| Rok: | 2005 |
"Řím"
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
deenoe  |
. : Recenze
Pokud se seriálový fanoušek ohlíží za kvalitou, vždycky má jisté jedno místo, kde ji najde pokaždé - HBO. Tato mezinárodní televizní společnost disponuje už slušnou řádkou seriálů, z nichž ani jeden nelze označit za nekvalitní, natož neoriginální. Právě originalita a kvalita, kterou tvůrci mísí s velmi osobitým přístupem, se na produkci HBO vyznačuje nejvíce a právě ty dělají Řím tak vyjímečný seriál.
V Římě se ocitáme v době jeho největší slávy, v době vlády Julia Caesara. Začínáme v období největších dobyvatelských tažení, která končí až spolčením s Kleopatrou v Egyptě. Více než Caesarův osud ale divák -jak jméno seriálu napovídá- sleduje hlavně samotné město, vývoj politické situace, vznik tyranie a obranu republiky a hlavně věčná intrika, která na sebe hlavní postavy spřádají. Ačkoliv ústředním motivem je politika, tudíž se orientujeme hlavně mezi vyšší sférou římské společnosti, pro větší divácké ztotožnění je nám nabídnut ještě osud dvou vojáků, obyčejných občanů, kteří nevědomky hýbou historií.
Ačkoliv se Řím snaží co nejvíce držet učebnicových faktů, nechová se jako dokument a jeho příběh je -přes to, že ho znáte ze škol- napínavý a chytlavý. Sice s tím lehce souvisí trochu nepatřičně románové postavy oněch vojáků, jimiž jako by autoři popírali, že se drží historie, žánrové pojetí je nicméně jasné - mnohem více než za dokument by se Řím dal označit za historickou ságu.
Když potenciální divák slyší pojem "historický seriál", asi první, co se mu začne honit hlavou po přečtení dějové linie, je jestli je vůbec možné, aby televizní produkce vytvořila věrohodný a výpravný (tedy dostatečně velkolepý) seriál, když se něco takového často nedaří ani áčkovým blockbusterům za nehorázně větší peníz na mnohem menší časové ploše. Ale povedlo se. Až moc dobře.
Na ploše první série, tedy ve dvanácti dílech, je toliko velkolepých a výpravných scén, že se divák cítí opravdu jako při sledování drahého velkofilmu. Za vším se ale skrývá jen šikovnost - nelze popřít skvělé kostýmy a značné množství detailních kulis, v mnohých celcích je ale znát počítačová animace a je místy poznat, že se tvůrci chytře vyhýbají větším scénickým celkům, nebo dražším scénám (jako třeba bitvy). Děj je vždycky zachycen tak, že divák ví, že se děje něco velkého (bitva o několika stech tisících mužů), sleduje ale jen malý útržek aniž by si uvědomoval, že je ošizen o zbytek. To, co se paradoxně filmařům nedaří, tady funguje perfektně (a to i v případě bitevní prolínačkové montáže, která by v jiném kontextu byla zoufalá).
Velkolepost a historické kulisy tu však hrají až druhý part, mnohem důležitější jsou spiklenecká intrika, politika a korupce, jíž je město krutovládce (který je za hranicemi na dobyvatelském tažení) propleteno. Scénáristé Říma jsou v tomto ohledu velice nekompromisní, nebojí se ze tří čtvrtin hlavních postav udělat nesympatické (leč velmi charakterní) postavy, nebojí se z nich dělat zvířata. V tomto ohledu je seriál velmi působivý, scénář z politiků nedělá kdovíjak inteligentní lidi, ale jen ty, kteří stojí na nejvyšších místech a mohou sio dovolit dělat chytré. Většina z nich je ale jedno a to samé - za politickými ideály se skrývají lidské bestie, z nichž je paradoxně ta nejmenší samotný Caesar. Ona vůbec jeho postava stojí za zmínku, protože ačkoliv je jasný krutovládce a nezastavitelný dobyvatel, je napsaný tak, aby nepůsobil záporně. V tomto kontextu i takový Brutus vypadá "zločinněji" (a to i v době svých začátků, tedy v době, kdy o vraždě Caesara ani neuvažoval).
