FILMO.cz | "Midori no Hib" (2004)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )

Justy

. : Recenze

Představte si, že se ráno vzbudíte, a z místa, kde by podle všeho měla být vaše pravá ruka, trčí miniaturní zelenovlasá dívčina Midori, stejně zmatená jako vy. Pokud nepočítám opravdu beznadějné úchyláky, většina lidí by v takové situaci nebyla zrovna nadšená... ale co má říkat takový Seiji Sawamura, vyhlášený rváč, jehož pravá ruka je (tedy - byla) známa celému okolí jako „pravá ruka ďábla“?
To se dozvíte, pokud si začnete se třináctidílnou ecchi-comedy sérií Tsuneo Kobayashiho.

Autor si očividně docela libuje v podobných prekérních a rozpačitých situacích, protože do nich oba hlavní hrdiny (a nejen je) zasazuje častěji, než bude milovníkům krvavých a temných anime příjemné. Proto doporučuji sledování lidem, co nemají s ecchi problém a už nějakou tu úchylnější komedii viděli - i když oproti sériím Golden Boy, Great Teacher Onizuka a podobným hardcore prasárnám je Midori vyložený čajíček, spíš bych ji zařadil někam k Chobits. Tady tkví taky hlavní problém celé série, totiž fakt, že Midori místy velice nepěkně zabředává do laciné romance „kluk a jeho ruka“ (heh, to zní FAKT úchylně), kdežto „tvrdší“ případy si na žádnou velkou lovestory nehrály, místo toho spíš stavěly na neustálém náporu gagů, za které by se na jedné straně nemusela stydět nejlepší hraná komedie, na straně druhé občas ani slušně tvrdé hrané porno (některé hlášky Golden Boye mi opravdu vyrazily dech, a to jsem vyrůstal na South Parku). Samozřejmě je to otázka vkusu, a co se nelíbí mě, může jiným připadat jako klad, ale to už je osud recenze. Pro lidi s romantickým cítěním, ať už zjevným, nebo pečlivě schovávaným pro chvíle u monitoru, bude slzičková stránka Midori určitě stravitelnější, ne-li rovnou vítaná.
Hlavní zápletka se kupodivu neukrývá v pomalém seznamování se a oťukávání obou „siamských dvojčat“, protože, světe div se, Midori je do Seijiho šíleně zamilovaná už dlouho, ovšem ve své celistvé podobě je chorobně stydlivá. Opravdu povedenou ironií osudu Seiji právě dostal své asi tisící kopačky, protože je příliš vyhlášený grázl na to, aby si s ním nějaká dívka jen tak vyšla - nehledě na fakt, že pokaždé své vyznání lásky nějakou nešťastnou náhodou provede způsobem, který by zahnal na útěk kteroukoli nadrženou rádodajku se dvěma promile v krvi.
Jako by ironie nebylo dost, zahledí se do Seijiho i předsedkyně třídy a dává to najevo okázalým pohrdáním, pravidelným deštěm nadávek a podobnými vrcholně romantickými způsoby, na druhou stranu se ho snaží svést krkolomnými intrikami, které nemají daleko k Seijiho zpraseným vyznáním lásky - rozhodně vždycky končí podobně katastrofálně, částečně kvůli tomu, že Seiji je silně pragmatický člověk a přízvisko „romantik“ k němu sedí asi stejně dobře, jako „šprt“. Seijiho morální kodex je vůbec věc sama pro sebe. Jeho charakter mi byl po celou dobu sledování nejbližší, protože jednak působil jako „správný týpek“, nebyl patetický ani co by se za nehet vešlo, a jeho image vyhlášeného grázla byl nádherný relax od dokonale kladných a zásadových hrdinů některých Shounen sérií.
Midori v miniaturní podobě je ze začátku hlavně komická postavička, romantická linka se objevuje až v pozdějších dílech. Vlastní tělo Midori ve skutečnosti leží bez ducha na posteli ve svém pokoji v přepychové vile, obklopeno uplakanými rodiči a sloužícími, jenže Midori po počátečním šoku jaksi otrnulo a zpátky domů se jí vůbec nechce, když teď může být celý den se Seijim - ten, jak si dokážete představit, je z Midoriných neustálých projevů a vyznání lásky naprosto nadšen. :) Děj uplývá celkem příjemně a nenuceně, proložen více či méně podařenými vtipy a minizápletkami. Co nepotěší, je občasné, ne příliš obratné moralizování ohledně rodinných vztahů, šikany a podobných společenských problémů, ale tomu se, stejně jako občasným slabším momentům, nevyhne spousta anime, ty nejlepší nevyjímaje.
Hudby jsem si téměř nevšiml a po skončení závěrečných titulků jsem ani nijak nezatoužil po soundtracku k sérii. Animace byla i přes svou relativní jednoduchost hezká a postavy byly nakresleny příjemně na pohled, animátoři neměli problémy s jejich zobrazením ani pod ne zrovna ideálními úhly, což se rozhodně nepodaří vždycky - všechna čest. V každém případě jsem se u Midori bavil dobře, místy dokonce výborně, takže mi nezbývá, než ji doporučit. Romantici si ke všeobecné spokojenosti hvězdu přidají, kamenná srdce naopak uberou.

Datum: 14.9.2007 09:53 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda