| Rok: | 1994 |
"Bylo nás pět"
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema  |
Justy |
. : Recenze
Proč si to nepřiznat. Tuzemská seriálová tvorba je v troskách a těch pár nadějných výtvorů typu Dobré čtvrti či Četnických humoresek dnes zastiňují buď všechny Ordinace či Pojišťovny lebedící si ve Velmi křehkých vztazích, anebo neumětelství v podobě katastrofálně nezvládnuté (a bídně obsazené) Kriminálky Anděl. Tudíž je na místě, pohlédnout malinko zpátky a vzít si na paškál něco, s čím se můžeme jakožto hrdí Češi alespoň trochu pochlubit. Těsně po osamostatnění u nás totiž vznikl seriál, na který se nezapomíná a který by si zasloužil zapsat do análů zlatým písmem jako mistrovské dílo, jemuž aktuální tvorba z luhů a hájů praotce Čecha nesahá ani po kotníky. Ano, Bylo nás pět je zlatou cihličkou uprostřed truhly plné mizerných cetek, a proto bychom si ho měli vážit víc než korunovačních klenotů či vlastních peněženek.
Smyczkova adaptace Poláčkovy novely dokázala přesně vystihnout prvorepublikový feeling, onu auru, o níž vám možná vyprávěly prababičky a kterou jste mohli díky Bylo nás pět pocítit alespoň částečně na vlastní kůži. Samozřejmě v silně pozměněném tónu oproti realitě, jíž se Poláčkovo satirické vyprávění zase tak moc nepodobalo, ale rozhodně ve formě, za níž bychom se nemuseli stydět ani v zahraničí. Příběhy Peťana Bajzy a jeho kumpánů se pro mě osobně staly univerzální podívanou pro jakoukoliv příležitost. Povzbudí vás, když je vám smutno, pobaví, i když se nechcete pobavit, zkrátka vám vnuknou onen těžko popsatelný pocit nespoutaného mládí, kdy se s kamarády proháníte venku a děláte lumpárny, na něž si v pozdějším věku rádi vzpomenete s úsměvem na tváři.
Karlu Smyckovi se tyhle pocity a dojmy z Poláčkovy předlohy povedlo převést do televizní podoby s gustem na dnešní poměry nevídaným. Bylo nás pět nejenže vypadá stoprocentně filmově a klidně byste za něj zaplatili pár stovek v kině, ale jako jeden z mála seriálů si dokáže držet narativní úroveň napříč všemi díly, jež sice trpí částečnou kapitolovitostí, ale přesto dávají dohromady jeden bezva celek, s nímž se divák za každých okolností od začátku do konce pobaví. A přitom se tu neřeší z dospěláckého pohledu žádné zásadní věci. Naopak, tlupa kamarádíčků dělá většinou brajgl někde na návsi, „terorizuje“ nafrněného důchodce Fajsta, dělá si legraci z obézního Oťáska Vocáska, potýká se prvními nástrahami lásky (kremrole rulez) a občas narazí na rozpor ve vlastních řadách podobně, jako tomu u mláděže z druhé třídy základky obecně bývá.
Důvodů, proč si Bylo nás pět vážím je však mnohem víc. Nejde jen o věrnost předloze, bezvadné ztvárnění karikaturních postaviček (Nárožného strýček na hrad!) či bezvadné přechody mezi uvolněnou a dramatičtější rovinou (Cesta do Indie mě vždycky napne jako šňůra na prádlo), ale rovněž i o dokonalé obsazení v čele se sourozeneckou dvojkou Novákových. Takhle sympatické a dobře hrající děti dnes u nás prostě nenajdete a neumím si popravdě vůbec představit, jak by chtěl někdo z Bylo nás pět za dvacet let dělat třeba remake. Nejenže by šlo o naprostou zbytečnost (tenhle seriál prostě nestárne) bez jakékoliv přidané hodnoty, ale těžko by se někomu povedlo přivést v život pocity, jaké z ceněného literárního kusu vydoloval Smyczek se svým týmem. Tak mu dejte při další nesčetné repríze šanci. Ať už poprvé, nebo podvacáté, zaručuji vám, že Bylo nás pět nezklame.
