| Rok: | 2008 |
| Hrají: | Tereza Voříšková
|
CZE premiéra: 27.3.2008
Bobule
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotilo 5 uživatelů )
Antee   |
Jajar |
Yetti |
Psema |
Jiper |
. : Recenze
Kdybych měl vybrat jediného zástupce české provenience, na něhož jsem se bez sarkastických poznámek a bezbřehé nadsázky hodlal vydat do kina a ty dvě hodiny si v něm po dlouhé době prostřednictvím kvalit snímku (nikoliv jeho mentální zaostalosti či staříkovské retardovanosti) doopravdy užít, musel bych jednoznačně vybrat Bobule. Trailer, ač u nás vyšel až včera, po internetu pobíhal již několik měsíců a protože ho neignorovala ani má oblíbená multikina, bylo jen velmi těžké se dopředu nenamlsat parádními záběry, zaznamenávajícími panorama vinařsky ceněné jižní Moravy, převelice atraktivními křivkami okouzlující Terezy Voříškové či kamarádských ksichtíků „místních“ osadníků, ztvárněných našimi hereckými persónami a mladými nadějemi. V hlavě mi vrtaly jen pochyby v debutanta Tomáše Bařinu, který musel celou „letní švandu“ utáhnout hlavně na svých bedrech a smíchat dohromady poměrně velký počet linií, jež na sebe zpočátku vůbec nenavazují.
Když se totiž poprvé setkáváme s dvojicí kamarádů, chytřejším Honzou a natvrdlým Jirkou, vše ani náhodou nenasvědčuje tomu, že by tu mělo jít o nefalšovanou oddychovku plnou vína, romantických chvilek, vlastního bloumání ve vzpomínkách a závěrečnému rozhodnutí postavit se částečně zbabranému životu čelem. Tahle povedená dvojka jsou překvapivě šikovní podvodníčci, jimž na špek skáčí nejen hloupé dámy, ale i bystře vyhlížející manželské páry. Jenže vše se obrátí ve chvíli, kdy oba „vyčůrané“ mládence začne neúprosně nahánět místní policie a Honza zjistí, že jeho dědovi, vlastnícímu několik hektarů vinice, toho ze života nezbývá tolik, kolik by si všichni přáli. Rozhodne se ho tedy poslat na dovolenou snů s tím, že sám využije rodinný statek jako skrýš, ve které ho otravní fízlové nikdy nenajdou. Jenže jakmile se do toho přimotá atraktivní brunetka, je všem nadějím a tajnostem konec. Lásce člověk zkrátka neporučí a Honza zjistí, že je na čase postavit se světu čelem, nikoliv zády.
Možná vám to zní malinko povědomě. A mělo by. Bobule se nápadně podobají loňskému vinařskému majstrštyku Ridleyho Scotta, jenž ve svém Dobrém ročníku ukázal i nám zapšklým recenzentům, že pokud je klišé a neoriginální příběh pojatý tím správným způsobem a dokáže chytit takzvaně za srdíčko, roztaje snadno i ten největší cynik a zapšklý kritik. Několikrát mě při sledování Bobulí napadlo, jestli si vůbec Bařina uvědomoval, nakolik se ve své historce o napravení a pravé lásce přiblížil nepřekonatelnému americkému pardálovi. Nakonec jsem dospěl k názoru, že si Bařina musel být výrazného opisování moc dobře vědom, ale popravdě mi to skoro vůbec nevadilo. Pokud by totiž inspirace v zahraničí (ať už drobná či výrazná) vytáhla českou filmařinu alespoň nepatrně do vod snesitelného průměru, byl bych za veřejné kopírování zdatnějších autorů snad i rád. Bařina navíc musel i do „vypůjčeného“ scénáře výrazněji zasahovat a v tomhle směru se mu to až na pár omylů podařilo. Zasazení do českých reálií působí věrohodně a pohotově, hlavní postavy nepostrádají osobité kouzlo a jsou sympatické, což je v naší kotlině poslední dobou skoro nevídaná věc (vzpomeňme na otravného Langmajera v Na vlastní nebezpečí, kde jsem ho chtěl přetáhnout za to tupé civění každých pět minut přinejmenším ocelovou tyčí). Výraznými ústřely jsou jen postavy dědečka a zlotřilého burčákového alchymisty (typické atributy lidové řachandy á la Troška), na nichž se nepřevedli jak Bařina-scénárista, tak do porevolučních filmů nehodící se Lubomír Lipský spolu se zbytečně přehrávajícím Miroslavem Táborským.
