Po dvou bolestivých zážitcích s Bekmambetovými Hlídkami jsem skutečně nebyl nakloněný tomu, aby nějaký kazašský patlal převáděl do filmové podoby jeden z nejbrutálnějších a nesarkastičtějších komiksů, jaké jsem kdy viděl. O to větší pak bylo překvapení v kině, když jsem zjistil, že producentské otěže západní kinematografie zvládly Timura a jeho partu udržet v rozumných mezích a zajistit tak filmu jistý řád. A voilá… z Wanted se tím pádem vyklubal jeden z nejlepších a nejnaspeedovanějších akčňáků posledních let, který řadmí v rámci loňského letního blbnutí na absolutní vrchol bezmozkové zábavy.
Přerod Wesleyho Gibsona z poseroutky na bezskrupulózního likvidátora byl možná skvělý už na papíře, ale Bekmambetov mu dodal to, co se ve vykleštěných PG-13 blockbusterech nikdy neobjeví – pot, krev, slzy a pořádná varlata, jimž se nějaký šourek z druhých Transformerů nikdy nemůže vyrovnat. Tyhle „koule“ totiž nejsou vidět, jsou součástí atmosféry a vyznění filmu, jenž je i přes svou povrchnost a plytkost dokonalou ukázkou anarchie jdoucí proti zaběhlým standardům. Bekmambetov se navíc nemusel držet úplně zkrátka a mohl si v rámci eRkového ratingu dovolit provrtávat lebky kulkami ve zpomalených záběrech, nechat postavy po každé střelné ráně či úderu pěstí krvácet tolik, až to skoro zavání parodií, a co se mi zamlouvá především – být skutečně neurvalým a ze řetězu utrženým v rámci akčních scén, jež nemají obdoby.
Stokrát můžeme žasnout nad trikařskými kouzelníky z ILM, ale Bekmambetovova špinavá akční smršť má něco, čemu se žádné triky nevyrovnají – hmatatelnost a pocit, že je do čeho se ponořit. Přestřelky nechávají vyplout na povrch adrenalin, tréninková montáž doslova přenáší bolest z každé oděrky a napjatého svalu (trochu jako Rocky 4) a závěrečné inferno je nepopsatelným souzněním digitální a old-schoolové kinematografie. Veškerá akce je krásně přehledná, přitom však nepostrádá moderní look a Bekmambetov přímo ulítává na tom, aby pomocí počítačových kouzel vkládal do záběrů laskominky, z nichž se vám brzy zkroutí ústa do spokojeného úsměvu. Pravdou sice zůstává, že je v tomhle případě obsah zatlačený do pozadí a hlavním tahounem filmu zůstává forma, ale komu to vadí, když se na to tak hezky kouká, James McAvoy je cool jako nikdy a subjektivně stopáž uběhne rychleji než jeden díl Simpsonových. Zabývat se v tomhle případě logikou by bylo… nelogické.
Wanted u nás vyšel jak na DVD, tak Blu-ray a je vskutku pozitivní, že se tentokrát nejedná o žádné zmršené edice, v jejichž vrstvách chybí pořádné bonusy. Blu-ray věrně kopíruje zahraniční verzi, která vyšla i v nádherném steelbooku (na poličce je neodolatelný), a najdete na něm vše, co potřebujete o Wanted vědět. Universal se totiž o svoje dítka stará jako zodpovědný rodič a dává jim do vínku to nejlepší, co potěší oči i uši. Kvalita obrazu je v případě Wanted a jeho bonusů úžasná. Nepříjemné zrno se neobjeví ani na setinu vteřiny, kontrast je tak akorát a barevná paleta je na kvalitní obrazovce hodná práce renesančních umělců. Zkrátka pastva pro zraková čidla. A uši na tom nejsou o nic hůř. Už u druhého Hellboye (snad se k jeho recenzi někdy dostanu) jsem měl co dělat, abych udržel okenní tabulky v rámech a ubránil se rozzuřeným sousedům, kteří se kvůli mně nemohli kvalitně vyspat do práce. Wanted má zvuk ostrý jako břitva Freddy Kruegera. Bekmambetov navíc úžasně pracuje se zvukovými efekty a ty dávají pořádně zabrat jak subwooferu, jenž se tentokrát skutečně nadře, tak prostorovým bedničkám, u kterých je tentokrát vcelku jedno, z jaké cenové kategorie pochází. Wanted má totiž audiovizuál pohlídaný tak, že z jakékoliv sestavy vymáčkne to nejlepší.
Pozadu však nezůstávají ani samotné bonusy. Ty skýtají kromě tradičních dokumentů o praktických kouzlech trikařů, CGI efektech, kaskadérských kouscích a vizi režiséra také hodnotnou reklamu na videoherní sequel (dle demoverze a ohlasů stojí za to), rozpohybovanou část komiksu Marka Millara (stejný systém jako u Watchmenů – viz. seriály), rozhovory s herci o jejich rolích a u Universalu nepostradatelnou „fíčuru“ U-Control, která vám při sledování filmu otevře oči do kořán. Pomocí U-Control si totiž můžete odemknout spoustu dalších bonusů, počínaje natáčení popisujícím Picture-in-Picture, které můžete střídat s profily filmových zabijáků (zbytečnost, ale potěší), původním komiksem (první polovinu filmu) a „hlubším pohledem“, kdy si můžete během akčních scén prohlédnout najednou či postupně storyboardy, hrubé animace a samotné natáčení. Komplexnější nadílku si lze jen těžko představit. Českého diváka navíc pobaví i úsměvný alternativní úvod, v němž Mirek Šimůnek sejme Tomáše Hánaka tím, že zahne dráhu svého šípu. Bizarní jen co je pravda.
