…jak se člověk hezky vzdělá při epidemii žloutenky. Osobně nemám rád injekce a doktorem bych být nemohl. Rob Minkoff by každopádně terapeuta, či alespoň za trest zůstat na pár hodin v kazajce, potřeboval. Začal jsem o Zakázaném království coby o nejhorším snímku všech dob. Tendence recenze už může být jen o kvalitě stoupající. Zbývá zachránit nevinné a obhájit vinné. Hnusnější být, při vyloučení vulgarismů, krom několika rýpnutí nemůžu.
První zprávy o střetu dvou asijských legend na plátně zvedly mexickou vlnu geekovského nadšení. Internet se doslova vařil touhou po informacích, až nakonec z Lionsgate vypadly zmínky o rodinném dobrodružném příběhu. Dalo se soudit, že z filmu zbude vykastrovaná hašteřice Jackieho Chana pro menší diváky.
A přesně tím Zakázané království je. Nejzajímavějším a výchovně důležitým motivem je spravení menších obyvatel planety Země o zákeřné šikaně a nutnosti prosadit dobro nad zlem. Velká škoda, že právě konstrukce zabraňující totálnímu pádu scénáře do hlubin, je nestoudným vykradačstvím Petersenova fantastického pohádkového dílka. Minkoffův přes kopírák obkreslený koncept příběhu s přilepenými nutnými rádoby cool prvky je sprostým plagiátem nesmrtelného a mnou milovaného Nekonečného příběhu.
Míchání žánrů je vítanou třešničkou, pokud je režisérem například Joss Whedon. Velkou hanbou filmu je uznání faktu, že v království Li a Chan ani nemuseli být. Je k pochopení, že současná generace prcků potřebuje mít svého Karate Kida cvičícího proti západu slunce, ale pokuste se strčit Froda s násadou od koštěte na hlavě do Matrixu. Jednoduše to nebude fungovat. Jet Li a Jackie Chan sice fungují coby mentoři a učitelé záhadného cestovatele s cenným fantasy artefaktem (tyč), ale potenciál měli na mnohem více. Snaha zachovat bojový styl obou legend je respektu hodný, souboje jsou ale zcela mimo. Kde nejsou kaskadéři, je poletování s lany či šprťouchlata Jackie Chana. Očekávaný (mnou ne, já to čekal) souboj titánů, který měl být vrcholem filmu, je kočkováním dvou starých kamarádů, kteří si nakonec stejně přeci nechtějí ublížit.
Vynecháme oblíbence filmu. Li i Chan splnili svůj úkol a na svůj věk (45, 54) udělali maximum. Hollywoodu ovšem neodpustím, že je spojil a semlel v rodinné slátanině o osudu nezajímavého mladičkého Jasona, který absolvuje cestu za odvahou a…mužstvím, řekněme. Chudák Michael Angarano, tak moc se snažil, ale stejně je nepříliš zajímavým, nemastným a neslaným, v celém filmu. Není špatným hercem, role Jasona mu ale neseděla a v současné době v ní stejnak každý vidí Shiu. Bod pro něj.
Velkou vadou na kráse Zakázaného království je kamera se střihem. Oscarem odměněný Peter Pau, zodpovědný za kameru k Tygru a drakovi, odvedl na Zakázaném království možná velké množství práce, ale… kdo ne? Jeho kamera je chvílemi průměrná, dokonce i souboje je nutné momenty přetrpět. Mnohé je dáno nezajímavostí situací, kdy jednoduše není co zabírat do jakékoli kompozice. Bohužel vinou kamery se střihem, který navíc nemá tempo a dává si sakra záležet na neodhalení kaskadérů, je ze Zakázaného království velmi drahý televizní snímek na vánoční prázdniny školáků.
Drásá mě vědomí, že cupuji jediný snímek, ve kterém se střetli velikáni zodpovědní za dnešní pojetí filmových soubojů. I mistr tesař se někdy utne a nutno říct, že Jackie Chan je v Zakázaném království děsivě otravný…. Minimálně do nástupu Opičího krále, který ho strčí stoprocentně do kapsy. Neočekával jsem dobrý snímek a též jsem ho, dle očekávání, nedostal. Zakázané království je průměrným snímkem, který je (a nerad to píši) naprosto zbytečným. Chvílemi možná stylovým či drsným, ale zbytečným. Myšlenka moralizující šikanu je jediným stavebním kamenem a poselstvím vštěpovaným vychovávaným prckům s popcornem v ruce. Nekonečný příběh měl Falka. Zakázané království by mělo mít stylovou hlavní dvojici. Ani té jsme se ale nedočkali. Fajn pohádka,... na neděli... toť vše.
