FILMO.cz | Austrálie / Australia (2008) | Trailery

DOKONALÉ! Právě tímhle slovíčkem u trailerů neradi plýtváme, ale pakliže se jednou za čas přiřítí uragán vypalující nejen zornice, ale i maz z ušních bubínků, je třeba smeknout, napálit pětihvězdní a vykřičet do světa, že se tu chystá něco fantastického.
Můžete milovat Temného rytíře, plesat nad Pokáním nebo jihnout při karbanátkování Johna Ramba, ale Austrálie je jenom jedna. Už dlouho neměl žádný film takhle precizní trailerovou kampaň, v níž se karty odhalují velice obezřetně až do závěrečného útoku na aorty, jenž přichází právě teď. Baz Luhrmann vytáhl to nejlepší ze své malebné pokladnice a položil za sebe obrázky, které berou dech, jsou prodchnuté chemií hlavních hvězd a nabízí natolik poutavou romanci, že byste to baštili s podnosem i bez spektakulárních explozí, které musí podle zaběhlých principů nastoupit při závěrečné koláži a doslova vás dorazit.
Austrálii se to však daří již od samotného začátku a pakliže nemáte problém s tím, že to celé vypadá tak krásně kýčovitě, nemáte jediný důvod nesvěřit Luhrmannovi i poslední korunu, co se vám válí v kapse.

Eh, jak to ten Baz dělá, že každý záběr z jeho filmařské dílny vypadá absolutně dokonale a skrze něj probleskuje tolik emocí, že by jim byla i Macocha malá. Z ukázek na Austrálii holt musí mít radost každý, kdo si zamiloval Moulin Rouge a věřil, že se Luhrmannovi s jeho válečně-romantickou záležitostí podaří to samé jako v případě okouzlujícího muzikálu se zamilovaným pozlátkem, jež překonává staletí.
Pořád mě trápí jen jediné – dokáže se takovýhle film zaplatit? S komerčně nezajímavými herci těžko, ovšem koho to zajímá, když se tu na sequely rozhodně hrát nebude a Luhrmann patří zrovna k těm tvůrcům, jimž jde o peníze až ve druhé řadě. Nejdříve dělá vše proto, aby byl jeho film do posledního políčka vypiplaný jako malby v Sixtinské kapli a trailery v tomhle směru naplňují všechny fanouškovské „vlhké“ sny.
Audiovizuální dokonalost totiž strhává po celou délku, přičemž závěrečná gradace nemá daleko k tomu, aby slabším jedincům zpustila říční proud v očních kanálcích. Snad se něčeho takového dočkáme i ve filmu. Nic menšího než skvělý film po takové náloži nejsem ochotný přijmout.

A srdíčko znovu plesá. Ve světle Luhrmannova obrazového mistrovství se může jít spousta rádoby stylových filmařů současnosti leda zahrabat, poněvadž proti tomuhle bravurnímu kouzelníkovi, jenž povyšuje kýč na čiré umění, zkrátka nemají šanci.
Takový Joe Wright by měl ve světle Bazova génia odkráčet zpátky do lavic a nechat si vysvětlit, jak se pracuje s přeslazenou stylizací, poněvadž když člověk porovná záběry z Austrálie s těmi nejvypiplanějšími chvílemi z Pokání, musí zkrátka uznat, že je Luhrmann při práci s kamerou úplně na jiné úrovni. Tohle není romance, jejíž romantické kontury a přecukrovaná optika tahají za rohovky, nýbrž do posledního políčka promyšlené umění, z něhož sálá v plné kráse jak Wolverinova živočišná nátura, tak křehkost a odhodlanost blonďaté Nicole Kidman.
A to jsme se dočkali teprve letmých náznaků, jemných lákaček, po nichž za pár měsíců – doufejme – nastoupí to pravé audiovizuální „žrádlo“, vyvolávající slintavost i u maminek žijících z českého televizního odpadu.

Baz Luhrmann má po Moulin Rouge výsadní postavení v žebříčcích nejzajímavějších filmových tvůrců a Austrálie tím pádem patří mezi nejočekávanější snímky tohoto roku. Pro ambiciózní směsici dramatu, romance a válečného filmu, kterou je třeba pořádně obepnout hutným audiovizuálním obalem, je jednoznačně tím nejlepším možným pojivem, které dodává běhání po písečných pláních to správné grády.
Už na malé ploše teaseru se mu daří vymačkávat emoce z každého záběru, přičemž jistá stylovost a osudovost prýští nejen ze společných záběrů mezi Wolverinem a Nicole Kidman, ale i ve chvílích, kdy se vydávají vstříc nepříteli i samotní domorodci s rybou napíchnutou na ostře seříznuté tyči. Obrazová lahodnost přímo láká do kina jako máloco za poslední rok a Luhrmannův sestřih dává tušit, že upoutávky nebudou schopny pojmout mohutný příběh takovým způsobem, jaký bychom si představovali. Na to je tohle tklivé drama se zpocenými tvářemi a u slabších jedinců orgasmus vyvolávajícími obrázky příliš rozmáchlé a plnokrevné.
Teaseru se ale povedlo přesně to, co má v popisu práce. Příliš toho z děje nevyzradil, ale přesto nalákal překrásnými reáliemi, slzopudným a postupně gradujícím hudebním doprovodem a dvěma herci, jejichž osudový příběh by se mohl zapsat do historie jako ten o Satine a Christianovi.