FILMO.cz | "Genshiken" (2004)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )

Silias

Justy

. : Recenze

Otaku mají těžký život. Jednou se někdo naváží do jejich života, kdy pořád sedí u televize nebo počítače, podruhé si zase například rodiče udělají nějakou chvíli čas, aby učinili prohlášení, že si nemyslí, že koukáním na kreslené pohádky něčeho dosáhneme. Zkrátka, těžko člověk najde spřízněnou nebo chápavou duši, když ne mezi kolegy otaku. Je ale pravda, že jsou otaku pouze takoví? Sedí celý den u počítače a snaží se koukat na co nejvíce „kreslených pohádek“, snad aby utekli od skutečného života? Anime Genshiken se pokouší právě podobné zlé řeči vyvrátit a alespoň trochu ukázat, jací vlastně příznivci anime a mangy jsou.
Jistě, v určitém směru spíš otaku díky seriálu klesli, druhou tváří takovéhoto koníčku však jsou činnosti, které dělá úplně každý zájmový kroužek stejně.
A Genshiken je právě takovým kroužkem lidí, kteří se zajímají o anime, mangu, počítačové hry ve stylu mangy, cosplaying (vytváření a předvádění obleků ve stylu mangy a anime) a také dōjinshi (erotické fanouškovské kresby, kolem kterých se také ledacos točí).
Hlavním cílem je přiblížení postav celého kroužku divákům. Pět chlapců a dvě dívky se schází v klubovně i mimo ni a zažívají příhody nejrůznějšího charakteru, díky čemuž můžeme velmi dobře sledovat, jak se rozvíjí vztahy mezi jednotlivými aktéry.
Dalo by se říct, že hlavní postavou celého seriálu je student Kanji Sasahara, se kterým se setkáme jako s prvním. Nicméně jakési „vedení“ je téměř nepatrné, jelikož všechny postavy dostávají zhruba stejnou pozornost. Jedná se spíše o zaměření na celý klub. Snad největší příznivec anime a mangy je Harunobu Madarame. Madarame vše bere až příliš vážně a ukazuje světu tvář správného zabraného otaku, přičemž Sasahara je oproti němu pouhý okrajový fanda. Dalším velkým příznivcem je Makoto Kousaka, pro dívky velmi přitažlivý kluk, který se zajímá hlavně o hraní videoher (ať už erotických či ne). Díky němu do kruhu jaksi přibývá asi jediná „normální“ postava, která se v kroužku Genshiken objevuje: Saki Kasukabe. Je ironií, že právě ona otaku nenávidí, nejradši by je všechny vyhladila a s nimi i všechno anime a mangu. Láska k Kousakovi je ovšem silnější než její odpor, a tak máme při sledování o zábavu více.
Chlapec Souichiro Tanaka a mladá nesmělá slečna Kanako Ohno jsou příznivci hlavně již zmíněného cosplayingu. O zajímavou atmosféru se také stará postava, jejíž jméno nebylo odhaleno, všichni ho totiž titulují jako „Chairmana“, což je jinými slovy vlastně prezident klubu. Neustále sedí u televize, tváří se tajemně a na každou otázku dává náležitě zamotanou odpověď.
Jak je vidět, každá osobnost nabízí něco zajímavého a není tak divu, že se postavy seriálu staly natolik známými, že o nich dnes najdeme na Wikipedii článek obsahující takové podrobnosti jako jejich krevní skupinu nebo znamení.
Pokud bychom se měli zaměřit na příběhovou náplň Genshikenu, dala by se popsat jako „každodenní život mladých lidí s rozdílem“. S rozdílem, že nyní se jedná o otaku, čemuž je i celá věc náležitě přizpůsobena. V jednom díle budeme sledovat, jak probíhá takový obyčejný den, v druhém členové skupiny omylem zapálí sklad s novinami. Chápu, že je těžké nacpat do dvanácti dílů nějaký srozumitelný a sledovatelný obsah, i když se autoři snaží. Bylo však poznat, že ke konci série už opravdu neměli „do čeho píchnout“. Nevadilo by mi ani tak omílání vztahu jediné „normální“ dívky s typickým animistou, ale díl, který se zaobírá výhradně problémem, jak jí oznámit, že jí kouká chloupek z nosu, mi už opravdu přišel přespříliš.

Zajímavé také je, že byly pro seriál vytvořeny dvě vlastní anime série. Autoři se tak snažili předejít problémy s autorskými právy. První z nich se nazývá Kujibiki Unbalance a stala se natolik úspěšnou, že byla vydána jako třídílná OVA a dokonce vyšly tři manga knihy. Druhým anime je Ramen Angel Pretty Menma, trochu podivná záležitost již podlé jména, která se také dočkala vlastní rádio show i manga zpracování.
Čeho si také během sledování můžete všimnout je, jak podivně na náladu seriál působí. Chvíli máte pocit, že se chcete smát s hlavními postavami a hned si pustit další díl, během několika minut se však může stát, že naopak budete jen smutně posedávat na židli a doufat, že se vám v životě stane ještě něco hezkého.
Je vidět, že si Takashi dal záležet a s pomocí hudby si velmi jasně pohrává s našimi pocity při sledování. Na druhou stranu je pravda, že pokud by toto neudělal, těžko bychom se dnes o Genshikenu bavili. Vzhledem k naprosté jednoduchosti příběhu, který spoléhá hlavně na vyobrazení japonských otaku, je právě podobný prvek zapotřebí, abychom na seriál nezapomněli hned pět minut po zhlédnutí.

Opět se musím omluvit a napravit svůj omyl, vrhl jsem se totiž do recenze s takovou vervou, že jsem úplně zapomněl zmínit obecné informace. Tak tedy anime bylo vytvořeno jako obvykle podle manga předlohy, jejímž autorem je Kio Shimoku (dříve nepříliš známý autor, který se proslavil hlavně autorstvím Genshikenu). Za pohyblivým zpracováním pak stojí studio Palm a autor Takashi Ikehata, který u Genshikenu také našel svou první výraznější práci. Jak je vidět, tak se mu povedla a v minulém roce proto vydal další dvanáctidílný seriál s názvem Potemayo.
Pro ty z vás, kterým se seriál bude líbit (nebo už se líbil) je zde také dobrá zpráva, že se Genshiken ke konci minulého roku dočkal vydání své druhé série (opět s dvanácti díly). Zde se setkáme s dvěma novými členy klubu a opět zažijeme spoustu zábavy. Režisér už je sice jiný (jedná se o Kinjiho Yoshimota, který se zatím podílel hlavně na tvorbě OVA a anime příběhů) podle ohlasů ovšem seriál mnoho neztratil, ba možná spíše naopak.

Genshiken zkrátka nabízí zábavu pro všechny otaku, kteří si chtějí prohlédnout, jak žijí a sledují jejich souputníci z Japonska. Na druhou stranu bych ho také doporučil i lidem, kteří otaku pouze kritizují a sami vlastně vůbec netuší, o co se jedná. Seriál je velmi pěkně zpracován, na úvodní znělku se po několika dílech budete dle mého názoru těšit.
Jedná se zkrátka opět o něco nového, a ačkoliv to není nejvyšší stupeň kvality, může velmi pěkně zpříjemnit nudný večer. Nebo ráno. Nebo celý den. Ach, ti otaku…

Datum: 18.1.2008 18:27 | FILM:

Autor: Filip Zrak