| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 18.9.2008
Tropická bouře
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 4 uživatelé )
Psema   |
Jajar |
Jiper |
Toren1 |
. : Recenze
Už se zdálo, že žánr filmové parodie balancuje na tenkém ledu úplné katastrofy. Dvojice, trojice či čtveřice scenáristů všech těch dojáků a bijáků vykuchaly kdysi zábavnou část filmového světa až na samotnou kostní dřeň a přivedly na svět hrůzy, které vám vytrhnou bulvy z očních důlků a nechají vás toužit po nabitém revolveru. Naštěstí je tu ale Ben Stiller, herec, jehož kariéra poslední dva roky stagnuje a který jako jeden z mála lidí píšících, režírujících filmy pochopil, že slovo „parodovat“ neznamená navléknout špatné herce do laciných kostýmů a přehrávat slavné scénky z klasických nebo jen známých filmů za doprovodu prdů, zvratků a jiných vyměšovacích aktů. To ostatně dokázal už v Zoolanderovi, jenž se stále řadí mezi ty vydařenější, byť notně šílené kousky. A Tropická bouře? Ta jde občas ještě o pořádný fous dál.
Zatímco v Zoolanderovi byl Stiller svázán prostředím čtyřprocentních mužských modelů, v Bouři má píseček rozprostřený na desítkách akrů, jimž chybí pořádné oplocení. A tak si dělá co chce. Že to může skončit katastrofálně? To si pište. Jenže Stiller není hlupák a ačkoliv během filmu hned několikrát zakopne o sestupné schody kvality, pokaždé se stihne vyhoupnout zpátky na nohy a předvést „joke“, jenž vám zaručeně protřepe bránici. Na tu ostatně zaútočí skvělým akčním úvodem, parodujícím cokoliv z válečného žánru, ať už jde o jednotlivé scény z Apokalypsy, Čety nebo jen klasický americký patos, reprezentovaný dvojkou Kirk Lazarus a Tugg Speedman, dvěma hereckými primadonami, z nichž jedna nedokáže brečet na povel a ta druhá pro změnu nečte scénáře proto, že scénáře čtou jí. Zkráceně řečeno: Zapomeňte na nepovedené taškařice typu Těsně vedle, Tropickou bouří se Stiller-scenárista, herec i režisér vrací zpátky na vrchol, a to i přesto, že to ani tentokrát neklouže úplně hladce a samotný přestavitel Speedmana je v porovnání se zbytkem ansámblu tím slabším článkem.
To ostatně poznáte na vlastní kůži hned ve chvíli, kdy se přestane na začátku filmu válčit a film nabere směr bloudění v džungli. Hádání samotných herců je sice fajn, ale na snímku se začne okamžitě projevovat, že děj nemá vlastně kam směřovat. Sebranka herců tedy trčí v deštném pralese, hrozí jí nebezpečí z řad vietnamských partyzánů a jen občas prolétne vzduchem pořádný fór, dávající napamětnou, že tohle není žádné drama, ale politicky nekorektní komedie, z níž prosakují poučení jako „nehraj si s granátem“ a „když chceš dostat Oscara, nikdy nesmíš hrát stoprocentního dementa“. A není žádným překvapením, že za těmihle úsměvnými hláškami stojí polobůh Downey Jr., z něhož jde občas tolik charismatu, až vás napadne, že by tenhle biják s klidem utáhnul jen na svých bedrech. Diváci by sice přišli o vysvaleného Stillera a jeho imbecilně zábavné „It ma-ma-made me happy“, ale zase by dostali silnější dávku australského přízvuku a černošského slangu, který ze sebe Tony Stark sype ne po kilech, ale přímo po tunách. Dokonce ani Franta Fuka ve svých titulkách chvíli neví, jak má na takovou nálož reagovat, ale to už bychom bodali do vosího hnízda.
