| Rok: | 2003 |

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Justy ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
. : Recenze
Dnešní recenze bude krátká. Krátká a zcela dostačující, protože na Green Green prakticky není co rozebírat. Zatímco se totiž některé seriály uvrhají do demence svou překomplikovaností, rádobypsychologickým dějem a ubíjejícími dialogy (nebo ještě hůř směšnými vnitřními monology), Green Green je tupý zcela jednoduše a nekomplikovaně.

Chlapecká škola kdesi za sedmero horami a sedmero řekami, se chystá spojit s dívčí školou odkudsi... no prostě z daleka. Aby pedagogické sbory mohly sledovat, jak by asi taková spojená škola vypadala, rozhodnou se pro zkušební několikatýdenní společnou výuku. Dlouhodobě sexuálně deprivovaní chlapci reagují, jako by se chystali přijíždějící autobus s dívkami znásilnit ještě před zastavením, takže každému okamžitě dojde, že se bude jednat o tvrdé ecchi. Nic, co by na mé straně vyvolávalo přílišné nadšení. Ovšem pozor, důmyslný scénárista implantoval do příběhu i lovestory jako ze staré školy - příběh o milencích z budoucnosti, jejichž láska nemohla dojít naplnění. Ano, zní to strašně. A věřte nebo ne, vypadá to ještě o něco hůř.

Bohudík je romantická „hlavní“ linie až na několik posledních dílů zatlačena do pozadí ecchi komedií s myriádou provařených fórků - stezka odvahy a vystrašená tsundere, ztracená tsundere, tsundere bez plavek, vloupání na dívčí ubytovnu, naštvaná tsundere, lázně... všechno stejně zoufalé. Autoři bohužel zapomněli na jedno železné pravidlo - pokud stavím story čistě (téměř čistě) na komedii, musí se být čemu smát. Pokud se duševně zdravý divák starší patnácti let za celý seriál zasměje vtípkům (křečovitým a ad absurdum vyvedeným) asi jednou nebo dvakrát, něco je setsakramentsky špatně. A pokud selžou i romantické pokusy, vykukující asi jednou za dvě nebo tři epizody, jsem jako scénárista s prominutím úplně v prdeli.

Prakticky celý seriál není o ničem jiném, než o zoufalých pokusech nadržené trojky spolužáků sbalit a ojet nějakou holku, které bez výjimky končí nezdarem spojeným s enormním fyzickým násilím, na chlapce vyvinutým. Řečeno jinak - chlapi šmírují, dostanou na hubu. Chlapi se pokoušejí balit, dostanou na hubu. Chlapi dělají cokoli jiného, opět dostanou na hubu. Spolu s nimi to často odnáší hlavní hrdina Yuusuke, typický nevyhraněný, slušňácký debílek. Není mi jasné, proč jemu podobné postavy rvou do každé harémovky, ale asi v tom bude nějaký vyšší princip. Veškeré vtipy sázejí na explicitu, přehnanost, hormony mladších diváků a touhu po fanservisu o něco starších zoufalců.

S kresbou na tom Green Green není nijak zle, což jej sice zachraňuje od žumpy absolutní nuly, ale mizernou hodnotu seriálu nedokáže zvednout ani na úroveň středně trapného sitcomu. Závěrečná, přeslazená rabu-rabu chvilka je stejně nudná a zbytečná jako zbytek dílů, ale aspoň není tak trapná a nepokouší se mě rozesmát něčím, co by snad odmítli dát i do Prciček - a to je už opravdu silná káva. Snažně vás prosím, vyhněte se Green Green obloukem, nemá vám co dát, zkazí vám den, znásilní psa a zapálí barák. Bez legrace.
Dnešní recenze bude krátká. Krátká a zcela dostačující, protože na Green Green prakticky není co rozebírat. Zatímco se totiž některé seriály uvrhají do demence svou překomplikovaností, rádobypsychologickým dějem a ubíjejícími dialogy (nebo ještě hůř směšnými vnitřními monology), Green Green je tupý zcela jednoduše a nekomplikovaně.

Chlapecká škola kdesi za sedmero horami a sedmero řekami, se chystá spojit s dívčí školou odkudsi... no prostě z daleka. Aby pedagogické sbory mohly sledovat, jak by asi taková spojená škola vypadala, rozhodnou se pro zkušební několikatýdenní společnou výuku. Dlouhodobě sexuálně deprivovaní chlapci reagují, jako by se chystali přijíždějící autobus s dívkami znásilnit ještě před zastavením, takže každému okamžitě dojde, že se bude jednat o tvrdé ecchi. Nic, co by na mé straně vyvolávalo přílišné nadšení. Ovšem pozor, důmyslný scénárista implantoval do příběhu i lovestory jako ze staré školy - příběh o milencích z budoucnosti, jejichž láska nemohla dojít naplnění. Ano, zní to strašně. A věřte nebo ne, vypadá to ještě o něco hůř.

Bohudík je romantická „hlavní“ linie až na několik posledních dílů zatlačena do pozadí ecchi komedií s myriádou provařených fórků - stezka odvahy a vystrašená tsundere, ztracená tsundere, tsundere bez plavek, vloupání na dívčí ubytovnu, naštvaná tsundere, lázně... všechno stejně zoufalé. Autoři bohužel zapomněli na jedno železné pravidlo - pokud stavím story čistě (téměř čistě) na komedii, musí se být čemu smát. Pokud se duševně zdravý divák starší patnácti let za celý seriál zasměje vtípkům (křečovitým a ad absurdum vyvedeným) asi jednou nebo dvakrát, něco je setsakramentsky špatně. A pokud selžou i romantické pokusy, vykukující asi jednou za dvě nebo tři epizody, jsem jako scénárista s prominutím úplně v prdeli.

Prakticky celý seriál není o ničem jiném, než o zoufalých pokusech nadržené trojky spolužáků sbalit a ojet nějakou holku, které bez výjimky končí nezdarem spojeným s enormním fyzickým násilím, na chlapce vyvinutým. Řečeno jinak - chlapi šmírují, dostanou na hubu. Chlapi se pokoušejí balit, dostanou na hubu. Chlapi dělají cokoli jiného, opět dostanou na hubu. Spolu s nimi to často odnáší hlavní hrdina Yuusuke, typický nevyhraněný, slušňácký debílek. Není mi jasné, proč jemu podobné postavy rvou do každé harémovky, ale asi v tom bude nějaký vyšší princip. Veškeré vtipy sázejí na explicitu, přehnanost, hormony mladších diváků a touhu po fanservisu o něco starších zoufalců.

S kresbou na tom Green Green není nijak zle, což jej sice zachraňuje od žumpy absolutní nuly, ale mizernou hodnotu seriálu nedokáže zvednout ani na úroveň středně trapného sitcomu. Závěrečná, přeslazená rabu-rabu chvilka je stejně nudná a zbytečná jako zbytek dílů, ale aspoň není tak trapná a nepokouší se mě rozesmát něčím, co by snad odmítli dát i do Prciček - a to je už opravdu silná káva. Snažně vás prosím, vyhněte se Green Green obloukem, nemá vám co dát, zkazí vám den, znásilní psa a zapálí barák. Bez legrace.
Datum: 13.7.2008 15:50 | FILM:
Autor: Lukáš Lahoda







