| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 12.2.2009
Milk
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Jajar |
. : Recenze
Oscarové nominace v posledních letech představovaly přehlídku povětšinou nudných filmů s neuvěřitelně zdlouhavou a rádoby duchaplnou zápletkou křičící „Dejte mi toho zatracenýho Oscara! Jsem zoufalý/á a chci ho!!!“. Letos se kupodivu nominace celkem trefují. Benjamin Button rozplakal dokonce i kolegu Psemu, ale stejně jsme názoru, že Fincherovi nedá porota hlasy už jen z principu že je to „Ten, co dělal Sedm a Klub rváčů“. Letos to bude těžký boj. Možná největší od doby, kdy proti sobě stáli Frank Darabont s Shawshankem a Zemeckis s Forrestem Gumpem (a já jsem stále na straně Darabonta).
Proč? Protože Milk je výborný film (a já budu mít těžkou recenzi, protože jsem to řekl hned na začátku:). Za posledních pět let se objevila velká spousta děsně nudných biografických filmů. Filmaři, neustále se vymlouvající na reálnost příběhu a skutečné líčení událostí by měli zalézt do kouta. Pokud neumí danou osobnost vylíčit zajímavě či alespoň maličko poutavě, nemají co dělat za kamerou (kdo si nevšiml, narážím na pro mě nestravitelnou Královnu). Gus Van Sant si je ale přesně vědom, kdy zrychlit tempo a kdy zvolnit pro zachování pozornosti diváka. V momentech, kdy se Milk mohl změnit v biografickou břečku, přijde sestřih starých médií a zpravodajství o nepokojích okolo homosexuálů a křesťanů a Gus Van Sant může dál hrát svou hru „Ulovte si Oscara“.
A že se má o co opírat. Milk je pro Američany kontroverzním tématem, které přenáší „poselství o rovnoprávnosti všech“ i dnes, mezi přestárlými křesťany amerických vnitrozemních států. Už jen proto má Milk velkou šanci na výhru. Kupodivu (ač fandím i Fincherovi) ale Milk Oscara i přeju, protože jak je vykalkulovaný, je v rovnováze a dobře se na něj kouká. Nenudí, někoho možná trochu pobuřuje, pobaví, rozesmutní, rozesměje. Biografie Harveyho Milka, který se stal prvním homosexuálním radním v USA je navíc příjemným způsobem kontroverzní. Scénáristé jeho příběh vykostili na fakta, ale přesto si dovolili zabřednout do citové stránky. U Milka jde o přístup k filmu. Pokud někdo očekává homosexuála v růžovém, jak skáče v ringu jako Rocky a mlátí Dolpha Lundgrena s křížem na hrudi alá „říkejte mi Kazatel, vymítím všechny gaye“, Milk bude nesnesitelnou podívanou na 8 let Milkova života ve dvou hodinách, u kterého budete spát a popcorn bude to nejlepší, co vás čeká. V druhém případě si Milk, řečeno velmi krátce, užijete.
Nebýt ale Milk podepřen dobrým střihem, a hlavně VÝBORNÝMI HERCI, šel by film totálně do kopru. Sean Penn předvádí herecký koncert. Dává do role absolutní maximum a Oscara za hlavní roli by si právoplatně zasloužil. Chvílemi možná přehrává, ale – a teď prosím nebrat mou poznámku diskriminačně – jako heterosexuál to nejsem schopen posoudit. Vedlejší role, jako Emil Hirsch (který ukazuje, že má na víc než Shia;), James Franco (který předčil Tobeyho Maguira v popularitě, tomu klukovi to přeju) znovu dokazují, že jsou skvělými herci a Sean Penn by to bez nich nezvládl. Jediné, co nedovedu pochopit, je nominace Joshe Brolina na Oscara za vedlejší roli. Právě James Franco nebo Emil Hirsch by si plešounka zasloužili mnohem, mnohem víc.
Milk je příjemným seznámením s americkou a světovou revolucí, která pohnula se sociálními vrstvami směrem ke svobodě a zrušení cenzury. Chvílemi Gus Van Sant diváka vydírá, ale dá se mu to prominout. Vidět Seana Penna v naprosto odlišné roli než dosud hrál je výbornou přehlídkou hercových schopností. Nemohu si odpustit naprosto trapnou větu na závěr – Milk rozhodně stojí za vidění.
