| Země: | Mexiko / Španělsko / USA
|
| Žánr: | Drama / Fantasy / Horor / Thriller
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Guillermo Del Toro
|
| Scénář: | Guillermo Del Toro
|
| Kamera: | Guillermo Navarro
|
| Hudba: | Javier Navarrete
|
| Hrají: | Álex Angulo, Ivana Baquero, Roger Casamajor, Ariadna Gil, Doug Jones, Sergi López, Federico Luppi, Manolo Solo, César Vea, Maribel Verdú
|
CZE premiéra: 9.8.2007
Faunův labyrint
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Toren1   |
Jiper |
JoKKeR |
. : Recenze
Píše se rok 1944 a druhá světová válka se pomalu blíží ke svému konci. Uprostřed španělských lesů však stále panuje neklid. Ač jsou partyzánské skupiny ve stále se zmenšujícím počtu a nacisté usilují o jejich totální vyhlazení, budoucí vítěz není pořád jistý. V takové situaci přijíždí do nacistického tábora mladá dívenka Ofélie, doprovázená svou těhotnou matkou, v jejímž lůně leží dítě brutálního kapitána Vidala, muže, na jehož rukách se objevuje častěji krev než mýdlová pěna a holčička je bezbožnému veliteli spíše na obtíž než k užitku. Vzájemných sympatií by se tedy člověk nedořezal a pro Ofélii je reálný svět pouze ukázkou lidské bolesti a utrpení. Naštěstí je to ale dítě sečtělé, s fantazií dalece přesahující průměrného čtenáře, a tak, když dívka jednoho večera zabloudí do tajemného labyrintu, vůbec ji nepřekvapí, že narazí na hrůzu nahánějícího Fauna, který pro ni má připravený příběh o princezně, jejíž duše se toulá po světě a chce se navrátit zpět ke svým milovaným rodičům.
A protože jsme přece jen v pohádce. Právě mlaďounká Ofélie je schránkou pro princezninu duši a musí najít cestu do svého království, překonávajíc při tom tři obtížné úkoly.
A protože za kamerou stojí Guillermo del Toro, můžete si být jistí, že tohle nebude ani zdaleka obyčejný příběh, jak by se mohlo zdát. Del Torova představivost nezná mezí a díky nespoutanosti plynoucí ze zahraničního natáčení, které nebylo omezováno MPAA, může na povrch prosáknout vskutku nevídaná vnější preciznost, která se nebojí přecházet z hororových prvků do fantasy, pohádek nebo psychologického dramatu. Z počátku bude většina diváků lehce zmatená, to když se příběh ne a ne usadit v jednotné koleji určitého žánru, ale po nějakých 20 minutách je vše v pořádku a film se rozdělí na dvě poloviny, rozdílné a zároveň velice spřízněné. Zatímco v první polovině Ofélie zažívá útrapy reálného světa a je prakticky týrána svým novým otčímem, v té druhé na tom není o moc lépe. Faunovy zkoušky se vůbec neštítí jít až na kost a pro slabší žaludky bude taková exkurze do bydliště obřího žabáka, v jehož útrobách se skrývá první artefakt k cestě domů, možná až příliš sugestivním zážitkem, nechtěně zlobícím trávící ústrojí.
Del Toro se totiž nikdy nebál ostřejších výjevů a jakmile dostal volné ruce a vše si mohl stvořit podle svého gusta, nic ho nezastavilo. Faunův labyrint tak není ani trochu příjemným místem, v němž byste se chtěli octnout, je to spíš čirá noční můra, u které člověk lituje malého dítěte a jeho osudů. Je škoda, že se nakonec museli tvůrci sklonit před nízkým rozpočtem, za nějž sice vytvořili úchvatné kulisy, masky a další vizuálně odzbrojující serepetičky, ale bohužel na úkor fantaskní dějové linky, která není ani zdaleka dostačující. Výrazný prostor zabírá realita a výlety do tajemného světa "za zdí" jsou potlačeny téměř kompletně pouze na Oféliiny úkoly. A protože jsou jenom tři a jejich ztvárnění je naprosto dokonalé, těžko se vám bude chtít vracet zpátky do normálního, nácky okupovaného lesa. Ačkoliv i tam má Del Toro spoustu silných momentů.
Nebojí se kupříkladu uhýbat před brutálními výjevy jak z těch nejsyrovějších hororů, takže nikoho nepřekvapí, že kamera neuhne při zašívání rozřízlých úst nebo při opravdu působivém rozbití obličeje použitím prázdné flašky od brandy. Faunův Labyrint je zkrátka del Torův mazlíček, v němž mohl tatínek Hellboye a druhého Bladea naplno otevřít stavidla svému myšlení. Nesnaží se dělat pohádku pro děti, ačkoliv je tak dobrodružství s Faunem mediálně prezentováno, naopak vypráví poutavou historku pro dospělé, která přikovává do sedaček a nepouští ani se závěrečnými titulky, po nichž jsem měl pocit, že bych chtěl hrozně moc přídavek, i když mi neunikly ony scénáristické chyby plynoucí z nedostatku peněz.
