| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 21.8.2008
Máj
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Jajar |
. : Recenze
Česká filmová kotlina se žánrově rozpíná. Juraj Jakubisko je tu co nevidět s historickým filmem natočeným za nekřesťanské peníze (začínám brousit brk a vytahovat recenzentský inkoust), Marhoulův Tobruk podle zákulisních informací nemusí být jako válečné drama vůbec k zahození a Máj… no řekněme, že si o něm na několika odstavcích něco málo povíme. A nebude to hezké čtení, to vám říkám na rovinu. Kdo se totiž chystá do kina na osudovou romantiku zaonačenou v čarokrásném vizuálním balení a podpořenou magickou hudbou, měl by se raději připravit na NĚCO, co mu ve vší pravděpodobnosti pohne žlučí. Nehodlám soudit nakolik je F.A. Brabcovo pojetí rozdílné oproti tomu Máchovu (to mě z pozice recenzenta zajímá zhruba stejně jako politická situace na Maledivách), poněvadž v tom případě bych musel zabrousit téměř do záporných hodnot, mnohem podstatnější pro mě je, zda Máj funguje jako samostatný filmový počin.
Pro ty, kdo Máchovo dílo nečetli (nebo si ho jako já pamatují matněji než všechna béčka Chucka Norrise a Stevena Segala dohromady), si malinko připomeňme o co vlastně běží. Vše se točí okolo milostného trojúhelníku zastupovaného rebelujícím Vilémem, atraktivní, avšak hodně povolnou Jarmilou a chtíčem posedlým Mlynářem. Dále je to takhle. Vilém nenávidí Mlynáře, ale miluje Jarmilu. Jarmila miluje Viléma, ale zřejmě něco cítí i k Mlynáři, protože jinak by z ní byla jednoduše coura. Mlynář si chce pokud možno užívat s Jarmilou a také hrozně nenávidí Viléma, který podle něj nemá vlohy na to být dobrým člověkem. Pro ty co nepochopili dodávám, že psychologizace jednotlivých postav skutečně není nikterak hluboká a všichni na plátně se chovají převážně tak, jak se to F.A. Brabcovi hodí do krámu. Ono pokoušet se zhmotnit nepříliš rozmáchlou báseň není vážně vůbec snadné.
A na Máji se tahle potíž v případě scénáře podepsala možná až příliš krutě. F.A. Brabec není dobrým scenáristou a čím míň podkladů k převádění má, tím hůř výsledek dopadá. Zatímco u Kytice, jejíž obsah je také dosti fádní, si však mohl dovolit čerpat z mnoha rozličných povídek a natahovat tak stopáž do podle něj úměrné délky, v případě Máje podobný postup nefunguje. Brabec se pokouší z 20 minutové (dle mého ideální délka) adaptace udělat devadesátiminutový romantický epos, což se mu daří při vkládání zbytečných postav, nudných vedlejších linií a chabých pokusů o psychologii jen stěží. Povětšinou je divák nucen sledovat uměle vyhrocené konflikty, nezáživné dialogy, které nepřináší ani trochu zábavy, a posléze prapodivně konstruované zvraty, jež svou neuvěřitelností vyvolávají kyselý obličej na tváři. Je sice krásné, že Sandra Lehnertová každých deset minut ukazuje přinejmenším jedno ňadro, ale – upřímně řečeno – ani to nedokáže zábavnost či poetičnost filmu pozvednout do hladiny snesitelného průměru.
Máj je kvůli umolousanému a mizerně napsanému scénáři ukrutná nuda srovnatelná snad jen s rádoby uměleckými pokusy filmařů, kteří si ve své sebestřednosti myslí, že když hodí doprostřed řeky kufr a hodinu na něj nechají zírat kameru, dočkají se od publika ohlušujícího potlesku. Nedá se říci, že by filmu chybělo tempo, nebo že v sobě nemá vůbec nic atraktivního (ano, zase ta ňadra), ale až na pár výjimečných koláží (průlety nad krajinou spojené s až překvapivě dobrou orchestrálkou od Support Lesbiens), poměrně zajímavou pasáž Vilémova bláznovství a Třískovy přednesy Máchových veršů jsem v Brabcově zpracování nenašel prakticky žádné zalíbení. Obzvlášť když může každý druhý záběr filmu soutěžit v kýčovitosti s Láskou za časů cholery, Manuelou či peruánskou telenovelou toho nejhrubšího zrna.
Ano, je smutné, že Brabec přišel při natáčení Máje i o své výsadní postavení dobrého a rozvážného kameramana. Máj není v jeho podání ničím jiným než přeslazenou fotografií, jejíž výjevy vás nechají buďto dočista chladnými, nebo vyvolají dávící reflex. Jeden známý to popsal dokonale, když podotkl, že film vypadá jako kdyby byl dvoumilionovou reklamou na minerální vodu s přídavkem nefalšovaného hořčíku. Emocionální vyprahlost filmu však nejvíce umocňuje samotný závěr, v němž by nemělo žádné oko zůstat suché. Při Vilémově popravě nejenže v lepším případě nic necítíte, v horším vám bude každý dramatický záběr na tvář Matěje Stropnického k smíchu podobně jako naprosto amatérsky natočená otcovražda, z níž tvůrčí neschopnost přímo křičí o cizí pomoc. Přičtěte si k tomu i prachbídné herecké výkony připomínající s výjimkou „zhuleného“ Kryštofa Hádka a pohotového Jana Třísky ochotnické divadlo, a musí vám být jasné, že pokud by se měly literární poklady převádět na plátno podobným stylem, bude lepší, když za nimi budeme i nadále chodit pouze do knihoven.
