FILMO.cz | "Hellsing" (2001)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 4 uživatelé )

Silias

Justy

Toren1

. : Recenze

Filmy o upírech známe asi všichni. Srdceryvný křik nebohých panen, které ochable visí v náručí Drákuly, hrstka statečných, plížící se pod rouškou noci zatlouct kůl do srdce zrůdy v rakvi, nebo třeba poloupír Wesley Snipes s brokovnicí na stříbro a česnekovým plamenometem za pasem. To všechno už tady bylo. Ale co takhle znuděný upír s obří bouchačkou, širákem, rudým pláštěm a totálně divnými brýlemi - pro změnu ve službách Dobra?

Třináctidílnou adaptaci mangy, původně od autora Kouta Hirano, si roku 2002 vzal na starost Yasunori Urata - a hned se jal překopávat. Zarytí fanoušci manga verze dokonce tvrdí, že z původní verze zde nezůstalo nic víc, než hlavní postavy. Drtivá většina příběhu se odehrává v současném Londýně. Organizace Hellsing, která už po staletí ve jménu království potlačuje upírskou hrozbu a stará se, aby ani zlomek informací neunikl na veřejnost, má nový problém. V celé Británii se totiž začíná objevovat nový druh upírů - upíři na zakázku.
Vampyrismus u nich není dědičný ani přenesený; je vyvolán čipem, vpraveným do těla člověka. Takto uměle vytvoření upíři představují mnohem větší hrozbu, než upíři klasičtí, protože je možné vyrábět je v teoreticky neomezeném počtu. Naštěstí má lady Integra Wingates Hellsing v rukávu jeden trumf - upíra Alucarda. Staromódní, cynický dlouhán, který se s oblibou nechává rozstřílet na cucky, aby se vzápětí po stylu terminátora znovu poskládal dohromady a nadělal do „rádobyupírů“ obří díry svým kanónem na stříbrné kulky. Body ke stylu Alucard dostává i za oblečení, rozevlátý plášť, širák a trhlé oranžové brýle k němu prostě sedí.

Ačkoli by se od začátku mohl zdát ústřední postavou Alucard, status hlavní hrdinky je přidělen Seras Victorii, mladičké (jak jinak než blonďaté, velkoprsé a modrooké) člence policejního komanda, které mělo za úkol zneškodnit upírského „kněze“ v malé, zapadlé vesničce. Komando je ovšem během okamžiku téměř zmasakrováno hordami zombií. A aby toho nebylo málo, mění se za chvíli i zranění na zombie a napadají své bývalé spolubojovníky. Nakonec přežívá jen Seras a podaří se jí utéct do nedalekého kostela... kde na ni samozřejmě čeká kněz. Nebudu prozrazovat zápletku, snad jen to, že milá Seras skončí s velikou dírou v hrudníku a bude se muset rozhodnout mezi smrtí na chladné dlažbě kostela a záhrobním životem upíra. Vzhledem k tomu, že je to hlavní hrdinka, rozhodnutí je nasnadě - Seras přijde o svá hezká modrá kukadla výměnou za červená a taky získá jako bonus sadu ostrých špičáků.
Tady se dostáváme k prvním negativům. Celý příběh je vyprávěn dost zmateně a rozkouskovaně. Sice jde poznat, že hlavní dějová linie se má točit okolo čipů a organizace, která je vyrábí, ale o nějaké přílišné snaze tuto linii rozvést se mluvit nedá. Hlavní hrdinka má sice výborný potenciál, co se vývoje týče - bohužel zůstává celou dobu docela plochá (no, zase tak plochá není, ale to bychom zabloudili někam úplně jinam). Celý seriál proto musí zachraňovat atmosféra a bitky, naštěstí se svého úkolu zhostily opravdu dobře. Autoři fantazií u zbraní nešetřili, dočkáme se tedy posvěcených nožů na dort přímo z Vatikánu, ručního dvacetimilimetrového děla na střely z ochuzeného uranu, tak akorát do ručky křehké Seras, i téměř neviditelných smrtících strun v rukou komorníka Waltera. Litry krve a použitými náboji autoři také nešetřili, naštěstí na rozdíl od amerických béčkových masakrů typu Komando, tady jde cítit až humorná nadsázka, podobně jako u Mužů v černém.
Na animaci se datum vydání příliš neprojevilo, troufl bych si říct, že grafici svým způsobem zaspali dobu, protože tenhle styl jsme od roku 95 měli možnost vidět mnohokrát. Nedá se však říct, že by v kresbě byly nějaké vážnější nedostatky, nebo že by si autoři vypomáhali dlouhými statickými záběry, takže k vizuální stránce žádné větší výhrady nemám. A co říct k hudbě? Pověst asi nejlepšího anime soundtracku mluví za vše. Celý seriál by neměl pražádnou šanci dosáhnout takového ohlasu bez charakteristické hudby. Nikdy by mě nenapadlo použít k snímku typu Hellsing zrovna takový mix jazzu a spousty dalších žánrů, ale proč se hrabat v něčem, co funguje? Atmosféra se pod vlivem této těžce návykové muziky stává neopakovatelnou.
Hellsing není po stránce příběhové ničím výjimečným, ovšem jako záležitost na odreagování je výborný. Já sám jsem jej vzhledem k délce zvládnul na jeden zátah a celou dobu jsem se královsky bavil. Proto mi nezbývá, než jej všem doporučit, zvlášť příznivcům upírských filmů a hrdinů, kteří to umí rozjet ve velkém stylu.

Datum: 28.4.2007 15:10 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda