Login:
Heslo:
Registrace 
"Fate/stay night"

"Fate/stay night"

. : Info o filmu
Rok: 2006
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )

Silias
Justy
. : Recenze

Mnoho historiků a nejen jich si již téměř tisíc let pokládají otázku: Jak to vlastně bylo s Králem Artušem? Nyní, ve 21. století nám Studio Deen přináší charakteristickou odpověď, kterou prezentuje prostřednictvím anime Fate/stay night. Ačkoliv nevychází přímo z historických reálií, velké spoustě fanoušků fantasy na tom po shlédnutí opravdu záležet nebude. U Deenů stvořili fantasy seriál, který se doposud zapsal mezi absolutní špičky a dalo by se téměř říci, že se podle něj dají určovat novodobé stupnice kvality.

Mnoho lidí ani neví, že Fate/stay night je vlastně adaptací hry. Vyšla se stejným jménem, bylo však potřeba mnoho adaptace, aby z ní vznikla současná podoba seriálu. Původně se totiž jednalo o tzv. eroge hru, tedy hru s erotickým obsahem doprovázejícím zajímavý příběh. Myslím, že mnoho z nás už o „občasné“ japonské podivnosti ví, stejně jako o podobně laděných hrách, takže se není čemu divit. Zajímavé však je, kam až může původně erotická hra dosáhnout, když se někdo snaží.
A tím někým bylo právě Studio Deen, které vypouštělo 24 dílů anime do světa od konce ledna až do poloviny června roku 2004. Uběhly tři roky a anime se stalo jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších na světě.

Fate/stay night se odehrává v na první pohled normálním světě, kde se hned ze začátku seznámíme s hlavní postavou: středoškolákem jménem Emiya Shiro. Chlapec ale samozřejmě není jen tak obyčejným středoškolákem, nýbrž synem velkého mága, který ho však v jeho raném věku opustí. A od skutečnosti, že ve světě existují nadpřirozené schopnosti - mágové a jejich síly - se odvíjí celý příběh. Každý z oněch „mágů“, kterých je celkem sedm, vlastní specifické vlastnosti a navíc je schopný vyvolat jednoho ochránce - věrného služebníka, který jim má pomoci bojovat.
Shiro nyní bydlí v domě své sestřenice, která je zároveň jeho učitelkou. Během klasické a ničím téměř ničím nerušené školní docházky však nikdo netuší, že se kolem nich začíná odehrávat podivný mágský závod, jehož členem se má stát i náš trochu podivínský klučina.

Nakonec i Shiro získá svého služebníka - překrásnou dívku plnou rytířských ideálů - mocnou bojovnici Saber. Díky kombinaci jejího meče, chování, velmi příjemného hlasu japonské dabující slečny (Kawasumi Ayako známé z mnoho anime seriálů) a její krásy, stala se Saber snem mnoha diváků a nejspíš snem, ve kterém figurovala horká vana, spousta pěny a usmívající se slečna, která každému oddaně omývala záda, přitom připravená vyplnit každé jiné přání.
Skutečnosti, že Saber vyplní každého jeho přání však Shiro nezneužívá, což se stává jedním z důvodů jejich téměř nezničitelného vztahu, který je provází souboji i ústraními mágského života, který často bývá velmi obtížný.
Nejedná se ale právě pouze o tuhou řežbu, kdy do sebe služebníci sekají svými zbraněmi a nadpřirozenými schopnostmi. Stejně jako u většiny podobně laděných anime, i zde se dočkáme mnoha komických scén - ať už při Shirouově poznávání nově objeveného světa, tak na druhé straně při konfrontaci Saber s moderním životem. Anime je prostě nabité mnoha prvky, které pohnou vaším srdcem a dají vám chvíli k zamyšlení, zdali byste také nechtěli nějakého služebníčka, se kterým by bylo možné den co den prožívat podobná dobrodružství. Postavte zmíněnou volbu před fantasy fanouška a vsadím se, že nenaleznete mnoho, jež by odmítlo.

Pokud se vám během seriálu tvořila husí kůže nebo vám vyrazil na kůži pot, vůbec se nemusíte stydět, protože samé se dělo asi každému, kdo se zaujetím F/S sledoval. Ačkoliv jsem shlédl anime již téměř před rokem, stále ve mě vzpomínání zanechá pocit kvalitně odvedené fantasy práce. Není divu, že se seriál stal jedním z nejlepších fantasy děl s podobnou tématikou. Studio Deen si tak k Rurouni Kenshin a Ranma ½ připsalo opravdu velký zářez mezi anime fanoušky.

