz jednou provždy. K tomu mu chce dopomoct i hráč Simon, 17letý gamer, v jehož rukách leží Kableův život pokaždé, když se dostane do akce. Je však možné vydobýt si svobodu „tak snadno“? Samozřejmě, že ne, ale to musí Kable a spolu s ním i jeho hráč teprve zjistit. A proč píšu popis děje obšírnější než ve většině jiných recenzí? To proto, abyste pochopili, jak moc je Gamer v základní myšlence komplexní. Chyba je ovšem v tom, že pouze v oné základní myšlence.
Neveldine s Taylorem mají rozhodně talent a nápady, s nimiž se nebojí ohánět, co jim síly stačí, avšak s napsáním rozumného scénáře mají evidentně velký problém a Gamer vyžadoval mnohem větší zkušenosti, než jaké tvůrci nabrali při sepisování obou Cranků dohromady. (Skutečně mám opakovat historku o tom, jak se zavřeli na víkend do garáže s flaškou whisky?) Důsledkem jest značně rozplizlý děj, jenž de facto o ničem nevypráví a stává se pouhou přehlídkou dekadentních momentek, v nichž se buďto střílí (se vší eRkovostí), anebo vrtí zadkem či poprsím, což má dohromady vytvořit satiru k dnešní prohnilé společnosti, závislé na televizi, sociálních sítích, gamingu a dalších zvrhlostech, jimž se oba tvůrci určitě věnují, ale aby mohli vypadali cool a „nad věcí“, musí se do nich navážet.
A je třeba dodat, že opravdu neúspěšně. Pokud jde o akční stránku, zde jsou N/T na koni. Střih je sice dost zběsilý a polovinu záběrů jste mohli vidět v jejich předchozích filmech, avšak kamera je klidnější, mnohé záběry jsou efektnější a celé to vypadá jako hraná verze Gears of War, v níž si Marcuse Phoenixe střihnul Gerard Butler s obrovským samopalem. Což vy bylo fajn, kdybyste měli joypad a mohli se „připojit“, anebo jste dostali dějové mazivo, které by vás nutilo ke sledování bez toho, aniž byste každou chvíli zívali. Dokud se střílí, je vše relativně v pořádku, nicméně jakmile dojde na dialogovou vatu a skutečné vyprávění, jež má věci pohánět kupředu, propadá se Gamerova zábavnost hluboko pod bod mrazu. Může za to nejen naivita scénáře, poskytující kupříkladu vysvětlení, jak se lidským mozkům přiřazují IP adresy, ale také neschopnost obou režisérů podstrčit filmu neuspávající tempo. Neveldine s Taylorem jakoby se úplně vyčerpali na Cranku a na Gamera jim nezbyly síly. Změna tempa je velká neznámá, prostorem proplouvá režijní sterilita a jediné, co zůstává, jsou ty „kozičky a prdelky“, na něž se přece tak krásně kouká.
Alespoň, že Gerard Butler pochopil, co se od něj čeká, a tak za žádných okolností neopustí svůj zarputilý výraz a pokud to jen trochu jde, ukazuje vypracované tělo, za něž by ho milovalo celé starodávné Řecko. Příjemně překvapuje i Logan Lerman (hráč Simon), jenž s Butlerem sdílí téměř stejně velký prostor a rozhodně se nenechává zastínit (byť nemá svaly a je to vlastně strašný cucák). Percy Jackson je dle mého v dobrých rukách. No a Michael C. Hall aka seriálový Dexter by se měl ve filmech objevovat častěji, jelikož mu psychotičtí padouši se sklonem k tancování v nejvypjatější chvíli evidentně svědčí. Na záchranu a vytažení Gamera alespoň do nadprůměru to však nestačí. Příště by to měli pánové Neveldine a Taylor zkusit s lepším scénářem a možná i jiným žánrem. Tahle škatulka akčních raubířů začíná být těsná, nevděčná a co je v komerčním světě nejpodstatnější - nevýdělečná.
Datum: 25.9.2009 02:55 | FILM: 
Autor: Petr Semecký