Co ale Bobule ztrácí na dějové originalitě a místy přitroublých charakterech, to dokáží v pohodě nahrazovat excelentní obrazovou stránkou a především pak herectvím mladé generace, která v tomhle filmu „jede“ na maximum. Bařina (a spolu s ním i kameraman Martin Preiss) zřejmě při studiu na FAMU dával dobrý pozor, ale na rozdíl do mnohých spolužáků, kteří se utápí v neschopnosti natočit cokoliv, co by obrazově za něco stálo, trávil volné chvíle také nakoukáváním zahraničních filmů, z nichž se prokazatelně naučil mnohé – od kompozice přes postavení kamery až po táhlé nájezdy a oblety, které spolu s využitím těch správně hřejivých filtrů (těch věcí, o kterých Dušan Klein prokazatelně v životě neslyšel) vytváří velice uspokojivé obrázky, jež mé rohovky neničily, ale naopak příjemně pohladily a uspokojily. Z Bobulí použitím té správné techniky a talentu přímo čiší letní atmosféra, při jejímž nasávání má člověk neodbytný pocit odjet na Moravu a zažít tam něco neopakovatelného. Bařinovi se tak daří to, o co filmům vždycky šlo: láká diváky do světa svých postav, mezi krásu okolí a nutí je vypustit starosti na chvíli z hlavy a oddat se energii vracející rekreaci.
Kromě toho jde Bařinovi docela dobře od ruky i vedení herců, kteří jsou až na zmíněné dva excesy naprosto skvělí. Kryštof Hádek možná v posledních letech hraje v samé ptákovině, ale i v těch nejhorších si vždy udržel úroveň. Tady má i díky schopnému scénáři mnohem lépe otevřená vrátka a je přesně takový, jak čekáte: úžasný. Spoustu toho, ostatně jako vždy, odtáhne svým nezbedným kukučem, ale ani po herecké stránce nezaváhá a vtipné hlášky vypouští z úst s naprostým přehledem. Jeho prodej bytu v úvodu filmu nebo rozbor dědečkova ryzlinku jsou scény, které mi v hlavě zůstaly i po několika týdnech od projekce, což se kolikrát nepoštěstí ani těm nejlepším filmům ze zahraniční produkce, natož z té naší. Lukáš Langmajer nemá tolik prostoru, ale i tak je to rozhodně sympaťák, Václav Postránecký není až na pár nevěryhodných vulgárností vůbec trapný a Tereza Voříšková nejenže dobře hraje (Hádkovi se v nejmenším vyrovná), ale je opětovně děsně sexy. Mezi jejich postavami je navíc silná chemie, takže jsem neměl sebemenší problém v tom jim jejich filmový vztah uvěřit.
Bařina to tedy zvládl. Bobule rozhodně nejsou tak dobré jako Dobrý ročník, ale jako jeho teenagerský odvar fungují více než dobře a daří se jim především to, že jsou opravdu zábavné, vtipné a až po okraj narvané těmi správnými emočními vlnami, jež diváky strhnou během pár chvil na svou stranu a popustí uzdu jejich všedními dny svázaným osobnostem. Už dlouho jsem si v kině za doprovodu českého filmu takhle dobře neodpočinul a neodcházel ze sálu s myšlenkami na dalších několik zhlédnutí a rukou na peněžence, která by nejraději upustila několik korun z bankovního účtu, abych mohl okamžitě vyrazit někam na vinici, kde bych se taky pokusil nabrnknout si nějakou fešnou dívčinu, po nocích vařil nejlepší burčák široko daleko a užíval si zaslouženou dovolenou.