Fate/stay night vyniká jak svou kresbou, tak hudbou i příběhem. Prakticky mu nemůžeme téměř nic vytknout, spíše naopak. Jestli v něčem kopíruje své starší kolegy, není toho mnoho a navíc ukažte mi dnes něco, co alespoň trochu nezískává inspiraci ve věcích již vydaných.
Na atmosféře oproti ostatním také nic moc neztrácí a tak mohu s klidem v duši říci, že F/S patří mezi nejlepší anime, které jsem měl tu čest shlédnout.
Pokud právě hledáte fantasy s prvky dramatu i komedie, je pro vás F/S správnou volbou a jsem rád, že se za naplnění svého výroku mohu postavit. Stojí za mnou totiž silné argumenty.
Datum: 24.10.2007 09:58 | FILM:
Autor: Filip Zrak
. : Recenze

Fuyuki je nenápadné, středně velké městečko, jakých jsou po celém Japonsku tisíce. Na první pohled na něm není naprosto nic podezřelého... a to je na něm vůbec to nejpodezřelejší. Každý správný otaku totiž ví, že právě ta nejnenápadnější, nejnormálnější města se stávají dějišti těch nejbizarnějších a nejneuvěřitelnějších příběhů. Ve městě v žádném případě nesmí chybět střední škola, jakožto vůbec nejpoužívanější rekvizita, a pak je pódium plně připraveno na začátek představení.

Spisovatel Kinoko Nasu, spadající pod Type-Moon studio, předvedl roku 2004 po nečekaně kvalitní Tsukihime visual novel, které se ve spolupráci s Geneonem dostalo i seriálového zpracování, další zajímavý počin, Fate/Stay Night (zatím také jen visual novel). Díky velmi vysoké prodejnosti po celém Japonsku souhlasil i tentokrát Geneon se zahájením práce na anime verzi. Konečně, začátkem roku 2006, jsme se dočkali. Světlo světa spatřil první ze čtyřiadvaceti dílů série.

Na Fuyuki by, jak říkám, na první pohled nebylo nic divného. Na ten druhý ale trochu obezřetnému člověku musí být jasné, že s pravidelně se opakujícími vraždami a nevysvětlitelnými nehodami vážně není něco v pořádku. Neustálé případy hromadných ztrát vědomí, z nedostatku důkazů klasifikované jako úniky plynu, záhadné masakry civilistů, náhlé potopení velké lodi přímo uprostřed řeky za naprosto klidného počasí. A co je pro náš příběh hlavní, obrovský požár, který město zachvátil před deseti lety, vyžádal si životy stovek civilistů a zanechal po sobě smutnou, sežehlou alej černých stromů bez listí. Z lidí, které požár uvěznil ve svých spárech, přežil jeden jediný – Shirō Emiya. Rodiče i domov při požáru ztratil a od jisté smrti jej zachránil muž jménem Kiritsugu, který se později stal jeho adoptivním otcem. Shirō jej začal bezmezně obdivovat, a když se dozvěděl, že Kiritsugu je mág a v mládí se chtěl stát ochráncem spravedlnosti, v dětské upřímnosti mu slíbil, že tento úkol vezme za něj, když on už víru ve své ideály ztratil. Krátce na to Kiritsugu zemřel a Shirō po něm zdědil velký dům i s přilehlými pozemky. My sledujeme příběh o deset let staršího Shirōa, který bez valného nadání k magii používá své schopnosti jen k provádění drobných oprav ve škole. Shirō se, na rozdíl od svého adoptivního otce, ještě pořád svých snů nevzdal, a tak na své okolí někdy působí dojmem až přílišného dobráka, který se snadno nechá využívat od spolužáků, ale mimo to si svou srdečnou povahou získal i několik opravdu dobrých přátel. Je jedním z mála lidí, za kterými se nikdy nemusíte bát zajít s jakýmkoli problémem. Shirō mohl dál žít běžným životem středoškoláka, kdyby jednoho dne zase nezůstal ve škole až do večera na výpomoc. Cestou domů se stane svědkem souboje dvou mužů, kteří vypadají jako vystřižení z učebnice dějepisu, ovšem v učebnici by těžko vojáci porušovali fyzikální zákony s takovou grácií, jako to beze sporu dělali tihle dva. Když si jeden z bojovníků Shirōa nešťastnou náhodou všimne, okamžitě nechá boje a začne jej pronásledovat. To už je i Shirōovi jasné, že docela slušně přituhuje, a vydá se na útěk. Po „drobných komplikacích“ se Shirō dostane domů, kde už na něj muž s kopím velice netrpělivě čeká. Než si Shirō stihne vykoledovat další přišpendlení ke zdi, tentokrát definitivní, záhadným způsobem se mu podaří vyvolat dívku v jasně modrém rytířském brnění, která prohlašuje, že on je její Mistr a ona jeho Služebník v jakési Válce o Svatý Grál. A že jí klidně může říkat Saber. Aby zmatků nebylo dost, musí Shirō chvíli poté zastavit rozzuřenou Saber, aby nezmasakrovala jeho spolužačku, o které tvrdí, že je nepřátelský Mistr. Když se spolužačka jménem Rin Tōsaka oklepe z počátečního šoku, vynadá Shirōovi do lemer, ale konečně mu alespoň zčásti vysvětlí, do jaké prekérní situace se to vlastně dostal.

