První Transformers nemohli oslnit příběhem ani scénářem, logika si jela trochu vlastní cestou, ale díky wow efektu, který zákonitě provázel první přeměny relativně malých autíček do mnohametrových kovových kolosů, to ani trochu nevadilo. Odvezeme krychličku, kterou nám chce sebrat banda naštvaných robotů, do pořádně zalidněného města! Tak jo! Díky našlapanosti nebyl čas na oddech, pořád se něco zajímvého dělo a vypadalo to vážně hodně dobře, no a i kdyby chvlku ne, tak pozornost udržela famózní hudba. Jednička se prostě povedla a především fungovala, držela krásně pohromadě a děj, lidé i robotí bitky byly v rovnováze. Což se právě tentokrát vůbec nepovedlo, druzí Transformeři sází hlavně na mlátící se roboty, kterých je opravdu spousta, a zbytek je naprosto evidentně podružný.
Neradujte se předčasně, vyznavači plechového násilí. To vážně není klad, jelikož se tak činí dost nešťastným a zdlouhavým způsobem. Držet pozornost u třeba desetiminutové scény, kdy robot/i mlátí robota/y s překvapivě mdlou hudbou v pozadí, prostě není úplně možné a nastupuje pekelná nuda. Jak se mlátí sice vypadá samo o sobě hezky, protože triky jsou vážně výborné, ale zas takových originálních nápadů se vymyslet nepovedlo, osobně jsem v takových monotónních chvílich hledala v pohybujících se plechách robotí hlavy :). Takže z očekávané hlavní devizy se podařilo vtipně udělat největší zápor. A proč vlastně spolu pořád bojují? Na konci jedničky odletěl robot-stíhačka, ve dvojce doletěl za Fallenem, hlavou Decepticonů, který se ale ukrývá ve vesmíru a čeká na ovládnutí Země, jenže se bojí klaďáka Optima Primea, protože Fallena můžou zabít akorát příslušníci rodu Primeů. Fallen pošle svoje robotí podržtažky oživit Megatrona ležícího na dně oceánu (s velmi funkčním zabezpečením), aby se spoustou dalších robotů rozmlátil Optima na součástky. Sam Witwicky najde úlomek z Prajiskry, začne všude vidět symboly a chovat se jako obyvatel nějakého ústavu s mřížemi na oknech, a jeho proto začnou honit všichni záporáci. Ten úlomek, ze kterého se magoří, je totiž potřeba ke spuštění pekelného stroje, který zhasne Slunce a to by byla hrozná sranda.
Vyčítat Michaelu Bayovi bezmozkovost by bylo podobně užitečné jako sypání hrachu na stěnu, jenže kromě zběsilých logických pochodů, které tady vystupují do popředí, protože je nezakrývá žádná zábavnost, i trestuhodně zahazuje potenciál motivů z jedničky. K čivavě Witwickyových přibyl buldoček s homosexuálními sklony a je fajn že se starý známý pejsek ukáže, ale například žena a dcera majora Lennoxe (Josh Duhamel) se neobjeví a ani se o nich voják nezmíní, a takových potěšujících detailů by mohly být desítky. K tomu prvnímu, sází se na to, že všichni potenciální kaziči a lidští záporáci jsou podobně inteligentní jako standardní výraz Megan Fox, takže rozstřílená kuchyň se hasičům svede na výbuch topení, propuštěný agent si zavolá o tajnou zbraň letectva a Lennox s posilami odletí na Saharu jenom proto, že mu to Sam zavolá. Až takhle to celé nefunguje.
Že má pan režisér zvláštní sklony a rád to ve svých filmech ukazuje po druhých Mizerech asi nikoho nepřekvapí, ale že si to dovoluje ve filmu, který má být primárně určen pro děti - proto je v našich kinech převážně dabovaný, což je mimochodem příkazem producentů z Hasbra; to trochu zarazí. Nejsem si jistá, jestli alespoň těm překvapeným dětičkám budou připadat varlata Devastatora (mrcha složená fyzicky z asi šesti strojů, velikostí aspoň z patnácti), přistání Megan do pánského rozkroku nebo ukájení se malého robotka vtipné. Spíš je to jednoduše zbytečně trapné. Ani herecky o žádné hody nejde, Shia LaBeouf, kterého první TF katapultovali mezi hvězdy, někam buď překvapeně kouká nebo běží, asi na natáčení zlobil, a tak za trest musel sehrát symbolové pobláznění na přednášce, které je vhodné akorát na navození chuti vlézt pod sedačku. V případě Megan Fox jsou jakákoliv slova nedostačující, tváří se jako že tam nepatří, tři čtvrtiny stopáže má bizarně otevřenou pusinku a vycpanou podprsenku, svým způsobem je geniální :). Mimochodem, pochopil jste někdo, proč má v jedné scéně ty svatební šaty a kytku?
S Transformers: Pomstou poražených strávíte celých 147 minut, přičemž první hodina je otravná (cca, do příjezdu Mikaely do školy) a vizuálně ošklivá, druhá relativně únavná a zbylá půlka třetí celá vybuchuje a helikoptéry létají v sytě oranžovém západu slunce. V kontextu jedničky se jedná o pořádný průšvih, na hvězdičkové škále tomu tak pochopitelně není, protože technické a trikové kvality se odpárat nedají. Samozřejmě že i pár výborných až úchvatných scén se najde, ale buď pokračují ješte pár minut a tím se rozpliznou, nebo je pohřbí ta následující. S čestnou výjimkou působivého ataku slečny. Druzí Transformers rozhodně nedostojí očekáváním, jaká jsou na ně směrována, s tím by měl ideálně každý divák předem počítat.
