Ocitáme se ve světě, který je paralelou naší současnosti. Zemi prakticky vládne supervelmoc Britannia, která na počátku svého rozmachu získala drtivou vojenskou převahu pomocí nových pilotovaných zbraní, takzvaných Knightmare Frames. Tyto bojové mechy byly poprvé použity ve válce s Japonskem, která byla vedena za účelem získání obrovských ložisek sakuraditu (fiktivní surovina velké hodnoty, podle charakteru něco jako uran). Válka byla rozhodnuta během několika málo dní - Japonsko je sraženo na kolena a přeměněno v pouhou provincii Britannie. Stala se z něj Oblast 11, z bývalých Japonců pak Jedenáctky, občané s radikálně omezenými lidskými právy, tedy jacísi novodobí nevolníci. Britannijské impérium ovládá většinu zeměkoule, odpor už představuje jen jižní Asie, část střední Evropy a východní Afrika.
Počátek děje zachycuje Oblast 11 po sedmi letech od porážky. Území bylo částečně kolonizováno občany Britannie, a tak se zde usadil stejný systém jako v ostatních koloniích. Šlechta z Britannie vládne a spravuje. Jedenáctky, které se přizpůsobily a za pomoci trochy rektálního alpinismu dosáhly čestného občanského titulu, pracují a žijí vcelku normální život. Zbytek Jedenáctek, který takové štěstí neměl, nebo má ještě příliš mnoho národní hrdosti na to, aby zahodil svůj původ, přežívá v ghettech, vykonává podřadnou práci a trpí hladem a nemocemi, případně si píchá Refrain - drogu, která přináší zpět hezké vzpomínky. I teď tu však ještě žhnou uhlíky odporu v podobě zdecimovaných povstalců a bojovníků za svobodu. Se svými lehkými zbraněmi ale nezmůžou skoro nic, navíc jsou jejich chabé zbytky likvidovány při nájezdech na ghetta, kdy vojáci Britannie bez výhrad masakrují civilisty pod záminkou protiteroristických akcí.
Hlavní postavou je mladý Lelouch Lamperouge, bývalý šlechtic z Britannie, který byl ještě před válkou za trest poslán do Japonska i se svou nevidomou mladší sestrou Nunnally, upoutanou na invalidní vozík. Zde se také setkal se Suzakem Kururugim, synem japonského premiéra. Válka všechny tři zastihne naplno, když jsou svědky genocidy, které se vojska Britannie dopouštějí při svém tažení. Po válce se jejich cesty rozdělí a Lelouch se rozhodne utajit svou a sestřinu identitu. V prvním díle se tak s Lelouchem setkáváme na střední škole pro občany Britannie, Ashfordské akademii. Žije celkem bezstarostný život, jedinou zvláštností je jeho brilantní inteligence, díky které je ve svých sedmnácti schopen porážet špičkové šachisty doslova levou zadní. V hloubi duše ovšem nezapomněl na slib, který si dal, když byla jeho matka zavražděna, sestra zmrzačena a oba museli utéct z rodné země. Slib, že jednoho dne vymaže Britannii z mapy světa.
V tu samou dobu povstalci převážejí kamionem podivnou kouli, kterou se jim podařilo ukrást britannijskému vědeckému institutu, a v které je podle všeho dostatek nervového plynu na vyhlazení celého města. Co se však nestane, kamion havaruje a nic netušící Lelouch se nedopatřením dostane dovnitř zrovna v okamžiku, kdy se povstalci rozhodnou co nejrychleji vypadnout, protože jim jde po krku celá armáda. V následujícím chaosu potká Lelouch znovu Suzaku Kururugiho, jen aby se dozvěděl, že se Suzaku přidal k armádě Britannie a zažádal o titul občana, aby se pokusil Britannii reformovat zevnitř. (Jeden cíl, dva naprosto odlišné přístupy - fanoušci Death Note už začínají větřit.) V nastalém zmatku dojde k otevření koule, v té však není žádný plyn, nýbrž zelenovlasá dívčina jménem C.C. Lelouchovi se s ní podaří utéct jen proto, aby zjistil, že se dostal přímo do ghetta, které je momentálně pod útokem jednotek Knightmare Frames. V okamžiku, kdy jej od popravy dělí pouhé sekundy, daruje záhadná C.C. Lelouchovi sílu, s jejíž pomocí může lidem udílet rozkazy, které tito musí bezpodmínečně splnit. Popravčí četa Britannijských vojáků tak po rozkaze „Zemřete!“ jen zasalutuje, namíří na sebe zbraně a během sekundy se kompletně odkráguje. Lelouch nečekaně dostává do rukou sílu, s níž se jeho sen o zničení Britannie stává reálným. A našemu stratégovi už se v hlavě rodí ďábelský plán. Povstalci a Japonci všeobecně přece tvoří tak lákavé šachové figury...
