| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 12.6.2008
Stalo se
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Jiper   |
Jajar |
Psema |
. : Recenze
Kdysi jsem o Shyamalanovi napsal, že jeho překvapení už nejsou překvapení, protože u něj každý divák překvapení čeká. Že si vytvořil image, která mu spoileruje jeho vlastní filmy. Pan režisér se ale letos překonal. Nepřekvapil naprosto nijak a naopak je to čistě poprvé, co si ze srdce přeji jeho výměnu na pozici režiséra. Trailery na Stalo se vypadaly velmi vábně, ale v redakci jsme brali výlet do kina s rezervou. Shyamalan je filmařem, který vždy přijde s velmi zajímavým nápadem. Je mistrem, který nepotřebuje velký rozpočet, vizuální efekty, vyvolá hrůzu čistě reálným způsobem, díky němuž byl u prvních snímků nazýván novým Hitchcockem. Za krásnou větou plnou superlativů přichází zákonité ALE. Shyamalan má dobré nápady, jenže se scénáři mu to jde hůře. Vleklé záběry a pomalejší tempo filmu jsou jeho trademarky. Střihová skladba včetně herců jsou přesně jeho stylu. Scénáristicky ovšem snímek těžce upadá do podprůměru. Není jediným, komu se ke konci naprosto bortí celý příběh. Nádherným příkladem je Danny Boyle. Ať se již podíváte na 28 dní poté nebo vizuálně geniální Sunshine, nakonec se režisér uchýlí k vyvražďovačce. U Shyamalana ale krvavý konec nehrozí. Místo krve přišel maximální rozpad příběhu a odklonění se k jakémusi nesmyslnému děsu, který má připomínat Kubrickovo The Shinning.
Zcela chápu Shyovu touhu napsat si vlastní Den Trifidů, který by vystrašil diváky po celém světě. Vytvořit monumentální světovou hrozbu. Shy si ale neuvědomil, že je režisérem komorních děl a pro světový snímek není dostatečně nad věcí. Svůj film vzal příliš vážně a jeho klasické trademarky se mu naprosto neosvědčily. Přesně na tom se dá rozpoznat skvělý režisér od průměru. Průměrný režisér nedokáže vyjet z kolejí svých trademarků ze strachu nebo iluze vlastní geniality. Nedokážu odhadnout, který případ Shy je, každopádně měl přijít pouze s námětem, zavolat si scénáristu a nechat film natočit některého ze svých kolegů či radikálně změnit přístup stylizace.
Přitom stačilo málo. Hlavní myšlenka, jakkoli se tvářící jako globální poselství lidstvu, celkem funguje. Příběh chvílemi předbíhá sama sebe a vyřkne to, co se za okamžik dozvíme. Možná ve spoilerování sama sebe přímo v ději předchází Shy nařčení z jeho tradiční image překvapení. Scénář ale rozcupoval na drobné segmenty, které bez natáčecího umu a nových neokoukaných směrů, nefungují. Pokud se Shy řídil základní myšlenkou, že hrůza je větší, když nevidíme, co ji způsobuje, těžce se netrefil. Strach nepocítíte ani na chvíli. I u samotného konce, jenž se zvrtne do naprosté absurdity a pokud nevznikne další film o posledních dvaceti minutách, nechápu co měl znamenat.
Situaci zachraňují jedině herci. Mark Wahlberg se konečně dostává do hlavních rolí a je příjemnou novinkou říct, že pouze na něm snímek stojí a padá. Jeho kolegyni Zooey Deschanel bych sice jako charakteru ukopl hlavu a vlídnou dívku, kterou předvádí na konci, jí nevěřím. Ať už s modrýma očima koulí, jak chce. Díky Markovi se ale dostává do trochu jiných hereckých výšin. Problémem ovšem je, že oba nemají moc co hrát. Jsou sice vrženi do situací, jenž jsou děsivé, ale vzhledem ke zdánlivé racionalitě scénáře a houževnatě napsané hlavní postavě, řešitelné jako skautská bojovka.
Stalo se mělo velký potenciál. Počáteční nápad si možná koleduje o Nobelovu cenu za ekologii, ale jakožto strůjce hrůzy a děsu by fungoval perfektně. Pojetí M. Nighta Shyamalana však sklouzává do sebestřednosti, která se kvalitativně ukázala jako nulová. Upřímně doufám, že se za pár desítek let zjistí, že film měl dobrý nápad, ale je hrozná blbost a právě proto si zaslouží remake. Shyamalan bude na stará kolena vyzdvihován jako geniální tvůrce, všichni budou mít snímek, kterým mělo Stalo se být, studio bude vydělávat. A my? My už tu asi nebudeme, ale někdo další bude recenzovat dobrý film.
