O pár let později přišli do naleštěné kanceláře rozměrného vousáče a řekli mu to jasně. „Natočíme nejlepší sci-fi všech dob. A bude to rovnou trilogie.“ O tom, že to nedopadlo úplně zle, víme všichni, a právě tímhle husarským kouskem, jenž redefinoval akční žánr jako takový, se bratři Larry a Andy, jak jim kdysi všichni říkali, dostali tam, kam odmalička chtěli. Mezi elitu, která si může točit cokoliv se jí zlíbí. Po řezanici mezi lidstvem a stroji si dali malou pauzu, ochočili si mladíka, o němž se tvrdí, že má v krvi tolik talentu jako Yoda midichlorianů a jakmile i jemu nastartovali kariéru, rozjeli se zpátky za tím hodným strýčkem, jenž jim dal kdysi na šílenost s Keanu Reevesem něco málo milionů a zatraceně volnou ruku. Ukázali mu scénář k vysněné poctě „odpadového“ anime, vysvětlili o co jim jde a všehoschopnému Joelu Silverovi nezbylo nic jiného než na jejich návrh říci ano. Vždyť kdo by nechtěl opět posunout hranice nemyslitelného. Tentokrát už ale nemělo jít o vážně se tvářící apokalyptickou bitku o přežití. Všechno mělo svítit, zářit, oslňovat a nejlépe pak rodinky s dětmi, které o ikoně jménem Speed Racer jakživ neslyšely. A jak to dopadlo? Hádejte všichni.
Roztáhla se opona a na bílé plátno vylétla první barva. Nebyla však ani modrá, ani zelená, nýbrž agresivně růžová. Většina lidí v sále byla v šoku, avšak někteří vyvolení seděli v absolutním úžasu. A ten, který přímo jásal, by nyní místo psaní dlouhatánského textu nejraději seděl vedle Speed Racera v ultraaerodynamickém kokpitu. Mach 5 se totiž zrovna prohání po trati a je to vysloveně paráda. Několik dějových linií se během jednoho závodního okruhu vmíchává dohromady a bratrské duo představuje jednotlivé postavy. Řadící páku drží v ruce samotný Speed. Chytrý chlapec, jenž neumí nic jiného, než řídit, ale srdéčko má odmalička krystalické jako čerstvě narozené batolátko. Drandí drandí dokola a z tribun mu nefandí nikdo jiný než celá jeho rodina. Taťka Racer se dme pýchou, mamince v očních kanálcích slzy dojetí tečou, malý bráška se šimpanzem dělají neustále brajgl a překrásná Trixie ví, že si už na základní škole vyhlédla toho pravého. Na základní škole? Ano, Speed měl odmala trochu bujnou představivost. Při psaní testů se řídil pravidlem „Sportka to jistí“ a místo učení se raději věnoval opečovávání rodinného klenotu, nejúžasnější káry na světe, velkolepého Mach 5.
Ten původně vlastnil jeho bráška Rex, ale poté co opustil rodinu a vytřískal se při závodě v ledovém tunelu, stal se Speed jeho regulérním nástupcem. A jelikož byl ještě lepší než jeho starší sourozenec, dočkal se nabídky od samolibého pana Royaltona, jemuž však nešlo o férový sport a o samotného závodníka, nýbrž o peníze a silnou pozici na burzách s továrními akciemi. Speed ale na jeho „velkorysou“ nabídku řekl obligátní ne a spustil tím kolotoč událostí, o nichž už se pro dnešek dál nezmíníme. Zkráceně řečeno všechno podělal tak, až mu musel s návratem na tu správnou trať píchnout tajemný Racer X, za jehož cheesy ohozem se neskrývá nikdo jiný než…co čekáte, spoiler?... ztracený a objevený Matthew Fox. Po megarychlém úvodu, po němž budete mít problém udržet rovnováhu, následovala trochu klidnější část. Hodně se tu mluvilo, pateticky diskutovalo a scénář pomaličku odhaloval to, co jsme tušili už po prvním traileru. Totiž že Speed Racer není pro zatvrdlé starouše a vyznavače otrockého filmařského stylu. Všechno se tu musí hýbat, pokud možno ve 360 stupňových otočkách a když auto na trati nejede minimálně jednou za deset vteřin pozadu, anebo neudělá elegantní přemet, můžete si být jistí, že není něco v pořádku. A to jsem se ještě nezmínil o kung-fu.
V tomhle světě, kde se zjevně rozlilo víc vodovek, než by bylo záhodno, se neperou jen lidé v přiléhavých a svým způsobem úchylných kostýmech, ale i auta či opice. Každý má svůj vymakaný styl a vyhovuje mu něco úplně jiného. Jeden neustále někam pobíhá, druhý raději nakopává do slabin a třetí vyznává tradiční způsob sumo. A co ta auta? Ty si nechají vyjet v tu nejvhodnější chvíli podivné mečíky a štíty a řežou do sebe jako kluci do holek při velikonočním vajíčkovém vymáhání. Zní to naprosto šíleně? A to jste ještě neslyšeli o samotných závodech. Speed Racer se během své cesty za spravedlností a očištěním ilegálních závodů dostane do prostředí nejrůznějších tratí. Jednou se prohání po písečných pláních, kde na něj útočí vousatí vikingové a divně oblečení „transexuálové“, podruhé se musí vypořádat s ledovou jeskyní a promrzlými útesy, aby si to na konci rozdal s těmi největšími zlouny v nejdivočejších závodech přesahující dosud myslitelný vesmír. Kamera v tomhle případě létá sem a tam, všechno vypadá tak přenádherně, až z toho bývají zraková čidla dočista paf a když Speed projede cílovou rovinkou, zazní takový řev, že nebýt vycvičený ostrou palbou z Komanda, utíkal bych ze sálu z ušní bubínky rozdrcenými napadrť.
Ti dva kluci, kteří v deseti letech snili o filmové verzi svého oblíbeného seriálu, to zkrátka zase jednou dokázali. Sice se jim spousta lidí směje a kouká na ně skrz prsty jako na ty infantilní blázny, ale my, co nemáme v zadku zaražený deštník, ukrýváme v duši něco málo ze svého dětství, máme nezdravý návyk na rychlá kola a smrad pneumatik, si vlastně nemáme na co stěžovat. Tenhle barevný svět byl totiž stvořen právě pro nás, kterým nevadí nějaká ta barva navíc, hlavně že tu všechno sviští a má to jedinečné grády. Ale teď už zpátky na svá místa. Zdá se, že Speed hodlá znovu nastartovat. Ten kluk má talent, to vám povídám, jen je škoda, že se pokračování téhle šílené jízdy asi jen tak nepřichystá. Nebuďte však smutní, Speed Racer se už nyní zapsal do historie, a ta… ta na něj jen tak nezapomene. Jeď, Speede, jeď!!!
