FILMO.cz | "Melancholie Haruhi Suzumiye" / "Suzumiya Haruhi no Yuuutsu" (2006)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )

Justy

Silias

. : Recenze

Haruhi Suzumiya je na první pohled úplně obyčejná (i když neobyčejně hezká) středoškolačka. To se však změní v okamžiku, kdy otevře ústa a promluví. Haruhi totiž normální lidé nestojí ani za pozvednutí obočí, je s nimi přece nuda a jsou úplně všední... zato takoví mimozemšťané, cestovatelé časem, nebo psionici, to by bylo něco pro ni! V zoufalé snaze najít zábavu Haruhi vyzkoušela všechny zájmové kroužky na škole, ale ani jeden ji nezaujal.
Naštěstí jí spolužák Kyon, který zároveň celý příběh vypráví a komentuje, nechtěně svou poznámkou vnukne strašlivý nápad – když jsou všechny kroužky tak nudné, co takhle založit si vlastní? Od té doby události nabírají rychlý spád, Haruhi svou smrtící výřečností a diktátorským zjevem přitáhne do své nové "SOS Brigády"každého, kdo ji nějak zaujme, a nic netušící oběti doslova gestapáckými praktikami nutí dělat naprosto nenormální věci. Seriál je pro mě překvapením roku 2007, nijak známý Tatsuya Ishihara a podezřelé Kyoto Animation studio ve mně rozhodně nevzbudili valný zájem, o to více (a o to příjemněji) jsem však byl překvapen. Příběh je víceméně zpracováním první z deseti novel o potrhlé středoškolačce a občas jsou použity i zlomky z ostatních dílů.

K věci - seriál je především zdraví škodlivý. Bude vás bolet bránice. Dostanete křeče a smíchy si probodnete plíci vlastním žebrem. Budou vám slzet oči, spadnete ze židle a zlomíte si ruku. Vykloubíte si čelist a překousnete jazyk. Já si na DVD nalepil varování ministra zdravotnictví a uložil jej rychle z dosahu mladšíhu bratra, hned vedle Sava a jedu na krysy. Ale i přes učiněnou morovou ránu, kterou znamená Haruhi pro vaši křehkou tělesnou schránku, se dobrovolně necháte zmrzačit – a budete za to děkovat Bohu.
Takovou smršť vypečeného situačního humoru, bezchybných hlášek a hráblých nápadů jsem neviděl od dob Golden Boye a nejspíš ani dlouho neuvidím. Jízlivé vypravěčovy komentáře, provázející Haruhino třeštění, mě opravdu několikrát málem sundaly ze židle, a minimálně do osmého dílu jsem se nepřetržitě přiblble usmíval... díky Bohu mě takhle nikdo neviděl, a tak nemusím psát z ústavu pro duševně choré, ale sedím si pohodlně doma v pokoji.
Zatím jsem se nezmínil o jedné velice důležité skutečnosti – seriál záměrně není řazen v chronologickém pořadí, ale první díl ve skutečnosti patří někam doprostřed, druhý a třetí jsou dějově první a druhý, čtvrtý zase skáče někam dopředu a takhle to pokračuje až do konce. Možná vás napadá, že to musí být matoucí, nebo to kazí atmosféru. Omyl, je to vynikající nápad, který přispívá k celkové originalitě seriálu a brzy vám nepřijde divné, že pokud se Haruhi nudí, může to velice rychle znamenat konec světa, že vedoucí IT kroužků se ztrácejí v alternativních realitách, vyvolaných zběžně načmáraným návrhem na logo SOS brigády, ani hromada podobných cáknutostí. Mimo to je Haruhi neuvěřitelně hyperaktivní a u ničeho nevydrží dlouho, takže jednou donutí k smrti stydlivou, roztomilou dívenku, aby si spolu s ní navlékla fetišistický kostým zajíčka a rozdávala s ní letáky, podruhé se vydá do počítačové učebny s nezvratným přesvědčením, že jí okamžitě vydají pro SOS Brigádu vlastní počítač (a to si pište, že když Haruhi chce počítač, tak ho dostane).
Asi ve dvou třetinách seriálu se objeví vážnější motivy, které si pohrávají třeba s filozofií komplexů méněcennosti, ale naštěstí se nesplnily mé obavy, že Haruhi od vynikajícího začátku sklouzne do laciného dramatu. Jak už napovídá název, nanejvýš se objeví trocha zdravé melancholie. Žádné srdceryvné momenty, drásavé scény ani patos, seriál ze všeho dovedně vybruslí a zachovává si vysoký standard až do konce. Fanoušci Haruhi se rozhodně mají na co těšit, protože se už plánuje druhá řada; materiálu ke zpracování mají tvůrci ještě hromady. Grafické provedení je bezchybné – plynulé a pečlivě nakreslené, navíc se už uplatňuje nový směr ztvárnění křivek dívčích postav, který vaše oči občas opravdu nebude šetřit. ;) Hudební doprovod jsem bohužel moc nepostřehl, ale to už je občas osud méně vypjatých anime, kde hudba hraje jen podpůrnou roli (i když v jednom díle , kdy Haruhi vystupuje s kapelou, byla hudba trochu nápadnější). Naproti tomu ending s "Haruhi dance"je něco úžasného, pouštěl jsem si ho snad stokrát a pořád se ho nemohl nabažit.
Po dlouhé době, vyplněné vážnými kousky, se mi opět dostala do rukou série, která si na nic nehraje, a přesto (nebo spíš právě proto) je nebývale vtipná, originální a zábavná. Dokonalá není, protože by zasloužila nějaký silnější motiv, který by prostupoval celou dějovou linií a vyloženě táhnul, ale i přesto je Haruhi Suzumiya no Yuutsu vynikající počin, který si své čestné místo vedle Sava a jedu na krysy rozhodně zaslouží.

"Jsem Haruhi Suzumiya z Východní základní školy. Vobyčejný lidi jsou mi volný. Jestli je tady nějakej ufon, cestovatel časem, démon nebo superman, ať se přidá ke mně."

Datum: 6.7.2007 19:45 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda