| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 15.1.2009
Che Guevara: Revoluce
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Jajar   |
. : Recenze
Zapálený, kubánský marxista a vůdce partyzánských guerill Ernesto Rafael Guevara de la Serna, známý hlavně pod přezdívkou Che Guevara, v naší společnosti dodnes patří k popkulturním ikonám mladé generace idealistů bouřící se proti stávajícímu systému. Představuje mýtického hrdinu z triček, mučedníka, mediální idol levicově smýšlejících jedinců toužících překračovat nejrůznější tabu, řády a pravidla nastavené vládnoucím režimem. Steven Soderbergh proto natočil čtyřhodinový životopisný film (rozdělený, z hlediska snazší divácké přístupnosti, na dvě poloviny), v němž se pokusil vyhnout jak radikální heroizaci, tak očerňování Guevarovi osobnosti. Jako námět ale použil deníky, které si Che vlastnoručně psal a snímek tudíž vypadá, jako by si ho zrežíroval sám revolucionář.
První část Soderberghova opusu, která se v současné době dostala do tuzemských kin, nastiňuje průběh kubánské revoluce. Zabývá se dobou, v níž Ernesto opustil rodnou Argentinu a vydal se jako lékař na pomoc jednotkám Fidela Castra, aby za podpory nejchudších, venkovských obyvatel svrhl vojenský, autoritářský režim Fulgencia Batisty. Uvidíme, jak při boji v zalesněných horách Sierra Maestra získal vůdcovské sklony, odhodlání, nebojácnost a cílevědomost. Jeho vizí bylo ukončit, pomocí ozbrojeného odporu (byť bývá hippies, či některými pacifisty často mylně považován za šiřitele míru), bídu, útlak, nespravedlnost v zemích třetího světa, sesadit USA z pozice světové velmoci a nastolit rovnostářský beztřídní socialistický stát.
Filmu se poměrně dobře daří vystihnout podstatu kouzla, které kolem sebe Che rozséval a fascinace, jíž u většiny lidí vzbuzoval, schází mu však důraz na temné stránky jeho osobnosti a stává se tak jen dalším (byť velmi střídmým) příspěvkem do Guevarova celebrování. Snímek zapomíná na vyzdvižení jeho naivního utopismu, fanatismu. Nenabízí pohled na myšlení, ve kterém se dají vypozorovat zjevné vlivy militarismu, podpory diktátorství, či cenzury tisku. Che měl pocit, že z masové destrukce kapitalismu může vzejít nový socialistický pořádek, propadl stalinismu i maoismu, nikdy neobhajoval humanitní principy. Oslavoval smrt, nesnášel individualismus, miloval kolektiv (odtud pochází základ nevraživosti mezi ním a anarchisty).
Soderbergh zkrátka vytvořil poctu Guevarově postavě, v níž nedal velký prostor jeho záporným vlastnostem, ale naštěstí ani patosu, či sentimentalitě a film natočil bytostně dokumentaristickým způsobem. V první půli sice snímku chybí vyhraněné emocionální scény, hlubší motivace postav a menší míra odstupu, v druhé ale nabere obrátky, povolí na odtažitosti, přestane působit chladně, vybuduje si působivou atmosféru a nejeden z diváků v sobě díky němu objeví skrytého partyzána. Krom skvěle snímaných, krvavých, urputných bitev ho pak táhne dopředu hlavně perfektní herecký výkon Benicia del Tora. Hrdinovi totiž dodal pověstný odér vážnosti, neústupnosti, auru romantické touhy změnit svět, charismatu, kvůli kterému ho milovala řada žen.
