| Rok: | 2008 |
CZE premiéra: 4.9.2008
Hellboy 2: Zlatá armáda
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotilo 5 uživatelů )
Psema   |
Jajar |
Jiper |
Toren1 |
matoni |
. : Recenze
Druhý Hellboy má tak trochu pech. Universal nechtěl uvést sequel o rudém hromotlukovi po Iron Manovi a zároveň se mu nepovedlo vtěsnat premiéru k Hulkovi. Přitom v případě vypuštění s Hulkem by měl Hellboy navrch a neupadal jako v současnosti. Ve většině zemí se nové dítko Guillerma del Tora dostalo na plátna týden před Temným rytířem, jímž byl následující týden převálcován a finančně sestřelen. V dalších zemích, i u nás, se dočkal premiéry až teď. V době, kdy jsou již komiksoví fanoušci zmlsaní vypiplaností Temného rytíře a Hellboye zbytečně odsoudí. Horší načasovaní znovuvzkříšení Hellboye si Universal vážně nemohl vybrat. U nás neměl cestu na plátna lehkou ani první díl. Fanoušci si první dílko Guillerma del Tora vykřičeli u distributora rok a půl po americké premiéře.
Guillermo nabral od prvního dílu spoustu bodů do sebevědomí. Byl mu přiklepnut Hobit, Faunův labyrint je řazen mezi nejlepší fantasy v historii a k druhému Hellboyovi mu dali pánové z Universalu prakticky volnou (sto milionovou) ruku. Jak se Guillermo držel v prvním díle zuby nehty komiksu, Zlatá armáda je pohádkovou fantasy s charaktery prvního dílu. První Hellboy vytvořil ikonu rudého drsňáka, patřícího do komiksového undergroundu, ne komerce. Nálepku nekomerčního komiksu si sice drží i druhý díl, ale popuštěná uzda dělá ze Zlaté armády film diametrálně odlišný od prvního. Guillermo je hračička, jeho talent a zalíbení ve vytváření nápaditých potvor nejrůznějších tvarů a velikostí mu už nikdo nevezme. Dočkáme se od nejmenších hmyzích víl přes rychlé ještěrky střední velikosti po giganty a netradiční pojetí bájných bytostí. Těžko ale říci, zda-li velký rozpočet del Torovi prospívá. Zlatá armáda je přesně na hraně mezi kvalitním snímkem a propadem k braku. Neklesl k překombinovanosti a rádoby monumentalitě třetí Mumie, na druhou stranu se ani špičkami prstů nedotýká kvalit Temného rytíře.
Druhý Hellboy je skvělou akční podívanou s absencí arcizáporáka (ano, všechny postavy jsou vlastně kladné), čímž del Toro ukazuje přesvědčení, že nevěří v absolutní zlo, ale dvě strany, zastávající pouze jiný názor. Hellboy se stává díky nerozhodnosti figurkou, o jejíž činech divák chvílemi pochybuje. Guillermo opovrhuje „lidskou rasou“ a krom očividného fandění „té špatné straně“ je scénář plný ekologických poselství a vzkazů, které jsou do očí bijící téměř jako u Wall-Eho. Nerozhodnost hlavních hrdinů, zda-li stojí na správné straně, rozehrává situace říkající si o třetí díl. Do teď byl červený rohatec drsnou figurkou, která nestrávila příliš času přemýšlením. Druhý díl ale filozofuje s osobností a lidskou výchovou do výšin přemýšlení nad smyslem Hellboyových činů, v čím jméně a pod jakým vedením je provádí. Guillermo se pravděpodobně nechal unést Faunovým labyrintem. Do druhého Hellboye se snažil nacpat co nejvíce poznámek o nechutnosti, prostoduchosti a „hlupáčkovství“ lidstva. Hellboy ztvárnil most mezi dvěma světy a pozlátko, o které obě strany zápasí. Na rozdíl od prvního dílu ale není myšlenka prostoduchá a poselství žene diváka k fandění elfům.
Guillermo stvořil pohádku. Drsnou moderní pohádku s akčními prvky, ale přesto pohádku. Málokterý tvůrce dokáže nastínit fantaskní pozitivní atmosféru, aniž by sklouzl do brakovosti, paskvilu a kýče. Druhý díl není komiksovou adaptací. Zlatá armáda zcela odbočuje od prvního dílu. Komiksoví fanoušci si sice přijdou na své, ale s komiksem má druhý Hellboy společného tolik, co Blade Runner s Arabelou. Ron Perlman se sice oblékl do silikonového svalstva a Abe Sapien papá nějaké to hnilé vejce, ale z Hellboye se stal samostatně fungující film neohlížející se na předlohu. Guillermo servíruje jednu potvoru ze své stáje za druhou a připomíná, že pohádky nejsou vypravovány pro uspání dětí, ale předání tisíce let starých varování o temnu, zlu, démonech. Snaží se vzbudit dojem, že pohádky jsou výukou a přípravou dětí na neuvěřitelný moment a poznání, že nejsme na naší planetce sami. V zátylku mrazící, temná stránka filmu připomínající nám strach ze tmy, se tím dostává do roviny, kdy se divák stává něčím více, než jen pozorovatelem. Je varován, upozorněn na možnost absurdních setkání s tvory jiných druhů (ač to zní banálně:).
