| Rok: | 2007 |
School Days
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Justy   |
. : Recenze
A opět tu máme seriál podle visual novel. V poslední době se s nimi snad roztrhl pytel, remakem Kanonu počínaje a Clannadem konče, kvalitativně se od sebe ale dost liší. Zatímco takový Kanon je herním zpracováním velmi povedeným, School Days trpí snad všemi neduhy, které mohly převod do filmové podoby provázet. Abych ale neplácal do větru, podíváme se teď na celou věc trochu podrobněji.
Jak už jsme si řekli, předlohou pro seriál School Days byla visual novel. Visual novel je druh počítačové hry, který je v Japonsku v současné době velmi populární – jen pro příklad, za poslední měsíc vyhrála v žebříčcích prodejnosti her namluvená verze Clannadu. Hráči FPS nebo strategií by se ale asi docela divili, protože pod pojmem „hra“ se tady skrývá spíše taková polointeraktivní kniha, kterou doprovázejí statické obrázky a dabing.
Co je ale důležitější pro naše vysvětlení, tahle „kniha“ dovoluje hráči prostřednictvím dialogů ovládat, jakým směrem se bude příběh dále odvíjet. Tento systém možná někteří čtenáři znají z tzv. „dating simů“, které jsou hodně zjednodušenou verzí visual novels. Pomalu se tedy dostáváme k jádru pudla, to jest faktu, že se hráč v drtivé většině musí časem rozhodnout pro jednu dívku z velkého výběru, kterým takovéhle hry oplývají. No, až na občasné „harem endingy“, což je trochu jiná káva – název nepotřebuje komentář. :) School Days se ale ubírá trochu jiným směrem kdy dějová linie různě silně zasahuje do osudů velkého množství postav, čímž vytváří prostor pro zajímavé milostné n-úhelníky.
Příběh začíná v okamžiku, kdy hlavní postava, středoškolák Makoto Itou, jede vlakem do školy. Už nějakou dobu si ve vlaku všímá dívky, která se mu docela líbí - dokonce si ji i potají vyfotil mobilním telefonem. Ve škole si fotky na mobilu všímá Makotova spolužačka, Sekai Saionji, která v dívce poznává Kotonohu Katsuru z vyššího ročníku. Sekai je do Makota zamilovaná, ale nedává nic najevo, místo toho mu dokonce pomůže se s Kotonohou seznámit. Postupně jsou představovány i další z vedlejších postav, z těch důležitějších Taisuke Sawanaga, Makotův kamarád a naprostý loser, co se holek týče, Setsuna Kiyoura, Sekaina nejlepší kamarádka, Hikari Kuroda, nenápadná dívenka, která je tajně zamilovaná do Taisukeho (jenže ten furt slintá po Kotonoze), a nakonec Otome Katou a její banda ze třídy, ve které je Kotonoha předsedkyní.
Seriál se sice pokouší postupně a nenásilně gradovat, ale zoufale se mu to nedaří – působí dojmem, jako by na něm nezávisle na sobě pracovaly tři skupiny lidí, což je ale jen nevyhnutelným důsledkem neuváženého tahu scénáristy. Ten se snažil do děje zakomponovat co nejvíc linií ze hry, takže se postupem času dostaneme do fáze, kdy se z celkem uvěřitelného milostného trojúhelníku stane naprosto absurdní směsice nereálných vztahů. První část je zatím „jen“ nudná. Díly podobného ražení se vyskytují snad ve všech anime, zaměřených na středoškolské lásky, takže nic nového nečekejte. Makoto je ze začátku dost neomalený a zoufale stydlivý, Sekai prakticky nedělá nic jiného, než mu pořád radí, jak s Kotonohou dál (což jí určitě dělá ohromnou radost).Tímhle tempem vás Makoto určitě začne pomalu štvát, jenže to ještě nemáte ani páru o tom, že o pár dílů později byste se milerádi vrátili a rozbili mu tlamu, dokud byl čas.
