Během sledování předchozích filmů jsem se s Miyazakim natolik sžil, že pro mne bylo sledování dalšího jeho skvostu doslova potěšením. O to více, že se nejspíše jedná o poslední dílo, na které v nejbližší době píši recenzi.
Kaze no tani no Naushika je v pořadí druhým filmem, který Hayao vytvořil sám. Před jeho vznikem (rok 1984) pracoval na několika filmech jako spolu-režisér, jako režisér pak stvořil několik TV seriálů.

V jednom z knížectví, které spokojeně prosperuje a prožívá časy míru, žije mladá princezna jménem Naushika (původ jména prý pochází z eposu Odysea). Dívka velmi dobře ovládá metody boje, umí přežít v okolní divočině a rozhodně se nejedná o nějakou fiflenu Naopak oproti tomu je Naushika velmi milé děvče, které miluje přírodu a navíc disponuje darem, který jí dovoluje porozumění s obřími hmyzími obyvateli pralesa: tvory zvanými Ohmu.
Ohmu jsou podobní hadům, nikoliv však vzhledem, ale svým životem. Jako mláďata jsou velmi malí, nicméně během svého života dosáhnou obřích rozměrů. Aby však mohli přeformovat své proporce do takových velikostí, používají hadí metodu. Pokaždé, když povyrostou, odloží svůj krunýř a nechají si narůst nový. Odložené krunýře se pak stávají velmi vyhledávanou surovinou, jelikož jsou velmi tvrdé.

Naushika zkoumá a zkoumá, dostává se do nejrůznějších problémů jak s Pustinou, tak ostatními knížectvími, pro které je díky své hodnosti důležitá kořist. Větrné údolí se postupně dostává do války s knížectvím Pejitan, které není zdaleka tak mírumilovné. Když se však Údolí pokusí o protiútok, čeká je děsivé překvapení.

Animace filmu je typicky Miyazakovská, přičemž vliv zde má i rok vydání. Vyskytuje se zde kresba typická pro ony roky, přičemž kvalitou určitě nijak nezůstává pozadu za svými současníky.
Výše jsem zmínil NGE. Zajímavostí je, že tato dvě díla nejsou zase tak bez pojítek. Hideki Anno, který zde pracoval na animaci, později pracoval i na NGE.

Jen si dávejte pozor, abyste si nesehnali pozdější verzi s názvem Warriors of the Wind, anglicky dabovanou verzi, ve které je asi polovina věcí předělaná. Občas se vyplatí věřit klasice, u japonské tvorby to platí dvojnásob.







