FILMO.cz | "Dancing Princess" / "Mai-HiME" (2004)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )

Justy

. : Recenze

Většina lidí si nejdřív o filmu, na který se chystá podívat, něco najde. Jedni spoléhají na recenze, druzí na Wiki, ti chytřejší na FILMO... ;-) Já jsem na tom stejně, když jsem se o Mai-HiME poprvé dozvěděl od známého, přečetl jsem si kdesi v hlubinách internetu stručný obsah. Řečeno bez servítek byly první dojmy katastrofické. Divil jsem se, jak mi může někdo doporučovat seriál, ve kterém středoškolačky zachraňují svět před příšerami pomocí obřích potvor,
které mi svým popisem nepříjemně připomínaly obří mecha-pokémony. Proto jsem DVD zahrabal kamsi hluboko a věnoval se solidněji vypadajícím záležitostem. Asi před měsícem na mě ale přišla smrtelná nuda, já se rozhodl na Mai-HiME podívat... a o tom bude tahle recenze.

Hned prvních několik dílů mi zodpovědělo dvě základní otázky - „opravdu měl někdo odvahu, přijít s tak strašně ohranou písničkou?“ a „jestli ano, bude se na to dát dívat?“ Ano, Mai-HiME je klasickými anime klišé prolezlé skrz naskrz. Podle známých archetypů jsou obšlehlé hned postavy - z hlavní trojky to je starostlivá a věčně vysmátá Mai Tokiha s „vyvinutějším“ poprsím, která se stará o svého slabého a nemocného bratříčka Takumiho, nepřístupná a odměřená Natsuki Kuga, zastupující typický tsundere charakter, a potrhlá, nenažraná Mikoto Minagi. K dalším klasickým postavám je to androidka, love-hate spolužák hlavní hrdinky, chronická stydlivka, zpívající blond lolitka, záhadný kluk-vševěd, kterého nikdo nezná, rád vysedává na vyvýšených místech, čumí do blba a nenechá nikdy ničím vyvést z míry, služka, fanaticky-hysterická členka školní rady a její kamarádka, stydlivá meganekko (brýlatka), starší bishounen (hezounek), vždy nad věcí... asi nemá smysl dál pokračovat, kdo už nějaké to anime viděl, určitě ví, o čem mluvím.