Kdysi jsem o Shyamalanovi napsal, že jeho překvapení už nejsou překvapení, protože u něj každý divák překvapení čeká. Že si vytvořil image, která mu spoileruje jeho vlastní filmy. Pan režisér se ale letos překonal. Nepřekvapil naprosto nijak a naopak je to čistě poprvé, co si ze srdce přeji jeho výměnu na pozici režiséra. Trailery na Stalo se vypadaly velmi vábně, ale v redakci jsme brali výlet do kina s rezervou. Shyamalan je filmařem, který vždy přijde s velmi zajímavým nápadem. Je mistrem, který nepotřebuje velký rozpočet, vizuální efekty, vyvolá hrůzu čistě reálným způsobem, díky němuž byl u prvních snímků nazýván novým Hitchcockem. Za krásnou větou plnou superlativů přichází zákonité ALE. Shyamalan má dobré nápady, jenže se scénáři mu to jde hůře. Vleklé záběry a pomalejší tempo filmu jsou jeho trademarky. Střihová skladba včetně herců jsou přesně jeho stylu. Scénáristicky ovšem snímek těžce upadá do podprůměru. Není jediným, komu se ke konci naprosto bortí celý příběh. Nádherným příkladem je Danny Boyle. Ať se již podíváte na 28 dní poté nebo vizuálně geniální Sunshine, nakonec se režisér uchýlí k vyvražďovačce. U Shyamalana ale krvavý konec nehrozí. Místo krve přišel maximální rozpad příběhu a odklonění se k jakémusi nesmyslnému děsu, který má připomínat Kubrickovo The Shinning.
Zcela chápu Shyovu touhu napsat si vlastní Den Trifidů, který by vystrašil diváky po celém světě. Vytvořit monumentální světovou hrozbu. Shy si ale neuvědomil, že je režisérem komorních děl a pro světový snímek není dostatečně nad věcí. Svůj film vzal příliš vážně a jeho klasické trademarky se mu naprosto neosvědčily. Přesně na tom se dá rozpoznat skvělý režisér od průměru. Průměrný režisér nedokáže vyjet z kolejí svých trademarků ze strachu nebo iluze vlastní geniality. Nedokážu odhadnout, který případ Shy je, každopádně měl přijít pouze s námětem, zavolat si scénáristu a nechat film natočit některého ze svých kolegů či radikálně změnit přístup stylizace.
Přitom stačilo málo. Hlavní myšlenka, jakkoli se tvářící jako globální poselství lidstvu, celkem funguje. Příběh chvílemi předbíhá sama sebe a vyřkne to, co se za okamžik dozvíme. Možná ve spoilerování sama sebe přímo v ději předchází Shy nařčení z jeho tradiční image překvapení. Scénář ale rozcupoval na drobné segmenty, které bez natáčecího umu a nových neokoukaných směrů, nefungují. Pokud se Shy řídil základní myšlenkou, že hrůza je větší, když nevidíme, co ji způsobuje, těžce se netrefil. Strach nepocítíte ani na chvíli. I u samotného konce, jenž se zvrtne do naprosté absurdity a pokud nevznikne další film o posledních dvaceti minutách, nechápu co měl znamenat.
Situaci zachraňují jedině herci. Mark Wahlberg se konečně dostává do hlavních rolí a je příjemnou novinkou říct, že pouze na něm snímek stojí a padá. Jeho kolegyni Zooey Deschanel bych sice jako charakteru ukopl hlavu a vlídnou dívku, kterou předvádí na konci, jí nevěřím. Ať už s modrýma očima koulí, jak chce. Díky Markovi se ale dostává do trochu jiných hereckých výšin. Problémem ovšem je, že oba nemají moc co hrát. Jsou sice vrženi do situací, jenž jsou děsivé, ale vzhledem ke zdánlivé racionalitě scénáře a houževnatě napsané hlavní postavě, řešitelné jako skautská bojovka.
Stalo se mělo velký potenciál. Počáteční nápad si možná koleduje o Nobelovu cenu za ekologii, ale jakožto strůjce hrůzy a děsu by fungoval perfektně. Pojetí M. Nighta Shyamalana však sklouzává do sebestřednosti, která se kvalitativně ukázala jako nulová. Upřímně doufám, že se za pár desítek let zjistí, že film měl dobrý nápad, ale je hrozná blbost a právě proto si zaslouží remake. Shyamalan bude na stará kolena vyzdvihován jako geniální tvůrce, všichni budou mít snímek, kterým mělo Stalo se být, studio bude vydělávat. A my? My už tu asi nebudeme, ale někdo další bude recenzovat dobrý film.
Datum: 12.6.2008 21:00 | FILM:
Autor: Jiří Sádek