Ve stokách se mezitím rozléhá dusot okovaných bot, když speciální jednotka Kerberos provádí zátah na povstalce. Ti záhy umírají pod palbou kulometů MG42, rachotících v rukou vojáků v černém pancíři a přílbách, kteří (nejspíš záměrně) připomínají jakési démonické ztělesnění někdejších hrdlořezů z Waffen SS. A naše Karkulka se za okamžik tiskne ke studené cihlové zdi, zatímco se na ni upírají rudě žhnoucí zorníky opancéřovaného vojáka - spíš inkarnace smrti, než člověka. Hlaveň jeho kulometu se chladně zaleskne ve tmě kanálu a dívenka ve svém náručí ještě pevněji sevře balíček výbušniny.
Děj Jin Roh vypráví o zakázaném vztahu příslušníka jednotek Kerberos, Kazuki Fuseho, který byl po selhání v akci převelen zpět na výcvikovou základnu. Jejich kratičký příběh je jen zoufalou epizodou, která může být kdykoli zadušena v nejistém světě demagogie, lhostejnosti a nedůvěry, kde lidský život nemá někdy ani cenu náboje, kterým je ukončen. Bojují spolu nejen vláda a její odpůrci z podsvětí, ale i jednotlivé frakce, které se snaží ve státě urvat svůj kus moci. Vlčí brigáda Kerberos je pak trnem v oku mnoha policejním i vládním pohlavárům. Aby problémů nebylo dost - jak se Kazuki postaví ke své loajalitě elitního vojáka, když zjistí, že jeho láska má dost možná kontakty s odbojem?
Jin Roh je skutečně jiná káva než většina současné produkce. Už kresba napovídá, že se nebude jednat o nijak sluníčkovou záležitost. Vybledlé barvy, zašedlá městská zástavba a celkově ponurá atmosféra města, kde se lidé bojí promluvit. Obličejové rysy postrádají všechny znaky běžné manga kresby, nejvíce se asi podobají filmům Satoshiho Kona. Animace je nezvykle dynamická, s velkým smyslem pro detail - a pro naturalismus. Z celého prostředí dýchá chlad a určitá bezvýchodnost, velice zajímavá změna oproti pastelovým barvám a deformacím, jaké mají v poslední době ve zvyku seriály typu Lucky Star (ne, že bych chtěl popírat jejich kvality, jen změnu podobného ražení čas od času vítám).
Tato recenze je krátká - krátká jako krutá verze pohádky o Červené Karkulce, jíž se Jin Roh postupně stává, a jejíž nádech se line celým příběhem. Verze, do které milosrdné české babičky nepřidaly hodného myslivce, který by dětem dopřál klidný spánek. Délka je způsobena tím, že většina z dojmů, jež Vlčí brigáda vyvolává, je slovy obtížně popsatelná. Filmů, polemizujících o úloze lidských osudů ve válce, ve hře vyšších zájmů a konspirací, bylo natočeno mnoho. Málokterý ve mně však nechal po necelé hodině a půl tak silný dojem... dojem zmaru.
„Nejsme lidé převlečení za psy, jsme vlci převlečení za lidi.“
