| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 11.12.2008
Den, kdy se zastavila Země
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 4 uživatelé )
Psema   |
Jajar |
Jiper |
Toren1 |
. : Recenze
Remaky starých dobrých sci-fi se většinou nedočkají kladných kritik. Poselství nejsou aktuální, zápletky nejsou moderní, postavy nejsou dostatečně „cool“. V případě Dne hrálo scénáristům do karet snad vše. Poselství pacifismu z filmů po 2.světové válce je aktuální dodnes. Zápletka o mimozemšťanovi, který varuje před zkázou lidstva, je moderní. Postava hlavního hrdiny i všech okolo, přes poťouchlé vědce po okaté dívky v nesnázích, jsou dostatečně cool. A přesto se nedaří.
Převést důstojně old-schoolovou sci-fi není bez komplikací. Základní linie, postavy (minimálně v miniroli) a vztahy musí zůstat na svém místě. Potenciál původní předlohy z roku 1951 splňuje všechny podmínky pro kvalitní remake. Američtí scénáristé však projevili vlastní iniciativu na naprosto zbytečných místech, a tak se z oživení sci-fi legendy stává plytká, chaotická a nepřehledná směs stupidně odbočujících a zbytečných dějových linií. Zdržující seznamovačky, zbytečně prodlužované cesty, okatě napsaný vztah mimozemšťana s rádoby vědkyní, neuvěřitelně otravný synek (subjektivně – ten fakan mi na první příčce otravnosti nahradil Zaca Efrona) a stará dobrá píseň o barbarském lidstvu. Motiv slepého barbarského lidstva už není, co býval, právě vzhledem k hromadě filmů o slepém barbarském lidstvu. Reakce vůdců jsou přehnané, neuvěřitelné, chvílemi až naivní.
Je smutné stále dokola poukazovat na chudý, nezajímavý, nelogický a stupidní scénář. Film dostane skvělého režiséra, dobré obsazení, více než dostatečný rozpočet, dobré efektaře na post-produkci. A vše dojede na vadném pisálkovi na začátku, případně na producentovi, který pisálkovi do psaní neustále kecal a myslel na dolárky. D.E.S.S. mělo v režisérovi velké naděje. Po Robertu Wiseovi se mimozemských aktivit na plátně zmocnil Scott Derrickson, který stál za hezky vykonstruovanou fikcí V moci ďábla, kterou si i sám napsal. Kdyby Scotta pustili k peru místo Davida Scarpa (který v minulosti napsal jen jednu podprůměrnost s Robertem Redfordem), dopadlo by D.E.S.S. možná úplně jinak. Oslavoval bych v recenzi stále stejně hrajícího Keanu Reevese, který by byl stejně stále cool, obhajoval Jennifer Connelly, která podle mě (vyjma Requiemu za sen) nemá ve filmové branži příliš co pohledávat, ale toleroval bych jí. Ale scénář je špatný, takže,…
…Keanu Reeves hraje stále stejně. Naštěstí pro něj mu ale stále stejné postavy diváci žerou. Měl snad jako jediný solidní temné dialogy vzbuzující obavu a hrůzu. Jennifer Connelly bych stejně jako v Hulkovi poslal k ďasu. Naneštěstí její role měla naprosto hloupé opodstatnění ve filmu a po shlédnutí staré verze je očividné, jak se ženskou postavu snažil na plátno protlačit moderní trend. Důležitost její postavy je minimální a bez její existence by se člověk obešel. Malý Jaden Smith, zastupující roli nevinného nezkušeného dítka, které se nenaučilo rozeznávat dobro a zlo, jednoduše neumí hrát a kdykoli otravný capart vstoupí na scénu (a režisér očividně neví, odkud špatně hrajícího zabírat), atmosféra apokalypsy je tatam. Keanu se snaží nehybným výrazem bez emocí mnohé zachránit, ale nedaří se. Nevygradované zápletky a hloupé reakce postav nezachrání sebe drsnější výraz obličeje.
Pokus o zachování dějových linií z roku 1951 je obdivuhodný. David Scarpa měl ideál přepsat D.E.S.S. do 21.století. Je však rozdíl mezi vybráním podstatného a moderního. Najít rovnováhu, mezi nalezením podstatných elementů předlohy a možnosti je zmodernizovat, je velice obtížné. David bohužel považuje za podstatné jiné dílky skládačky než si moderní publikum vyléčené z patetických scén představuje, a tak se D.E.S.S. ztrácí v nesmyslných kličkách až k nezdařenému a podivně useknutému konci, který se s původní předlohou rozhodně nemůže rovnat. Katastrofa přicházející na svět ztrácí na síle v momentě, kdy mění tempo podle vyvolávání rádoby dramatických momentů (nanoboti sežerou kamion během deseti vteřin, Jennifer Connelly drží i po pár minutách… že by nějaký dobrý lak na vlasy?). Rozvleklé tempo a natahovaná stopáž mohla být využita mnohem lépe, než bezcenným plkáním, případně naprosto zbytečným mlčením bez akce.
Scott Derrickson se pokusil vytvořit poctu Robertu Wiseovi. Nehodlal vkládat do filmu příliš své iniciativy, ale poukázat na genialitu starého, mnohými zapomenutého, mistra. Přetvořit jeho dílo v moderním hávu, připomenout poselství o masochismu lidstva a vydělat kupu peněz. Na rozdíl od remaku Poseidonu je Den, kdy se zastavila Země, na oko efektním a skvěle obsazeným snímkem. Po technické stránce posunul původní film samozřejmě dál, ale v ostatních ohledech je stále pozadu. Původní verze je stále zajímavější.
P.S. pro rejpaly: Nejdříve jsem viděl 2008, až poté 1951.