Podstatnější je, že jakmile se Stiller od zbytku herecké skupiny oddělí a zamíří vstříc zajetí a mučení, propadá se film do své nejhorší fáze, z níž se musí dostávat pomocí vedlejších linií a úchylných žvástů Jacka Blacka, hrajícího hvězdu uprděných komedií, které visí z nosu lajna šťavnatého heroinu. Black má smůlu v tom, že vychytal ty nejhorší vtípky, ale beztak vás občas dokáže dostat do toho správného rozpoložení. Stačí, když mu nabije Jay Baruchel nebo třeba zfetovaný netopýr. (Radši se neptejte.) A pak je tu samozřejmě již předem kultovní Tom Cruise jako cholerický producent, vřískající nadávky jako nevystudovaný dlaždič, a Matthew McConaughey zaskakující za Owena Wilsona jako Stillerův ke všemu odhodlaný manažer. Přísahám, že když už vás nebude bavit Stillerovo střílení si z retardovaných lidí, tihle dva pánové vás doopravdy rozesmějí. Cruise tu totiž předvádí něco jako parodii na sebe sama, při které mu bohatě postačí trocha švihlého rappu a McConaughey si vyhraje i s takovými vychytávkami jako je Nintendo Wii a neskutečně trhlá melodie na mobilu.
A to pořád nejsme na konci. Jakmile se totiž všechny linie spojí, Downey Jr. začne se zbytkem týmu rozsévat olovo a Stiller naskočí zpátky do akčního módu, padnou vám definitivně ústa až někam na podlahu. Tolik vtípků, odkazů a bláznivých situací byste zkrátka po slabší prostřední části nečekali. A přesto tu jsou. Jack Black se konečně dostane do správného ražení, Stiller prozře a rozdá si to s Jonem Voightem v boji o Oscary a Downey Jr? O jeho nezlomné božskosti vám snad už nemusím nic nového vyprávět. Sečteno a podtrženo: Tropická bouře je jako čerstvé, s láskou dělané tiramisu. Jakmile ho ochutnáte, nebudete chtít žádnou jeho lacinou náhražku. Vždy sáhnete po originálu. Jednou, dvakrát… až vám dojde, že ho chcete mít doma na stálo. Tak neváhejte a dojděte si ukrojit kousek pro sebe.
Už se zdálo, že žánr filmové parodie balancuje na tenkém ledu úplné katastrofy. Dvojice, trojice či čtveřice scenáristů všech těch dojáků a bijáků vykuchaly kdysi zábavnou část filmového světa až na samotnou kostní dřeň a přivedly na svět hrůzy, které vám vytrhnou bulvy z očních důlků a nechají vás toužit po nabitém revolveru. Naštěstí je tu ale Ben Stiller, herec, jehož kariéra poslední dva roky stagnuje a který jako jeden z mála lidí píšících, režírujících filmy pochopil, že slovo „parodovat“ neznamená navléknout špatné herce do laciných kostýmů a přehrávat slavné scénky z klasických nebo jen známých filmů za doprovodu prdů, zvratků a jiných vyměšovacích aktů. To ostatně dokázal už v Zoolanderovi, jenž se stále řadí mezi ty vydařenější, byť notně šílené kousky. A Tropická bouře? Ta jde občas ještě o pořádný fous dál.
Zatímco v Zoolanderovi byl Stiller svázán prostředím čtyřprocentních mužských modelů, v Bouři má píseček rozprostřený na desítkách akrů, jimž chybí pořádné oplocení. A tak si dělá co chce. Že to může skončit katastrofálně? To si pište. Jenže Stiller není hlupák a ačkoliv během filmu hned několikrát zakopne o sestupné schody kvality, pokaždé se stihne vyhoupnout zpátky na nohy a předvést „joke“, jenž vám zaručeně protřepe bránici. Na tu ostatně zaútočí skvělým akčním úvodem, parodujícím cokoliv z válečného žánru, ať už jde o jednotlivé scény z Apokalypsy, Čety nebo jen klasický americký patos, reprezentovaný dvojkou Kirk Lazarus a Tugg Speedman, dvěma hereckými primadonami, z nichž jedna nedokáže brečet na povel a ta druhá pro změnu nečte scénáře proto, že scénáře čtou jí. Zkráceně řečeno: Zapomeňte na nepovedené taškařice typu Těsně vedle, Tropickou bouří se Stiller-scenárista, herec i režisér vrací zpátky na vrchol, a to i přesto, že to ani tentokrát neklouže úplně hladce a samotný přestavitel Speedmana je v porovnání se zbytkem ansámblu tím slabším článkem.
