| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 6.11.2008
Quantum of Solace
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotilo 6 uživatelů )
Silias   |
Psema |
Jiper |
Jajar |
matoni |
Antee |
. : Recenze
Mlátili ho do rozkroku, dostali ho až na pokraj smrti a aby toho nebylo málo, zabili mu jedinou osobu, kterou kdy miloval. Vesper Lynd se do srdce slavné špiónské jedničky s kódovým označením 007 zapsala krvavým písmem a James Bond pomalu zjišťuje, že na tenhle šrám nestačí flaška drahého bourbonu, pár stehů a lahvička Paralenu. Na tuhle ránu se hodí jen jediný lék – pomsta. Proto se teď pan White kroutí bolestí na zemi a po jeho pravé ruce stoupá po schodech muž bez emocí. Chladnokrevný agent Jejího Veličenstva, v jehož očích se zračí jediné, touha dostat ty bastardy, co mu ukradli vše, na čem mu kdy záleželo a kteří ho nutí přemýšlet, zda za tím vším není něco mnohem většího.
Konec Casina Royale si pamatujeme asi všichni. Nový model Jamese Bonda s tváří Daniela Craiga totiž vtrhnul do vlastního špiónského vesmíru s proprietami, jež mu byly do té doby utajeny a pod taktovkou Martina Campbella vytíral mnohým zrak svou nekompromisnosti, drsností, krvavostí a především pak emocionální nevyrovnaností. Tenhle Bond prostě nebyl frajírek z reklamy na Smirnoff a už vůbec ho nezajímalo, co mu barman míchá za drink. Plnil jen svou první misi a postupně si budoval styl, jímž v předcházejících dvaceti filmech klátil ženy jednu po druhé a likvidoval záporáky se stejnou radostí jako trousil suché hlášky. A jelikož Quantum of Solace na svého dva roky starého bratříčka přímo navazuje, čekalo se od něj nemlich to samé. Obzvlášť když si ho vzal do parády všeuměl Marc Forster, jenž dosud vyloženě špatný film nenatočil.
A ani dnes úplně neselhal, ačkoliv Quantum of Solace rozhodně nepřipomíná právoplatného nástupce vybroušeného a bezmála geniálního Casina Royale. To poznáte sami už v úvodní honičce, která vlastně do puntíku přesně prezentuje, jakou cestou se tvůrci v případě „Kvanta“ vydali. Bond se prohání po písčitém terénu či asfaltu, kamera střídá nejrůznější části jeho nového Aston Martinu se záběry na Craigova modrá kukadla (to abyste se s postavou okamžitě sžili a měli dojem, že znáte její duševní pochody) a zpoza rohu se vynořují nabroušení nepřátelé se samopaly v pazourách a jednoznačným úkolem – zabít řidiče nablýskaného britského žihadla a získat, co se skrývá v kufru samotného vozidla. Jenže už tady přichází první „ale“. Marc Forster je možná šikula, co se týká dialogových filmů, ale v akčních scénách si je zhruba stejně jistý jako roztěkaný zelenáč, co právě nastoupil na první hodinu autoškoly. Statické záběry se střídají s ani ne vteřinovou kadencí, jakékoliv celky, s jejichž pomocí byste se mohli alespoň trochu zorientovat, chybí a vy jen doufáte, že tahle rádoby cool estráda na čtyřech kolech rychle skončí a vy se dostanete k pointě, jež tradičně odstartuje stylové úvodní titule,… během nichž se vám však začnou honit v hlavě jen další a další rozpaky.
I titulková sekvence totiž za svým starším sourozencem zaostává ve všech směrech a nudná průvodní píseň jako by vás chtěla dopředu ujistit, že pro dnešek nemáte čekat žádný rychlopalebný drajv, ale spíše artovou procházku parkem s cejchem MI6, zabalenou ve 230 milionovém pozlátku, pod jehož obalem se skrývá jen prázdnota, do jisté míry totožná s tou, s níž nyní zápolí sám James Bond. Ten se vzápětí vrhá do honičky s jedním ze svých nepřátel a zatímco jejích vzájemné nahánění po italských střechách a kanálech připomíná ze všeho nejvíc unavenější odnož Bondova amerického kolegy Jasona Bournea, Forster s vervou poukazuje na fakt, že mu v oblasti akce chybí nejen větší praxe, ale především koňská dávka sebevědomí. Tu sice kompenzuje záběry na závodící hřebce, jež mají za úkol připodobnit Bonda a jeho oběť k testosteronem narvaným čistokrevníkům, ale výsledek, ten je znovu rozpačitý.