Kamerově je film skvěle zvládnutý. Nepřináší nic nového a revolučního, ale od Hellboye se to ani nechce. Má být srozumitelný divákům od nejmenších po největší a coby Andersenova pohádka dává každému něco. Guillermo každou situaci, která mířila ke klišé či braku, utnul přesně na hraně a zabránil tak vizuální samoúčelnosti přebíjející scénář. Souboje a akční sekvence nejsou zbytečně natahované a splňují svůj účel či myšlenku. Takovou uvědomělost může del Torovi závidět nejeden režisér. Cokoli, co v Hellboyovi nemá důvod, tam není. Chvílemi je sice znát, že del Toro si některé postavy těžce vybojoval u producentů a dal je tam z důvodů osobního zalíbení. Ač by se bez těchto postav Hellboy obešel, del Toro je využil coby nutné postavičky prokládající každou pohádku (pro přesun z bodu A do bodu C je bohužel nutno navštívit bod B).
Zlatá armáda je na hraně. Nejsem si zcela jist, co Guillermo plánuje, ale vsadím se, že během post-produkce Hobita si bude připravovat třetí díl. Zda-li mu ho Universal přiklepne, je už věc jiná. Byla by ovšem škoda, kdyby trilogie rohatého dopadla jako Mumie. Hellboy si zaslouží třetí díl a del Toro dal jasně najevo odhodlanost vytvořit trilogii kvalitativně stoupající. Doufejme, že se bude držet na uzdě a nevytvoří megalomanskou slátaninu. Zlatá armáda je rozpačitým projektem, který málem spadl do propasti. Naštěstí pro nás jen málem.
P.S.: Abych nezapomněl, na Selmu Blair je samozřejmě jako vždy moc příjemný pohled ;)
Druhý Hellboy má tak trochu pech. Universal nechtěl uvést sequel o rudém hromotlukovi po Iron Manovi a zároveň se mu nepovedlo vtěsnat premiéru k Hulkovi. Přitom v případě vypuštění s Hulkem by měl Hellboy navrch a neupadal jako v současnosti. Ve většině zemí se nové dítko Guillerma del Tora dostalo na plátna týden před Temným rytířem, jímž byl následující týden převálcován a finančně sestřelen. V dalších zemích, i u nás, se dočkal premiéry až teď. V době, kdy jsou již komiksoví fanoušci zmlsaní vypiplaností Temného rytíře a Hellboye zbytečně odsoudí. Horší načasovaní znovuvzkříšení Hellboye si Universal vážně nemohl vybrat. U nás neměl cestu na plátna lehkou ani první díl. Fanoušci si první dílko Guillerma del Tora vykřičeli u distributora rok a půl po americké premiéře.
Guillermo nabral od prvního dílu spoustu bodů do sebevědomí. Byl mu přiklepnut Hobit, Faunův labyrint je řazen mezi nejlepší fantasy v historii a k druhému Hellboyovi mu dali pánové z Universalu prakticky volnou (sto milionovou) ruku. Jak se Guillermo držel v prvním díle zuby nehty komiksu, Zlatá armáda je pohádkovou fantasy s charaktery prvního dílu. První Hellboy vytvořil ikonu rudého drsňáka, patřícího do komiksového undergroundu, ne komerce. Nálepku nekomerčního komiksu si sice drží i druhý díl, ale popuštěná uzda dělá ze Zlaté armády film diametrálně odlišný od prvního. Guillermo je hračička, jeho talent a zalíbení ve vytváření nápaditých potvor nejrůznějších tvarů a velikostí mu už nikdo nevezme. Dočkáme se od nejmenších hmyzích víl přes rychlé ještěrky střední velikosti po giganty a netradiční pojetí bájných bytostí. Těžko ale říci, zda-li velký rozpočet del Torovi prospívá. Zlatá armáda je přesně na hraně mezi kvalitním snímkem a propadem k braku. Neklesl k překombinovanosti a rádoby monumentalitě třetí Mumie, na druhou stranu se ani špičkami prstů nedotýká kvalit Temného rytíře.
Druhý Hellboy je skvělou akční podívanou s absencí arcizáporáka (ano, všechny postavy jsou vlastně kladné), čímž del Toro ukazuje přesvědčení, že nevěří v absolutní zlo, ale dvě strany, zastávající pouze jiný názor. Hellboy se stává díky nerozhodnosti figurkou, o jejíž činech divák chvílemi pochybuje. Guillermo opovrhuje „lidskou rasou“ a krom očividného fandění „té špatné straně“ je scénář plný ekologických poselství a vzkazů, které jsou do očí bijící téměř jako u Wall-Eho. Nerozhodnost hlavních hrdinů, zda-li stojí na správné straně, rozehrává situace říkající si o třetí díl. Do teď byl červený rohatec drsnou figurkou, která nestrávila příliš času přemýšlením. Druhý díl ale filozofuje s osobností a lidskou výchovou do výšin přemýšlení nad smyslem Hellboyových činů, v čím jméně a pod jakým vedením je provádí. Guillermo se pravděpodobně nechal unést Faunovým labyrintem. Do druhého Hellboye se snažil nacpat co nejvíce poznámek o nechutnosti, prostoduchosti a „hlupáčkovství“ lidstva. Hellboy ztvárnil most mezi dvěma světy a pozlátko, o které obě strany zápasí. Na rozdíl od prvního dílu ale není myšlenka prostoduchá a poselství žene diváka k fandění elfům.
Guillermo stvořil pohádku. Drsnou moderní pohádku s akčními prvky, ale přesto pohádku. Málokterý tvůrce dokáže nastínit fantaskní pozitivní atmosféru, aniž by sklouzl do brakovosti, paskvilu a kýče. Druhý díl není komiksovou adaptací. Zlatá armáda zcela odbočuje od prvního dílu. Komiksoví fanoušci si sice přijdou na své, ale s komiksem má druhý Hellboy společného tolik, co Blade Runner s Arabelou. Ron Perlman se sice oblékl do silikonového svalstva a Abe Sapien papá nějaké to hnilé vejce, ale z Hellboye se stal samostatně fungující film neohlížející se na předlohu. Guillermo servíruje jednu potvoru ze své stáje za druhou a připomíná, že pohádky nejsou vypravovány pro uspání dětí, ale předání tisíce let starých varování o temnu, zlu, démonech. Snaží se vzbudit dojem, že pohádky jsou výukou a přípravou dětí na neuvěřitelný moment a poznání, že nejsme na naší planetce sami. V zátylku mrazící, temná stránka filmu připomínající nám strach ze tmy, se tím dostává do roviny, kdy se divák stává něčím více, než jen pozorovatelem. Je varován, upozorněn na možnost absurdních setkání s tvory jiných druhů (ač to zní banálně:).
Kamerově je film skvěle zvládnutý. Nepřináší nic nového a revolučního, ale od Hellboye se to ani nechce. Má být srozumitelný divákům od nejmenších po největší a coby Andersenova pohádka dává každému něco. Guillermo každou situaci, která mířila ke klišé či braku, utnul přesně na hraně a zabránil tak vizuální samoúčelnosti přebíjející scénář. Souboje a akční sekvence nejsou zbytečně natahované a splňují svůj účel či myšlenku. Takovou uvědomělost může del Torovi závidět nejeden režisér. Cokoli, co v Hellboyovi nemá důvod, tam není. Chvílemi je sice znát, že del Toro si některé postavy těžce vybojoval u producentů a dal je tam z důvodů osobního zalíbení. Ač by se bez těchto postav Hellboy obešel, del Toro je využil coby nutné postavičky prokládající každou pohádku (pro přesun z bodu A do bodu C je bohužel nutno navštívit bod B).
Zlatá armáda je na hraně. Nejsem si zcela jist, co Guillermo plánuje, ale vsadím se, že během post-produkce Hobita si bude připravovat třetí díl. Zda-li mu ho Universal přiklepne, je už věc jiná. Byla by ovšem škoda, kdyby trilogie rohatého dopadla jako Mumie. Hellboy si zaslouží třetí díl a del Toro dal jasně najevo odhodlanost vytvořit trilogii kvalitativně stoupající. Doufejme, že se bude držet na uzdě a nevytvoří megalomanskou slátaninu. Zlatá armáda je rozpačitým projektem, který málem spadl do propasti. Naštěstí pro nás jen málem.
P.S.: Abych nezapomněl, na Selmu Blair je samozřejmě jako vždy moc příjemný pohled ;)
Datum: 4.9.2008 12:27 | FILM:
Autor: Jiří Sádek