Někdy mám chuť trailerové kampaně zakázat. Mnohdy se totiž člověk začne těšit i na film, jenž ho nechával úplně chladným a celou dobu si říkal, že když to dopadne špatně, nic se vlastně nestane. Jenže přijde vyleštěná upoutávka, k tomu se připlete pár zatraceně cool obrázků a wallpaperů, rozhovory o tom, jak moc velký nářez výsledný film bude, a index očekávání (nebo chcete-li nadrženosti) se stupňuje. A v kině aby divák splakal nad výdělkem.
Pro Maxe Paynea to platí do posledního písmenka. Mark Wahlberg jako ztělesnění nekompromisního policajta střílejícího zkorumpované kolegy a grázly z podsvětí vypadal od začátku lákavě, obzvlášť když mu John Moore dopřál pořádnou dávku komiksové stylizace a celý marketing filmu těžil z atmosféry videoherní předlohy, kterou zase tolik nežeru, ale uznávám, že má něco do sebe. Bohužel se ale při psaní scénáře podělalo dost věcí, a tak je tu před námi film bez chuti a bez zápachu, při jehož sledování se fanoušci bouří, nezasvěcení nudí a všichni dohromady brblají, že je to úplně blbé. Příběh o hledání vrahů Maxovy manželky a dítěte nedává moc smysl, dějové zvraty jsou i na detektivku plnou digitálních valkýr čistokrevným úletem a solidní akční finále a pár zajímavých nápadů už film do chvályhodného průměru prostě nevytáhnou, ani když Moore táhne do popředí sexy dvojku Mila Kunis-Olga Kurylenko.
Zbývá tedy jen doufat, že jestli na druhý díl někdy dojde, chopí se ho někdo, kdo bude mít všech pět pohromadě a nebude se snažit o sofistikovanou story místo toho, aby do scénáře narval co nejvíc přestřelek a efektních momentek. Mooreovi to totiž i přes všechny chyby jde vcelku od ruky a takový úvod v metru bych si klidně pouštěl do zblbnutí. Škoda, že zbytek už nikdy vidět nemusím. A to ani v unrated verzi, kde nepřibylo lautr nic.
Na jednodiskovku ale Max nedopadl úplně špatně. Žádné fanfáry čekat nemůžete, ale vyvedený bonus o hrdinově manželce se herní předloze podobá jako filmy Tonyho Scotta a co je hlavní, dokáže příjemně zabavit. To se dá říct i o filmu o filmu, jenž sice postrádá avizovanou druhou část, ale Moore v něm plácá takové nechtěné vtipy, že se vám možná bránice rozskočí na tři kusy. Nemístné plácání se po zádech je občas vážně spíše parodií, ale o tom se musíte přesvědčit na vlastní oči. Nic víc už tu nenajdete, tedy kromě na DVD solidního obrazu a zvuku, kteří stárnoucímu nosiči nedělají vyloženě ostudu. Milovníci lehce podprůměrných béček mohou zamířit do obchodů.