Každých několik let se ve Fuyuki koná válka o Svatý Grál. Vždy se účastní sedm mágů s titulem Mistr, kteří si vyvolají na pomoc sedm Služebníků, rozdělených do sedmi tříd. Lancer (kopiník), Archer (lučištník), Caster (mág), Berserker (zuřivý válečník), Assassin (zabiják), Raider (jezdec) a Saber, nejsilnější třída ze všech, šermíř. Služebníci jsou duchové zemřelých hrdinů, kteří jsou povoláni do boje, aby pomohli svému Mistrovi k získání Grálu. Svatý Grál, který má po právu patřit vítězi turnaje, má moc splnit svému majiteli jedno přání, ať už je jakékoliv. Dosud pětkrát proběhla Válka ve Fuyuki a pětkrát se obešla bez definitivního výsledku. Místo toho vždy skončila katastrofou. Shodou náhod byla poslední Válka ukončena právě před deseti lety oním obrovským požárem, přičemž Svatý Grál opět zůstal bez majitele. Shirō se ve své naivitě rozhodne dalšímu masakru zabránit tím způsobem, že se Války zůčastní a s pomocí Saber ji vyhraje... nebo je možné, že by kdesi ve skrytu duše měl jiné přání, které skrývá už deset let i sám před sebou?

Kdo už měl s Type-Moon co do činění, určitě hned ze začátku pozná Nasuův rukopis. Hlavní hrdina se svým idealismem a zákonně kladným přesvědčením jako by z oka vypadl Shikimu z Tsukihime, u městečka se spoustou domů v západním stylu a univerzitou byste taky záměnu nepoznali. Saber je sice svou povahou na hony vzdálena Arcueid, nicméně okolnosti jejího vztahu se Shirōem jsou také velice podobné těm z Tsukihime. Naštěstí se s pokračujícím dějem začíná paralela vytrácet a už po pár dílech se rozjede vlastní akce. Poslední dobou se urban fantasy stávají čím dál tím oblíbenějšími; možná je to díky zasazení originálních fantasy prvků do důvěrně známého městského prostředí současnosti, nebo už lidem klasické fantasy jednoduše tolik neříká, každopádně z posledních děl stačí jmenovat Shuffle!, Death Note, Shingetsutan Tsukihime nebo právě F/SN, které si získaly asi největší ohlas.

Jedním z hlavních tahounů seriálu je bez diskuse svižná akce, která v oboru nemá naprosto žádnou konkurenci. Vizuálně je naprosto ohromující a využívá opravdu působivých technik, jak udržet divákovo napětí a ještě jej vystupňovat. Na rozdíl od Tsukihime nebudete na nějakou pořádnou řežbu jen čekat, abyste nakonec stejně „utřeli hubu“, ale dostane se vám jí přímo do sytosti. Servítky ohledně krve si Type-Moon nebere, takže se nemusíte bát druhého Noiru, na druhou stranu citlivější povahy zůstanou ušetřeny jatečních orgií à la Elfen Lied. Jednoduše řečeno, Fate/Stay Night je při bojových scénách ztělesněním vašich dětských přání. :-) Vzpomeňte si na doby, kdy jste se jako malí proháněli po pískovišti s dřevěnými palicemi a hráli si na Strážce vesmíru, Ramba a Terminátora. Shrňte všechno to adrenalinové nadšení a euforii z akčních béček, který jste hltali s otevřenými ústy, a převeďte si jej do formy, ve které bude nejen stravitelné i pro vaše přebujelé dospělé ego, ale objektivně, prostě a jednoduše nářez. Mimo definici anime samotného tak ve výsledku dostanete jakýsi polotovar Fate/Stay Night.

