| Rok: | 2006 |
Desu nôto
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Justy   |
Toren1 |
. : Recenze
Ano, Death Note je kult, v poslední době se nemůžete objevit na jakékoli diskusi, aniž by tam fangirls nepropíraly všemožné způsoby, jak by se roztomiloučcí Light a L (či snad „Raito“ a „Eru“) dali dohromady. Přípravu i airing seriálu provázel neskutečný hype, který byl z velké míry způsoben popularitou mangy a její filmové adaptace. (Nejen) japonské peněženky se měly připravit na řádný vítr v podobě figurek a hromady dalších kravin, které nezbytně provázejí každý komerční úspěch. Já se neřadím ke skalním příznivcům ani odpůrcům, takže se pokusím Death Note popsat tak objektivně, jak jen toho budu schopen.
Základní princip je velice jednoduchý. V jakémsi paralelním světě existují tzv. „Shinigami,“ (nazvat je Anděly smrti je sice nepřesné, ale jako Evropané si s tím holt budeme muset vystačit), jejichž náplní práce je psát si do deníčků jména lidí z našeho světa, kteří následkem onoho zápisu natáhnou bačkory. Práce je to ale stereotypní, tak většina Shinigami tráví dny znuděným posedáváním a zabíjením... ehm... času. Pravá zábava (a seriál Death Note) začíná teprve v okamžiku, kdy jeden takovýhle zápisník, nazvaný Death Note (kdo by to byl čekal), najde obyčejný smrtelník. Na případ nálezu se totiž vztahují zajímavá pravidla, která jsou na zápisníku vyvedena v angličtině (jak příhodné). V podstatě, když pomineme všechny kličky, se majitelem zápisníku stává člověk, který ho našel, přičemž ho může používat k účelům, jakým se mu jen zachce.
Zápisník Shinigamiho Ryuuka najde geniální, krásný a bystrý (uff) student Yagami Light. Jako génius s angličtinou problém nemá, takže po přečtení se může zasmát, co všechno si dnes ti satanisti nevymyslí. Aby ale učinil zvědavosti zadost, napíše do zápisníku jméno únosce, kterého zrovna v přímém přenosu z místa činu vidí v televizi. K Lightově překvapení se únosce poslušně poroučí k zemi, což nadějný student musí ještě několikrát otestovat. A copak udělá snaživý chlapec s přehnaným smyslem pro spravedlnost, když se mu do pracek dostane takováhle legrace? Kdo si vsadil na odpověď „začne si hrát na Boha,“ bere jackpot. Začne tedy vraždit hromady neprávem osvobozených i právem uvězněných nejtěžších zločinců, což se samozřejmě neobejde bez pozdvižení v řadách policie (v Japonsku možná, u nás by se na to v tom lepším případě došlo, až by věznice byly úplně prázdné). Lightovi začne internetová komunita fanoušků přezdívat „Kira,“ což je tak trochu nelichotivá transkripce z anglického „killer.“ Přezdívka se uchytí a nenaděláš nic, Lighte. ;-)
Nalijme si čistého vína, kdyby se Light stal z pohodlí svého pokoje během pár dílů ředitelem zeměkoule, byl by seriál dost o ničem (což je podle některých i tak), takže se na scéně bezpodmínečně musí objevit řádně vyzývavý oponent. Nemám teď zrovna na mysli nějakou bišinu s výstřihem po pupek, ale záhadného, superinteligentního podivína z řad vyšetřovatelů, který si říká „L“ - a ještě nikdy ho nikdo neviděl. Celkem ohrané, ale když se nakonec ukáže, že je to další bišík, fangirls se radostí navzájem sežerou. L nastoupí do boje proti Lightovi rázně (aby bylo vidět, že to není jen tak nějaká lamka), během několika málo minut totiž zhatí Lightovy (a divákovy) iluze o tom, jak anonymní takový uživatel Death Note je, když pomocí několika rafinovaných triků donutí Lighta, aby mu sám naznačil svůj potenciál a dokonce i to, kde se zhruba nachází.
