| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 27.11.2008
Labyrint lží
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Jajar   |
Psema |
. : Recenze
Terorismus a problematika Blízkého východu se v poslední době logicky stávají ústředními tématy mnoha snímků napříč všemi žánry. Kritizovat válku v Iráku už totiž nenáleží jen hrstce pacifistů a levicových radikálů v čele s Michaelem Moorem. Nadávání na invazi Spojených států do arabských zemí se zakotvilo jako norma, ba dokonce trend u drtivého procenta Evropanů i valné většiny Američanů a každý její příznivec se automaticky označuje za militantního patriota s inteligencí tukana. Čímž probůh nechci obhajovat Bushovu administrativu (vítězství Baracka Obamy jsem přijal s velkým ulehčením), jen konstatuji, jaké nálady zjevně prostupují celou společností. Svět postupně přestal věřit síle yankees a samotní obyvatelé USA teď prochází jakousi sebereflexí, zvláštním druhem pokání. I Ridley Scott samozřejmě nechtěl zůstat pozadu a ke svému nejnovějšímu špionážnímu thrilleru s příměsí dramatu si jako základní námět vybral právě otázku vpádu US Army na suverénní území v touze šířit demokracii.
Hlavní dějová linie se odehrává na půdě Jordánska, kam byl vyslán agent CIA Roger Ferris (Leonardo DiCaprio), aby se vydal po stopách celosvětově hledaného teroristy Al-Saleema zodpovědného za množství bombových útoků. Jako nejefektivnější cesta k dopadení zločince se mu jeví spolupráce s místní tajnou službou, kterou řídí charismatický aristokrat Háni (Mark Strong). Kooperace dvou rozdílných civilizací a mentalit se však příliš nelíbí cynickému, domácímu agentovi Edu Hoffmanovi (Russell Crowe), který řídí celou operaci z pohodlí rodinného krbu. Dochází tudíž ke střetu různých úhlů pohledu, dvou tváří USA. První citlivé k lokálnímu prostředí a druhé plné ignorantského odstupu, despektu.
Labyrint lží pojednává zejména o vývoji pomyslného souboje mezi „islámskými teroristy“ a „vykupiteli ze Západu“, v níž nerozhodují armády pěšáků, ale nejnovější technologický arzenál a tichá infiltrace do řad protivníka. Brzy však zjišťujeme, že nepřítel dokonale využívající znalost prostředí, v němž vyrůstal, je jaksi neviditelný a pravděpodobně i nezničitelný. Film kritizuje pasování Američanů do role spasitelů, ochránců nerespektujících kulturní odlišnosti a vystupujících jako hegemon na nejvyšším vývojovém stupni. Autoři odsuzují snahu násilně importovat jeden způsob života do všech zemí. Upozorňují na bagatelizaci problémů, jejich zjednodušování na úroveň přehledných schémat (good guy and bad guy), která jde posléze jen velmi těžkopádně naroubovat na realitu.
Labyrint lží na první pohled jistě zaujme jako technicky perfektní podívaná s nádhernou výpravou, dynamickými honičkami, či parádní digitální kamerou. Ocenit lze jistě i fakt, že se tvůrci nesnažili zavděčit klasickému popcornovému divákovi, působit prvoplánově efektně, vrstvit na sebe hromady akčních scén. Poměrně autentický, věrohodný, inteligentní (pár logických nedostatků se samozřejmě najde) a zdánlivě kvalitně natočený snímek však naprosto ztroskotal na absenci citu pro rytmus vyprávění, postupné budování zápletky. Film divákovi neustále, lehce nepřehledně dávkuje informace, bohužel bez snahy dospět k zásadní pointě, či postupu v příběhu. Zdlouhavé tápání na jednom místě má samozřejmě být alegorií faktu, že Američané se nemohou nikam posunout a válku vyhrát, bohužel tak však celý snímek rychle prošumí hlavou a nenechá v ní hlubší stopu. S natočeným materiálem se zkrátka mělo lépe pracovat. Radikální sestříhání a zrychlení tempa by mu jistě dost prospělo. Hodně solidní potenciál Labyrintu lží dát lidem velké poselství se tedy tak trochu vytratil v rutinní, místy vyčpělé řemeslné práci. Podnětné myšlenky v ní nechybí, zato zapamatovatelné scény a situace ano.
