FILMO.cz | "NGE" / "Shinseiki Evangelion" (1995)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )

Silias

Justy

. : Recenze

Píše se rok 1995 - rok obzvláště plodný na anime pecky. Jako příklad určitě stačí uvést legendární GHOST IN THE SHELL nebo BERSERK. Poměrně zavedený režisér Hideaki Anno se rozhodl transformovat svůj rozjitřený psychický stav do zbrusu nového anime seriálu a tak čtvrtého října spatřil světlo světa první díl NGE. Na první pohled řádná omeleta - v postapokalyptickém Japonsku čtrnáctileté děti pilotují obrovské mechy, bojují proti zrůdám z vesmíru a k tomu řeší spoustu vlastních problémů? Nenechte se vysmát. Tohle všechno je jen zástěrka pro bezcitnou sondu do vaší mysli - kousek po kousku autor nabourává zdánlivě jednoznačnou image seriálu, aby vás nakonec strhl někam, kam jste možná vůbec zajít nechtěli. Nikdo vám nezaručí, že
Evangelion (obzvlášť jeho závěr) pochopíte a nebudete jenom nechápavě a nezúčastněně zírat. Také vám ale nikdo nezaručí, že když ho pochopíte a pohroužíte se do něj, zachováte si zdravý rozum v tom rozsahu, jako když jste s NGE začínali. V každém případě seriál nestojí jen za shlédnutí - tohle je povinnost pro každého, kdo kouzlu anime alespoň trochu propadl.