Další vývoj probíhá asi jako vyrovnaná šachová partie dvou výborných hráčů. Tato pasáž seriálu je asi nejkvalitnější a někdy až překvapivě napínavá. Light (Kira) totiž zjišťuje, že proti soupeři L-ova formátu se mu může každá, i ta sebemenší chyba velice vymstít, a tak oba postupují s co největším rozmyslem a opatrností... no, i když za některé Kirovy kroky by ho snad lištilo i batole. Jedinou větší výtku bych měl k přemíře monologů, která působí rušivě – asi jako kdyby byl divák imbecil, který si nedokáže odvodit ani tu nejsamozřejmější souvislost. V každém případě je ale úsek „šachové partie“ silně nadprůměrný a nechybí okamžiky, ve kterých se mi tajil dech a zatínal jsem pěsti, což je vzhledem k mému odporu vůči detektivkám skoro zázrak.
O pozdější fázi bych se už ani moc nerozepisoval, protože se vyznačuje jen klesavou tendencí. Od „jo, paráda“ se přesuneme k „ujde, ujde,“ projdeme si fází „chmm“ a několika menšími optimistickými „že by?,“ abychom se po VELKÉM zvratu, který jsem osobně považoval za nešťastně načasovaný i provedený, ocitli u „ono to ještě bude pokračovat?“ a posléze i u „ježíši, už to skončete, nebo to půjde úplně do háje!“ Psychika Lighta se k mé nelibosti mění až do poloh, kde jsem nechápal, jak jsem k němu na začátku mohl cítit nějaké sympatie (i když mi byl pořád sympatičtější, než banda snaživých a zákonně dobrých hňupů z vyšetřovací skupiny). L je čím dál tím divnější, „dobří hoši“ tupější a demagogičtější. Když se ke konci seriálu prakticky z gruntu obmění ústřední sada postav, budete si přát, aby scénáristu análně znásilnil dobře obdařený černoch, protože se jedná o snad největší tah směrem do háje v celém seriálu.
I přes krizi druhé poloviny (obzvláště poslední čtvrtiny) seriálu se najde několik momentů, kde se vrátí staré dobré napětí, a vy s bílými klouby na rukou čekáte, co bude dál. Bohužel jich ale bude VELMI rapidně ubývat, na to se připravte. Konec je pak kapitola sama o sobě. Přiznejme si, čekal ho snad každý, to ale nemění nic na faktu, že je v první řadě imbecilní, v řadě druhé se v něm psychologie postav postaví úplně na hlavu (ano, rozebírejte a ospravedlňujte si guláš v Lightově makovici jak chcete, ale já tohle prostě nežeru), a v řadě poslední je vyústění jednoduše moc sluníčkové na to, abych jej byl schopen kvitovat alespoň s odevzdáním, když už mě ani v nejmenším neuspokojí. Shrnuto - konec dostane červené razítko „epic fail“ a jede se dál.
I když se z tónu recenze může zdát, že se mi Death Note vůbec nelíbil, je tomu ve skutečnosti spíše naopak. Začátek a zhruba první třetina mě docela nadchly, podle masivního hypu jsem čekal nějakou strašnou volovinu. Nakonec jsem se dokázal v několika pasážích přímo královsky bavit, za což patří Death Notu velký dík. Po hudební stránce není co vytknout, i když k samostatnému poslechu nevím nevím. Animace je ze začátku místy moc statická, ale časem se rozjede, což ale neplatí o kresbě, která je po celou dobu na velmi vysoké úrovni – vysoké i na nový standard. I přes zprzněný konec je tak seriál vcelku nadprůměrným kouskem, který (hlavně ze začátku) pobaví... a kdyby nic jiného, nabídne kontroverzního hlavního hrdinu, což je po řadě uvědomělých, nevinných hochů z nedělní školy opravdový relax.