Každá postava je tu svým způsobem zvrácená a dalo by se o nich napsat spousty řádků, stejně jako o komplotu, který se nenápadně začne rodit někde v první čtvrtině série a vyústí vraždou Caesara v posledním díle. Ne, Řím se nebojí ani krve, ani brutálních scén, nebojí se ukazovat ani násilí, ani sex, uakzuje nemorální sociální vrstvy, pro které byl ale takový zvrácený život v době slávy Říma prostě normální.
O to víc pak zamrzí, když scénáristé do příběhu velké politiky zahrnou dva náhodné vojáky, kteří se šikovně proplétají příběhem a místy doslova mění běh dějin (to kvůli nim se jelo do Egypta, to oni zachránili život Kleopatře, jeden z nich se dokonce na konci série dostane až na pozici senátora Říma! atd). Oba jsou to opravdu velmi sympatičtí hrdinové, jejich postavy jsou napsané skvěle, ale věřit tomu, že oni byli tou počáteční jiskrou ohromné hybné síly, která Řím dovedla tam, kam ho dovedla, to dost dobře nejde. Po pár jejich dobrodružstvích už si je sami přestanete omlouvat (já si říkal pořád, že náhoda je blbec, ale po chvíli mě to přestalo bavit), i přes to jim ale fandíte a stanou se nedílnou součástí seriálu, která Řím charakterizuje víc, než sám Caesar, Brutus, nebo kdokoliv jiný.
Řím je velmi originální seriál, který nepoužívá hollywoodské manýry a jde si hezky po svém. Neuchvátí svou autentičností jen milovníky historie, ale i normálního diváka, který se dozví něco víc, než mu ukazovaly učebnice ve školách a ještě se při tom dobře pobaví. Nešetří se tu hutnou atmosférou, všechno i přes televizní produkci působí chytře velkolepě a snadno seriálu odpustíte malé chybičky, které tak nějak vybočují z jeho nastaveného standartu. V mnoha ohledech by se dal Řím označit za jedinečný a svou autenticitou a nekompromisností nevědomky charakterizuje současnou seriálovou producki HBO (Bratrstvo neohrožených, Tráva, Odpočívej v pokoji, Vincentův svět, ty všechny jsou si ve své podstatě podobné). Řím je v mnoha ohledech zajímavější, než mainstreamová produkce typu Heroes, 24, Smallville, Lost a podobné, i přes US produkci je velmi neamerický.
Pokud se seriálový fanoušek ohlíží za kvalitou, vždycky má jisté jedno místo, kde ji najde pokaždé - HBO. Tato mezinárodní televizní společnost disponuje už slušnou řádkou seriálů, z nichž ani jeden nelze označit za nekvalitní, natož neoriginální. Právě originalita a kvalita, kterou tvůrci mísí s velmi osobitým přístupem, se na produkci HBO vyznačuje nejvíce a právě ty dělají Řím tak vyjímečný seriál.
V Římě se ocitáme v době jeho největší slávy, v době vlády Julia Caesara. Začínáme v období největších dobyvatelských tažení, která končí až spolčením s Kleopatrou v Egyptě. Více než Caesarův osud ale divák -jak jméno seriálu napovídá- sleduje hlavně samotné město, vývoj politické situace, vznik tyranie a obranu republiky a hlavně věčná intrika, která na sebe hlavní postavy spřádají. Ačkoliv ústředním motivem je politika, tudíž se orientujeme hlavně mezi vyšší sférou římské společnosti, pro větší divácké ztotožnění je nám nabídnut ještě osud dvou vojáků, obyčejných občanů, kteří nevědomky hýbou historií.
Ačkoliv se Řím snaží co nejvíce držet učebnicových faktů, nechová se jako dokument a jeho příběh je -přes to, že ho znáte ze škol- napínavý a chytlavý. Sice s tím lehce souvisí trochu nepatřičně románové postavy oněch vojáků, jimiž jako by autoři popírali, že se drží historie, žánrové pojetí je nicméně jasné - mnohem více než za dokument by se Řím dal označit za historickou ságu.
Když potenciální divák slyší pojem "historický seriál", asi první, co se mu začne honit hlavou po přečtení dějové linie, je jestli je vůbec možné, aby televizní produkce vytvořila věrohodný a výpravný (tedy dostatečně velkolepý) seriál, když se něco takového často nedaří ani áčkovým blockbusterům za nehorázně větší peníz na mnohem menší časové ploše. Ale povedlo se. Až moc dobře.