Proč si to nepřiznat. Tuzemská seriálová tvorba je v troskách a těch pár nadějných výtvorů typu Dobré čtvrti či Četnických humoresek dnes zastiňují buď všechny Ordinace či Pojišťovny lebedící si ve Velmi křehkých vztazích, anebo neumětelství v podobě katastrofálně nezvládnuté (a bídně obsazené) Kriminálky Anděl. Tudíž je na místě, pohlédnout malinko zpátky a vzít si na paškál něco, s čím se můžeme jakožto hrdí Češi alespoň trochu pochlubit. Těsně po osamostatnění u nás totiž vznikl seriál, na který se nezapomíná a který by si zasloužil zapsat do análů zlatým písmem jako mistrovské dílo, jemuž aktuální tvorba z luhů a hájů praotce Čecha nesahá ani po kotníky. Ano, Bylo nás pět je zlatou cihličkou uprostřed truhly plné mizerných cetek, a proto bychom si ho měli vážit víc než korunovačních klenotů či vlastních peněženek.
Smyczkova adaptace Poláčkovy novely dokázala přesně vystihnout prvorepublikový feeling, onu auru, o níž vám možná vyprávěly prababičky a kterou jste mohli díky Bylo nás pět pocítit alespoň částečně na vlastní kůži. Samozřejmě v silně pozměněném tónu oproti realitě, jíž se Poláčkovo satirické vyprávění zase tak moc nepodobalo, ale rozhodně ve formě, za níž bychom se nemuseli stydět ani v zahraničí. Příběhy Peťana Bajzy a jeho kumpánů se pro mě osobně staly univerzální podívanou pro jakoukoliv příležitost. Povzbudí vás, když je vám smutno, pobaví, i když se nechcete pobavit, zkrátka vám vnuknou onen těžko popsatelný pocit nespoutaného mládí, kdy se s kamarády proháníte venku a děláte lumpárny, na něž si v pozdějším věku rádi vzpomenete s úsměvem na tváři.
Karlu Smyckovi se tyhle pocity a dojmy z Poláčkovy předlohy povedlo převést do televizní podoby s gustem na dnešní poměry nevídaným. Bylo nás pět nejenže vypadá stoprocentně filmově a klidně byste za něj zaplatili pár stovek v kině, ale jako jeden z mála seriálů si dokáže držet narativní úroveň napříč všemi díly, jež sice trpí částečnou kapitolovitostí, ale přesto dávají dohromady jeden bezva celek, s nímž se divák za každých okolností od začátku do konce pobaví. A přitom se tu neřeší z dospěláckého pohledu žádné zásadní věci. Naopak, tlupa kamarádíčků dělá většinou brajgl někde na návsi, „terorizuje“ nafrněného důchodce Fajsta, dělá si legraci z obézního Oťáska Vocáska, potýká se prvními nástrahami lásky (kremrole rulez) a občas narazí na rozpor ve vlastních řadách podobně, jako tomu u mláděže z druhé třídy základky obecně bývá.
Důvodů, proč si Bylo nás pět vážím je však mnohem víc. Nejde jen o věrnost předloze, bezvadné ztvárnění karikaturních postaviček (Nárožného strýček na hrad!) či bezvadné přechody mezi uvolněnou a dramatičtější rovinou (Cesta do Indie mě vždycky napne jako šňůra na prádlo), ale rovněž i o dokonalé obsazení v čele se sourozeneckou dvojkou Novákových. Takhle sympatické a dobře hrající děti dnes u nás prostě nenajdete a neumím si popravdě vůbec představit, jak by chtěl někdo z Bylo nás pět za dvacet let dělat třeba remake. Nejenže by šlo o naprostou zbytečnost (tenhle seriál prostě nestárne) bez jakékoliv přidané hodnoty, ale těžko by se někomu povedlo přivést v život pocity, jaké z ceněného literárního kusu vydoloval Smyczek se svým týmem. Tak mu dejte při další nesčetné repríze šanci. Ať už poprvé, nebo podvacáté, zaručuji vám, že Bylo nás pět nezklame.
Datum: 24.9.2008 16:48 | FILM:
Autor: Petr Semecký