Soderberghovo dílo nelže (spíš místy zatajuje) a se silnou názorovou vyhraněností nabízí souvislý, celistvý obrázek života, s nímž můžete buď souhlasit, nebo ho zavrhnout. Maximálně autentický způsob zachycení událostí by se totiž pravděpodobně vzdal jakéhokoli hodnocení a revoluční počiny typu I´m Not There (nabízející několik výkladů, rozvíjející představivost) se objevují jednou za uherský rok. Inu, vznikla autobiografie dělaná na ruku jisté sortě publika. Zarytí konzervativci i liberálové odejdou s naštvaným výrazem v tváři ze sálu, mladí komunisté zavýskají nadšením (možná si ze samé radosti zazpívají i Internacionálu), já tleskám a těším se na druhý díl;)
Zapálený, kubánský marxista a vůdce partyzánských guerill Ernesto Rafael Guevara de la Serna, známý hlavně pod přezdívkou Che Guevara, v naší společnosti dodnes patří k popkulturním ikonám mladé generace idealistů bouřící se proti stávajícímu systému. Představuje mýtického hrdinu z triček, mučedníka, mediální idol levicově smýšlejících jedinců toužících překračovat nejrůznější tabu, řády a pravidla nastavené vládnoucím režimem. Steven Soderbergh proto natočil čtyřhodinový životopisný film (rozdělený, z hlediska snazší divácké přístupnosti, na dvě poloviny), v němž se pokusil vyhnout jak radikální heroizaci, tak očerňování Guevarovi osobnosti. Jako námět ale použil deníky, které si Che vlastnoručně psal a snímek tudíž vypadá, jako by si ho zrežíroval sám revolucionář.
První část Soderberghova opusu, která se v současné době dostala do tuzemských kin, nastiňuje průběh kubánské revoluce. Zabývá se dobou, v níž Ernesto opustil rodnou Argentinu a vydal se jako lékař na pomoc jednotkám Fidela Castra, aby za podpory nejchudších, venkovských obyvatel svrhl vojenský, autoritářský režim Fulgencia Batisty. Uvidíme, jak při boji v zalesněných horách Sierra Maestra získal vůdcovské sklony, odhodlání, nebojácnost a cílevědomost. Jeho vizí bylo ukončit, pomocí ozbrojeného odporu (byť bývá hippies, či některými pacifisty často mylně považován za šiřitele míru), bídu, útlak, nespravedlnost v zemích třetího světa, sesadit USA z pozice světové velmoci a nastolit rovnostářský beztřídní socialistický stát.
Filmu se poměrně dobře daří vystihnout podstatu kouzla, které kolem sebe Che rozséval a fascinace, jíž u většiny lidí vzbuzoval, schází mu však důraz na temné stránky jeho osobnosti a stává se tak jen dalším (byť velmi střídmým) příspěvkem do Guevarova celebrování. Snímek zapomíná na vyzdvižení jeho naivního utopismu, fanatismu. Nenabízí pohled na myšlení, ve kterém se dají vypozorovat zjevné vlivy militarismu, podpory diktátorství, či cenzury tisku. Che měl pocit, že z masové destrukce kapitalismu může vzejít nový socialistický pořádek, propadl stalinismu i maoismu, nikdy neobhajoval humanitní principy. Oslavoval smrt, nesnášel individualismus, miloval kolektiv (odtud pochází základ nevraživosti mezi ním a anarchisty).
Soderbergh zkrátka vytvořil poctu Guevarově postavě, v níž nedal velký prostor jeho záporným vlastnostem, ale naštěstí ani patosu, či sentimentalitě a film natočil bytostně dokumentaristickým způsobem. V první půli sice snímku chybí vyhraněné emocionální scény, hlubší motivace postav a menší míra odstupu, v druhé ale nabere obrátky, povolí na odtažitosti, přestane působit chladně, vybuduje si působivou atmosféru a nejeden z diváků v sobě díky němu objeví skrytého partyzána. Krom skvěle snímaných, krvavých, urputných bitev ho pak táhne dopředu hlavně perfektní herecký výkon Benicia del Tora. Hrdinovi totiž dodal pověstný odér vážnosti, neústupnosti, auru romantické touhy změnit svět, charismatu, kvůli kterému ho milovala řada žen.
Soderberghovo dílo nelže (spíš místy zatajuje) a se silnou názorovou vyhraněností nabízí souvislý, celistvý obrázek života, s nímž můžete buď souhlasit, nebo ho zavrhnout. Maximálně autentický způsob zachycení událostí by se totiž pravděpodobně vzdal jakéhokoli hodnocení a revoluční počiny typu I´m Not There (nabízející několik výkladů, rozvíjející představivost) se objevují jednou za uherský rok. Inu, vznikla autobiografie dělaná na ruku jisté sortě publika. Zarytí konzervativci i liberálové odejdou s naštvaným výrazem v tváři ze sálu, mladí komunisté zavýskají nadšením (možná si ze samé radosti zazpívají i Internacionálu), já tleskám a těším se na druhý díl;)
Datum: 20.1.2009 09:03 | FILM: 
Autor: Jan Veselý