Kdybych měl vybrat jediného zástupce české provenience, na něhož jsem se bez sarkastických poznámek a bezbřehé nadsázky hodlal vydat do kina a ty dvě hodiny si v něm po dlouhé době prostřednictvím kvalit snímku (nikoliv jeho mentální zaostalosti či staříkovské retardovanosti) doopravdy užít, musel bych jednoznačně vybrat Bobule. Trailer, ač u nás vyšel až včera, po internetu pobíhal již několik měsíců a protože ho neignorovala ani má oblíbená multikina, bylo jen velmi těžké se dopředu nenamlsat parádními záběry, zaznamenávajícími panorama vinařsky ceněné jižní Moravy, převelice atraktivními křivkami okouzlující Terezy Voříškové či kamarádských ksichtíků „místních“ osadníků, ztvárněných našimi hereckými persónami a mladými nadějemi. V hlavě mi vrtaly jen pochyby v debutanta Tomáše Bařinu, který musel celou „letní švandu“ utáhnout hlavně na svých bedrech a smíchat dohromady poměrně velký počet linií, jež na sebe zpočátku vůbec nenavazují.
Když se totiž poprvé setkáváme s dvojicí kamarádů, chytřejším Honzou a natvrdlým Jirkou, vše ani náhodou nenasvědčuje tomu, že by tu mělo jít o nefalšovanou oddychovku plnou vína, romantických chvilek, vlastního bloumání ve vzpomínkách a závěrečnému rozhodnutí postavit se částečně zbabranému životu čelem. Tahle povedená dvojka jsou překvapivě šikovní podvodníčci, jimž na špek skáčí nejen hloupé dámy, ale i bystře vyhlížející manželské páry. Jenže vše se obrátí ve chvíli, kdy oba „vyčůrané“ mládence začne neúprosně nahánět místní policie a Honza zjistí, že jeho dědovi, vlastnícímu několik hektarů vinice, toho ze života nezbývá tolik, kolik by si všichni přáli. Rozhodne se ho tedy poslat na dovolenou snů s tím, že sám využije rodinný statek jako skrýš, ve které ho otravní fízlové nikdy nenajdou. Jenže jakmile se do toho přimotá atraktivní brunetka, je všem nadějím a tajnostem konec. Lásce člověk zkrátka neporučí a Honza zjistí, že je na čase postavit se světu čelem, nikoliv zády.
Možná vám to zní malinko povědomě. A mělo by. Bobule se nápadně podobají loňskému vinařskému majstrštyku Ridleyho Scotta, jenž ve svém Dobrém ročníku ukázal i nám zapšklým recenzentům, že pokud je klišé a neoriginální příběh pojatý tím správným způsobem a dokáže chytit takzvaně za srdíčko, roztaje snadno i ten největší cynik a zapšklý kritik. Několikrát mě při sledování Bobulí napadlo, jestli si vůbec Bařina uvědomoval, nakolik se ve své historce o napravení a pravé lásce přiblížil nepřekonatelnému americkému pardálovi. Nakonec jsem dospěl k názoru, že si Bařina musel být výrazného opisování moc dobře vědom, ale popravdě mi to skoro vůbec nevadilo. Pokud by totiž inspirace v zahraničí (ať už drobná či výrazná) vytáhla českou filmařinu alespoň nepatrně do vod snesitelného průměru, byl bych za veřejné kopírování zdatnějších autorů snad i rád. Bařina navíc musel i do „vypůjčeného“ scénáře výrazněji zasahovat a v tomhle směru se mu to až na pár omylů podařilo. Zasazení do českých reálií působí věrohodně a pohotově, hlavní postavy nepostrádají osobité kouzlo a jsou sympatické, což je v naší kotlině poslední dobou skoro nevídaná věc (vzpomeňme na otravného Langmajera v Na vlastní nebezpečí, kde jsem ho chtěl přetáhnout za to tupé civění každých pět minut přinejmenším ocelovou tyčí). Výraznými ústřely jsou jen postavy dědečka a zlotřilého burčákového alchymisty (typické atributy lidové řachandy á la Troška), na nichž se nepřevedli jak Bařina-scénárista, tak do porevolučních filmů nehodící se Lubomír Lipský spolu se zbytečně přehrávajícím Miroslavem Táborským.