Navíc už uběhlo dobrých patnáct minut z celkové stovky a vás začíná víc než cokoliv jiného trápit otázka, zda se tvůrci konečně vytasí s plnohodnotným příběhem, nebo si vystačí s casinovským apendixem, spoléhajícím na béčkovou zápletku o pomstě, s níž by nejslavnější agent britské tajné služby působil směšně i v době studené války. Smějete se? Raději přestaňte, protože tohle není sen, nýbrž krutá realita. James Bond ve svém dvaadvacátém dobrodružství zabředl do vod, v nichž se cítí jako ve vodě Luc Besson, ale pro elegána s Waltherem s citlivou spouští jde jen o potupné vyklizení čerstvě dobytých pozic, které je bolestivější o to víc, čím častěji se na plátně objevuje Mathieu Almaric jako děsně vychytralý záporák s touhou po přírodních zdrojích. Takhle mdlého (a vlastně i zbytečného) nepřítele bondovská série nepamatuje a Daniel Craig se tudíž musí potýkat nejen s plytkým scénářem, v jehož zákrutách chybí pořádná psychologie, ale i dějovým vakuem, kde jsou za sebe tupě skládány akční sekvence, které jste však ve třech ze čtyř případů viděli jinde a v daleko lepší technické formě.
Bond zkrátka s příchodem Quantum od Solace ztratil svůj vlastní styl a šmrnc, a přestože se snaží být neustále „trendy“, celé jeho vystupování je natolik vyumělkované, že ho drží nad propastí totálního kolapsu pouze charisma jeho představitele a Forsterova jistota v kramflecích pokud jde o špiónské city a rytmus vyprávění. Quantum nestíhá nudit a ačkoliv neběží kupředu jako pes utržený ze řetězu, uteče vám rychle a poměrně bezbolestně. Tedy v případě, že jste si v uplynulém roce nepustili Casino Royale třikrát a emoce v něm obsažené se vás nedotkly silou parního válce. Jinak na tom budete podobně jako já a mnoho dalších, jimž Bond roku 2008 připadá zbavený nejen kouzla a většiny trademarků, ale především duše, jež z něj před čtyřiadvaceti měsíci dělala nekompromisní zvíře, pod jehož kůží se však skrývala citlivá osoba s pohnutou psychikou a nejistá v určitých rozhodnutích. Aktuální model je jen terminátor. Robot s jasně daným cílem, k němuž vede cesta přes desítky mrtvých, malé procento hlášek a dvě ženy, z nichž jedna je tu vyloženě do počtu a druhou James ani přes všechny útrapy nedostane do postele. Což je i přes digitální kudrlinky, sexy křivky Olgy Kurylenko a skvělého Craiga neodpustitelné.
Mlátili ho do rozkroku, dostali ho až na pokraj smrti a aby toho nebylo málo, zabili mu jedinou osobu, kterou kdy miloval. Vesper Lynd se do srdce slavné špiónské jedničky s kódovým označením 007 zapsala krvavým písmem a James Bond pomalu zjišťuje, že na tenhle šrám nestačí flaška drahého bourbonu, pár stehů a lahvička Paralenu. Na tuhle ránu se hodí jen jediný lék – pomsta. Proto se teď pan White kroutí bolestí na zemi a po jeho pravé ruce stoupá po schodech muž bez emocí. Chladnokrevný agent Jejího Veličenstva, v jehož očích se zračí jediné, touha dostat ty bastardy, co mu ukradli vše, na čem mu kdy záleželo a kteří ho nutí přemýšlet, zda za tím vším není něco mnohem většího.
Konec Casina Royale si pamatujeme asi všichni. Nový model Jamese Bonda s tváří Daniela Craiga totiž vtrhnul do vlastního špiónského vesmíru s proprietami, jež mu byly do té doby utajeny a pod taktovkou Martina Campbella vytíral mnohým zrak svou nekompromisnosti, drsností, krvavostí a především pak emocionální nevyrovnaností. Tenhle Bond prostě nebyl frajírek z reklamy na Smirnoff a už vůbec ho nezajímalo, co mu barman míchá za drink. Plnil jen svou první misi a postupně si budoval styl, jímž v předcházejících dvaceti filmech klátil ženy jednu po druhé a likvidoval záporáky se stejnou radostí jako trousil suché hlášky. A jelikož Quantum of Solace na svého dva roky starého bratříčka přímo navazuje, čekalo se od něj nemlich to samé. Obzvlášť když si ho vzal do parády všeuměl Marc Forster, jenž dosud vyloženě špatný film nenatočil.
A ani dnes úplně neselhal, ačkoliv Quantum of Solace rozhodně nepřipomíná právoplatného nástupce vybroušeného a bezmála geniálního Casina Royale. To poznáte sami už v úvodní honičce, která vlastně do puntíku přesně prezentuje, jakou cestou se tvůrci v případě „Kvanta“ vydali. Bond se prohání po písčitém terénu či asfaltu, kamera střídá nejrůznější části jeho nového Aston Martinu se záběry na Craigova modrá kukadla (to abyste se s postavou okamžitě sžili a měli dojem, že znáte její duševní pochody) a zpoza rohu se vynořují nabroušení nepřátelé se samopaly v pazourách a jednoznačným úkolem – zabít řidiče nablýskaného britského žihadla a získat, co se skrývá v kufru samotného vozidla. Jenže už tady přichází první „ale“. Marc Forster je možná šikula, co se týká dialogových filmů, ale v akčních scénách si je zhruba stejně jistý jako roztěkaný zelenáč, co právě nastoupil na první hodinu autoškoly. Statické záběry se střídají s ani ne vteřinovou kadencí, jakékoliv celky, s jejichž pomocí byste se mohli alespoň trochu zorientovat, chybí a vy jen doufáte, že tahle rádoby cool estráda na čtyřech kolech rychle skončí a vy se dostanete k pointě, jež tradičně odstartuje stylové úvodní titule,… během nichž se vám však začnou honit v hlavě jen další a další rozpaky.
I titulková sekvence totiž za svým starším sourozencem zaostává ve všech směrech a nudná průvodní píseň jako by vás chtěla dopředu ujistit, že pro dnešek nemáte čekat žádný rychlopalebný drajv, ale spíše artovou procházku parkem s cejchem MI6, zabalenou ve 230 milionovém pozlátku, pod jehož obalem se skrývá jen prázdnota, do jisté míry totožná s tou, s níž nyní zápolí sám James Bond. Ten se vzápětí vrhá do honičky s jedním ze svých nepřátel a zatímco jejích vzájemné nahánění po italských střechách a kanálech připomíná ze všeho nejvíc unavenější odnož Bondova amerického kolegy Jasona Bournea, Forster s vervou poukazuje na fakt, že mu v oblasti akce chybí nejen větší praxe, ale především koňská dávka sebevědomí. Tu sice kompenzuje záběry na závodící hřebce, jež mají za úkol připodobnit Bonda a jeho oběť k testosteronem narvaným čistokrevníkům, ale výsledek, ten je znovu rozpačitý.
Navíc už uběhlo dobrých patnáct minut z celkové stovky a vás začíná víc než cokoliv jiného trápit otázka, zda se tvůrci konečně vytasí s plnohodnotným příběhem, nebo si vystačí s casinovským apendixem, spoléhajícím na béčkovou zápletku o pomstě, s níž by nejslavnější agent britské tajné služby působil směšně i v době studené války. Smějete se? Raději přestaňte, protože tohle není sen, nýbrž krutá realita. James Bond ve svém dvaadvacátém dobrodružství zabředl do vod, v nichž se cítí jako ve vodě Luc Besson, ale pro elegána s Waltherem s citlivou spouští jde jen o potupné vyklizení čerstvě dobytých pozic, které je bolestivější o to víc, čím častěji se na plátně objevuje Mathieu Almaric jako děsně vychytralý záporák s touhou po přírodních zdrojích. Takhle mdlého (a vlastně i zbytečného) nepřítele bondovská série nepamatuje a Daniel Craig se tudíž musí potýkat nejen s plytkým scénářem, v jehož zákrutách chybí pořádná psychologie, ale i dějovým vakuem, kde jsou za sebe tupě skládány akční sekvence, které jste však ve třech ze čtyř případů viděli jinde a v daleko lepší technické formě.
