První post-lundgrenovský Punisher nebyl žádný trhák a svými kvalitami na to ani neměl vhodné proporce, avšak Thomas Jane v hlavní roli nebyl úplně k zahození, a když došlo na akční scény, byla s Frankem Castlem, bojovníkem proti bezpráví, vcelku legrace. To, že fanoušci komiksů krváceli, je jiná věc. V Lionsgate si řekli, že napodruhé půjdou trochu jinou cestou. Zavolali Janeovi, aby se vrátil, obstarali za kameru drsňačku Lexi Alexander, přihodili eRkový rating a doufali, že jim z toho napodruhé vyleze film, který ukojí jak ortodoxní fanoušky, tak diváky, kteří o nějakém maníkovi s lebkou na tričku v životě neslyšeli. Jenže už od začátku se s Punisherem, nebo-li Katem začaly dít takové věci (Janea nahradil nudný Ray Stevenson, Alexander byla odstavena od finálního sestřihu a z originálního soundtracku zbyly jen střípky), že každý rozumný člověk raději hodil veškerá očekávání za hlavu a doufal, že ho výsledek příjemně překvapí. Mno, nepřekvapil.
Kat: Válečná zóna je přesně takové béčko, jaké si představíte poté, co zahlédnete přebal DVD a přečtete si název filmu. Lexi Alexander je možná drsná holka, která by vám zvládla během deseti vteřin zlomit obě ruce a utrhnout koleno, jenže když dojde na točení akčních scén, ukazuje se, že jí chybí potřebné buňky. Kat je sice brutální a řádně krvavý akčňák, jenž se svými čvachtavými efekty pomalu blíží sérii Saw, avšak stejně jako zmíněná hororová série mu chybí talent za kamerou, jenž by roztříštěné lebky, vyhřezlé mozky a rozšlapané oční bulvy proměnil v něco, co byste si zapamatovali a s trochou kuráže možná i obdivovali. V případě Alexander je všechen rozlitý kečup jen zoufale nudné pozlátko, s nímž se film bez ustání ohání, jelikož vlastně nemá o čem vyprávět a tohle je jediný způsob, jak zaujmout těch pár hardcore nadšenců, jimž stačí ke štěstí pár výstřelů do břišní dutiny a vyvalený žaludek na kachličkách.
Je v negativním smyslu obdivuhodné, že v Lionsgate druhého Punishera vůbec odklepli. Ne že by byl předchozí díl s Janem shakespearovské drama, ale když už nic jiného, dával ve své filmové kategorii jakýs takýs smysl a dalo se na něj koukat. Kat: Válečná zóna vedle toho smysl nedává prakticky vůbec a tolik bizarních a nelogických chvil jako zde, se najde skutečně jen párkrát do roka, a to převážně ve filmových výtvorech nemehel z céčkového Asylum. Kat však ani na chvíli nedosahuje hranice, kdy byste si mohli říct, že je to „tak blbé, až je to zábavné“. Alexander se totiž topí v odporných filtrech, nenabízí ani jednu dobře natočenou a sestříhanou přestřelku a nebýt šíleně přehrávajícího Dominica Westa (že by nový Michael Paré?) a jeho lidi žeroucího side-kicka, dalo by se u Válečné zóny bez podpůrných látek usnout. I takhle budete mít co dělat, abyste udrželi víčka otevřená, nicméně díky imbecilním dějovým zákrutám, jedné solidní bitce na záchodech a permanentní nemohoucnosti všech před kamerou to k závěrečným titulkám pravděpodobně doklepete. Na party ve více lidech by se ale Kat: Válečná zóna uplatnit mohl. Jen nezapomeňte koupit dostatek alkoholu.
Ten nebudete potřebovat u bonusových materiálů, které jsou střižené přesně dle očekávání. Lexi Alexander se sice v audiokomentáři místy rozjede a kromě hromady informací nabídne i trochu sebereflexe, nicméně nudných míst je také dost a neumím si moc představit, proč by chtěl někdo na Kata koukat znovu jen kvůli tomu, aby zjistil, že režisérka do filmu zanesla pár znalostí kickboxu. To už si raději každý pustí klasický film o filmu, jenž během devíti minut prolétne vše od postav a příběhu až ke kaskadérům. Kvůli mrzké stopáži se ale pod povrch nedostanete. To platí jak pro tréninkové video Raye Stevensona, zobrazující, kterak se představitel „nového“ Punishera dostával do formy a makal na choreografii, která je ve výsledném sestřihu úplně zabitá, tak pro krátké featuretty o záporáku Jigsawovi (i povrchní čtenář komiksů by o něm řekl víc věcí) a zbraních, jež Castle používá pro likvidaci zkorumpovaných a zlých. Na závěr jsou pak přibaleny i nějaké ty trailery.
