Celkem nedáno jsem měl to štěstí a povedlo se mi zakoupit film Cesta do fantazie, který byl anime fanoušky velmi vyhledávaný a bylo celkem těžké ho sehnat. Po koupi jsem měl tedy pochopitelně velkou radost a téměř jsem utíkal, abych se co nejdřív dostal domů ke svému dvd přehrávači. A když nyní sepisuji své dojmy po zhlédnutí filmu, musím uznat, že onen upocený běh v letních vedrech se vyplatil. Už se opravdu nedivím, že je Cesta do fantazie tolik oblíbená. Vždyť i na českých serverech hodnotících film dosahuje velmi dobrých výsledků, 90% ze sta.
Ono na druhou stranu ani není tolik čemu se divit. Vždyť režisérem není nikdo jiný než samotný "otec" animovaných filmů: Hayao Miyazaki. Produkci má na svědomí studio Ghibli.
Nemyslím si, že by to byla samotná animace, která by jako něco netradičního zaujala diváky po celém světě. Mohli již vidět několik více známých děl, jak japonských, tak jiných proslulých autorů. Krása zde spočívá v celkovém pocitu z filmu, který nikterak nepřechází do patetičnosti a psychologického díla, jak tomu často u některých anime filmů bývá. Cesta do fantazie je prostě pohádkou s prvky fantazie, tudíž trochu drsnou, ale stále pohádkou.
Právě intenzivní prvky fantazie a tvůrčí schopnosti autora jsou zarážející. Narazíme zde na monstra, která si člověk nepředstaví ani v nočních můrách. Sice vypadají děsivě, ale nepůsobí tak. Jedná se tedy o velkou odlišnost například od tvorů z dílny Guillerma del Tora, který úmyslně do každého výtvoru vkládá dávku děsu a příšernosti.
Ve Fantazii se trochu bojíte, ale spíš máte pocit, že byste se chtěli podívat z větší blízkosti a zjistit, co je daná kreatura vlastně zač.
Otec se rozhodne prozkoumat, kam podivný tunel vede. Chihiro do děsivě vypadajícího průchodu nechce, ale rodiče jsou zvědaví a ona nechce zůstat sama. Vydává se tedy dovnitř s nimi.
Miyazakiho filmy jsou známy obrovskou spoustou fantazie, kterou autor při tvorbě používá. Svou schopnost dokázal už při Nausice z údolí větrů (oficiální název Kaze no tani no Naushika) a i nyní opravdu dává jménu filmu nový význam.
Příběh je dojemný, hezký, a i když jsem se z počátku obával jeho náročnosti a právě vyšší psychologické roviny, byl jsem mile překvapen, že se vlastně ničeho neobvyklého nedočkáme. Je pravda, že se může zdát využít termín „ničeho neobvyklého“ trochu přehnaný, ale opravdu. Ve chvíli, kdy se začnete plně soustředit na příběh malé holčičky a vypustíte vše ostatní kolem vás, jako by vás odnášela voda. A to nikoliv proti proudu do vod plných dvou smyslů a paralel, ale do pohádkového království.