Labyrint má ale štěstí v tom, že pochází právě z hlavy rozvalitého Guillerma. Ten je totiž až příliš zkušený v potlačování finančních možností a předem ví, co je pro něj důležité. Pro odbourání většiny z nás mu stačí obrazová úchvatnost, jež by nikdy neměla ve svázaném Hollywoodu šanci vzniknout, a výborně vybraní herci. Ivana Baquero je jedno z mála děcek, které má přes nesporný talent velice přátelský kukuč a ihned si ji zamilujete. Nejen proto, že je to sympaťačka, ale také proto že se hravě vyrovná svým dospělým kolegům, kterým nedaruje vůbec nic zadarmo. I ve Španělsku velice uznávaný Sergi López má co dělat, aby se svou dětskou kolegyní držel krok. Nejvíc bych chtěl ale pochválit Douga Jonese. Toho asi většina publika znát nebude, ale tenhle vyzáblý herec, jehož tvář je ve většině filmů skrytá pod silnou vrstvou umělé hmoty či make-upu, je talent od boha a bez něj by spousta filmových kreatur nikdy nebyla taková, jaká nakonec je. Doug měl už po Hellboyovi, kde si s režisérem padnul do oka a ztvárnil Abea Sapiena, své místečko jisté a ve svých rolích Fauna a požírače dětí vám vyrazí dech. Letité zkušenosti s mimikovou a tělesným hraním se naplno vyplatily až tady a přijde mi vhodné dát o tomhle šikovném herci konečně pořádné echo, abyste si na něj třeba v druhé "pekelném klukovi" dali lepší pozor. Zasloužil by si to.
Stejně tak jako si Faunův labyrint zaslouží návštěvu v kinech. Nic proti původně plánovanému uvedení jen na DVD, ale právě tohle je jeden z těch filmů, které si zaslouží velké plátno a dokonalý zvuk, při jejichž kombinaci vám vypadnou oči z důlků a ušní bubínky z lalůčků. Del Toro totiž vytvořil svět, v němž je možné úplně vše a kam je velice příjemné se na dvě hodiny čistého času uchýlit a vylézt úplně změněný. Lákadlem tudíž mohou být i tři oscarová ocenění (kamera, výprava, masky), která si přátelský Mexičan se svým týmem odnesl při letošním únorovém ceremoniálu. Zkuste to, nebudete litovat.
Píše se rok 1944 a druhá světová válka se pomalu blíží ke svému konci. Uprostřed španělských lesů však stále panuje neklid. Ač jsou partyzánské skupiny ve stále se zmenšujícím počtu a nacisté usilují o jejich totální vyhlazení, budoucí vítěz není pořád jistý. V takové situaci přijíždí do nacistického tábora mladá dívenka Ofélie, doprovázená svou těhotnou matkou, v jejímž lůně leží dítě brutálního kapitána Vidala, muže, na jehož rukách se objevuje častěji krev než mýdlová pěna a holčička je bezbožnému veliteli spíše na obtíž než k užitku. Vzájemných sympatií by se tedy člověk nedořezal a pro Ofélii je reálný svět pouze ukázkou lidské bolesti a utrpení. Naštěstí je to ale dítě sečtělé, s fantazií dalece přesahující průměrného čtenáře, a tak, když dívka jednoho večera zabloudí do tajemného labyrintu, vůbec ji nepřekvapí, že narazí na hrůzu nahánějícího Fauna, který pro ni má připravený příběh o princezně, jejíž duše se toulá po světě a chce se navrátit zpět ke svým milovaným rodičům.
A protože jsme přece jen v pohádce. Právě mlaďounká Ofélie je schránkou pro princezninu duši a musí najít cestu do svého království, překonávajíc při tom tři obtížné úkoly.
A protože za kamerou stojí Guillermo del Toro, můžete si být jistí, že tohle nebude ani zdaleka obyčejný příběh, jak by se mohlo zdát. Del Torova představivost nezná mezí a díky nespoutanosti plynoucí ze zahraničního natáčení, které nebylo omezováno MPAA, může na povrch prosáknout vskutku nevídaná vnější preciznost, která se nebojí přecházet z hororových prvků do fantasy, pohádek nebo psychologického dramatu. Z počátku bude většina diváků lehce zmatená, to když se příběh ne a ne usadit v jednotné koleji určitého žánru, ale po nějakých 20 minutách je vše v pořádku a film se rozdělí na dvě poloviny, rozdílné a zároveň velice spřízněné. Zatímco v první polovině Ofélie zažívá útrapy reálného světa a je prakticky týrána svým novým otčímem, v té druhé na tom není o moc lépe. Faunovy zkoušky se vůbec neštítí jít až na kost a pro slabší žaludky bude taková exkurze do bydliště obřího žabáka, v jehož útrobách se skrývá první artefakt k cestě domů, možná až příliš sugestivním zážitkem, nechtěně zlobícím trávící ústrojí.
