| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 5.3.2009
Pochyby
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Jajar   |
Psema |
Jiper |
. : Recenze
Nábožensky zaměřených filmů se v našich kinech moc nedostává. Pokud, tak se jedná o Dogma nebo zcela protikladný Příběh o zrození. Filmů o víře a přesvědčení je málo, a pokud, tak v souvislosti s jinými než církevními záležitostmi. Pochyby se vydávají na křehký led a patří k filmům, které si pustíte pouze jednou. Nejsou zábavné, násilné, povrchní ani srdci ulehčující. Jednou stačí. Na rozdíl od takového Bolla ale v dobrém.
Filmaře vždy zajímaly nevyřešené případy. Divák zase doufá, že na oplátku se onen nevyřešený případ vyřeší. V Pochybách se žádného kloudného výsledku krom nalomení víry nedočkáte. O scénářích, kde hlavní hrdinové neprojdou proměnou, se píšou kritiky o zbytečnosti snímku. Hlavní hrdinové Pochyb sice proměnou projdou, ale prakticky se životně nehnou z místa a to je právě tragédie, kterou scénáristé a režisér tak chtivě podsouvá divákovi. Bezmocnost jakkoli zakročit proti silám, kterým člověk nemůže rozumět, protože není vševidoucí a nezná všechny souvislosti, je pečlivě vkládána do každé minuty koncertu Meryl Streep a Phillipa Seymoura Hoffmana. Presumpce viny je všudypřítomným démonem, který roste spolu s pochybami v lidskou dobrotu celý snímek.
Velkou výhodou je nepřemrštěná stopáž 104 minut. Na téměř oscarový film velmi příjemná délka. Film není zbytečně natáhnutý a vypráví o lidských emocích ve zkratkách. Těžko uvěřit, že Pochyby jsou teprve druhým snímkem ve filmografii Johna Patricka Shanleyho. Od Johna by se mohli mnozí učit, protože pokud bude i nadále točit (což nepředpokládám, protože točí jednou za dvacet let), těším se na příští dílo. Jeho práce s herci se sice opírá o nejpovolanější profesionály, ale přesto je obdivuhodné, co John z mistrů filmu dostal. I ve spolupráci s kamerou se nebojí být odvážnější a pouhé nahnutí statické kamery na diagonálu podtrhuje rozrušení nebo konflikt na plátně.
Na Pochybách je zatraceně vidět, že jde hlavně o herce. Původně divadelní inscenace je na filmovém plátně fungující konverzačkou. Hudba Howarda Shora atmosféru snímku příjemně a nerušivě podtrhuje a svádí k hořkosti, až beznaději. Mezi hlavní soupeřivou dvojicí, otcem Flynnem a sestrou Aloysis, kupodivu nezaniká ani (kdekoli jinde, než v jeptišském hávu) půvabná Amy Adams, která mimo nominace na Oscara opět dokazuje, že přes hezkou tvářičku má prostě talent a v redakci v ní oprávněně věříme.
Přesto se ale neubráním pocitu, že Pochybám něco chybí. Možná stereotypní označení záporného hrdiny, možná pořádný konec. Protože ale o záporných hrdinách Pochyby nejsou, těžko soudit. Herecká trojice a povedená výprava trhliny zamázla a já jsem „na pochybách“, jestli je film vážně tak kvalitní, jak se zdá být. Kvality ukáže několikeré zhlédnutí, kterého já nejsem schopen. Jak bylo psáno na začátku – Pochyby stačí pouze jednou. Jsou kvalitním snímkem, který nemusí být reprízován.
Nábožensky zaměřených filmů se v našich kinech moc nedostává. Pokud, tak se jedná o Dogma nebo zcela protikladný Příběh o zrození. Filmů o víře a přesvědčení je málo, a pokud, tak v souvislosti s jinými než církevními záležitostmi. Pochyby se vydávají na křehký led a patří k filmům, které si pustíte pouze jednou. Nejsou zábavné, násilné, povrchní ani srdci ulehčující. Jednou stačí. Na rozdíl od takového Bolla ale v dobrém.
Filmaře vždy zajímaly nevyřešené případy. Divák zase doufá, že na oplátku se onen nevyřešený případ vyřeší. V Pochybách se žádného kloudného výsledku krom nalomení víry nedočkáte. O scénářích, kde hlavní hrdinové neprojdou proměnou, se píšou kritiky o zbytečnosti snímku. Hlavní hrdinové Pochyb sice proměnou projdou, ale prakticky se životně nehnou z místa a to je právě tragédie, kterou scénáristé a režisér tak chtivě podsouvá divákovi. Bezmocnost jakkoli zakročit proti silám, kterým člověk nemůže rozumět, protože není vševidoucí a nezná všechny souvislosti, je pečlivě vkládána do každé minuty koncertu Meryl Streep a Phillipa Seymoura Hoffmana. Presumpce viny je všudypřítomným démonem, který roste spolu s pochybami v lidskou dobrotu celý snímek.
Velkou výhodou je nepřemrštěná stopáž 104 minut. Na téměř oscarový film velmi příjemná délka. Film není zbytečně natáhnutý a vypráví o lidských emocích ve zkratkách. Těžko uvěřit, že Pochyby jsou teprve druhým snímkem ve filmografii Johna Patricka Shanleyho. Od Johna by se mohli mnozí učit, protože pokud bude i nadále točit (což nepředpokládám, protože točí jednou za dvacet let), těším se na příští dílo. Jeho práce s herci se sice opírá o nejpovolanější profesionály, ale přesto je obdivuhodné, co John z mistrů filmu dostal. I ve spolupráci s kamerou se nebojí být odvážnější a pouhé nahnutí statické kamery na diagonálu podtrhuje rozrušení nebo konflikt na plátně.
Na Pochybách je zatraceně vidět, že jde hlavně o herce. Původně divadelní inscenace je na filmovém plátně fungující konverzačkou. Hudba Howarda Shora atmosféru snímku příjemně a nerušivě podtrhuje a svádí k hořkosti, až beznaději. Mezi hlavní soupeřivou dvojicí, otcem Flynnem a sestrou Aloysis, kupodivu nezaniká ani (kdekoli jinde, než v jeptišském hávu) půvabná Amy Adams, která mimo nominace na Oscara opět dokazuje, že přes hezkou tvářičku má prostě talent a v redakci v ní oprávněně věříme.
Přesto se ale neubráním pocitu, že Pochybám něco chybí. Možná stereotypní označení záporného hrdiny, možná pořádný konec. Protože ale o záporných hrdinách Pochyby nejsou, těžko soudit. Herecká trojice a povedená výprava trhliny zamázla a já jsem „na pochybách“, jestli je film vážně tak kvalitní, jak se zdá být. Kvality ukáže několikeré zhlédnutí, kterého já nejsem schopen. Jak bylo psáno na začátku – Pochyby stačí pouze jednou. Jsou kvalitním snímkem, který nemusí být reprízován.
Datum: 10.3.2009 16:24 | FILM:
Autor: Jiří Sádek