Co ale Bobule ztrácí na dějové originalitě a místy přitroublých charakterech, to dokáží v pohodě nahrazovat excelentní obrazovou stránkou a především pak herectvím mladé generace, která v tomhle filmu „jede“ na maximum. Bařina (a spolu s ním i kameraman Martin Preiss) zřejmě při studiu na FAMU dával dobrý pozor, ale na rozdíl do mnohých spolužáků, kteří se utápí v neschopnosti natočit cokoliv, co by obrazově za něco stálo, trávil volné chvíle také nakoukáváním zahraničních filmů, z nichž se prokazatelně naučil mnohé – od kompozice přes postavení kamery až po táhlé nájezdy a oblety, které spolu s využitím těch správně hřejivých filtrů (těch věcí, o kterých Dušan Klein prokazatelně v životě neslyšel) vytváří velice uspokojivé obrázky, jež mé rohovky neničily, ale naopak příjemně pohladily a uspokojily. Z Bobulí použitím té správné techniky a talentu přímo čiší letní atmosféra, při jejímž nasávání má člověk neodbytný pocit odjet na Moravu a zažít tam něco neopakovatelného. Bařinovi se tak daří to, o co filmům vždycky šlo: láká diváky do světa svých postav, mezi krásu okolí a nutí je vypustit starosti na chvíli z hlavy a oddat se energii vracející rekreaci.
Kromě toho jde Bařinovi docela dobře od ruky i vedení herců, kteří jsou až na zmíněné dva excesy naprosto skvělí. Kryštof Hádek možná v posledních letech hraje v samé ptákovině, ale i v těch nejhorších si vždy udržel úroveň. Tady má i díky schopnému scénáři mnohem lépe otevřená vrátka a je přesně takový, jak čekáte: úžasný. Spoustu toho, ostatně jako vždy, odtáhne svým nezbedným kukučem, ale ani po herecké stránce nezaváhá a vtipné hlášky vypouští z úst s naprostým přehledem. Jeho prodej bytu v úvodu filmu nebo rozbor dědečkova ryzlinku jsou scény, které mi v hlavě zůstaly i po několika týdnech od projekce, což se kolikrát nepoštěstí ani těm nejlepším filmům ze zahraniční produkce, natož z té naší. Lukáš Langmajer nemá tolik prostoru, ale i tak je to rozhodně sympaťák, Václav Postránecký není až na pár nevěryhodných vulgárností vůbec trapný a Tereza Voříšková nejenže dobře hraje (Hádkovi se v nejmenším vyrovná), ale je opětovně děsně sexy. Mezi jejich postavami je navíc silná chemie, takže jsem neměl sebemenší problém v tom jim jejich filmový vztah uvěřit.
Bařina to tedy zvládl. Bobule rozhodně nejsou tak dobré jako Dobrý ročník, ale jako jeho teenagerský odvar fungují více než dobře a daří se jim především to, že jsou opravdu zábavné, vtipné a až po okraj narvané těmi správnými emočními vlnami, jež diváky strhnou během pár chvil na svou stranu a popustí uzdu jejich všedními dny svázaným osobnostem. Už dlouho jsem si v kině za doprovodu českého filmu takhle dobře neodpočinul a neodcházel ze sálu s myšlenkami na dalších několik zhlédnutí a rukou na peněžence, která by nejraději upustila několik korun z bankovního účtu, abych mohl okamžitě vyrazit někam na vinici, kde bych se taky pokusil nabrnknout si nějakou fešnou dívčinu, po nocích vařil nejlepší burčák široko daleko a užíval si zaslouženou dovolenou.
Datum: 28.2.2008 01:08 | FILM:
Autor: Petr Semecký