Začátek seriálu se odehrává v roce 2015, tedy patnáct let po Druhém Úderu, globální katastrofě, údajně způsobené dopadem asteroidu na území Antarktidy. Dopad způsobil masovou destrukci, vychýlil zemskou osu z její obvyklé polohy a způsobil tím globální změnu klimatu. Přeživší lidstvo se muselo vypořádat s válkami, které po dopadu vypukly, teprve po roce se podařilo nastolit celosvětový mír. Katastrofa a následné války stály život více než polovinu lidské populace a velkou část Země zaplavila voda z polárních ledovců. Teď, když se zdá, že lidstvo má konečně to nejhorší za sebou, se objevují záhadné bytosti zvané „Andělé“. Disponují obrovskou destruktivní silou a AT polem, které hravě odráží pokusy o útok konvenčními zbraněmi. Ani nejničivější lidské zbraně nemají kýžený efekt a tak je jedinou nadějí lidstva organizace NERV a její Evangeliony - obrovští humanoidní biomechaničtí roboti, které dokáží pilotovat jen speciálně vybraní jedinci, narození po Druhém úderu - potíž je v tom, že je jim všem bez výjimky čtrnáct let.
Shinji Ikari, hlavní hrdina seriálu, dostává od svého otce vzkaz. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby jej v mládí otec neodvrhl a nepřenechal učiteli, a kdyby ve vzkaze nestálo prosté „Přijď. Ikari Gendo.“. Shinji přijíždí do Tokya 3, již potřetí vybudovaného hlavního města, v krajně nevhodnou dobu, na město právě zaútočil Anděl a situace v ulicích se dá označit různě, rozhodně však ne jako bezpečná. Shinjiho v pravou chvíli vyzvedne major NERVu, Misato Katsuragi. Společně stihnou shlédnout marnou snahu armády o zničení Anděla, načež oba utečou do podzemního střediska NERV. Tady se Shinji dozvídá pravý důvod zájmu svého otce - má se stát pilotem jednotky Evangelion 01 (EVA 01) a bojovat proti Andělům. Zprvu odmítá úděl pouhého nástroje svého otce, ale když vidí, že Gendo v tomto případě neváhá nasadit do boje těžce zraněnou Rei Ayanami, pilota EVA 00, přistupuje na jeho podmínky a usedá do vstupní kapsle.
Zdánlivě klasický příběh plný běžných klišé, ovšem už atypická postava úzkostlivě samotářského a psychicky nevyrovnaného Shinjiho napovídá, že nebudeme svědky žádných druhých Power Rangers a já jsem byl velice rychle nucen odpárat NGE titul shounen, který jsem mu udělil hned po openingu. Ano, zdání klame a seriál se postupem času začíná odebírat zcela jiným směrem, než jeho námět napovídá. Rozpracování postav probíhá ve velkém stylu a dosáhne asi největší dokonalosti, jakou jsem vůbec kdy ve filmu viděl. Máme možnost nahlédnout hluboko pod povrch osobností hlavních postav, do hloubky všech jejich pocitů - každodenních malých radostí, strachu, úzkosti, tužeb a starých ran. Odhalujeme také pravou povahu postav, která je často diametrálně odlišná od té, kterou se dotyční snaží zapůsobit na okolí. Opravdu vysoce si cením skutečnosti, že NGE zobrazuje charaktery v pravém světle, ani jedna z osobností není idealizována. Je tady velká šance, že Shinjiho nebudete mít rádi. Možná ho budete v některých chvílích nesnášet, protože se jednoduše bude lišit od ideálu hrdiny, který nám cpe západní filmová produkce. Já jsem si jej ze stejných důvodů oblíbil - jeho slova nenesou žádnou známku tolik provařeného a osvědčeného patosu, jeho emoce jsou tak reálné a plné rozporů, jak to jenom vůbec je možné. Problémy často řeší útěkem, má nedostatek sebedůvěry, je nerozhodný, uzavřený, má strach. Můžete pro tohle soudit čtrnáctiletého chlapce, který v celém svém životě postrádal jakoukoli jistotu?
Popisu hlavních postav bych mohl obětovat několik stran, přesto bych nebyl schopen dosáhnout takového dojmu, jaký ve vás dokáže vyvolat sledování tohoto seriálu. Velký význam má také volba věku postav, protože se zde střetávají dětské vzorce chování s myšlenkami, které již jsou hodny dospělého člověka - ty byly ostatně určitě ovlivněny předčasnou dospělostí a ztrátou iluzí hlavních postav. Tam, kde přesto nestačil pouhý děj, zapojil Hideaki Anno snově pojaté dialogy, skrze které se dostáváme ještě hlouběji do mysli postav. Díl od dílu, stále více a více získává NGE vážnou tvář, až na výjimky se vytrácejí humorné scény a seriál se noří do depresivní a psychotické atmosféry. Když už si myslíte, že se orientujete a nic vás nemůže ohrozit, kontury děje se zhroutí, aby se znovu přetvořily v zdánlivě podobný celek, který ale působí spíš děsivě. Všechno