Pokud nějakým záhadným způsobem nezmizely všechny ty obrázky okolo, je každému HiME fandovi nad slunce jasné, že je tady něco špatně. Svět Otome má totiž s tím z HiME na první pohled společné toliko hlavní postavy; navíc i tady uskutečnili Sunrise několik zásadních obměn. Pokud bych to měl shrnout, většinou zůstala povaha zachována, dokonce jsou typické povahové rysy mnohem výraznější. Existuje ovšem pár výjimek, zářným příkladem budiž Mashiro-sama, Midori nebo Tomoe. A co nové postavy? Ti pozornější už je zahlédli v HiME, Arika Yumemiya coby nástupkyně Mai v hlavní roli, se objevila v posledním díle na pláži, Nina Wang, její nová kamarádka/rivalka, byla k vidění coby nenápadná dívčina ve třídě s Mai.
První zlomky příběhu se dozvídáme trochu ve zmatku, jsme svědky útoku žoldáků na jakýsi zámek. V nastalém chaosu se ztrácí princezna, zatímco neznámá žena utíká s novorozencem (čistě náhodou naše hlavní hrdinka Arika) v jakési... kapsli? Po vzoru Plaváčka ji nechává svému osudu, krátce na to je obklíčena žoldáky, vytahuje kudly a pouští se do cool, leč nerovného ghetto fajtu... střih! Ze začátku tedy zrovna moudří nejsme, teď se však před námi rozprostírá poušť a provázíme Ariku na cestě skrz. No, na cestě, Arika je praktická asi jako gumová vývrtka, takže se momentálně spíš plouží pískem s prázdnou čutorou a kvalitním úžehem. Poplatně začátku HiME samozřejmě pluje kolem loď s hromadou hlavních postav (neremcejte, písečný křižník je ještě slabota, dočkáte se jiných věcí), záchrana se však nekoná, protože všichni zrova čumí přes bok přesně na opačnou stranu, tak Arika musí prásknout do koní a šalinu doběhnout.
Nebudu zdržovat a spoilovat popisem všech událostí, faktem je, že Arika se trochu krkolomným způsobem dostane na prestižní školu v Garderobe, která trénuje Otome - dívky, z kterých se pomocí nanorobotů, kteří jim kolují v žilách, staly elitní zbraně, a které svým neskutečným ničivým potenciálem pomáhají udržovat ve světě mír - klasická cesta „peace through superior firepower“. Běžná Otome funguje tím způsobem, že uzavře kontrakt se svým pánem, v jehož zájmu pak používá své schopnosti. Takovéto výsady se většinou dostává jen králům a těm nejvýše postaveným lidem obecně. Arice se tak splnil sen - její matka údajně v mládí byla Otome a Arika k ní (až nezdravě) vzhlíží. Stát se Otome ovšem není tak jednoduché, obzvlášť když nemáte ani floka a téměř všechny spolužačky jsou dcery bohatých šlechticů... občas dost ctižádostivé mrchy. A Otome se můžou stát jen ty nejlepší ze studentek.
Nebyli by to ovšem Sunrise (a nebyl by to svět Mai), kdyby se něco drsným způsobem nepodělalo. Otome není dopřáno probíhat /relativně/ mírumilovně ani do poloviny, jako tomu bylo v HiME. Dojde k mocenskému kotrmelci a vypukne válka, což je konec šťastných dní v Garderobe. Každá z Otome má totiž závazky ke své zemi a z nejlepších kamarádek se tak ze dne na den stávají nepřátelé na život a na smrt, zatímco zbytek postav to taky dostává sežrat. Tématu války si cením, obzvlášť když přijde jako krutý kontrast s bezstarostným životem - tady je navíc uchopeno celkem obstojně, nedávno jsem viděl Saishuuheiki Kanojo a na Otome jsem s vděčností vzpomínal, protože v SaiKano tohle téma totálně zprasili.
