| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 10.4.2008
Horton
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Toren1 |
. : Recenze
Kde jsou ty časy, kdy animovanou náplň sezóny tvořila jedna Pixarovka, konkurence od Dreamworks a dva chudokrevníci v závěsu. Dnes se to v kinech na dětského diváka zaměřenými filmy jen hemží a vybrat si ten správný je mnohdy těžší úkol, než zvolit, co si dát k večeři. Tvůrci počítačově vytvářených skopičin se snaží být před konkurencí neustále o krok napřed, přichází s čím dál lépe vyrenderovanou srstí nejrůznějších zvířátek a ten, jehož postavičky nevypadají „fotorealisticky“, se může jít okamžitě zahrabat. Studio Blue Sky, které má za sebou především oba díly Doby ledové však na podobné vizuální vychytávky nikdy nebylo. Mohli bychom nyní začít debatu o tom, že na pixarovskou kvalitu nemají peníze, animátory nebo technologii, ale pravda bude pravděpodobně ležet někde uprostřed. Podstatné ale je, že co ztrácí tahle malá (v porovnání s Pixarem) skupinka tvůrců ve vnější slupce svých filmů, to dokáže nahradit zábavnou náplní pod ní.
A Horton moje slova do jisté míry potvrzuje. Příběh o legračním šedokožci, kolem něhož jednoho rána prolétne nevinné smítko, osídlené miliony miniaturních stvoření známých jako Kdovíci, rozhodně neoplývá natřískanou fasádou a nějakých výrazných pomrknutích v pozadí se také nedočkáte, Hortonova síla ovšem tkví v něčem trochu jiném. Rozkošný slon slyšící pisklavé hlásky z kuličky prachu usazené na drobném kvítku jetele se může opřít o svého původního tatínka Dr. Seusse, jenž je pro malé americké dětičky a jejich rodiče něco jako pro nás Arnold Schwarzenegger v Komandu. Absolutní bůh, který ví, co by měli malí caparti číst, a umí jim to také nápaditě prodat se vším dospěláckým moralizováním a poučováním. Knížky Dr. Seusse jsou přesně tak infantilní, jak se na jejich cílové publikum sluší a jejich největší devizou je, že mohou i v dnešní době fungovat stejně dobře jako před čtyřiceti lety. Příběhy v nich jsou totiž doslova a do písmene univerzálním prostředkem, jak učit děti těm správným skautským zásadám a nepozorovaně do nich ládovat myšlenky typu „každý malý človíček má právo na spořádaný a klidný život“.
V Hortonovi naštěstí tyto aspekty Seusovy tvorby nehrají úplně největší roli, poněvadž se musí dělit o pozornost i s mnohem dospělejšími a méně otravnými skeči, které nepochybně pochází z hlav tvůrců samotného filmu. Horton občas poměrně nekorektně hláškuje, spousta scén vysloveně odkazuje na zlatý fond kinematografie a dokonce se dostaví i neskutečně zábavná sekvence parodující i u nás kdysi populární Pokémony. Ačkoliv to zní šíleně, zrovna tato zhruba minutová scénka má mnohem větší kouzlo než zbytek filmu a po obrazové stránce (jde zajisté o 2D animaci, která je na zpracování mnohem jednodušší) z finálního výsledku poměrně silně trčí jako něco nadstandardního a velice originálního. Tvůrci si místy opravdu neberou servítky a popouštějí uzdu své fantazii hodně zeširoka, což má však své pro a proti. Na jedné straně jsou slibné a doopravdy zábavné Hortovovy skeče vhodné pro dospěláky, na druhé zase postávají primitivnější a samoúčelnější vtípky pro děti. A dohromady to zase tak moc nefunguje. Autorský záměr zavděčit se co možná nejširšímu publiku se bije se základní podstatou Seussova příběhu, který má za úkol malého diváka opětovně poučit.