V druhé fázi jako by do Makota někdo narval pytel Viagry – jeho vytoužená Kotonoha moc sexuálně náruživý typ není, takže náš kanec začne obletovat Sekai, která pro něj má slabost, takže se brání spíš symbolicky. Makotovi se moc nedaří udržovat další vztah v tajnosti, jenže pan scénárista jaksi nemá dost. Zaplétá se víc a víc, přičemž se nějakým záhadným způsobem do Makota zamilovávají další a další dívky. Každý rozumný člověk by pochopil, že když neseká dobrotu trojúhelník současný, je čistá sebevražda si dělat další závazky. Makoto ale ne, asi mu semeno úplně utlačilo mozek, možná chce zachránit nízkou porodnost Japonska nebo něco takového, jednoduše se chová jako šílený a vyjede po všem, co jenom trochu připomíná ženskou. Ještě neuvěřitelnější je ochota, se kterou mu holky lezou do postele. Kdybych měl japonské středoškolačky soudit podle School Days, asi jednoduše na nejbližší zastávce dvě drapnu za ruku a u nějaké popelnice je ojedu v domnění, že mi ještě poděkují. Situace přímo ze seriálu – tři holky jen tak mezi řečí napadne, jaké to asi je, spát s Makotem. „Vždyť má tolik holek, asi bude dobrý.“ Tohle bych čistě jako holčičí pokec ještě sežral, ale pokud se večer tyhle tři seberou a dají si to u Makota doma ve čtverce, nezlobte se na mě, ale to si může pan scénárista strčit za klobouk.
Třetí fáze je sice asi nejzábavnější, na druhou stranu už jde veškerá uvěřitelnost stranou, postavy se chovají naprosto nevypočitatelně. U jedné by se to i dalo tolerovat kvůli „zajímavému“ duševnímu stavu, do kterého se postupem času dostane, ostatní jsou ale jako utržené z řetězu a naprosto jsem nechápal, co svým chováním sledují. Závěrečný díl je sice úplně šílený, vymyká se tak ale aspoň většině slaboduchých dojáků. Originální zakončení může zvednout hodnocení o stupíneček nahoru, tu hroznou nudu a prázdnotu ze sledování ale dokáže zahnat jen na chvíli, dokud si neuvědomíte, že jste prakticky nic zajímavého neviděli (kromě spousty sexu a žonglování s mobily). Grafické zpracování je poměrně jednoduché, ale pěkné, zvlášť pokud překousnete trochu divné tvary očí. Postupem času jde kvalita dost dolů, toho si ale ve změti příběhových kiksů nejspíš nikdo nevšimne. Hudba mě nijak nezaujala, na druhou stranu si nepamatuju, že by mi někde třeba chyběla nebo přebývala. Zajímavostí je opravdu časté používání mobilů v průběhu seriálu. Dost času budete trávit čtením displejů, řešením „blokací“ čísel a podobných hovadinek, spousta příběhových zvratů se odehraje prostřednictvím či za přispění SMS.
Co říct závěrem? School Days prakicky nestojí za to sledovat. Pokud totiž hledáte normální lidský příběh, uvěřitelného materiálu tu moc nenajdete. Pro milovníky komedií se najde jen pár slabších vtípků, a kdo se dívá kvůli poslednímu dílu, kvůli kterému se School Days stalo celkem známým (na úkor několika dle mého názoru mnohem kvalitnějších seriálů), ten spláče nad výdělkem, protože sledovat kvůli němu předtím jedenáct dílů podprůměrné, krkolomně propletené romance, to by se mi vážně nechtělo.
Zajímavost: Kvůli incidentu, kdy v Japonsku náctiletá dívka sekerou zavraždila svého otce, bylo vysílání posledního dílu série zpožděno. V posledním díle byla rovněž krev přebarvena na černo a některé násilné scény nahrazeny flashbacky. Pro majitele cenzurovaných verzí je na internetu běžně dostupná necenzurovaná sekvence, dle mého názoru mnohem lepší, protože se přece jen jedná o jakési vyvrcholení série.