Rozhodl jsem se omezit spoilery, takže to tady utnu a zaměřím se na hodně diskutované téma - čím je Otome v porovnání s HiME? Setkal jsem se s mnoha názory, jedni tvrdili, že jim spíš než cokoli jiného připomíná parodii, tedy téměř takový vztah, jaký mělo Fumoffu k původnímu FMP. Jiní oceňovali slušně provedenou politiku a intrikánství, které se jim jevilo jako vítaná změna oproti komorní HiME, která se především soustředila na drama dvanácti dívek. Já zastávám názor, že „na každém šprochu je pravdy trochu“ - Otome se skutečně silně zaměřuje na parodii, bere si na paškál shoujo-ai (tagy na AniDB nelhaly, některé scény jsou docela... síla), svoji předchůdkyni HiME (už to, jak jsou situovány postavy z minula, z velké části vyvolává minimálně úsměv) a spoustu dalších věcí, smál jsem se docela často.
Komediálnost však po zvratu znatelně ustupuje dramatu, vraždění postav ve velkém stylu se tu bohužel opět nekoná, Sunrise se nezapřou a oživování jede na plné obrátky. Tedy, ne že bych se nedočkal, ale je mi to málo, zoufale málo. Politiku sice moc ocenit nedovedu, ale skutečně byla na úplně jiné úrovni, bohužel jsem spíš na detail, takže ode mě v tomhle ohledu Otome žádné internetz nedostane. Opravdu ale potěšil návrat některých, zdánlivě opomenutých, postav z HiME. Snad nebude tak zlé prozradit, že potkáme Mai i Mikoto - a vězte, že ani jedna z nich se od minula v nejmenším nezměnila. Jak trefně poznamenal Geralt: „Si dokážu představit, jak nějaký superpadouch má svoji řec o tom, že si všechny podrobí, za ním armáda démonů nebo čeho, a jediné, co ty dvě zajímá, je, jestli se jim nepřevaří ramen.”
Jednou z věcí, která odradila i spoustu diváků HiME, je samotný design světa Otome. Školní uniformy plné krajek jsou to nejmenší, když se však objeví bojová scéna a Otome začnou „Materialize!“ morfovat do svých battledresů, je to skutečně pro silné povahy, které si už pár poschodími mahou-shoujo pekla prošly - jako trénink doporučuji kteroukoli sérii Nanohy, lyrical/magical lolitky s potenciálem několikastupňové vodíkové pumy. Jak jistě vidíte na screenshotech, barvami ani tvary nikdo nešetřil, velikosti zbraní jsou vskutku japonské, samozřejmostí jsou i průvodní jevy nošení nestydatých barevných oblečků, jako jsou levitace nebo odolnost, před kterou by se šel reaktivní pancíř nejmodernějších tanků studem dobrovolně oddělat trochou toho ochuzeného uranu.
Tak jste se dočetli až k mému pravidelnému okýnku „grafika a muzika“, gratuluju. Hudba v Otome je na tom tradičně velice dobře, Sunrise opět vsadili na černého koně, Yuki Kajiuru, a opět se jim to vrátilo i s úroky. Pokud se podíváte na OVA Otome 0 - Sifr, ke které z nějakého nepochopitelného důvodu dělal soundtrack někdo jiný, teprve vám dojde, jakou část atmosféry má Kajiura na svědomí - při první materialize scéně okamžitě poznáte, že tam něco chybí. Zbytek tvoří napůl zbrusu nové songy, napůl motivy přejaté z HiME, ozvučení i dabing jsou podle očekávání na velice dobré úrovni. Kresba i animace od dob HiME zase o něco pokročily a jsou povedené, nemůžu si ani v nejmenším stěžovat, naopak, rád bych někdy dostal do pracek HD verzi.
Teď asi čekáte shrnutí a závěr, co? Kruci, jsem docela předvídatelný... máte to mít. Vzato celkově, HiME zůstává nepřekonána. Vzato po částech by v humoru, záběru a komplexnosti vyhrála Otome, v dramatu a vztazích zase HiME. Je jen na vás, co upřednostňujete, v každém případě se obě série, pokud odhlédnu od slupky, neliší natolik, aby mohl divák HiME na základě prvních pár dílů Otome odsoudit, případně naopak. Reference potěší (a pobaví) obzvlášť diváky, kteří si HiME oblíbili (pro ty je také Otome skoro povinností), celkově je Otome mezi vrstevníky silným nadprůměrem a za shlédnutí stojí, ať si remcalové říkají co chtějí.