Příběh taky jako vystřižený ze skript - Mai a Takumi cestují do nové školy, na které po přijetí dostali docela vysoké stipendium. V průběhu plavby najdou v moři plavat napůl utopenou Mikoto, která v ruce svírá meč, vážící na první pohled ne méně než takových dvacet kilo. V noci se na lodi objeví záhadná dívčí postava v motorkářské helmě a pokusí se nebohou Mikoto zbavit tíhy života. Ta ale nemíní dát kůži lacino, přičemž holky začnou porušovat snad všechny fyzikální zákony, co jsou mi známy. Do následujícího souboje se zapojí i Mai, která v sobě (ne úplně překvapivě) objevila podobné schopnosti... za několik minut se tak z lodi stane uboze vypadající hromádka šrotu, ze které se naši aktéři jen tak tak zachrání. Mai se přirozeně docela zajímá o několik „nepodstatných“ faktů, jako třeba kdo je kruci ta holka s mečem, co rozpůlí trajekt jako hrudku másla, kde ta druhá sebrala robotického mazlíka se dvěma tankovými děly, a především o to, proč ona sama dokáže jen tak odrážet palbu jako v hodně špatném sci-fi filmu. Po troše pátrání se dozvídá, že v její nové škole jsou shromažďovány tzv. HiME (Highly-advanced Materializing Equipment), dívky, které podobně ujetými schopnostmi disponují, a to údajně za účelem záchrany světa před Orphany, příšerami jako vystřiženými z béčkových hororů... a že ona je jedna z nich. Že už jste něco takového někdy slyšeli? Přirozeně, pokud jste ovšem za posledních třicet let nesledovali jen večerní zprávy.
Jestli jste už zajeli dolů na závěrečné hodnocení (jako že ano), možná se drbete na hlavě, jak jsem podobnému vaření z vody mohl dát plný počet. Dovolte mi, abych se to pokusil vysvětlit.
Mai-HiME je totiž především parodie na anime-klišé, ze kterých paradoxně většinu sama obsahuje. Přetváří je tak, že anime znalý divák přirozeně cosi očekává, ovšem dostane to v takové formě, až má napůl pocit, že si z něj tvůrci střílí - v čemž má do značné míry pravdu. Dobře celá polovina série pak ubíhá v duchu školní komedie, řízlé akčními souboji s Orphany. Každá z HiME má svůj Child, jakýsi protiklad k Orphanům, obří biomechanickou potvoru naprosto náhodné podoby (od mecha-ropuchy přes draka-stíhačku až po gigantického krtka-válečný vůz). Zní to šíleně? V tom je to kouzlo... kdo neviděl, nemůže si to dokázat představit. HiME svoje „děti“ vyvolávají pomocí určité (tvrdě kýčovité) taneční kreace a zvolání jejich jména... každý si vzpomene na Power Rangers a jejich „morfujem“, což je samozřejmě zase účel.
Kulturních odkazů je tu opravdu dostatek, Power Rangers, Sailor Moon a veškerými mahou-shoujo počínaje, spinning-bird-kickem a EVA-výtahy z NGE konče. Boje samotné jsou pak doprovázeny gigantickými explozemi, efekty, krkolomnými komby a absolutně sprostým nabouráváním učebnic fyziky. Po pár epizodách jsem se přistihl, že se naprosto nepokrytě šklebím na obrazovku a i přes pokročilou ranní hodinu se mi ani trochu nechce skončit. Preview na konci každé epizody všemu jen nasazovaly korunu, protože v nich seriál opět parodoval sám sebe, což bylo po takové hromadě parodií už skoro k nepřežití. Když už se divák chytil na háček hromad gagů, fanservisu nejtěžšího kalibru a vizuálně dokonalých bitek, přijde na řadu druhá polovina série a s ní úplně jiný seriál. Jistý náznak jsem cítil už v epizodě se školním festivalem (viděli jste už anime, kde by nebyl školní festival?), na jejímž konci přišlo absolutně nečekané překvapení... ovzduší hned nabralo trochu jiný nádech. V následujících dílech je náběh ale rychle „zamluven“, takže už jsem na něj téměř zapomněl. Vzpomněl jsem si, až když přišel zlom, přímo uprostřed největší idylky.
Celá mytologie okolo HiME se ukázala být trochu víc zamotaná, pro holky samotné dost drastickým způsobem. I když se ze začátku všichni snažili chovat jako by nic, atmosféra pomalu začala temnět a nad Fuuka Academy se začala zatahovat mračna. Děj pořád předhazuje hromadu vtipů, ale ty už fungují jen jako odlehčení čím dál tím hustší atmosféry. Postavy se dostávají spíš do situací zoufalých než humorných, kdy je zajímavé sledovat, jak se s tím každá z nich popere po svém. A moc si na holky (a kluky) nezvykejte... po půlce jich začne nezadržitelně ubývat, a to i ve vodách, do kterých by si běžný scénárista moc sáhnout nedovolil. Více než zajímavé. Postavy, o kterých jste si až doteď mysleli svoje, odhalí svoje odlišné stránky - jen pro příklad, Mai se dokáže rozběsnit do nepříčetnosti takovým způsobem, že jakkoli se mi líbila, v tu chvíli bych nepohrdnul místem na zcela opačném konci Země.
Dál ve spoilerech pokračovat nebudu, určitě jsem i tak prozradil až moc. Jen zbývá podotknout, že konec je velice, velice podezřelý, aspoň mně do hutné atmosféry posledních několika dílů naprosto nesedl. Scénárista měl nejspíš pocit, že už to přehnal, tak na úplný závěr provedl jednu opravdu podivnou věc, ale tu už musíte posoudit sami. Pro mě by byla důvodem k nižšímu hodnocení, naštěstí se udála až na úplném konci, takže přece jen převážily kladné pocity z bezmála třiceti dílů předešlých. Animace a kresba jsou na velice vysoké úrovni. Jdou na nich vidět slušné peníze, takže se nedočkáte tříframových animací ani slideshow statických obrázků v bitkách. Kresba postav i prostředí je velice příjemná, netáhne oko, obličeje jsou propracované a mimika úžasná. Práce seiyuu (anime dabérů) se taky vydařila, i když v sesterském Mai-Otome je ještě o stupínek výše, kdo někdy slyšel artikulovat Ariku Yumemiyu aka Arinko-chan, ten ví svoje. O hudbě Yuki Kajiury by se daly psát eposy - dokáže být hravá, monumentální, strhující, pohádková i napínavá, to vše s odstupem několika minut a scén. Dost znát je využití několika titulních melodií, které jsou v mnoha obměnách použity v klíčových okamžicích, takže se občas přistihnete, jak vám nějaká z nich ne a ne vylézt z hlavy. Odtud je jen krůček ke stažení soundtracku, což nelze než doporučit.
Mai-HiME je dílko, které mě vytrhlo z anime skepse, kterou jsem zažíval nedávno, když mě žádný seriál už delší dobu nijak zvlášť neoslovil. Kombinace povedených vtipů, adrenalinové akce, zajímavých úvah a v druhé půlce i silného, dramatického příběhu, to vše ve slušivém grafickém kabátku doprovázeno jednou z nejlepších hudeb, které jsem měl v anime tu čest slyšet. O moc víc jsem si ani přát nemohl... snad až na ten konec.
Nuda, dávat tak vysoká hodnocení... vypadám pak naprosto nekriticky. Asi budu muset příště schválně zkusit recenzovat nějakou hroznou hovadinu. :-)

Datum: 13.2.2008 20:22 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda