Už zápletka naznačuje, že seriál se neponese v tak úplně klasickém duchu. Ocitáme se na periférii fiktivního městečka Agrestic v Kalifornii. Lidé tu žijí v krabicích, kterým se říká domy, denně jezdí do práce, vozí děti do školy a vypadají děsně spokojeně. Každý se zná, nic se neutají. Že jste o podobný námět už někde zakopli? Souhlasím, Tráva se až nápadně podobá Zoufalým manželkám...kdyby v tom nebylo jedno velké ale. Scenáristka a duchovní matka projektu Jenji Kohan (Jsem do tebe blázen) se nebojí být naprosto nekonvenční.
Nancy Botwinová je šťastná žena. Má dva syny, velký dům, chůvu z Mexika a skvělého manžela. Tedy až donedávna, než její muž a živitel rodu zemřel na infarkt. Nancy je nadmíru jasné, že obyčejnou prací rodinu nenasytí, a tak se rozhodne pro velmi netradiční řešení. Začne nelegálně prodávat marihuanu a dělat dealera. Na předměstí totiž žije spousta nespokojených manželů, unavených kariéristů a nezávislých flákačů, kteří mají společnou jedinou věc. Rádi si dají špeka. Největšího odběratele představuje zaměstnanec obecní radnice Doug Wilson. Ten tvoří, spolu se švagrem hlavní hrdinky Andym, nezapomenutelně zhulenou dvojici, co se baví sledováním porna a lovem krys. Nancy chodí nakupovat zboží do černošské čtvrti, kde jí afroamerická rodina vedená drsnou, neoblomnou a užvaněnou Heylií (Nancy: „I want a refund.“, Heylia: „And I want an ass like Beyoncé´s.“), veškerý materiál dodává. Z dalších postav nesmíme zapomenout na povrchní a všehoschopnou Celii, která své mladé, obtloustlé dceři dovoluje pít jen dietní sodu nebo vodu a sleduje ji pomocí kamery v plyšovém medvídkovi.
Trávu drží pohromadě především geniální scénář překonávající všechny klišé tradiční seriálové tvorby. Nevšední charaktery, neobvyklé dialogy a naprosto odrovnávající hlášky. Jenji Kohan svým způsobem veškerá osvědčená schémata zesměšnila a nahradila často šokující, nekompromisní a originální osnovou, v níž si nebere servítky ani s vlastním prezidentem (Andy: „How can you be so blindly pro-Bush?“, Doug. „I like his wife, Laura. I used to buy weed from her at SMU.“).
I přes zdánlivou absurdnost příběhu můžeme vychutnávat reálné, přirozené a upřímné chování kterékoli z charakterů. Snaha překvapit není prvoplánová, protože každý výstřelek dříve či později zapadne do předem připraveného konceptu. Tráva tak dostává nový rozměr a není pouze oddychovou zábavou na jedno rozptýlení. Větší koncentraci náhod na jedné straně, doplňuje lidskost seriálu, která je pravým opakem černobílé story, kde je předem určeno, kdo bude ten dobrý a kdo ten zlý.
Seriál má za sebou tři řady a konec se rozhodně nechystá. Pořád má, co říct, přináší nové zápletky a při cestě za hranicí etiky se dostává dál a dál (MILF (Mother I would love to fuck) wead). Přesto, k poctě tvůrců, nikdy není jen tupě hrubý a drží si nápad.
Tráva je natolik dobrá, že ať se snažím sebevíc, nemůžu najít jediný zápor. Díky kontroverznosti, inteligentnímu scénáři a krátké stopáži (kolem 30 minut) totiž nikdy nenudí, má se kam vyvíjet a nepřešlapuje na jednom místě. Tuhle nestandardní, sofistikovanou a duchaplnou zábavu, byste měli skouknout.