Samospásou jsou jako protiklad k nesourodému scénáři samotní hrdinové, producírující se na plátně. Obratný a vtipný Horton není ani trochu otravný, jak naznačovaly trailery, a jít v jeho šlépějích až k opuštěné jeskyni, kde by byli Kdovíci a jejich říše v naprostém bezpečí, je s pomocí příjemně krátké stopáže poměrně pohodová zábava, která vám bez problémů uteče jako voda a povětšinou ani nebudete mít chuť kontrolovat ručičky na levém zápěstí trůnících hodinek. Nenávistná klokanice je jako Hortonova největší odpůrkyně přesně vystihnutým archetypem pomýleného záporáka, démonický sup Vlad zase přináší do děje trochu démonického šibalství a většina slonových kamarádů v čele s „ulítlou žlutou koulí“ je jako zábavný doplněk v pozadí prakticky dostačující. Je jen škoda, že to samé se nedá říci o samotných Kdovících a jejich eskapádách, jež až do samotného závěru nejsou příliš zábavné a odráží tak do puntíku přesně povahu pidilidiček, kteří raději sedí na zadku a užívají si kulturního výročí své bez problémů žijící rasy, než aby si rozsvítili v hlavách a rozhodli se sami navzájem spasit.
Horton je tedy nepochybně dobrý animák na jedno zamračené odpoledne v klimatizovaném kině, ale po jeho skončení bude mít asi jen málo lidí pocit, že by stálo za to vidět sloní dobrodrůžo znovu třeba na DVD. Na to je totiž příběh o starostovi Kdovíkova a jeho přátelství s mnohem větším savcem z džungle značně schématickou pohádkou, v níž jsou trefné vtipy a dětinské narážky v příliš rovnocenném poměru. Kdyby se však tvůrci rozhodli jít jen jedním směrem, riskovali by mnohem víc. Jako sázka na jistotu totiž Horton s několika zaváháními funguje a ačkoliv mi jeho vizuální vyčpělost v porovnání s vyspělejší konkurencí maličko vadí, nevidím důvod, proč jeho celovečerní podání nedoporučit.
P.S.: Dabing je poměrně vydařený. Jen vypravěč Zdeňka Svěráka se do filmu příliš nehodí.
Kde jsou ty časy, kdy animovanou náplň sezóny tvořila jedna Pixarovka, konkurence od Dreamworks a dva chudokrevníci v závěsu. Dnes se to v kinech na dětského diváka zaměřenými filmy jen hemží a vybrat si ten správný je mnohdy těžší úkol, než zvolit, co si dát k večeři. Tvůrci počítačově vytvářených skopičin se snaží být před konkurencí neustále o krok napřed, přichází s čím dál lépe vyrenderovanou srstí nejrůznějších zvířátek a ten, jehož postavičky nevypadají „fotorealisticky“, se může jít okamžitě zahrabat. Studio Blue Sky, které má za sebou především oba díly Doby ledové však na podobné vizuální vychytávky nikdy nebylo. Mohli bychom nyní začít debatu o tom, že na pixarovskou kvalitu nemají peníze, animátory nebo technologii, ale pravda bude pravděpodobně ležet někde uprostřed. Podstatné ale je, že co ztrácí tahle malá (v porovnání s Pixarem) skupinka tvůrců ve vnější slupce svých filmů, to dokáže nahradit zábavnou náplní pod ní.
A Horton moje slova do jisté míry potvrzuje. Příběh o legračním šedokožci, kolem něhož jednoho rána prolétne nevinné smítko, osídlené miliony miniaturních stvoření známých jako Kdovíci, rozhodně neoplývá natřískanou fasádou a nějakých výrazných pomrknutích v pozadí se také nedočkáte, Hortonova síla ovšem tkví v něčem trochu jiném. Rozkošný slon slyšící pisklavé hlásky z kuličky prachu usazené na drobném kvítku jetele se může opřít o svého původního tatínka Dr. Seusse, jenž je pro malé americké dětičky a jejich rodiče něco jako pro nás Arnold Schwarzenegger v Komandu. Absolutní bůh, který ví, co by měli malí caparti číst, a umí jim to také nápaditě prodat se vším dospěláckým moralizováním a poučováním. Knížky Dr. Seusse jsou přesně tak infantilní, jak se na jejich cílové publikum sluší a jejich největší devizou je, že mohou i v dnešní době fungovat stejně dobře jako před čtyřiceti lety. Příběhy v nich jsou totiž doslova a do písmene univerzálním prostředkem, jak učit děti těm správným skautským zásadám a nepozorovaně do nich ládovat myšlenky typu „každý malý človíček má právo na spořádaný a klidný život“.