A opět tu máme seriál podle visual novel. V poslední době se s nimi snad roztrhl pytel, remakem Kanonu počínaje a Clannadem konče, kvalitativně se od sebe ale dost liší. Zatímco takový Kanon je herním zpracováním velmi povedeným, School Days trpí snad všemi neduhy, které mohly převod do filmové podoby provázet. Abych ale neplácal do větru, podíváme se teď na celou věc trochu podrobněji.
Jak už jsme si řekli, předlohou pro seriál School Days byla visual novel. Visual novel je druh počítačové hry, který je v Japonsku v současné době velmi populární – jen pro příklad, za poslední měsíc vyhrála v žebříčcích prodejnosti her namluvená verze Clannadu. Hráči FPS nebo strategií by se ale asi docela divili, protože pod pojmem „hra“ se tady skrývá spíše taková polointeraktivní kniha, kterou doprovázejí statické obrázky a dabing.
Co je ale důležitější pro naše vysvětlení, tahle „kniha“ dovoluje hráči prostřednictvím dialogů ovládat, jakým směrem se bude příběh dále odvíjet. Tento systém možná někteří čtenáři znají z tzv. „dating simů“, které jsou hodně zjednodušenou verzí visual novels. Pomalu se tedy dostáváme k jádru pudla, to jest faktu, že se hráč v drtivé většině musí časem rozhodnout pro jednu dívku z velkého výběru, kterým takovéhle hry oplývají. No, až na občasné „harem endingy“, což je trochu jiná káva – název nepotřebuje komentář. :) School Days se ale ubírá trochu jiným směrem kdy dějová linie různě silně zasahuje do osudů velkého množství postav, čímž vytváří prostor pro zajímavé milostné n-úhelníky.
Příběh začíná v okamžiku, kdy hlavní postava, středoškolák Makoto Itou, jede vlakem do školy. Už nějakou dobu si ve vlaku všímá dívky, která se mu docela líbí - dokonce si ji i potají vyfotil mobilním telefonem. Ve škole si fotky na mobilu všímá Makotova spolužačka, Sekai Saionji, která v dívce poznává Kotonohu Katsuru z vyššího ročníku. Sekai je do Makota zamilovaná, ale nedává nic najevo, místo toho mu dokonce pomůže se s Kotonohou seznámit. Postupně jsou představovány i další z vedlejších postav, z těch důležitějších Taisuke Sawanaga, Makotův kamarád a naprostý loser, co se holek týče, Setsuna Kiyoura, Sekaina nejlepší kamarádka, Hikari Kuroda, nenápadná dívenka, která je tajně zamilovaná do Taisukeho (jenže ten furt slintá po Kotonoze), a nakonec Otome Katou a její banda ze třídy, ve které je Kotonoha předsedkyní.
Seriál se sice pokouší postupně a nenásilně gradovat, ale zoufale se mu to nedaří – působí dojmem, jako by na něm nezávisle na sobě pracovaly tři skupiny lidí, což je ale jen nevyhnutelným důsledkem neuváženého tahu scénáristy. Ten se snažil do děje zakomponovat co nejvíc linií ze hry, takže se postupem času dostaneme do fáze, kdy se z celkem uvěřitelného milostného trojúhelníku stane naprosto absurdní směsice nereálných vztahů. První část je zatím „jen“ nudná. Díly podobného ražení se vyskytují snad ve všech anime, zaměřených na středoškolské lásky, takže nic nového nečekejte. Makoto je ze začátku dost neomalený a zoufale stydlivý, Sekai prakticky nedělá nic jiného, než mu pořád radí, jak s Kotonohou dál (což jí určitě dělá ohromnou radost).Tímhle tempem vás Makoto určitě začne pomalu štvát, jenže to ještě nemáte ani páru o tom, že o pár dílů později byste se milerádi vrátili a rozbili mu tlamu, dokud byl čas.