Ano, Death Note je kult, v poslední době se nemůžete objevit na jakékoli diskusi, aniž by tam fangirls nepropíraly všemožné způsoby, jak by se roztomiloučcí Light a L (či snad „Raito“ a „Eru“) dali dohromady. Přípravu i airing seriálu provázel neskutečný hype, který byl z velké míry způsoben popularitou mangy a její filmové adaptace. (Nejen) japonské peněženky se měly připravit na řádný vítr v podobě figurek a hromady dalších kravin, které nezbytně provázejí každý komerční úspěch. Já se neřadím ke skalním příznivcům ani odpůrcům, takže se pokusím Death Note popsat tak objektivně, jak jen toho budu schopen.
Základní princip je velice jednoduchý. V jakémsi paralelním světě existují tzv. „Shinigami,“ (nazvat je Anděly smrti je sice nepřesné, ale jako Evropané si s tím holt budeme muset vystačit), jejichž náplní práce je psát si do deníčků jména lidí z našeho světa, kteří následkem onoho zápisu natáhnou bačkory. Práce je to ale stereotypní, tak většina Shinigami tráví dny znuděným posedáváním a zabíjením... ehm... času. Pravá zábava (a seriál Death Note) začíná teprve v okamžiku, kdy jeden takovýhle zápisník, nazvaný Death Note (kdo by to byl čekal), najde obyčejný smrtelník. Na případ nálezu se totiž vztahují zajímavá pravidla, která jsou na zápisníku vyvedena v angličtině (jak příhodné). V podstatě, když pomineme všechny kličky, se majitelem zápisníku stává člověk, který ho našel, přičemž ho může používat k účelům, jakým se mu jen zachce.
Zápisník Shinigamiho Ryuuka najde geniální, krásný a bystrý (uff) student Yagami Light. Jako génius s angličtinou problém nemá, takže po přečtení se může zasmát, co všechno si dnes ti satanisti nevymyslí. Aby ale učinil zvědavosti zadost, napíše do zápisníku jméno únosce, kterého zrovna v přímém přenosu z místa činu vidí v televizi. K Lightově překvapení se únosce poslušně poroučí k zemi, což nadějný student musí ještě několikrát otestovat. A copak udělá snaživý chlapec s přehnaným smyslem pro spravedlnost, když se mu do pracek dostane takováhle legrace? Kdo si vsadil na odpověď „začne si hrát na Boha,“ bere jackpot. Začne tedy vraždit hromady neprávem osvobozených i právem uvězněných nejtěžších zločinců, což se samozřejmě neobejde bez pozdvižení v řadách policie (v Japonsku možná, u nás by se na to v tom lepším případě došlo, až by věznice byly úplně prázdné). Lightovi začne internetová komunita fanoušků přezdívat „Kira,“ což je tak trochu nelichotivá transkripce z anglického „killer.“ Přezdívka se uchytí a nenaděláš nic, Lighte. ;-)
Nalijme si čistého vína, kdyby se Light stal z pohodlí svého pokoje během pár dílů ředitelem zeměkoule, byl by seriál dost o ničem (což je podle některých i tak), takže se na scéně bezpodmínečně musí objevit řádně vyzývavý oponent. Nemám teď zrovna na mysli nějakou bišinu s výstřihem po pupek, ale záhadného, superinteligentního podivína z řad vyšetřovatelů, který si říká „L“ - a ještě nikdy ho nikdo neviděl. Celkem ohrané, ale když se nakonec ukáže, že je to další bišík, fangirls se radostí navzájem sežerou. L nastoupí do boje proti Lightovi rázně (aby bylo vidět, že to není jen tak nějaká lamka), během několika málo minut totiž zhatí Lightovy (a divákovy) iluze o tom, jak anonymní takový uživatel Death Note je, když pomocí několika rafinovaných triků donutí Lighta, aby mu sám naznačil svůj potenciál a dokonce i to, kde se zhruba nachází.
