| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 19.2.2009
Duel Frost/Nixon
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Jajar   |
Psema |
. : Recenze
Republikán Richard Nixon, 37. prezident Spojených států amerických (1969-1974), který do úřadu nastoupil po Lyndonu B. Johnsonovi, zjevně patří k nejdůležitějším a zároveň neproblematičtějším postavám vrcholné politiky USA. Na jednu stranu se mnoha kroky zasadil o proces postupného odzbrojování významných mocenských celků (normalizoval vztahy se Sovětským svazem a Čínou, společně s Leonidem Brežněvem podepsal dohody o snížení počtu atomových zbraní), na druhou stranu mu jednoznačně sházela ochota ukončit válku ve Vietnamu (odstartoval intenzivní letecké i pozemní útoky na Laos s Kambodžou). Sám jmenoval ministrem zahraničí Henryho Kissingera, jenž možná patří k laureátům Nobelovy ceny míru (její váhu měří skutečnost, že ji obdržel třeba i takový „hodný stařík“ jako Jásir Arafat :), ale rovněž iniciátorům převratu v Chile vedeného vojenskou juntou radikálního diktátora Augusta Pinocheta.
Nixonovo prozatímní, u většiny lidí relativně populární, jednání však naprosto potopila aféra Watergate, jedna z největších kauz v dějinách žurnalistiky. V noci ze 16. na 17. 6. 1972 se do sídla Demokratické strany ve Washingtonu nepozorovaně vloupalo pět mužů, kteří odsud evidentně nemohli ukrást nic s větší materiální hodnotou. Novináři poté zjistili, že pachatelé byli pracovníky aparátu prezidenta republiky a do budovy vnikli s pověřením umístit zde odposlech. Bílý dům se od skandálu zpočátku distancoval, později se ale ukázalo, že FBI s ministerstvem spravedlnosti bránila vyšetřování, Nixon o celé akci věděl, aktivně se na ní podílel a mimo jiné lhal před Kongresem. 9. srpna 1974 tedy udělal značně prozíravý tah. Z obavy, že nad jeho počínáním vynese Ústavní soud rozsudek, rezignoval na svou funkci ve prospěch viceprezidenta Geralda Forda, který mu logicky, k nelibosti tisku i občanů, udělil amnestii.
Ostřílený populární televizní moderátor David Frost proslulý styky s nejrůznějšími celebritami a umělci se mezitím rozhodl udělat nevídanou věc. Především za účelem senzace, zvýšení oblíbenosti a kariérního vzestupu naplánoval na rok 1977 natočit sérii rozhovorů s bývalým americkým prezidentem, na jejichž konci by se měl jeden z nejmocnějších lidí na planetě omluvit za své hříchy. Frost si sehnal skupinku profesionálů, která ho zaškolila do politického duelu a připravila na všechny tipy otázek, on sám si zatím poradil s mediální kampaní. Nixon na jeho nabídku kývnul, protože se mu zdálo, že svého konkurenta jako druhořadého baviče naprosto zničí argumenty a ospravedlní se tak před veřejností. Jenže, nepřítele není radno podceňovat.
Ron Howard (Šifra mistra Leoparda, Těžká váha, Čistá duše, Apollo 13) o zmíněné televizní diskuzi natočil film. Jeho režijní vedení se přitom ukázalo jako šťastná volba, když svůj nevýrazný dokumentární styl na zmíněné látce skvěle zúročil. Nesnaží se předvést exhibici za každou cenu, dovést snímek do pověstného perfekcionismu, formální i obsahové dokonalosti, naopak stojí v pozadí a dává prostor hercům. Na druhou stranu ani chvíli nenudí, hlídá si tempo a jeho kinematografické dílo nikdy nezapadne do rutinní povrchnosti svých sterilních konkurentů typu Královna (ano, v redakci tenhle film vážně nemáme rádi :).
Snímek se rozhodně netváří jako faktografická rekonstrukce událostí. Zjevná snaha udělat z obyčejných rozhovorů show je jednoznačně patrná, člověku by však neměla vadit, protože celková dramatizace funguje díky postupné gradaci, která vyústí do dialogového souboje rozdílných charakterů, zcela bravurně. Od úvodních příprav až k napínavému zápasu mezi dvěma odlišnými jedinci.
Po technické stránce (brilantní práce s digitální kamerou a povedenou Zimmerovou hudbou) se dá Duelu Frost/Nixon těžko něco vytknout, podstatnějšími se navíc stávají jedinečné herecké výkony Michaela Sheena, Kevina Bacona, či Sama Rockwella. Frank Langella v roli hlavy státu pak dokazuje nemožné. Kdyby se narodil poté, co umřel Nixon, z fleku se dám na buddhismus, protože Langellovi se úspěšně daří být Nixonovou reinkarnací (dlouho jsem přemýšlel, jestli bych Oscara přál víc jemu, nebo Rourkovi … no, každopádně ne Pennovi :).
Scénáristicky jde rovněž o perfektně vyváženou záležitost, v níž se nikomu nenadržuje, nenabízí se jen černobílé figurky, dané a veskrze směšné archetypy dobra, či zla, ale opravdoví lidé se všemi svými klady i zápory. Snímek se vyhýbá pozitivnímu, nebo negativnímu čtení postav, Nixona proto neprezentuje jako zrádce národa a Frosta jako spasitele (jak veřejné sdělovací prostředky doteď často rády dělají).
Duel Frost/Nixon představuje dvouhodinové politické drama, které má náboj a neschází mu napětí i poutavost. Dokonale reflektuje jednu z nejčernějších skvrn americké politiky dvacátého století a zároveň interpretuje relativně obyčejnou událost pomocí filmového média nezměrně podmanivým způsobem. Bohužel dost klouže po povrchu, nenabízí nějaké vyšší poselství, spíš komentuje (byť velmi sugestivně) určité události. Náročná látka se naštěstí zpracovala pro laiky stejně jako pro odborníky, bavit se tak může každý (stále však platí, že čím víc víte, popřípadě máte nastudováno, tím rychleji se ve snímku vyznáte a zorientujete). Pro Howarda palec nahoru ;)
Republikán Richard Nixon, 37. prezident Spojených států amerických (1969-1974), který do úřadu nastoupil po Lyndonu B. Johnsonovi, zjevně patří k nejdůležitějším a zároveň neproblematičtějším postavám vrcholné politiky USA. Na jednu stranu se mnoha kroky zasadil o proces postupného odzbrojování významných mocenských celků (normalizoval vztahy se Sovětským svazem a Čínou, společně s Leonidem Brežněvem podepsal dohody o snížení počtu atomových zbraní), na druhou stranu mu jednoznačně sházela ochota ukončit válku ve Vietnamu (odstartoval intenzivní letecké i pozemní útoky na Laos s Kambodžou). Sám jmenoval ministrem zahraničí Henryho Kissingera, jenž možná patří k laureátům Nobelovy ceny míru (její váhu měří skutečnost, že ji obdržel třeba i takový „hodný stařík“ jako Jásir Arafat :), ale rovněž iniciátorům převratu v Chile vedeného vojenskou juntou radikálního diktátora Augusta Pinocheta.
Nixonovo prozatímní, u většiny lidí relativně populární, jednání však naprosto potopila aféra Watergate, jedna z největších kauz v dějinách žurnalistiky. V noci ze 16. na 17. 6. 1972 se do sídla Demokratické strany ve Washingtonu nepozorovaně vloupalo pět mužů, kteří odsud evidentně nemohli ukrást nic s větší materiální hodnotou. Novináři poté zjistili, že pachatelé byli pracovníky aparátu prezidenta republiky a do budovy vnikli s pověřením umístit zde odposlech. Bílý dům se od skandálu zpočátku distancoval, později se ale ukázalo, že FBI s ministerstvem spravedlnosti bránila vyšetřování, Nixon o celé akci věděl, aktivně se na ní podílel a mimo jiné lhal před Kongresem. 9. srpna 1974 tedy udělal značně prozíravý tah. Z obavy, že nad jeho počínáním vynese Ústavní soud rozsudek, rezignoval na svou funkci ve prospěch viceprezidenta Geralda Forda, který mu logicky, k nelibosti tisku i občanů, udělil amnestii.
