Britský sitcom je báječná věc. Nízkorozpočtový seriál s minimem herců a nulovým řešením vzájemných vztahů a románků, okořeněný správnou dávkou inteligentního humoru, na naší domácí seriálové scéně chybí. Těžko říci, jestli jsou jednoduše čeští scénáristé neschopní či publikum české seriály žádá (asi od každého díl). Britské sitcomy jsou nádherným příkladem, jak levně vytvořit zábavnou divadelní hru nepostrádající hlavu a patu, netopící se ve vlastních žaludečních šťavách. Black Books je čtyři roky uzavřený seriál, přesto začal být v ČR populární až za poslední dva roky. Jeho tvůrce a představitel ústřední postavy knihkupce Bernarda Blacka – Dylan Moran – je podle zvěstí podobnou personou jako jeho hrdina. Po odevzdání scénáře Grahamovi Linehanovi (režisér The IT Crowd) bylo o natáčení seriálu jasno. Do party stačilo nabalit Billa Baileyho coby věčně starajícího se pomocníka Mannyho a Tamsin Greig, na dvojici věčně nalepenou Fran Katzenjammer, ženskou verzi Bernarda Blacka. Do seriálu se podařilo přitáhnout v posledních epizodách i zvráceného knihkupce Simona Pegga, se kterým Moran dodnes spolupracuje (Soumrak mrtvých; Run, Fatboy, Run).
Scénáristicky se seriál může řadit mezi elitu „britcomů“. O velké spoustě dnešních seriálů se dá říci, že nejsou pro všechny. Důchodce sedící před The Big Bang Theory nebo IT Crowd nepobere ani první slova, natož aby se smál (dobře, tohle bylo trochu necitlivé). Black Books se ale pokouší útočit na všechny generace bez výjimky, čímž se stává ve svém žánru ojedinělý. Dívat se na něj dokáže dospělý i puberťák, aniž by měli jeden či druhý s humorem sebemenší problém. Atraktivita knihkupectví není nikterak úžasná, ale díky vystavěným charakterům, které do prostředí zapadnou se z mizerného obchodu stává další herec v partě díky neustále obtěžujícím zákazníkům. Právě díky nim padají z úst introvertního Bernarda Blacka přímo nezapomenutelné hlášky. Souhra s Mannym a Fran je skvělá. Vzhledem k Moranově předchozí kariéře kabaretního baviče se museli všichni na place odvázat a předvést nejlepší výsledky.
V každém sitcomu se ale objevuje chyba. Black Books má velmi osobitý humor, který si velmi rychle osvojíte, máte-li smysl pro cynimus, sarkasmus a ironii. Bohužel ale humornost dílů klesá a stoupá ve vlnách. Jeden díl nastoupí jako naprostá bomba a druhý je vlažným odvarem předešlé eskapády. Black Books provází chvílemi problém nedotažení celkového konceptu dílu a díky jednomu hloupému vtipu mohou odpískat celou epizodu. Na kráse a kvalitách seriálů ovšem mírné chybičky nic nemění. Black Books je totiž vedle Červeného trpaslíka a pár dalších svatých grálů jednou z mála sérií, které se dají sledovat stále a stále dokola (jsem živoucím příkladem, každý díl mám nastudován asi…dvacetkrát? Třicetkrát?). V momentě, kdy končí reprízy divadel, končí i Black Books. V nejlepším. Ve chvíli, kdy se Black Books dočkalo velké popularity při uvedení třetí řady, seriál skončil. Dylan Moran se holt řídí pravidly svědomitého komika. Odejít v nejlepším a nedbat na nadšené tváře producentů. Lízání zmrzlého absinthu coby nanuka jednoduše nic nepřebije.