Del Toro se totiž nikdy nebál ostřejších výjevů a jakmile dostal volné ruce a vše si mohl stvořit podle svého gusta, nic ho nezastavilo. Faunův labyrint tak není ani trochu příjemným místem, v němž byste se chtěli octnout, je to spíš čirá noční můra, u které člověk lituje malého dítěte a jeho osudů. Je škoda, že se nakonec museli tvůrci sklonit před nízkým rozpočtem, za nějž sice vytvořili úchvatné kulisy, masky a další vizuálně odzbrojující serepetičky, ale bohužel na úkor fantaskní dějové linky, která není ani zdaleka dostačující. Výrazný prostor zabírá realita a výlety do tajemného světa "za zdí" jsou potlačeny téměř kompletně pouze na Oféliiny úkoly. A protože jsou jenom tři a jejich ztvárnění je naprosto dokonalé, těžko se vám bude chtít vracet zpátky do normálního, nácky okupovaného lesa. Ačkoliv i tam má Del Toro spoustu silných momentů.
Nebojí se kupříkladu uhýbat před brutálními výjevy jak z těch nejsyrovějších hororů, takže nikoho nepřekvapí, že kamera neuhne při zašívání rozřízlých úst nebo při opravdu působivém rozbití obličeje použitím prázdné flašky od brandy. Faunův Labyrint je zkrátka del Torův mazlíček, v němž mohl tatínek Hellboye a druhého Bladea naplno otevřít stavidla svému myšlení. Nesnaží se dělat pohádku pro děti, ačkoliv je tak dobrodružství s Faunem mediálně prezentováno, naopak vypráví poutavou historku pro dospělé, která přikovává do sedaček a nepouští ani se závěrečnými titulky, po nichž jsem měl pocit, že bych chtěl hrozně moc přídavek, i když mi neunikly ony scénáristické chyby plynoucí z nedostatku peněz.
Labyrint má ale štěstí v tom, že pochází právě z hlavy rozvalitého Guillerma. Ten je totiž až příliš zkušený v potlačování finančních možností a předem ví, co je pro něj důležité. Pro odbourání většiny z nás mu stačí obrazová úchvatnost, jež by nikdy neměla ve svázaném Hollywoodu šanci vzniknout, a výborně vybraní herci. Ivana Baquero je jedno z mála děcek, které má přes nesporný talent velice přátelský kukuč a ihned si ji zamilujete. Nejen proto, že je to sympaťačka, ale také proto že se hravě vyrovná svým dospělým kolegům, kterým nedaruje vůbec nic zadarmo. I ve Španělsku velice uznávaný Sergi López má co dělat, aby se svou dětskou kolegyní držel krok. Nejvíc bych chtěl ale pochválit Douga Jonese. Toho asi většina publika znát nebude, ale tenhle vyzáblý herec, jehož tvář je ve většině filmů skrytá pod silnou vrstvou umělé hmoty či make-upu, je talent od boha a bez něj by spousta filmových kreatur nikdy nebyla taková, jaká nakonec je. Doug měl už po Hellboyovi, kde si s režisérem padnul do oka a ztvárnil Abea Sapiena, své místečko jisté a ve svých rolích Fauna a požírače dětí vám vyrazí dech. Letité zkušenosti s mimikovou a tělesným hraním se naplno vyplatily až tady a přijde mi vhodné dát o tomhle šikovném herci konečně pořádné echo, abyste si na něj třeba v druhé "pekelném klukovi" dali lepší pozor. Zasloužil by si to.
Stejně tak jako si Faunův labyrint zaslouží návštěvu v kinech. Nic proti původně plánovanému uvedení jen na DVD, ale právě tohle je jeden z těch filmů, které si zaslouží velké plátno a dokonalý zvuk, při jejichž kombinaci vám vypadnou oči z důlků a ušní bubínky z lalůčků. Del Toro totiž vytvořil svět, v němž je možné úplně vše a kam je velice příjemné se na dvě hodiny čistého času uchýlit a vylézt úplně změněný. Lákadlem tudíž mohou být i tři oscarová ocenění (kamera, výprava, masky), která si přátelský Mexičan se svým týmem odnesl při letošním únorovém ceremoniálu. Zkuste to, nebudete litovat.
Datum: 9.8.2007 13:17 | FILM: 
Autor: Petr Semecký