Ostřílený populární televizní moderátor David Frost proslulý styky s nejrůznějšími celebritami a umělci se mezitím rozhodl udělat nevídanou věc. Především za účelem senzace, zvýšení oblíbenosti a kariérního vzestupu naplánoval na rok 1977 natočit sérii rozhovorů s bývalým americkým prezidentem, na jejichž konci by se měl jeden z nejmocnějších lidí na planetě omluvit za své hříchy. Frost si sehnal skupinku profesionálů, která ho zaškolila do politického duelu a připravila na všechny tipy otázek, on sám si zatím poradil s mediální kampaní. Nixon na jeho nabídku kývnul, protože se mu zdálo, že svého konkurenta jako druhořadého baviče naprosto zničí argumenty a ospravedlní se tak před veřejností. Jenže, nepřítele není radno podceňovat.
Ron Howard (Šifra mistra Leoparda, Těžká váha, Čistá duše, Apollo 13) o zmíněné televizní diskuzi natočil film. Jeho režijní vedení se přitom ukázalo jako šťastná volba, když svůj nevýrazný dokumentární styl na zmíněné látce skvěle zúročil. Nesnaží se předvést exhibici za každou cenu, dovést snímek do pověstného perfekcionismu, formální i obsahové dokonalosti, naopak stojí v pozadí a dává prostor hercům. Na druhou stranu ani chvíli nenudí, hlídá si tempo a jeho kinematografické dílo nikdy nezapadne do rutinní povrchnosti svých sterilních konkurentů typu Královna (ano, v redakci tenhle film vážně nemáme rádi :).
Snímek se rozhodně netváří jako faktografická rekonstrukce událostí. Zjevná snaha udělat z obyčejných rozhovorů show je jednoznačně patrná, člověku by však neměla vadit, protože celková dramatizace funguje díky postupné gradaci, která vyústí do dialogového souboje rozdílných charakterů, zcela bravurně. Od úvodních příprav až k napínavému zápasu mezi dvěma odlišnými jedinci.
Po technické stránce (brilantní práce s digitální kamerou a povedenou Zimmerovou hudbou) se dá Duelu Frost/Nixon těžko něco vytknout, podstatnějšími se navíc stávají jedinečné herecké výkony Michaela Sheena, Kevina Bacona, či Sama Rockwella. Frank Langella v roli hlavy státu pak dokazuje nemožné. Kdyby se narodil poté, co umřel Nixon, z fleku se dám na buddhismus, protože Langellovi se úspěšně daří být Nixonovou reinkarnací (dlouho jsem přemýšlel, jestli bych Oscara přál víc jemu, nebo Rourkovi … no, každopádně ne Pennovi :).
Scénáristicky jde rovněž o perfektně vyváženou záležitost, v níž se nikomu nenadržuje, nenabízí se jen černobílé figurky, dané a veskrze směšné archetypy dobra, či zla, ale opravdoví lidé se všemi svými klady i zápory. Snímek se vyhýbá pozitivnímu, nebo negativnímu čtení postav, Nixona proto neprezentuje jako zrádce národa a Frosta jako spasitele (jak veřejné sdělovací prostředky doteď často rády dělají).
Duel Frost/Nixon představuje dvouhodinové politické drama, které má náboj a neschází mu napětí i poutavost. Dokonale reflektuje jednu z nejčernějších skvrn americké politiky dvacátého století a zároveň interpretuje relativně obyčejnou událost pomocí filmového média nezměrně podmanivým způsobem. Bohužel dost klouže po povrchu, nenabízí nějaké vyšší poselství, spíš komentuje (byť velmi sugestivně) určité události. Náročná látka se naštěstí zpracovala pro laiky stejně jako pro odborníky, bavit se tak může každý (stále však platí, že čím víc víte, popřípadě máte nastudováno, tím rychleji se ve snímku vyznáte a zorientujete). Pro Howarda palec nahoru ;)
Datum: 27.2.2009 08:44 | FILM: 
Autor: Jan Veselý