Česká filmová kotlina se žánrově rozpíná. Juraj Jakubisko je tu co nevidět s historickým filmem natočeným za nekřesťanské peníze (začínám brousit brk a vytahovat recenzentský inkoust), Marhoulův Tobruk podle zákulisních informací nemusí být jako válečné drama vůbec k zahození a Máj… no řekněme, že si o něm na několika odstavcích něco málo povíme. A nebude to hezké čtení, to vám říkám na rovinu. Kdo se totiž chystá do kina na osudovou romantiku zaonačenou v čarokrásném vizuálním balení a podpořenou magickou hudbou, měl by se raději připravit na NĚCO, co mu ve vší pravděpodobnosti pohne žlučí. Nehodlám soudit nakolik je F.A. Brabcovo pojetí rozdílné oproti tomu Máchovu (to mě z pozice recenzenta zajímá zhruba stejně jako politická situace na Maledivách), poněvadž v tom případě bych musel zabrousit téměř do záporných hodnot, mnohem podstatnější pro mě je, zda Máj funguje jako samostatný filmový počin.
Pro ty, kdo Máchovo dílo nečetli (nebo si ho jako já pamatují matněji než všechna béčka Chucka Norrise a Stevena Segala dohromady), si malinko připomeňme o co vlastně běží. Vše se točí okolo milostného trojúhelníku zastupovaného rebelujícím Vilémem, atraktivní, avšak hodně povolnou Jarmilou a chtíčem posedlým Mlynářem. Dále je to takhle. Vilém nenávidí Mlynáře, ale miluje Jarmilu. Jarmila miluje Viléma, ale zřejmě něco cítí i k Mlynáři, protože jinak by z ní byla jednoduše coura. Mlynář si chce pokud možno užívat s Jarmilou a také hrozně nenávidí Viléma, který podle něj nemá vlohy na to být dobrým člověkem. Pro ty co nepochopili dodávám, že psychologizace jednotlivých postav skutečně není nikterak hluboká a všichni na plátně se chovají převážně tak, jak se to F.A. Brabcovi hodí do krámu. Ono pokoušet se zhmotnit nepříliš rozmáchlou báseň není vážně vůbec snadné.
A na Máji se tahle potíž v případě scénáře podepsala možná až příliš krutě. F.A. Brabec není dobrým scenáristou a čím míň podkladů k převádění má, tím hůř výsledek dopadá. Zatímco u Kytice, jejíž obsah je také dosti fádní, si však mohl dovolit čerpat z mnoha rozličných povídek a natahovat tak stopáž do podle něj úměrné délky, v případě Máje podobný postup nefunguje. Brabec se pokouší z 20 minutové (dle mého ideální délka) adaptace udělat devadesátiminutový romantický epos, což se mu daří při vkládání zbytečných postav, nudných vedlejších linií a chabých pokusů o psychologii jen stěží. Povětšinou je divák nucen sledovat uměle vyhrocené konflikty, nezáživné dialogy, které nepřináší ani trochu zábavy, a posléze prapodivně konstruované zvraty, jež svou neuvěřitelností vyvolávají kyselý obličej na tváři. Je sice krásné, že Sandra Lehnertová každých deset minut ukazuje přinejmenším jedno ňadro, ale – upřímně řečeno – ani to nedokáže zábavnost či poetičnost filmu pozvednout do hladiny snesitelného průměru.
Máj je kvůli umolousanému a mizerně napsanému scénáři ukrutná nuda srovnatelná snad jen s rádoby uměleckými pokusy filmařů, kteří si ve své sebestřednosti myslí, že když hodí doprostřed řeky kufr a hodinu na něj nechají zírat kameru, dočkají se od publika ohlušujícího potlesku. Nedá se říci, že by filmu chybělo tempo, nebo že v sobě nemá vůbec nic atraktivního (ano, zase ta ňadra), ale až na pár výjimečných koláží (průlety nad krajinou spojené s až překvapivě dobrou orchestrálkou od Support Lesbiens), poměrně zajímavou pasáž Vilémova bláznovství a Třískovy přednesy Máchových veršů jsem v Brabcově zpracování nenašel prakticky žádné zalíbení. Obzvlášť když může každý druhý záběr filmu soutěžit v kýčovitosti s Láskou za časů cholery, Manuelou či peruánskou telenovelou toho nejhrubšího zrna.
Ano, je smutné, že Brabec přišel při natáčení Máje i o své výsadní postavení dobrého a rozvážného kameramana. Máj není v jeho podání ničím jiným než přeslazenou fotografií, jejíž výjevy vás nechají buďto dočista chladnými, nebo vyvolají dávící reflex. Jeden známý to popsal dokonale, když podotkl, že film vypadá jako kdyby byl dvoumilionovou reklamou na minerální vodu s přídavkem nefalšovaného hořčíku. Emocionální vyprahlost filmu však nejvíce umocňuje samotný závěr, v němž by nemělo žádné oko zůstat suché. Při Vilémově popravě nejenže v lepším případě nic necítíte, v horším vám bude každý dramatický záběr na tvář Matěje Stropnického k smíchu podobně jako naprosto amatérsky natočená otcovražda, z níž tvůrčí neschopnost přímo křičí o cizí pomoc. Přičtěte si k tomu i prachbídné herecké výkony připomínající s výjimkou „zhuleného“ Kryštofa Hádka a pohotového Jana Třísky ochotnické divadlo, a musí vám být jasné, že pokud by se měly literární poklady převádět na plátno podobným stylem, bude lepší, když za nimi budeme i nadále chodit pouze do knihoven.
Datum: 9.7.2008 18:25 | FILM: 
Autor: Petr Semecký