Další vývoj probíhá asi jako vyrovnaná šachová partie dvou výborných hráčů. Tato pasáž seriálu je asi nejkvalitnější a někdy až překvapivě napínavá. Light (Kira) totiž zjišťuje, že proti soupeři L-ova formátu se mu může každá, i ta sebemenší chyba velice vymstít, a tak oba postupují s co největším rozmyslem a opatrností... no, i když za některé Kirovy kroky by ho snad lištilo i batole. Jedinou větší výtku bych měl k přemíře monologů, která působí rušivě – asi jako kdyby byl divák imbecil, který si nedokáže odvodit ani tu nejsamozřejmější souvislost. V každém případě je ale úsek „šachové partie“ silně nadprůměrný a nechybí okamžiky, ve kterých se mi tajil dech a zatínal jsem pěsti, což je vzhledem k mému odporu vůči detektivkám skoro zázrak.
O pozdější fázi bych se už ani moc nerozepisoval, protože se vyznačuje jen klesavou tendencí. Od „jo, paráda“ se přesuneme k „ujde, ujde,“ projdeme si fází „chmm“ a několika menšími optimistickými „že by?,“ abychom se po VELKÉM zvratu, který jsem osobně považoval za nešťastně načasovaný i provedený, ocitli u „ono to ještě bude pokračovat?“ a posléze i u „ježíši, už to skončete, nebo to půjde úplně do háje!“ Psychika Lighta se k mé nelibosti mění až do poloh, kde jsem nechápal, jak jsem k němu na začátku mohl cítit nějaké sympatie (i když mi byl pořád sympatičtější, než banda snaživých a zákonně dobrých hňupů z vyšetřovací skupiny). L je čím dál tím divnější, „dobří hoši“ tupější a demagogičtější. Když se ke konci seriálu prakticky z gruntu obmění ústřední sada postav, budete si přát, aby scénáristu análně znásilnil dobře obdařený černoch, protože se jedná o snad největší tah směrem do háje v celém seriálu.
I přes krizi druhé poloviny (obzvláště poslední čtvrtiny) seriálu se najde několik momentů, kde se vrátí staré dobré napětí, a vy s bílými klouby na rukou čekáte, co bude dál. Bohužel jich ale bude VELMI rapidně ubývat, na to se připravte. Konec je pak kapitola sama o sobě. Přiznejme si, čekal ho snad každý, to ale nemění nic na faktu, že je v první řadě imbecilní, v řadě druhé se v něm psychologie postav postaví úplně na hlavu (ano, rozebírejte a ospravedlňujte si guláš v Lightově makovici jak chcete, ale já tohle prostě nežeru), a v řadě poslední je vyústění jednoduše moc sluníčkové na to, abych jej byl schopen kvitovat alespoň s odevzdáním, když už mě ani v nejmenším neuspokojí. Shrnuto - konec dostane červené razítko „epic fail“ a jede se dál.
I když se z tónu recenze může zdát, že se mi Death Note vůbec nelíbil, je tomu ve skutečnosti spíše naopak. Začátek a zhruba první třetina mě docela nadchly, podle masivního hypu jsem čekal nějakou strašnou volovinu. Nakonec jsem se dokázal v několika pasážích přímo královsky bavit, za což patří Death Notu velký dík. Po hudební stránce není co vytknout, i když k samostatnému poslechu nevím nevím. Animace je ze začátku místy moc statická, ale časem se rozjede, což ale neplatí o kresbě, která je po celou dobu na velmi vysoké úrovni – vysoké i na nový standard. I přes zprzněný konec je tak seriál vcelku nadprůměrným kouskem, který (hlavně ze začátku) pobaví... a kdyby nic jiného, nabídne kontroverzního hlavního hrdinu, což je po řadě uvědomělých, nevinných hochů z nedělní školy opravdový relax.
Datum: 5.5.2008 04:02 | FILM:
Autor: Lukáš Lahoda