Byla by ale ostuda vyzvedávat jen akční část děje a opomenout při tom propracovaný příběh se spoustou živých a plastických postav. Ty jsou vyvedeny detailně, postupem času dochází u většiny z nich ke znatelnému rozvoji charakteru a téměř všechny jsou hezky nejednoznačné tak, jak to má být. V tomto okamžiku je třeba si uvědomit, že visual novel, která byla pro F/SN předlohou, má tři naprosto odlišné dějové linie – Fate, kterou se z drtivé většiny seriál řídí, Unlimited Blade Works, jejíž fragmenty se objevují jen zřídka, a Heaven´s Feel, která není zastoupena téměř vůbec. Proto nedostává například Sakura, Shirōova spolužačka z nižšího ročníku, v seriálu skoro žádný prostor, i když ve scénáři Heaven´s Feel je přímo ústřední ženskou postavou. Zvláštní je, že až na jednu výjimku jsem nedokázal žádnou zápornou postavu vyloženě nesnášet po celou dobu, stejně jako kladné postavy občas vyloženě neměly svůj den. Co zamrzí, jsou ale skryté narážky na minulost (a někdy dokonce budoucnost) hlavních postav, které těžko pochopí divák, který se hrou neměl nikdy co do činění. Takhle se mi zdá, že je tvůrci zahrnuli do děje jen jako „sladkou odměnu“ pro diváky, kteří opravdu bedlivě dávali pozor, protože například odkaz na Archerovu identitu je zašifrovaný tak dovedně, že i největší fanoušci Sherlocka Holmese by dostali do těla, a to by ještě museli sledovat ending 14. dílu až do konce. Jedinou silnější výtkou ale paradoxně zůstává hlavní hrdina. Ne, že bych fandil těm „zlým“, ale Shirō je čas od času tak jednoznačně a horlivě kladná postava, až to není hezké. Nicméně kdo překousl povahu Shikiho z Tsukihime, nebude mít se Shirōem sebemenší problém.

Všechno, o čem jsem se dosud zmínil, by samo o sobě dělalo z Fate velmi dobré anime, ale bez Saber by se ani zdaleka nevrylo do povědomí tolika lidem. Saber je prototypem postavy, která by udělala i z podprůměrného a naprosto nenápaditého díla snesitelnou záležitost. Ona je důvodem, proč se mi s F/SN asociuje výhradně modrá barva. Saber patří neoddiskutovatelně mezi nejhezčí anime postavy vůbec a její uhrančivé zelené oči už zmámily bezpočet nebohých otaku. Její oblíbenost nejspíš spočívá v provokativní odměřenosti, se kterou od začátku vystupuje, a která má hráče (a v anime diváka) štvát do té míry, že až Saber trochu pookřeje a začne se projevovat alespoň zčásti lidsky, bude to pro něj jako pohlazení na duši. Každé začervenání, nejistý úsměv a stydlivě-tázavé „Shi... Shirō?“ vyvolává u diváka patřičně přehnanou odezvu... ano, přiznám se, těšil jsem se na každou další repliku a úsměv víc, než malé děcko na Vánoce. Obliba je samozřejmě na místě, protože přece jen je většina eroge visual novel od určitého okamžiku silně zaměřena na rozvoj vztahu k jedné ženské postavě a další už od tohoto okamžiku poněkud stagnují. Fanouškům Rin a Sakury tak nezbývá, než si sehnat hru a pustit se do jedné z alternativních dějových linií. (ehm... měl bych možná ještě poznamenat, že jim to bude celkem k ničemu, protože jediná plně přeložená linie je zatím stejně Fate a pochybuji, že budou fanoušci až tak vytvrdlí, že by se jim chtělo hrabat v hromadách rozsypaného čaje, místo naší latinky – díky Bohu za ni). Nakonec přijde překvapení ve formě Sabeřiny minulosti jako hrdiny a dilema mezi dávným slibem a přítomností. Konec je pro Type-Moon už docela typický (Kinoko Nasu je starý sadista) a slabší povahy budou rozhodně potřebovat pár kapesníčků, ne-li rovnou celý balíček.

Animace je špičková. Čím byla Haruhi Suzumiya v pomalejších scénách, tím je F/SN v akci. Choreografie soubojů je neskutečná a každé máchnutí mečem vám bude tahat za nervy stejně snadno, jako loutkář vodí své marionety. Pár nepříliš nápadných animátorských zaškobrtnutí na celkovém dojmu nic nemění, protože takový Noble Phantasm, s jakým se vytáhne Archer, je sám o sobě povedený mrazík v zádech. Hudební doprovod je po většinu času relativně nenápadný, hravé motivy jen podbarvují humornější okamžiky, ale když začne přituhovat, hudba nabere grády a dotvoří kolem boje unikátní adrenalinovou auru. K samostatnému poslechu je ale dost nevhodná.

I když jsem Fate/Stay Night od začátku považoval hlavně za komerční projekt, seriál mě celých čtyřiadvacet dílů vytrvale přesvědčoval o opaku a bezesporu patří mezi to nejlepší, co jsem kdy měl to štěstí vidět. Zelená kukadla Saber z hlavy nedostanu ještě drahnou dobu.
Datum: 24.10.2007 10:00 | FILM:
Autor: Lukáš Lahoda
Copyright 2004-2008 FILMO.cz, Všechna práva vyhrazena. | Redakce | Hosting : FLYWEB | Designed By : Jiper