V druhé fázi jako by do Makota někdo narval pytel Viagry – jeho vytoužená Kotonoha moc sexuálně náruživý typ není, takže náš kanec začne obletovat Sekai, která pro něj má slabost, takže se brání spíš symbolicky. Makotovi se moc nedaří udržovat další vztah v tajnosti, jenže pan scénárista jaksi nemá dost. Zaplétá se víc a víc, přičemž se nějakým záhadným způsobem do Makota zamilovávají další a další dívky. Každý rozumný člověk by pochopil, že když neseká dobrotu trojúhelník současný, je čistá sebevražda si dělat další závazky. Makoto ale ne, asi mu semeno úplně utlačilo mozek, možná chce zachránit nízkou porodnost Japonska nebo něco takového, jednoduše se chová jako šílený a vyjede po všem, co jenom trochu připomíná ženskou. Ještě neuvěřitelnější je ochota, se kterou mu holky lezou do postele. Kdybych měl japonské středoškolačky soudit podle School Days, asi jednoduše na nejbližší zastávce dvě drapnu za ruku a u nějaké popelnice je ojedu v domnění, že mi ještě poděkují. Situace přímo ze seriálu – tři holky jen tak mezi řečí napadne, jaké to asi je, spát s Makotem. „Vždyť má tolik holek, asi bude dobrý.“ Tohle bych čistě jako holčičí pokec ještě sežral, ale pokud se večer tyhle tři seberou a dají si to u Makota doma ve čtverce, nezlobte se na mě, ale to si může pan scénárista strčit za klobouk.
Třetí fáze je sice asi nejzábavnější, na druhou stranu už jde veškerá uvěřitelnost stranou, postavy se chovají naprosto nevypočitatelně. U jedné by se to i dalo tolerovat kvůli „zajímavému“ duševnímu stavu, do kterého se postupem času dostane, ostatní jsou ale jako utržené z řetězu a naprosto jsem nechápal, co svým chováním sledují. Závěrečný díl je sice úplně šílený, vymyká se tak ale aspoň většině slaboduchých dojáků. Originální zakončení může zvednout hodnocení o stupíneček nahoru, tu hroznou nudu a prázdnotu ze sledování ale dokáže zahnat jen na chvíli, dokud si neuvědomíte, že jste prakticky nic zajímavého neviděli (kromě spousty sexu a žonglování s mobily). Grafické zpracování je poměrně jednoduché, ale pěkné, zvlášť pokud překousnete trochu divné tvary očí. Postupem času jde kvalita dost dolů, toho si ale ve změti příběhových kiksů nejspíš nikdo nevšimne. Hudba mě nijak nezaujala, na druhou stranu si nepamatuju, že by mi někde třeba chyběla nebo přebývala. Zajímavostí je opravdu časté používání mobilů v průběhu seriálu. Dost času budete trávit čtením displejů, řešením „blokací“ čísel a podobných hovadinek, spousta příběhových zvratů se odehraje prostřednictvím či za přispění SMS.
Co říct závěrem? School Days prakicky nestojí za to sledovat. Pokud totiž hledáte normální lidský příběh, uvěřitelného materiálu tu moc nenajdete. Pro milovníky komedií se najde jen pár slabších vtípků, a kdo se dívá kvůli poslednímu dílu, kvůli kterému se School Days stalo celkem známým (na úkor několika dle mého názoru mnohem kvalitnějších seriálů), ten spláče nad výdělkem, protože sledovat kvůli němu předtím jedenáct dílů podprůměrné, krkolomně propletené romance, to by se mi vážně nechtělo.
Zajímavost: Kvůli incidentu, kdy v Japonsku náctiletá dívka sekerou zavraždila svého otce, bylo vysílání posledního dílu série zpožděno. V posledním díle byla rovněž krev přebarvena na černo a některé násilné scény nahrazeny flashbacky. Pro majitele cenzurovaných verzí je na internetu běžně dostupná necenzurovaná sekvence, dle mého názoru mnohem lepší, protože se přece jen jedná o jakési vyvrcholení série.
Datum: 26.3.2008 19:15 | FILM: 
Autor: Lukáš Lahoda