FILMO.cz | Hrob světlušek / "Hotaru no Haka" (1988)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )

Justy

. : Recenze

Je mnoho filmů, jejichž pověst se nese (nejen) vodami internetu široko daleko před nimi samotnými. Ano, hádáte správně, Hrob světlušek je jeden z nich. Ani já jsem neodolal a tuhle klasiku jsem si sehnal. Inu, moje dojmy byly, mírně řečeno, rozporuplné - o tom je však tahle recenze. Hrob světlušek je už postaršího data, sám jsem se divil, ale je z roku 1988, což se samozřejmě projevilo na stylu a kvalitě kresby, animace, hudby a ozvučení vůbec. Tohle všechno by se samozřejmě dalo přejít prostým mávnutím ruky, kdyby tyhle nedostatky vynahrazoval bohatý a propracovaný příběh, potažmo strhující atmosféra. No, však uvidíme.
Celý film vznikal pod taktovkou Isao Takahata, scénář byl inspirován autobiografickou novelou Akiyuki Nosaka, a doprovodnou hudbu má na svědomí Michio Mamiya.
Námět je vcelku prostý, dějištěm je Japonsko na konci druhé světové války, kdy už USA svádí poslední krvavé boje v Tichomoří. Americké bombardéry se po totálním zničení Japonského letectva volně prohánějí po obloze a bombardují své „vojenské cíle“ takovým způsobem, že u toho padají za oběť celá města a desetitisíce civilistů. Jedním z lidí, kteří při bombardování přišli o střechu nad hlavou, je chlapec Seita se svou malou sestřičkou Setsuko. Jejich matka byla při explozi bomby zasypána v krytu a na následky zranění zemřela. Seita i Setsuko proto odjíždí za svou tetou, která si je vezme na starost. Seita si však s tetou příliš nerozumí a atmosféra v domě se stává čím dál tím dusnější.

Tady si však neodpustím pár jedovatých poznámek, i když mě za to bude většina fanoušků filmu nenávidět. Když chce tvůrce nějakým způsobem zasáhnout divákovy city, většinou se tuto skutečnost snaží nějak zaobalit, aby vyzněla přirozeně. Tady jsem však měl pocit, že balení proběhlo velmi fušérsky a já přes necelistvé pozlátko úhledné krabičky viděl její nepěkný obsah. Celý snímek na mě působil nuceně, přes veškerou snahu brát snímek takový, jaký je, jsem viděl na obnaženou konstrukci děje - a ten pohled se mi, upřímně řečeno, vůbec nelíbil. Prapodivné jednání hlavního hrdiny navazuje na neustávající citové vydírání, které je téměř výhradně prováděno skrze malou Setsuko. Tenhle systém je opravdu levný a sráží celkové hodnocení minimálně o jednu hvězdu dolů. Jak říkám, většina lidí mě za tohle bude kamenovat, jenže já nehodlám adorovat snímek, který na mě zapůsobil více než rozpačitě, jen proto, že všichni ostatní u něj plakali dojetím. Možná si myslíte, že jsem odporný cynik (možná se i do určité míry nemýlíte), ale mě tohle k dojetí vážně nestačí.
Teď bych mohl celé hodnocení uzavřít a dát dvě hvězdičky s odřenýma ušima. To by ale nebylo spravedlivé, protože je tu další skutečnost, která Hrob světlušek vytahuje z hromady podobných rádoby dojemných snímků na výsluní. Poselství tohoto snímku je totiž možné spatřovat nejen v hlavní linii příběhu, kdy se sourozenci snaží různými způsoby najít něco na jídlo, přičemž Seita je na svůj věk neuvěřitelně arogantní, nezodpovědný a krátkozraký. (Otázka zní, jestli to není účel, protože autor knižní předlohy, který Seita stvořil podle sebe, si nejspíš přisuzuje značnou část viny na celé té mizérii, ale to už sem nepatří.) V tomhle případě jsem měl více sympatií pro jeho tetu, i když jsem silně cítil, že režisérův záměr byl, aby si divák k této osobě vytvořil averzi. Na mě však působila jako sice strohá, ale pragmatická osoba, která sice moc bodů za charisma nezíská, ale o své blízké se postará, pokud jsou ochotni něčím v domácnosti přispět. Většina viny za konflikty podle mého názoru leží na straně Seita, který není schopen akceptovat skutečnost, že už není malé dítě a nemůže si bezstarostně celé dny hrát - a navíc je zodpovědný za svou malou sestřičku. Existuje totiž i druhý způsob, jak se na film dívat - a to jako na povedenou protiválečnou agitaci. Hrob světlušek opravdu reálně vykresluje zoufalou situaci, kdy si Japonci uvědomují blížící se porážku a konfrontují toto zjištění se svou neotřesitelnou hrdostí. Smrt je na denním pořádku, přičemž je až děsivé sledovat, jak tuto skutečnost lidé akceptují. Bezstarostný dětský svět se stává uzavřenou komorou strachu a sobectví, kdy se z lidí stávají sebestřední prospěcháři. Tvář války je stejně krutá všude na světě, ani tradiční Japonsko, zakládající si na cti, nezůstalo ušetřeno. V moři animality se jen občas vynoří malý ostrůvek lidskosti (policejní důstojník), což je na filmu asi jediný nevylhaný hřejivý okamžik. Zde Hrob světlušek vyniká - i když neříká nic jiného, než že „válka je zlá“, říká to dost přesvědčivým způsobem.
Animace a kresba jsou opravdu staršího data a je to na nich znát. Kresba se hodně liší od dnešního stylu a jejich způsob vykreslení obličeje se mi moc nezamlouvá. Můžeme jej omluvit starším datem vzniku, ale na to se tady bohužel nehraje. U animovaného filmu je samotná kresba velmi důležitým prvkem celkového dojmu, tím pádem nemohu opomenout její dopad na mé hodnocení. Na vizuální frontě přichází snímek o další půl hvězdy. Hudba nevystupuje z průměru a ničím se vám do paměti nevryje, takže je celkem zbytečné se o ní nějak zeširoka vyjadřovat.

Co tedy říci závěrem? Hrob světlušek je dílo dvou tváří. Jako dojemná balada totálně vyhořel, kdežto jako nadčasový protiválečný snímek nekompromisně exceluje. Proto je mi docela líto, že nemůžu dát víc než tři hvězdy (I když jsem dlouho přemýšlel, jestli ještě půl hvězdy nepřidat), protože hlavní dějová linie celkový dojem opravdu sráží. Je ale také dost možné, že se jako většina ostatních do hlavní linie vžijete a na konci si hezky pobrečíte, takže v tom případě si pro mě za mě ty dvě hvězdičky přidejte. Amen.

Datum: 1.4.2007 14:59 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda