Tři roky to Ronu Howardovi s Tomem Hanksem trvalo. Obligátní úvodní mrtvola je tentokrát italského jaderného fyzika a kněze v jedné osobě, který pracoval na supertajném projektu kdesi pod zemí, při němž vyráběl velké množství antihmoty. Antihmota není nějaká obyčejná hmota, ale má v sobě ohromně energie, a tak by mohla v nepovolaných rukách způsobit pěknou výbušnou paseku. Jenže těsně po úspešném pokusu v laboratoři vrchni vědec umře, antihmota zmizí a během té necelé minuty než ho ostatní najdou mu zákeřný vrah vyndá pravé oko a vyryje do hrudi divný obrázkonápis. Honem za univerzálním vědcem Langdonem, který rytinu do lidského těla identifikuje jako znak tajemného vatikánského řádu Iluminantů, kteří chtějí ovlivnit zrovna probíhající volbu papeže. Unesli několik vysoko postavených kněží a nebudou se rozpakovat je pěkně obřadně obětovat, několikahodinová honička Langdona s fyzičkou Vetrou po italské metropoli může směle začít.
Díky časové nahuštěnosti děje, tj. že se z většiny odehrává v rozmezí pouhých pár hodin, by se mohla vzbudit falešná naděje, že Andělé a démoni slušně odsýpají a jsou relativně akční. Neodsýpají a moc akční nejsou, protože pan vědec musí pořád a pořád a pořád mluvit, ale zrovna v situacích, u kterých to tolik potřeba není. Asi nejsrandovnější bota, hledání tajného vzkazu ve vatikánských archivech, by si třeba zasloužila nějaký hlubší rozbor. Logika si opravdu párkrát dala přestávku, takže i na naprosto absurdní situace párkrát dojde (kamarádské setkání s vrahem, přejezdy přes centrum Říma rychlostí světla, Langdon dvacet minut mluví a pak se diví, že z faráře je mezitím ošklivá mrtvola), naopak vysloveně akční, vraždící části překvapivě ujdou, zvlášť hořící muž je slusně napínavý.
Mezi herci se vyměnila Audrey Tatou za Aylet Zurer, role doktorky Vetry je ale obdobně asistenční, jako Sophie ze Šifry. Ale asi by pak Andělé a démoni byli o to nudnější, kdyby v nich čistě standardní Tom Hanks pobíhal sám a záhadné kudrlinky vysvětloval rovnou do kamery, relativně sličná přicmrndávačka je prostě potřeba. Ale vizuálně o žádnou velkou lahůdku nejde, celých 140 minut herci chodí/ běhají (dle náboženské příslušnosti) pod čistou režií po chrámových a jiných naleštěných chodbách, koukají na sochy vypadající jedna jako druhá a stejně jako v předchozím díle kamera akorát tak krouží po okolí, ale dynamicky to nepůsobí. Narozdíl od hudby, ujal se jí Hans Zimmer, a jako obvykle se mu povedla. Ještě by zasloužil zmínit Ewan McGregor v poměrně podstatné roli papežova chráněnce se zvláštními sklony, ale jako skoro všichni tady, žádné převratné umění nepředvádí.
Andělé a démoni jsou průměrným průměrem, který se snaží tvářit kdovíjak sofistikovaně. Lehce si hraje s tématem víry, volbu papeže rozpustile mění, z hlavní postavy vyrábí přemoudřelého vtipálka a moc neodsýpá. Ustřihnout půl hodiny a skončit u velmi recesistického skoku z vrtulníku, byli by AaD mnohem snesitelnější. Takže pokud vás iritují běhající všeználci, na druhou Šifru, kvalitativně i (až překvapivě) příběhově velmi blízkou té první, vůbec chodit nemusíte a ani o nic nepřijdete. Protože Langdonovo dobrodružství prostě za moc nestojí.