Remaky starých dobrých sci-fi se většinou nedočkají kladných kritik. Poselství nejsou aktuální, zápletky nejsou moderní, postavy nejsou dostatečně „cool“. V případě Dne hrálo scénáristům do karet snad vše. Poselství pacifismu z filmů po 2.světové válce je aktuální dodnes. Zápletka o mimozemšťanovi, který varuje před zkázou lidstva, je moderní. Postava hlavního hrdiny i všech okolo, přes poťouchlé vědce po okaté dívky v nesnázích, jsou dostatečně cool. A přesto se nedaří.
Převést důstojně old-schoolovou sci-fi není bez komplikací. Základní linie, postavy (minimálně v miniroli) a vztahy musí zůstat na svém místě. Potenciál původní předlohy z roku 1951 splňuje všechny podmínky pro kvalitní remake. Američtí scénáristé však projevili vlastní iniciativu na naprosto zbytečných místech, a tak se z oživení sci-fi legendy stává plytká, chaotická a nepřehledná směs stupidně odbočujících a zbytečných dějových linií. Zdržující seznamovačky, zbytečně prodlužované cesty, okatě napsaný vztah mimozemšťana s rádoby vědkyní, neuvěřitelně otravný synek (subjektivně – ten fakan mi na první příčce otravnosti nahradil Zaca Efrona) a stará dobrá píseň o barbarském lidstvu. Motiv slepého barbarského lidstva už není, co býval, právě vzhledem k hromadě filmů o slepém barbarském lidstvu. Reakce vůdců jsou přehnané, neuvěřitelné, chvílemi až naivní.
Je smutné stále dokola poukazovat na chudý, nezajímavý, nelogický a stupidní scénář. Film dostane skvělého režiséra, dobré obsazení, více než dostatečný rozpočet, dobré efektaře na post-produkci. A vše dojede na vadném pisálkovi na začátku, případně na producentovi, který pisálkovi do psaní neustále kecal a myslel na dolárky. D.E.S.S. mělo v režisérovi velké naděje. Po Robertu Wiseovi se mimozemských aktivit na plátně zmocnil Scott Derrickson, který stál za hezky vykonstruovanou fikcí V moci ďábla, kterou si i sám napsal. Kdyby Scotta pustili k peru místo Davida Scarpa (který v minulosti napsal jen jednu podprůměrnost s Robertem Redfordem), dopadlo by D.E.S.S. možná úplně jinak. Oslavoval bych v recenzi stále stejně hrajícího Keanu Reevese, který by byl stejně stále cool, obhajoval Jennifer Connelly, která podle mě (vyjma Requiemu za sen) nemá ve filmové branži příliš co pohledávat, ale toleroval bych jí. Ale scénář je špatný, takže,…
…Keanu Reeves hraje stále stejně. Naštěstí pro něj mu ale stále stejné postavy diváci žerou. Měl snad jako jediný solidní temné dialogy vzbuzující obavu a hrůzu. Jennifer Connelly bych stejně jako v Hulkovi poslal k ďasu. Naneštěstí její role měla naprosto hloupé opodstatnění ve filmu a po shlédnutí staré verze je očividné, jak se ženskou postavu snažil na plátno protlačit moderní trend. Důležitost její postavy je minimální a bez její existence by se člověk obešel. Malý Jaden Smith, zastupující roli nevinného nezkušeného dítka, které se nenaučilo rozeznávat dobro a zlo, jednoduše neumí hrát a kdykoli otravný capart vstoupí na scénu (a režisér očividně neví, odkud špatně hrajícího zabírat), atmosféra apokalypsy je tatam. Keanu se snaží nehybným výrazem bez emocí mnohé zachránit, ale nedaří se. Nevygradované zápletky a hloupé reakce postav nezachrání sebe drsnější výraz obličeje.
Pokus o zachování dějových linií z roku 1951 je obdivuhodný. David Scarpa měl ideál přepsat D.E.S.S. do 21.století. Je však rozdíl mezi vybráním podstatného a moderního. Najít rovnováhu, mezi nalezením podstatných elementů předlohy a možnosti je zmodernizovat, je velice obtížné. David bohužel považuje za podstatné jiné dílky skládačky než si moderní publikum vyléčené z patetických scén představuje, a tak se D.E.S.S. ztrácí v nesmyslných kličkách až k nezdařenému a podivně useknutému konci, který se s původní předlohou rozhodně nemůže rovnat. Katastrofa přicházející na svět ztrácí na síle v momentě, kdy mění tempo podle vyvolávání rádoby dramatických momentů (nanoboti sežerou kamion během deseti vteřin, Jennifer Connelly drží i po pár minutách… že by nějaký dobrý lak na vlasy?). Rozvleklé tempo a natahovaná stopáž mohla být využita mnohem lépe, než bezcenným plkáním, případně naprosto zbytečným mlčením bez akce.
Scott Derrickson se pokusil vytvořit poctu Robertu Wiseovi. Nehodlal vkládat do filmu příliš své iniciativy, ale poukázat na genialitu starého, mnohými zapomenutého, mistra. Přetvořit jeho dílo v moderním hávu, připomenout poselství o masochismu lidstva a vydělat kupu peněz. Na rozdíl od remaku Poseidonu je Den, kdy se zastavila Země, na oko efektním a skvěle obsazeným snímkem. Po technické stránce posunul původní film samozřejmě dál, ale v ostatních ohledech je stále pozadu. Původní verze je stále zajímavější.
P.S. pro rejpaly: Nejdříve jsem viděl 2008, až poté 1951.
Datum: 17.12.2008 02:10 | FILM: 
Autor: Jiří Sádek