To ostatně poznáte na vlastní kůži hned ve chvíli, kdy se přestane na začátku filmu válčit a film nabere směr bloudění v džungli. Hádání samotných herců je sice fajn, ale na snímku se začne okamžitě projevovat, že děj nemá vlastně kam směřovat. Sebranka herců tedy trčí v deštném pralese, hrozí jí nebezpečí z řad vietnamských partyzánů a jen občas prolétne vzduchem pořádný fór, dávající napamětnou, že tohle není žádné drama, ale politicky nekorektní komedie, z níž prosakují poučení jako „nehraj si s granátem“ a „když chceš dostat Oscara, nikdy nesmíš hrát stoprocentního dementa“. A není žádným překvapením, že za těmihle úsměvnými hláškami stojí polobůh Downey Jr., z něhož jde občas tolik charismatu, až vás napadne, že by tenhle biják s klidem utáhnul jen na svých bedrech. Diváci by sice přišli o vysvaleného Stillera a jeho imbecilně zábavné „It ma-ma-made me happy“, ale zase by dostali silnější dávku australského přízvuku a černošského slangu, který ze sebe Tony Stark sype ne po kilech, ale přímo po tunách. Dokonce ani Franta Fuka ve svých titulkách chvíli neví, jak má na takovou nálož reagovat, ale to už bychom bodali do vosího hnízda.
Podstatnější je, že jakmile se Stiller od zbytku herecké skupiny oddělí a zamíří vstříc zajetí a mučení, propadá se film do své nejhorší fáze, z níž se musí dostávat pomocí vedlejších linií a úchylných žvástů Jacka Blacka, hrajícího hvězdu uprděných komedií, které visí z nosu lajna šťavnatého heroinu. Black má smůlu v tom, že vychytal ty nejhorší vtípky, ale beztak vás občas dokáže dostat do toho správného rozpoložení. Stačí, když mu nabije Jay Baruchel nebo třeba zfetovaný netopýr. (Radši se neptejte.) A pak je tu samozřejmě již předem kultovní Tom Cruise jako cholerický producent, vřískající nadávky jako nevystudovaný dlaždič, a Matthew McConaughey zaskakující za Owena Wilsona jako Stillerův ke všemu odhodlaný manažer. Přísahám, že když už vás nebude bavit Stillerovo střílení si z retardovaných lidí, tihle dva pánové vás doopravdy rozesmějí. Cruise tu totiž předvádí něco jako parodii na sebe sama, při které mu bohatě postačí trocha švihlého rappu a McConaughey si vyhraje i s takovými vychytávkami jako je Nintendo Wii a neskutečně trhlá melodie na mobilu.
A to pořád nejsme na konci. Jakmile se totiž všechny linie spojí, Downey Jr. začne se zbytkem týmu rozsévat olovo a Stiller naskočí zpátky do akčního módu, padnou vám definitivně ústa až někam na podlahu. Tolik vtípků, odkazů a bláznivých situací byste zkrátka po slabší prostřední části nečekali. A přesto tu jsou. Jack Black se konečně dostane do správného ražení, Stiller prozře a rozdá si to s Jonem Voightem v boji o Oscary a Downey Jr? O jeho nezlomné božskosti vám snad už nemusím nic nového vyprávět. Sečteno a podtrženo: Tropická bouře je jako čerstvé, s láskou dělané tiramisu. Jakmile ho ochutnáte, nebudete chtít žádnou jeho lacinou náhražku. Vždy sáhnete po originálu. Jednou, dvakrát… až vám dojde, že ho chcete mít doma na stálo. Tak neváhejte a dojděte si ukrojit kousek pro sebe.
Datum: 15.9.2008 18:55 | FILM: 
Autor: Petr Semecký