Ale pěkně od začátku. Christine Collins a její malý syn žijí na předměstí Los Angeles spokojeným a ničím nerušeným životem. Avšak jednoho dne se Christine vrátí domů a její chlapec není k nalezení. Následuje rutina s policií, dlouhé pátrání a čím dál zkroušenější rodič toužící po odpovědích víc a víc. Jaká je to sláva, když policie chlapce po pár týdnech najde a vrátí matce zpět do opatrovnictví. Jenže to má jeden háček. Christine se klučina od pohledu nezdá a tvrdí, že dítě, které jí bylo vráceno, není její syn. Je o pár palců menší, než když ho naposledy měřila u dveřních pantů, chová se jinak a především z něj není cítit dětská láska a spojení mezi ním a jeho matkou. Policejní činitelé však nereagují a úzkostlivě tvrdí, že je vše v naprostém pořádku. Christine tedy pátrá dál, čímž se stává trnem v oku celému „švestkovému“ oddělení, v němž vládne korupce a hlavní slovo mají peníze.
Už z popisu je jasně čitelné, že je Výměna zatraceně ambiciózní. Dost dobře by se dala natočit pouze jako příběh ženy hledající své dítě, načež by ho po 90 minutách našla a všichni by žili šťastně až do smrti. Jenže to je na Eastwooda málo. Do scénáře je tedy připsána interesantní korupční aféra, vedlejší linie s odlehlou farmou plnou unesených dětí a především krutost policejního sboru vůči tvrdohlavé hlavní hrdince. Pro nezkušeného režiséra hotová pohroma, pro Eastwooda jen voda na mlýn. Výměna je totiž režijně vynikající. Jedná se o vyzrálý a vysoce uvědomělý film, z něhož je vysloveně cítit, jak moc si jde Clint za svým a jak moc má pod palcem vše od stylizace až po posledního komparzistu. Intimní scény jsou citlivé i dojemné, policejní vyšetřování a odhalování pravdy nabízí pořádnou dávku napětí a Eastwood za kamerou doslova machruje se šperkováním dobové atmosféry.
Dokonce je za takového profíka, že je mu jeden žánr málo a když mu scénář nabídne tematický úskok, největší drsňák Divokého západu neváhá a klidně prošpikuje na emocích postavený film silnou příchutí detektivního thrilleru či soudního dramatu. Pro diváka, který vyrazí do kina dvakrát za rok, poměrně osvěžující nabídka několika filmů v jednom, pro fajnšmekra, libujícího si v režijních postupech, splněný sen. Eastwoodův film totiž není ani přes množství linií a podtextů chaosem, nýbrž do posledního záběru přesně usazeným tvůrčím dílem, jemuž kazí fasádu jen pár miniaturních nedostatků a chybiček.
Tou nejvýraznější je skutečnost, že na rozdíl od většiny obsazených herců sem Angelina Jolie vůbec nesedí a jakmile ji vidíte, jak se snaží získat další nominaci na Oscara, máte chuť se i při sebelépe zahrané scéně sarkasticky pousmát. Což kazí nesčetné množství skutečně silných momentů, jež si Eastwood ve výsledku sice s přehledem pohlídá, ale absolutní požitek divákovi prostě nenabídne.
Tou druhou výraznou kaňkou je hodně přepálená délka. Výměna má něco přes dvě hodiny a ačkoliv se v ní děje hodně věcí, máte při jejím sledování pocit, že by o půl hodiny kratší stopáž filmu vysloveně pomohla. Platí to hlavně pro závěrečných 40 minut, v nichž jako by Eastwood neustále bojoval s myšlenkou, kdy svůj film ukončit. Po zjištění, co se stalo s Christininým synem? Po soudním přelíčení? Po tom či onom? Těch konců je skoro více než v Návratu krále a vy jako diváci jen čekáte na moment, kdy se konečně objeví fráze, dovyprávějící jednotlivé osudy. Přitom tomu tak nemuselo být. Stačilo odstřihnout až příliš podrobné finále, v němž se trochu zbytečně ředí vše z předchozího vyprávění a vybrat jeden okamžik, který je natolik úderný, aby vše pořádně uzavřel. (Je jich tam spousta!) Takhle tu máme vynikající hodinu a půl dlouhé drama s několika skvělými odbočkami (farma a léčebna nemají daleko ke genialitě) a lehce upadající závěrečné rozuzlení, které neví coby, a tak pro jistotu mlátí do stále stejné slámy. Zážitek z Výměny vám ale zkazí jen nepatrně. Hlavně kvůli za kamerou stále lepšímu Eastwoodovi, jehož by „staří mistři a učitelé“ jistě poplácali po ramenech. Já to klidně udělám za ně. Oscarová sezóna si nemohla přát lepší předvoj.