Bond zkrátka s příchodem Quantum od Solace ztratil svůj vlastní styl a šmrnc, a přestože se snaží být neustále „trendy“, celé jeho vystupování je natolik vyumělkované, že ho drží nad propastí totálního kolapsu pouze charisma jeho představitele a Forsterova jistota v kramflecích pokud jde o špiónské city a rytmus vyprávění. Quantum nestíhá nudit a ačkoliv neběží kupředu jako pes utržený ze řetězu, uteče vám rychle a poměrně bezbolestně. Tedy v případě, že jste si v uplynulém roce nepustili Casino Royale třikrát a emoce v něm obsažené se vás nedotkly silou parního válce. Jinak na tom budete podobně jako já a mnoho dalších, jimž Bond roku 2008 připadá zbavený nejen kouzla a většiny trademarků, ale především duše, jež z něj před čtyřiadvaceti měsíci dělala nekompromisní zvíře, pod jehož kůží se však skrývala citlivá osoba s pohnutou psychikou a nejistá v určitých rozhodnutích. Aktuální model je jen terminátor. Robot s jasně daným cílem, k němuž vede cesta přes desítky mrtvých, malé procento hlášek a dvě ženy, z nichž jedna je tu vyloženě do počtu a druhou James ani přes všechny útrapy nedostane do postele. Což je i přes digitální kudrlinky, sexy křivky Olgy Kurylenko a skvělého Craiga neodpustitelné.
Datum: 4.11.2008 14:22 | FILM:
Autor: Petr Semecký
. : Recenze
Je zajímavé sledovat, jak mocně na diváky neustále působí zažité konvence i žánrové stereotypy, když model Jamese Bonda v duchu prototypu věrného ochránce establishmentu přijala spousta z nich jako nezaměnitelný a jediný možný. Casino Royale však nastolilo trend agenta 007 představujícího na první pohled sebevědomého, do sebe zahleděného narcisisty, na druhý pak vnitřně rozpolceného hrdiny, a právě Quantum of Solace na něj v mnoha směrech úzce navazuje. Autoři tedy znovu překonali řadu bondovských klišé, jak v psychologizaci hlavní postavy, tak v podstatných jednotlivostech (lhostejnost k pití prověřené typu drinku, či používání hi-tech udělátek), které ji dřív definovaly. Opětovně nedodržují nejrůznější pravidla, na nichž od začátku sedmdesátých let série lpěla a recyklovala až do éry Pierce Brosnana. Překvapivě, originálně se tak přepracovává zastaralé schéma v čele s šarmantním anglickým gentlemanem. Místo něj se ve snímku objevuje východoevropský rváč zatlačující do pozadí většinu komediálních rysů svých předchůdců. V jeho charakteru se však nemusí nutně spatřovat pouze potvrzení drsnosti, brutálnosti a nekompromisnosti minulého dílu, ale rovněž získání jistého puncu citlivosti, slabosti, zranitelnosti a nakonec i lidskosti.
Daniel Craig v hlavní roli prochází krizí vlastní identity a bortí se jeho základní hodnoty. Agent Jejího Veličenstva prožívá niterní rozpor mezi touhou po pomstě a příkazy ze shora. Přemýšlí, jak velký smysl má sloužit královně, nebo vlasti, jestli se mu spíš nevyplatí bojovat na vlastní pěst. Obrat lze spatřovat i v jeho vztahu k ženám. Šovinismus po vzoru mooreovského období střídá respekt k opačnému pohlaví, specifický typ vztahu, kde protějšek nefunguje jen v rovině nástroje k sexuálnímu potěšení.
