FILMO.cz | Na vlastní nebezpečí (2008)

Na vlastní nebezpečí

Vše podstatné bylo v traileru. Jirka Langmajer se rozhodne zjistit, co se stalo jeho otci v rozvířených peřejích, a tak spolu s přáteli, mezi nimiž jsou opravdu neuvěřitelné figurky, se rozhodne vyrazit na cestu, při níž na něj nečeká jen úkol pokořit jeden divoký tok, ale také sex v kapradí a odhalení pravdy o milovaném členu vlastní rodiny. Zdá se vám to málo? Nejste sami, ale protože by tenhle odstavec měl být delší, je třeba do něj vměstnat minimálně dalších několik desítek slov. Kromě Langmajera tedy přijíždí na raftu i jiní ostřílení borci: kormidelník se šlechtěnou muskulaturou Filip Blažek, neustále hláškující učitel zeměpisu Miroslav Krobot a dvojice, jejímž jediným účelem je se během kraťoulinké stopáže každých pět minut hádat. Do toho se ještě přimotává duo pohraničníků, kteří jdou po – teď se něčeho chytněte – Blažkově raftu a po penězích, a již z plakátů provařená Rumunka, kolem níž neustále sonduje její otec s vizáží vodáckého bezdomovce.

Abychom to zkrátili, přejdu hned k tomu podstatnému. Na vlastní nebezpečí je vážně hrozně špatný film. Renč je sice jedním z mála zdatných filmařů, kterým nedělá problém uvést kameru nejen do funkčního stavu, ale také do pohybu, ale tím to vesměs končí. V neustálých zpomalovačkách, obletech a plavných záběrech chybí emoce, napětí nebo cokoliv jiného, co si hodláte spojit s akčním dobrodružstvím na divoké vodě. Je fajn, že se konečně někdo nebojí vytáhnout ze šuplíku kamerové filtry a občas i pořádně zaostří, až by si jeden řekl, že by si Na vlastní nebezpečí zasloužilo pěkný Blu-Ray disk, ale pokud není pod hezkým vnějším pozlátkem vůbec nic, nemá cenu se o filmu vůbec bavit. Nevím proč si Renč vybírá neustále vyprázdněné projekty, které nejenže jsou už od pohledu hloupé, ale postrádají i jakýkoliv příběh. Na vlastní nebezpečí by zvládl sepsat snad každý, kdo byl jednou na vodě a okusil, jaké to je když si člověk párkrát lokne a dostane se pod peřeje.

Vývoj postav samozřejmě neexistuje a co není nalajnováno v hektickém úvodu, to už filuta Filip nikdy nedořekne. Ničemu nepomáhá ani obsazení. Jirka Langmajer je většinou docela prima chlap, ale tady se v každém druhém záběru tváří jakoby přemýšlel, zda má hrát v nové řadě Ordinace v Růžové zahradě, všudypřítomní místní (= Rumuni) jsou naprosto otřesnou ukázkou „herců“, které by nikdo soudný neměl postavit před kameru (kdybyste viděli závěrečnou vysvětlovačku, pochopili byste) a sám Krobot všemu nasazuje korunu když redefinuje pojem hláškující vodák do pozice blázna, jenž rozdává za jízdy keksíky, zvolává při převracení raftu opravdu obskurní repliky a děsí žáky svými praštěnými historkami. Člověk si v tu chvíli uvědomí, jak je rád, že alespoň ten Blažek se nesnaží za každou cenu přehrávat a snaží se tvářit jako mladší brácha Terminátora, s nímž byste se nechtěli pustit do sporu.

Na vlastní nebezpečí se prostě vůbec nepovedlo a my jsme tam, kde jsme byli. V pr… háji. Renč stejně jako spousta jeho kolegů z branže pustil fondu pro podporu české kinematografie žílou a natočil film, který je nejen úplně zbytečný, ale také hloupý. Když o tom tak přemýšlím, nakonec mám z filmu pocit, že v něm šlo jen o to, aby si Renč vyzkoušel novou techniku a natrénoval pár Bayovských obletů. Pokud chtěl říct něco víc, nepodařilo se mu to a vy nemáte jediný důvod dát za tohle vizuální nic třeba jen jedinou korunu.