Na ploše první série, tedy ve dvanácti dílech, je toliko velkolepých a výpravných scén, že se divák cítí opravdu jako při sledování drahého velkofilmu. Za vším se ale skrývá jen šikovnost - nelze popřít skvělé kostýmy a značné množství detailních kulis, v mnohých celcích je ale znát počítačová animace a je místy poznat, že se tvůrci chytře vyhýbají větším scénickým celkům, nebo dražším scénám (jako třeba bitvy). Děj je vždycky zachycen tak, že divák ví, že se děje něco velkého (bitva o několika stech tisících mužů), sleduje ale jen malý útržek aniž by si uvědomoval, že je ošizen o zbytek. To, co se paradoxně filmařům nedaří, tady funguje perfektně (a to i v případě bitevní prolínačkové montáže, která by v jiném kontextu byla zoufalá).
Velkolepost a historické kulisy tu však hrají až druhý part, mnohem důležitější jsou spiklenecká intrika, politika a korupce, jíž je město krutovládce (který je za hranicemi na dobyvatelském tažení) propleteno. Scénáristé Říma jsou v tomto ohledu velice nekompromisní, nebojí se ze tří čtvrtin hlavních postav udělat nesympatické (leč velmi charakterní) postavy, nebojí se z nich dělat zvířata. V tomto ohledu je seriál velmi působivý, scénář z politiků nedělá kdovíjak inteligentní lidi, ale jen ty, kteří stojí na nejvyšších místech a mohou sio dovolit dělat chytré. Většina z nich je ale jedno a to samé - za politickými ideály se skrývají lidské bestie, z nichž je paradoxně ta nejmenší samotný Caesar. Ona vůbec jeho postava stojí za zmínku, protože ačkoliv je jasný krutovládce a nezastavitelný dobyvatel, je napsaný tak, aby nepůsobil záporně. V tomto kontextu i takový Brutus vypadá "zločinněji" (a to i v době svých začátků, tedy v době, kdy o vraždě Caesara ani neuvažoval).
Každá postava je tu svým způsobem zvrácená a dalo by se o nich napsat spousty řádků, stejně jako o komplotu, který se nenápadně začne rodit někde v první čtvrtině série a vyústí vraždou Caesara v posledním díle. Ne, Řím se nebojí ani krve, ani brutálních scén, nebojí se ukazovat ani násilí, ani sex, uakzuje nemorální sociální vrstvy, pro které byl ale takový zvrácený život v době slávy Říma prostě normální.
O to víc pak zamrzí, když scénáristé do příběhu velké politiky zahrnou dva náhodné vojáky, kteří se šikovně proplétají příběhem a místy doslova mění běh dějin (to kvůli nim se jelo do Egypta, to oni zachránili život Kleopatře, jeden z nich se dokonce na konci série dostane až na pozici senátora Říma! atd). Oba jsou to opravdu velmi sympatičtí hrdinové, jejich postavy jsou napsané skvěle, ale věřit tomu, že oni byli tou počáteční jiskrou ohromné hybné síly, která Řím dovedla tam, kam ho dovedla, to dost dobře nejde. Po pár jejich dobrodružstvích už si je sami přestanete omlouvat (já si říkal pořád, že náhoda je blbec, ale po chvíli mě to přestalo bavit), i přes to jim ale fandíte a stanou se nedílnou součástí seriálu, která Řím charakterizuje víc, než sám Caesar, Brutus, nebo kdokoliv jiný.
Řím je velmi originální seriál, který nepoužívá hollywoodské manýry a jde si hezky po svém. Neuchvátí svou autentičností jen milovníky historie, ale i normálního diváka, který se dozví něco víc, než mu ukazovaly učebnice ve školách a ještě se při tom dobře pobaví. Nešetří se tu hutnou atmosférou, všechno i přes televizní produkci působí chytře velkolepě a snadno seriálu odpustíte malé chybičky, které tak nějak vybočují z jeho nastaveného standartu. V mnoha ohledech by se dal Řím označit za jedinečný a svou autenticitou a nekompromisností nevědomky charakterizuje současnou seriálovou producki HBO (Bratrstvo neohrožených, Tráva, Odpočívej v pokoji, Vincentův svět, ty všechny jsou si ve své podstatě podobné). Řím je v mnoha ohledech zajímavější, než mainstreamová produkce typu Heroes, 24, Smallville, Lost a podobné, i přes US produkci je velmi neamerický.
Datum: 7.3.2007 20:53 | FILM: 
Autor: Štěpán Čermák