Terorismus a problematika Blízkého východu se v poslední době logicky stávají ústředními tématy mnoha snímků napříč všemi žánry. Kritizovat válku v Iráku už totiž nenáleží jen hrstce pacifistů a levicových radikálů v čele s Michaelem Moorem. Nadávání na invazi Spojených států do arabských zemí se zakotvilo jako norma, ba dokonce trend u drtivého procenta Evropanů i valné většiny Američanů a každý její příznivec se automaticky označuje za militantního patriota s inteligencí tukana. Čímž probůh nechci obhajovat Bushovu administrativu (vítězství Baracka Obamy jsem přijal s velkým ulehčením), jen konstatuji, jaké nálady zjevně prostupují celou společností. Svět postupně přestal věřit síle yankees a samotní obyvatelé USA teď prochází jakousi sebereflexí, zvláštním druhem pokání. I Ridley Scott samozřejmě nechtěl zůstat pozadu a ke svému nejnovějšímu špionážnímu thrilleru s příměsí dramatu si jako základní námět vybral právě otázku vpádu US Army na suverénní území v touze šířit demokracii.
Hlavní dějová linie se odehrává na půdě Jordánska, kam byl vyslán agent CIA Roger Ferris (Leonardo DiCaprio), aby se vydal po stopách celosvětově hledaného teroristy Al-Saleema zodpovědného za množství bombových útoků. Jako nejefektivnější cesta k dopadení zločince se mu jeví spolupráce s místní tajnou službou, kterou řídí charismatický aristokrat Háni (Mark Strong). Kooperace dvou rozdílných civilizací a mentalit se však příliš nelíbí cynickému, domácímu agentovi Edu Hoffmanovi (Russell Crowe), který řídí celou operaci z pohodlí rodinného krbu. Dochází tudíž ke střetu různých úhlů pohledu, dvou tváří USA. První citlivé k lokálnímu prostředí a druhé plné ignorantského odstupu, despektu.
Labyrint lží pojednává zejména o vývoji pomyslného souboje mezi „islámskými teroristy“ a „vykupiteli ze Západu“, v níž nerozhodují armády pěšáků, ale nejnovější technologický arzenál a tichá infiltrace do řad protivníka. Brzy však zjišťujeme, že nepřítel dokonale využívající znalost prostředí, v němž vyrůstal, je jaksi neviditelný a pravděpodobně i nezničitelný. Film kritizuje pasování Američanů do role spasitelů, ochránců nerespektujících kulturní odlišnosti a vystupujících jako hegemon na nejvyšším vývojovém stupni. Autoři odsuzují snahu násilně importovat jeden způsob života do všech zemí. Upozorňují na bagatelizaci problémů, jejich zjednodušování na úroveň přehledných schémat (good guy and bad guy), která jde posléze jen velmi těžkopádně naroubovat na realitu.
Labyrint lží na první pohled jistě zaujme jako technicky perfektní podívaná s nádhernou výpravou, dynamickými honičkami, či parádní digitální kamerou. Ocenit lze jistě i fakt, že se tvůrci nesnažili zavděčit klasickému popcornovému divákovi, působit prvoplánově efektně, vrstvit na sebe hromady akčních scén. Poměrně autentický, věrohodný, inteligentní (pár logických nedostatků se samozřejmě najde) a zdánlivě kvalitně natočený snímek však naprosto ztroskotal na absenci citu pro rytmus vyprávění, postupné budování zápletky. Film divákovi neustále, lehce nepřehledně dávkuje informace, bohužel bez snahy dospět k zásadní pointě, či postupu v příběhu. Zdlouhavé tápání na jednom místě má samozřejmě být alegorií faktu, že Američané se nemohou nikam posunout a válku vyhrát, bohužel tak však celý snímek rychle prošumí hlavou a nenechá v ní hlubší stopu. S natočeným materiálem se zkrátka mělo lépe pracovat. Radikální sestříhání a zrychlení tempa by mu jistě dost prospělo. Hodně solidní potenciál Labyrintu lží dát lidem velké poselství se tedy tak trochu vytratil v rutinní, místy vyčpělé řemeslné práci. Podnětné myšlenky v ní nechybí, zato zapamatovatelné scény a situace ano.
Datum: 2.12.2008 01:40 | FILM: 
Autor: Jan Veselý