Code Geass se ve své podstatě podobá hned několika známým titulům. Princip geniálního jedince, jemuž se v rukou ocitne nadlidská síla, schopná ovládnout svět, jako by z oka vypadl Death Notu. Postava Leloucha je ovšem mnohem lidštější a sympatičtější než Kira. Dokáže nést odpovědnost za dopad svých činů a učí se, že každá jeho chyba může vlivem nevyzpytatelného Geassu (tak se jeho síla jmenuje) narůst do obřích rozměrů a zasáhnout i jeho nejbližší, zatímco Kira ustrnul na své úrovni bezpáteřního bastarda. Co však mají s Kirou společného, je přílišná důvěra v sílu chladného kalkulu. Zatímco však Kira byl samotář a chyby většinou dělal v mylném domnění o své absolutní nadřazenosti, Lelouch postupně zjišťuje, že člověk je výtvor nedokonalý, a že bezchybný plán nikdy nebude bezchybný, dokud není brán ohled na to, že v něm hraje svou roli lidský faktor. Další paralelu můžeme najít v Gundam SEEDu, konkrétně ve vztaku Kiry a Athruna, který se podobá vztahu Suzaka a Leloucha. Podoba je však opět odsud posud - Suzaku a Lelouch mají natolik rozdílné morální kodexy, že se na jejich starém přátelství začnou brzy objevovat krvavé skvrny, které už pravděpodobně nikdo nikdy nesmyje. Poslední, co mi Geass připomněl, bylo Utawarerumono a jeho systém „od nuly ke hvězdám“. Tj. Lelouchova závratná cesta vzhůru a překonávání met, na které by se před několika díly nikdo ani neodvážil pomyslet - možná mám ale jen trochu bujnou fantazii, podobně to totiž vypadalo i v Berserkovi a řadě dalších.
Další vývoj opravdu není vhodné prozrazovat, obě série Geass už od začátku přicházejí s jedním dějovým zvratem za druhým, což z nich činí materiál velice náchylný na spoilery. Za všechny bych zmínil jeden díl s Euphie v hlavní roli (něco jako Lacus Clyne v podání CLAMP), kde si divák zažije velmi důkladný a hluboký mindfuck, případně pár podobně laděných dílů se Shirley (spolužačka a platonická láska). Ještě varování nakonec - pokud nemáte rádi cliffhangery a nechcete se dívat na obě řady, s první si nic nezačínejte. Její konec byl totiž nějakou dobu legendární jako Cliffhanger s velkým „C“... kdosi jeho podstatu věrně vystihl slovy „Tak, blbečku, a teď si pěkně hryž nehty celý rok, my se pak možná uráčíme udělat druhou řadu.“ Já měl to štěstí, že jsem do Geass mánie vpadl v okamžiku, kdy už byla druhá řada ve dvou třetinách, takže jsem navázal plynule a bezbolestně. I tak pro mě představuje nemalé trápení týdenní prodleva mezi díly od Eclipse, cliffhangery na konci epizod jsou běžnou praxí.
Kresba, kresba... co si budeme povídat, je to CLAMP. Prvních asi pět dílů mi kresba naprosto nesedla, protože jsem tyčkovité postavy a špičaté rysy, kterými se jejich styl vyznačuje, bytostně nesnášel. Naštěstí se ukázalo, že se jedná o otázku zvyku, stejně jako tomu bylo u japonštiny nebo manga kresby všeobecně. Ba naopak, teď si ve všech jmenovaných docela libuju. :-) Animace je velice solidní a čistá, hudba taky nezahanbuje - Britannijská imperiální témata zní správně osudově a veškerá akce je správně „akční“ (he, kdo by to byl řekl). Zmínku si zaslouží ending od ALI Projectu. Možná mám na ALI jen nějakou úchylku, ale jejich osobitý stylá hudba, který je velice těžké k čemukoli přirovnat, u mě skutečně boduje.
Co říci závěrem? Code Geass se momentálně veze na vlně popularity, spousta lidí jej žere, spousta zatracuje... podle mého názoru je však mnohem kvalitnější než kupříkladu příbuzný Death Note, který byl podobného ražení a s velmi podobným hype. Neříkám, že jeho pointa je zrovna další Mariánský příkop, ale díky napětí, svižné akci a hutnému ději plnému zvratů se seriál sleduje velmi dobře... a nalijme si čistého vínka, to je to, co většina z nás v anime hledá.