Quantum of Solace taktéž přináší moderní ideologii, v níž obchoduje britská i americká vláda s vlivnými diktátory, teroristy, či zločinci. Korupce prostupuje všemi orgány, nejvíc peněz se ždíme z chudých zemí Třetího světa. Mezi dobrem a zlem sice stále najdeme tlustou čáru, jejich představitelé se však proměňují. Nejde přitom o přiblížení k autenticitě, realitě a scénář obsahuje jako vždy mnoho iracionálních situací. Tvůrci zkrátka jen chtěli současné bondovky přeznakovat, aby odpovídaly relativistickému nazírání dnešního, řadového diváka na svět.
Režiséru Marcovi Forsterovi se podařilo skvěle natočit především emocionální pasáže, v nichž perfektně zachytil atmosféru prostředí, v němž se film odehrává. Esteticky dokonale (nádherná artová scéna ve vídeňské opeře) s důrazem na výtvarnou stránku (což nic nemění na faktu, že v úvodních titulcích se autoři zrovna nepřekonali). Bohužel asi největší problém přišel se ztvárněním akčních scén. Marc Forster k jejich natáčení zvolil prakticky výhradně ruční kameru (můžeme jen spekulovat, jestli se novou formou chtěl zavděčit zmíněnému nastolenému konceptu, či nejnovějším filmařským tendencím) a neodhadl možnosti vlastního týmu. Ve valné většině případů tak akce (úvodní automobilová honička, jízda na člunech, letecká bitva) působí díky nesouvislé střihové skladbě zmatečně a nepřehledně. Nalézá se v ní málo celků, příliš mnoho detailů a rozpočet 230 milionů v ní absolutně není vidět. Tam, kde se tvůrci snaží okatě kopírovat Jasona Bournea (zběsilý sprint na střechách), navíc tragicky selhávají.
Nechci nosit dříví do lesa, tudíž k hercům jen stručně řeknu, že záporák Dominik Green v podání Mathieua Amalrica vypadá nezvykle matně, zato Judi Denchová a samozřejmě Daniel Craig naprosto senzačně.
Quantum of Solace není sázkou na jistotu, ale experimentem, který mezi lidmi vzbudil živou debatu. Znamená odklon od tradice reprezentované poměrně nesmyslným pozůstatkem bipolárního světa, navázání na myšlenku Casino Royale a její dotváření k obrazu svému, stejně jako návrat k naprostým kořenům flemingovské pojetí Jamese Bonda, v němž ústřední postava chybuje a ne vždy vítězí. Nečekejte standardně okázalou bondovku v čele s elegantním hrdinou (ideálem dokonalosti), či efektní, přímočarou, jednoduchou, ryze popcornovou zábavu. Jedna z velkých ikon dvacátého století zkrátka umírá i se svými trademarky a v značně intimním, komorním, emotivním snímku přichází jiná s vlastním stylem odpovídajícím požadavkům doby. Perfektní dílo, jehož jedinečný záměr se povedlo, až na několik drobností, splnit.
Je zajímavé sledovat, jak mocně na diváky neustále působí zažité konvence i žánrové stereotypy, když model Jamese Bonda v duchu prototypu věrného ochránce establishmentu přijala spousta z nich jako nezaměnitelný a jediný možný. Casino Royale však nastolilo trend agenta 007 představujícího na první pohled sebevědomého, do sebe zahleděného narcisisty, na druhý pak vnitřně rozpolceného hrdiny, a právě Quantum of Solace na něj v mnoha směrech úzce navazuje. Autoři tedy znovu překonali řadu bondovských klišé, jak v psychologizaci hlavní postavy, tak v podstatných jednotlivostech (lhostejnost k pití prověřené typu drinku, či používání hi-tech udělátek), které ji dřív definovaly. Opětovně nedodržují nejrůznější pravidla, na nichž od začátku sedmdesátých let série lpěla a recyklovala až do éry Pierce Brosnana. Překvapivě, originálně se tak přepracovává zastaralé schéma v čele s šarmantním anglickým gentlemanem. Místo něj se ve snímku objevuje východoevropský rváč zatlačující do pozadí většinu komediálních rysů svých předchůdců. V jeho charakteru se však nemusí nutně spatřovat pouze potvrzení drsnosti, brutálnosti a nekompromisnosti minulého dílu, ale rovněž získání jistého puncu citlivosti, slabosti, zranitelnosti a nakonec i lidskosti.
Daniel Craig v hlavní roli prochází krizí vlastní identity a bortí se jeho základní hodnoty. Agent Jejího Veličenstva prožívá niterní rozpor mezi touhou po pomstě a příkazy ze shora. Přemýšlí, jak velký smysl má sloužit královně, nebo vlasti, jestli se mu spíš nevyplatí bojovat na vlastní pěst. Obrat lze spatřovat i v jeho vztahu k ženám. Šovinismus po vzoru mooreovského období střídá respekt k opačnému pohlaví, specifický typ vztahu, kde protějšek nefunguje jen v rovině nástroje k sexuálnímu potěšení.
Quantum of Solace taktéž přináší moderní ideologii, v níž obchoduje britská i americká vláda s vlivnými diktátory, teroristy, či zločinci. Korupce prostupuje všemi orgány, nejvíc peněz se ždíme z chudých zemí Třetího světa. Mezi dobrem a zlem sice stále najdeme tlustou čáru, jejich představitelé se však proměňují. Nejde přitom o přiblížení k autenticitě, realitě a scénář obsahuje jako vždy mnoho iracionálních situací. Tvůrci zkrátka jen chtěli současné bondovky přeznakovat, aby odpovídaly relativistickému nazírání dnešního, řadového diváka na svět.
Režiséru Marcovi Forsterovi se podařilo skvěle natočit především emocionální pasáže, v nichž perfektně zachytil atmosféru prostředí, v němž se film odehrává. Esteticky dokonale (nádherná artová scéna ve vídeňské opeře) s důrazem na výtvarnou stránku (což nic nemění na faktu, že v úvodních titulcích se autoři zrovna nepřekonali). Bohužel asi největší problém přišel se ztvárněním akčních scén. Marc Forster k jejich natáčení zvolil prakticky výhradně ruční kameru (můžeme jen spekulovat, jestli se novou formou chtěl zavděčit zmíněnému nastolenému konceptu, či nejnovějším filmařským tendencím) a neodhadl možnosti vlastního týmu. Ve valné většině případů tak akce (úvodní automobilová honička, jízda na člunech, letecká bitva) působí díky nesouvislé střihové skladbě zmatečně a nepřehledně. Nalézá se v ní málo celků, příliš mnoho detailů a rozpočet 230 milionů v ní absolutně není vidět. Tam, kde se tvůrci snaží okatě kopírovat Jasona Bournea (zběsilý sprint na střechách), navíc tragicky selhávají.
Nechci nosit dříví do lesa, tudíž k hercům jen stručně řeknu, že záporák Dominik Green v podání Mathieua Amalrica vypadá nezvykle matně, zato Judi Denchová a samozřejmě Daniel Craig naprosto senzačně.
Quantum of Solace není sázkou na jistotu, ale experimentem, který mezi lidmi vzbudil živou debatu. Znamená odklon od tradice reprezentované poměrně nesmyslným pozůstatkem bipolárního světa, navázání na myšlenku Casino Royale a její dotváření k obrazu svému, stejně jako návrat k naprostým kořenům flemingovské pojetí Jamese Bonda, v němž ústřední postava chybuje a ne vždy vítězí. Nečekejte standardně okázalou bondovku v čele s elegantním hrdinou (ideálem dokonalosti), či efektní, přímočarou, jednoduchou, ryze popcornovou zábavu. Jedna z velkých ikon dvacátého století zkrátka umírá i se svými trademarky a v značně intimním, komorním, emotivním snímku přichází jiná s vlastním stylem odpovídajícím požadavkům doby. Perfektní dílo, jehož jedinečný záměr se povedlo, až na několik drobností, splnit.
Datum: 10.11.2008 22:56 | FILM:
Autor: Jan Veselý