V Hortonovi naštěstí tyto aspekty Seusovy tvorby nehrají úplně největší roli, poněvadž se musí dělit o pozornost i s mnohem dospělejšími a méně otravnými skeči, které nepochybně pochází z hlav tvůrců samotného filmu. Horton občas poměrně nekorektně hláškuje, spousta scén vysloveně odkazuje na zlatý fond kinematografie a dokonce se dostaví i neskutečně zábavná sekvence parodující i u nás kdysi populární Pokémony. Ačkoliv to zní šíleně, zrovna tato zhruba minutová scénka má mnohem větší kouzlo než zbytek filmu a po obrazové stránce (jde zajisté o 2D animaci, která je na zpracování mnohem jednodušší) z finálního výsledku poměrně silně trčí jako něco nadstandardního a velice originálního. Tvůrci si místy opravdu neberou servítky a popouštějí uzdu své fantazii hodně zeširoka, což má však své pro a proti. Na jedné straně jsou slibné a doopravdy zábavné Hortovovy skeče vhodné pro dospěláky, na druhé zase postávají primitivnější a samoúčelnější vtípky pro děti. A dohromady to zase tak moc nefunguje. Autorský záměr zavděčit se co možná nejširšímu publiku se bije se základní podstatou Seussova příběhu, který má za úkol malého diváka opětovně poučit.
Samospásou jsou jako protiklad k nesourodému scénáři samotní hrdinové, producírující se na plátně. Obratný a vtipný Horton není ani trochu otravný, jak naznačovaly trailery, a jít v jeho šlépějích až k opuštěné jeskyni, kde by byli Kdovíci a jejich říše v naprostém bezpečí, je s pomocí příjemně krátké stopáže poměrně pohodová zábava, která vám bez problémů uteče jako voda a povětšinou ani nebudete mít chuť kontrolovat ručičky na levém zápěstí trůnících hodinek. Nenávistná klokanice je jako Hortonova největší odpůrkyně přesně vystihnutým archetypem pomýleného záporáka, démonický sup Vlad zase přináší do děje trochu démonického šibalství a většina slonových kamarádů v čele s „ulítlou žlutou koulí“ je jako zábavný doplněk v pozadí prakticky dostačující. Je jen škoda, že to samé se nedá říci o samotných Kdovících a jejich eskapádách, jež až do samotného závěru nejsou příliš zábavné a odráží tak do puntíku přesně povahu pidilidiček, kteří raději sedí na zadku a užívají si kulturního výročí své bez problémů žijící rasy, než aby si rozsvítili v hlavách a rozhodli se sami navzájem spasit.
Horton je tedy nepochybně dobrý animák na jedno zamračené odpoledne v klimatizovaném kině, ale po jeho skončení bude mít asi jen málo lidí pocit, že by stálo za to vidět sloní dobrodrůžo znovu třeba na DVD. Na to je totiž příběh o starostovi Kdovíkova a jeho přátelství s mnohem větším savcem z džungle značně schématickou pohádkou, v níž jsou trefné vtipy a dětinské narážky v příliš rovnocenném poměru. Kdyby se však tvůrci rozhodli jít jen jedním směrem, riskovali by mnohem víc. Jako sázka na jistotu totiž Horton s několika zaváháními funguje a ačkoliv mi jeho vizuální vyčpělost v porovnání s vyspělejší konkurencí maličko vadí, nevidím důvod, proč jeho celovečerní podání nedoporučit.
P.S.: Dabing je poměrně vydařený. Jen vypravěč Zdeňka Svěráka se do filmu příliš nehodí.
Datum: 25.4.2008 00:11 | FILM: 
Autor: Petr Semecký