Oscarové nominace v posledních letech představovaly přehlídku povětšinou nudných filmů s neuvěřitelně zdlouhavou a rádoby duchaplnou zápletkou křičící „Dejte mi toho zatracenýho Oscara! Jsem zoufalý/á a chci ho!!!“. Letos se kupodivu nominace celkem trefují. Benjamin Button rozplakal dokonce i kolegu Psemu, ale stejně jsme názoru, že Fincherovi nedá porota hlasy už jen z principu že je to „Ten, co dělal Sedm a Klub rváčů“. Letos to bude těžký boj. Možná největší od doby, kdy proti sobě stáli Frank Darabont s Shawshankem a Zemeckis s Forrestem Gumpem (a já jsem stále na straně Darabonta).
Proč? Protože Milk je výborný film (a já budu mít těžkou recenzi, protože jsem to řekl hned na začátku:). Za posledních pět let se objevila velká spousta děsně nudných biografických filmů. Filmaři, neustále se vymlouvající na reálnost příběhu a skutečné líčení událostí by měli zalézt do kouta. Pokud neumí danou osobnost vylíčit zajímavě či alespoň maličko poutavě, nemají co dělat za kamerou (kdo si nevšiml, narážím na pro mě nestravitelnou Královnu). Gus Van Sant si je ale přesně vědom, kdy zrychlit tempo a kdy zvolnit pro zachování pozornosti diváka. V momentech, kdy se Milk mohl změnit v biografickou břečku, přijde sestřih starých médií a zpravodajství o nepokojích okolo homosexuálů a křesťanů a Gus Van Sant může dál hrát svou hru „Ulovte si Oscara“.
A že se má o co opírat. Milk je pro Američany kontroverzním tématem, které přenáší „poselství o rovnoprávnosti všech“ i dnes, mezi přestárlými křesťany amerických vnitrozemních států. Už jen proto má Milk velkou šanci na výhru. Kupodivu (ač fandím i Fincherovi) ale Milk Oscara i přeju, protože jak je vykalkulovaný, je v rovnováze a dobře se na něj kouká. Nenudí, někoho možná trochu pobuřuje, pobaví, rozesmutní, rozesměje. Biografie Harveyho Milka, který se stal prvním homosexuálním radním v USA je navíc příjemným způsobem kontroverzní. Scénáristé jeho příběh vykostili na fakta, ale přesto si dovolili zabřednout do citové stránky. U Milka jde o přístup k filmu. Pokud někdo očekává homosexuála v růžovém, jak skáče v ringu jako Rocky a mlátí Dolpha Lundgrena s křížem na hrudi alá „říkejte mi Kazatel, vymítím všechny gaye“, Milk bude nesnesitelnou podívanou na 8 let Milkova života ve dvou hodinách, u kterého budete spát a popcorn bude to nejlepší, co vás čeká. V druhém případě si Milk, řečeno velmi krátce, užijete.
Nebýt ale Milk podepřen dobrým střihem, a hlavně VÝBORNÝMI HERCI, šel by film totálně do kopru. Sean Penn předvádí herecký koncert. Dává do role absolutní maximum a Oscara za hlavní roli by si právoplatně zasloužil. Chvílemi možná přehrává, ale – a teď prosím nebrat mou poznámku diskriminačně – jako heterosexuál to nejsem schopen posoudit. Vedlejší role, jako Emil Hirsch (který ukazuje, že má na víc než Shia;), James Franco (který předčil Tobeyho Maguira v popularitě, tomu klukovi to přeju) znovu dokazují, že jsou skvělými herci a Sean Penn by to bez nich nezvládl. Jediné, co nedovedu pochopit, je nominace Joshe Brolina na Oscara za vedlejší roli. Právě James Franco nebo Emil Hirsch by si plešounka zasloužili mnohem, mnohem víc.
Milk je příjemným seznámením s americkou a světovou revolucí, která pohnula se sociálními vrstvami směrem ke svobodě a zrušení cenzury. Chvílemi Gus Van Sant diváka vydírá, ale dá se mu to prominout. Vidět Seana Penna v naprosto odlišné roli než dosud hrál je výbornou přehlídkou hercových schopností. Nemohu si odpustit naprosto trapnou větu na závěr – Milk rozhodně stojí za vidění.
Datum: 22.2.2009 12:04 | FILM: 
Autor: Jiří Sádek