vypadá prakticky stejně, jako na začátku, až na to hlavní - dojem, kterým na vás tento celek působí. Bylo by vhodné poznamenat, že dochází i k seznamování diváka s intrikami a mnohem širším záběrem organizace SEELE, která stojí nad NERVem a dokonce má silný vliv na rozhodování hlavních států světa. Pochopení těchto machinací je složitým úkolem, ale hraje klíčovou roli při pochopení smyslu celého děje a jeho zvratů. Vše vyvrcholí koncem, který zklamal tisíce fanoušků po celém světě - to však vůbec není podstatné, protože lidem, které konec Evangelionu zklamal, nejspíš naprosto unikl smysl všeho, takže žádná škoda. Ke konci se NGE odpoutává od reality ještě více, než tomu bylo v některých předchozích dílech, tady zapracoval veškerý režisérův um, jeho osobní prožitky a zkušenosti s psychoterapií. Vše se soustředí na psychiku hlavních postav naprosto nevídaným způsobem. Děj se smrskne na malý prostor, kde se teprve ukáže jeho pravý potenciál. Nebudu se o tom rozepisovat, protože byste přišli o vyvrcholení, které mě osobně nedalo dlouhou dobu klidně spát. Je vidět, že fantazie a obrazotvornost tvůrců jely na plné obrátky, cítil jsem se jako přitlačený do křesla všemi otázkami, odpověďmi a obrazy. Když kontroverzní finále skončilo, ještě dlouhou dobu jsem seděl a díval se někam daleko za černou obrazovku. NGE vám dá takové množství materiálu ke přemýšlení, jako málokteré jiné dílo; nejspíš nikdo už nedokáže jednoznačně říct, co chtěl Hideaki Anno tímto počinem říct světu, ale myslím, že každý přemýšlivý člověk si z tohoto celku vezme svou část dojmu, který v něm Evangelion měl zanechat. Já osobně jej chápu jako zpověď režiséra, který naléhavě potřeboval svoje pocity sdělit světu. Snad si ani nemohl vybrat formu, ve které by to dokázal říci lépe.
Vizuálně je na tom NGE více než slušně. Kvalit GHOST IN THE SHELL sice po stránce kresby ani animace nedosahuje, ale stále se drží nad průměrem tehdejší doby. Ve srovnání s BERSERK například naprosto jasně exceluje. Animace se drží na dobré úrovni - když je potřeba akce, je dynamická a klipovitá, jednoduše vyhovuje té situaci, ve které se děj zrovna nachází. Chibi (opravdu Chibi:) a deformace se zde skoro nevyskytují, jak venkovní scény, tak obličeje, postavy a ostatní propriety se chovají vcelku reálně (pokud se o obrovských bitevních robotech a fantaskních stvořeních na druhé straně barikády takto smím vyjádřit) a vůbec, ukončím to, po stránce vzhledu nemůžu téměř nic vytknout. Hudba výborně dokresluje atmosféru a některé okamžiky jsou vyloženě excelentní. Óda na radost je v díle 24 jednoduše geniálně zasazena a pokaždé, když se podařilo takhle spojit zvuk a obraz do harmonického celku, bylo to jako pohlazení pro smysly. Opening je kámen úrazu, protože podle mého názoru vůbec k atmosféře nesedí. Navozuje velice zkreslenou představu o tom, co od NGE čekat a způsob, jakým byly klipy sestříhány, mi přijde vyloženě nešťastný. Naproti tomu ending „Fly me to the moon“ se povedl, po hektickém ději působí velmi uklidňujícím dojmem, (jak se tam Rei ve vodním odraze odraze točí a točí...^___^ ) i když pochybuji, že v tom nejnapínavějším se někomu bude chtít jej přečkat. V tomto ohledu velice lituji chudáky, kteří museli NGE sledovat v televizi.
Co se týče inspirace mytologií, náboženstvím a psychoanalýzou, nemůžu než souhlasit. NGE čerpá opravdu hodně ze Starého Zákona, i když si některé skutečnosti přizpůsobuje a některé vykládá zcela jinak. Reálie z Bible zde nacházejí své protějšky, i když v trochu zvláštním světle (Longinusovo kopí apod.). Kromě toho byl však částečně inspirován i náboženstvím židovským a dalšími mytickými příběhy. (Lilith, Marduk...) Dále se zde objevily termíny z učení Sigmunda Freuda, což tvoří Evangelion ještě o něco složitějším na pochopení, protože množství důležitých informací je takto zašifrováno do zdánlivě nesmyslných nebo bezvýznamných symbolů a replik.

Co říci závěrem? Snad jen to, že Neon Genesis Evangelion je jednou z věcí, o kterých se z recenze nedozvíte zhola nic. To, že jste se dočetli až sem, tak může být docela zbytečné. Nebude to však zbytečné ani trochu, pokud vás recenze navnadí a vy se rozhodnete jej shlédnout. Tohle je totiž klasika a pokud si něco opravdu zaslouží absolutní hodnocení, je to NGE.

Datum: 19.3.2007 14:52 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda