Třetí Doba ledová se stala celosvětovým hitem a jedním z nejvýdělečnějších filmů loňského roku, z čehož mám, naši drazí čtenáři, osypky ještě teď. Je to totiž další důkaz degenerace diváckého vkusu, jemuž stačí vizuální stránka zaseknutá pět let v minulosti, pár postaviček, které kdysi bývaly vtipné, a primitivní dějová linie o tom, jak se sestava nepravděpodobných kamarádů dostala „do středu Země“ a narazila tu na dinosaury a digitálního Simona Pegga, jemuž by se v otravnosti nevyrovnal ani Petr Rychlí se svým rádoby humorem.
U trojky se od začátku předpokládalo, že půjde pouze o nastavovanou kaši. Jenže i ta může být při dobré přípravě vynikající. To pro Dobu ledovou bohužel neplatí, poněvadž tvůrčí tým absolutně zazdil jakýkoliv potenciál na cokoliv zajímavějšího, než jsou nejprovařenější vtipy (nekonečné přestřelky mezi Sidem a kýmkoliv, kdo se zrovna namane), dnes již přežité padací akční scény a tradiční příval nových postav, z nichž není ani jedna zdaleka tak zábavná, jak všichni doufali. Peggův Buck je i s odstupem času (a jedné domácí projekci) na zabití, Queen Latifah by měla skončit i se svým chlupatým alteregem v co největším pekelném kotli a Scratův objekt zájmu jsem nesnášel už v trailerech. Není divu, že jsem měl v domácích podmínkách nutkání sáhnout po rychloposuvu pokaždé, když se tahle parafráze na partnerský život objevila v obraze.
Neodpustím si ani poznámku o nechutném nutkání Hollywoodu cpát do animáků posledních let rodinné hodnoty nikoliv po hrstech, ale rovnou po pytlích. Už ve Shrekovi Třetím byli malí zlobříci na facku, tady se naštěstí malý mamut narodí až v závěru a je celkem roztomilý, ale způsob, jakým k porodu dojde a obstrukce, které na samotný akt tvůrci zvládnou nabalit, mi ani napodruhé nesedl. Čtyřka, v níž už podobných rodinných témat bude přehršle stejně jako novorozeňat, však bude ještě horší. A to je snad jediný pádný důvod pro to, abych nešel s hodnocením ještě níž. Zbytečnější pokračování vloni s výjimkou druhých Transformers nevzniklo.
Vzhledem k úspěchu filmu je ovšem zarážející, že se distribuce nepokusila potěšit diváky a vydat alespoň trochu nabušenou edici. Oproti zahraniční, kde se dá sehnat dvoudiskovka s figurkou, se musí český divák spokojit s jedním diskem, pro animovanou tvorbu tradičně skvělým obrazem i zvukem a jen lehkou porcí dětinských doprovodných pšouků, z nichž si nesedne na zadek ani váš čtyřletý bratranec. Videoklip „Walk the Dinosaur“ ho sice může dostat do slušných obrátek (má tempo i styl), ale dva dokumenty o Buckovi jsou informačně víceméně o ničem a přídavek se Scratte (neboli něžnou polovičkou populárního veverčáka) vlastně taky.
