Peter Bretter je sympaťák k pohledání. Ujíždí na sladkých cereáliích, kterých každé ráno spořádá přinejmenším mísu o velikosti malého kráteru, koupe se a uklízí jen když k jeho dveřím míří přítelkyně a vidina kvalitního sexu a zásadně se neodhodlá do práce dřív, než mu při placení rohlíků zabaví kreditku rovnou v krámě. Zkrátka pohodář nad věcí, jakým by chtěl být (a s trochou štěstí a umu je) každý zástupce mužského pokolení. Jenže jednoho rána, kdy si Peter myslí, že si opět trochu štrejchne, tomuhle frajerovi s nadáním na hýbaní prsními svaly přítelkyně řekne slůvka, jež ho doslova a do písmene zdrtí. Peter se totiž dozví, že má jeho blonďatá sexbomba poměr s chlápkem, kterým on sám bohužel není. Co následuje? To ví snad každý, kdo jednou zažil těžký rozchod. A Jason Segel je tu od toho, aby si z takové zápletky dělal srandu.
A že mu to jde od ruky. Už v kině jsem si ostatně Kopačky zamiloval kvůli jejich životním moudrům, mírně přepísklým vztahovým peripetiím a přesným bonmotům „jako ze života“, jimiž mi dělá Judd Apatow pravidelně velkou radost, ale až na poněkolikáté v pohodlí domova jsem prohlédl a konečně Segelův scénář plně docenil. Nevím, jestli jsem potřeboval v životě taky trochu nakopnout, nebo ve mně jednotlivé části filmu jednoduše dozrály, ale postupem času mě začaly bavit i scény, jež jsem předtím považoval za zbytečné a třeba i za nevtipné. Vždyť co je špatného na surfování se zhuleným Paulem Ruddem, jenž vás v jednu chvíli učí stát na prkně, aby v zápětí neznal vaše jméno? Vůbec nic. Naopak, tyhle scény jsou vtipné tím, že přesně vystihují otravnost čerstvě „osamělého“ Segela, jehož sice všichni okolo poslouchají a snaží se mu dát rady do budoucna, ale ve skutečnosti je jeho osud (tedy alespoň z počátku) ani trochu nezajímá.
O trefném castingu pak nelze mluvit jinak než v superlativech. Mila Kunis byl kauf za všechny peníze a dnes neexistuje herečka, kterou bych viděl na plátně raději. Nejenže dobře hraje, ale je k sežrání od první minuty a když navlékne sexy minikraťásky, padají chlapi do mdlob podobně, jako kdyby viděli Segelova konkurenta s hárem Russella Branda. Nevím, jak to ten britský řízek s trochu huhňavým projevem dělá, ale u jeho scén se válím permanentně po zemi a moje bránice dostává záhul, jaký většinou zažívám jen u klasických smithovek. Možná proto se těším na případný spin-off, kde by se měl Aldous Snow chopit kormidla a klátit ženské jednu za druhou. A pokud při tom ztratí jednu botu, což je kamarádka té, co má právě v ruce, ne ale zlá verze, jenom opak, budu mu okamžitě přičítat body k dobru. Segel se s takovým obsazením ani nemusí moc snažit a stačí mu opakování šarže z HIMYM, což je i tak dost na to, aby zahnal do pozadí možná trochu příliš otravnou Kristen Bell. Roli otravného hmyzu už ovšem bývalky mají, takže je to vlastně jen další trefa do černého. Hm, že by komedie roku?
Co se týče samotného DVD, nic extrémního se nekoná. A to i přesto, že na vás hezký obal už z dálky hlásí něco o nezapomenutelných bonusech. Ani Kopačky se bohužel nevyhnuly distributorským nůžkám a zatímco v zahraničí mají co do činění s ultimátní dvojdiskovou edicí (zrovna tou, co se mi doma válí na Blu-rayi – s rozšířenou verzí filmu a trilionem dokumentů), čeští zákazníci se musí spokojit s jednou plackou a výřezem toho méně zajímavého, co je ve zbytku světa k mání. Jmenovitě mám na mysli obligátní trailer, alternativní, vynechané či prodloužené scény, bez jejichž znalosti byste se ve světle hutných making of určitě obešli. Jenže místo těch tu statují pouze jeden film o filmu zaměřený na drakulovský muzikál a parádní audiokomentář, v němž Segel alespoň trochu zvedá kvalitu české edice tam, kde bychom si ji přáli mít v rámci bonusů od začátku do konce. Vzhledem ke kvalitám filmu nicméně stále doporučuji.
