| Rok: | 2008 |
| Hrají: | Jason Flemyng
|
CZE premiéra: 29.1.2009
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema  |
Jajar  |
. : Recenze
Předminulý rok, když se objevil na plátnech kin Zodiac, padla recenze na mou hlavu. Už tehdy jsem měl co dělat, abych ze sebe dostal pár smysluplných vět, které by Fincherovo dílo vystihovaly a neurážely. Dovolím si citovat sebe sama (och, jak egoistické:) z předchozí recenze Fincherova opusu.
Všichni jsou zvědavi na Finchera. Kdo není, budiž zatracen. Osobnost rozměrů thrillerového King Konga objevující se pravidelně jednou za pár let. Vynoří se, vydělá pár milionů, zkultovní a zase se potopí hovět si na sametových polštářích perfektně vystlaného dna. Jeden z filmových králů, který nad svými filmy přemýšlí a snaží se z nich dostat maximum. Každý film, který by zkazil, by pro něj byl osobní prohrou a hanbou. Jak by takový člověk mohl vytvořit něco špatného?
Od Zodiaca se mnohé změnilo. Fincher už nevydělává pár milionů, ale pokouší se o Oscara. Není už jen thrillerovým mistrem, protože vytvořil nový příběh tragické lásky. Zůstává ale i nadále filmovým králem a podává poněkolikáté důkaz, že Američani nezapomněli točit, jak se poslední rok zdálo (ano, naše redakce si po celý loňský rok trhala zběsile vlasy… ještě že je tu Chris … „Nolan Agbár!“). Podivuhodný příběh Benjamina Buttona je romantickou tragédii o zamilovaných, kteří žijí po boku celý život, a přesto na sebe měli tak málo času. Geniálně vykonstruovaný příběh o muži, který se narodil stár, a umírá mlád, je nádherným příběhem o pomíjivosti krásných, vzácných chvil; osudových okamžicích, věčné lásce a vzájemné lidské úctě.
Dokážu si naprosto jasně představit, jak mohl Benjamin Button dopadnout ve špatných rukách. Byl by postiženým jedincem, který bloudí světem jako podivín hodící se do cirkusu, navíc špatně natočený. Namísto sólového koncertu, který se dal z námětu převráceného života vymámit, se soustředil scénář na to životně nejdůležitější, sentimentálně řečeno – lásku. Ani jeden není upřednostňován, ani jeden z nich nenese břímě celého filmu. Jistě, jde nám o Benjamina Buttona, ale postava „té pravé“, kterou mistrně ztvárnila Cate Blanchett (a já ji upřímně moc v lásce nemám, ale tady je prostě úžasná), se středobodu filmu během pár záběrů vyrovná.
Fincher se musel asi hodně přemáhat ve svém novátorství. Kdyby aplikoval své vcelku extrémní postupy na Buttona, v mnohém by snímku uškodil. Skutečnost, že Fincher umí své vášně klidnit a plně se odevzdat filmu, je nezpochybnitelný důkaz o jeho všestranném režisérském talentu. Na rozdíl od Klubu rváčů a venkoncem i Zodiaca se vydal cestou staré filmařské školy. Proto Button působí dojmem filmu od mistrů z dob sedmdesátých. Namísto věčných detailů vykresluje prostor a tím dává snímku mnohem více života, snaží se najít emoce v situacích a dialozích. nenaléhá hystericky na diváka o špetku citů. Tím se může zdát některým divákům se zalíbením v tempu pomalý a stopáž natáhnutá. Benjamin Button ale shrnuje celý život, nic nevynechává. Slovo „natáhnutý“ bych tedy rád zaměnil za „plynulý“. Snaží se zachytit každou minutu, aby si divák uvědomil, jak vzácné jsou střípky života a nutí diváka nejen přičuchnout, ale PLYNULE prožít dané okamžiky s hlavními hrdiny. Hledá krásu a poetiku v kontrastu s nekompromisní krutostí reality…to je život. Ať už od začátku do konce, či od konce do začátku.
Nemusím asi ani naznačovat, jak brilantní práci Brad Pitt, Cate Blanchett a „the other cast“ odvedli. Brada Pitta odjakživa bráním, je jedním z herců, kteří se nezbaví puncu hezounka, ale nejednou dokázal ustát role hodné mistrů. Fincher si ho hýčká a jejich několikátá spolupráce je zatraceně znát. A Cate Blanchett? Že je jí čtyřicet? Dle jejího hraní jsem ani nedokázal odhadnout, ve které z těch rolí je nemaskovaná. Spolu s Bradem Pittem předvádí herecký koncert, který považuji za jednu z nejlepších ženských rolí za celý rok. Příští Vánoce se propašuje do mého osobního žebříčku „Nejlepší herečka“. Nedokážu si představit, že by jí měl šanci kdokoli trumfnout. V redakci si mnohdy nenecháme nějakou tu sexistickou poznámku. Téměř v každé novince o Transformerech se nám sklání Megan Fox nad kapotou, o Ellen Page už zásadně nepíše Elisha (protože o ní rádo píše pánské osazenstvo redakce) a Terezka Voříšková je českou verzí Megan Fox, jenom bez kapoty. U Cate Blanchett mohu ale jen tiše a s respektem smeknout klobouk. Je mistrovskou herečkou, která je navíc neskonale krásná a charismatická.
Je trochu škoda, že co jsme se dozvěděli v traileru, se dozvídáme i ve filmu. Nic víc, nic míň. Film Benjamin Button je takovým svým mnohem delším trailerem. Což vzhledem ke kvalitě traileru ale není žádná škoda. Fincher si dokáže pohrát s osudovostí a drobnými detaily lidských životů způsobem jako nikdy jiný, a proto se dostává film do jiných rozměrů. Obzvlášť na části „zapoměla si kabát“ (nebudu spoilerovat) je vidět Fincherův trademark. Benjaminem Buttonem nastavuje zrcadlo divákům. Situace, kterých člověk litoval, které by zapomněl či je přeskočil, ale byl slepý a viděl své omyly až o několik let později, jsou odrazem provokujícím a vyzývajícím na souboj právě diváky. Sestavení priorit, co je důležité, co není důležité.Benjamin Button je o smyslu splněných a nesplněných snů. Prožitých okamžicích. Co je pomíjivé a co věčné. S jakými slovy na rtech a s jakými výčitkami budeme ležet na smrtelné posteli. S úsměvem, s pláčem, smířením či vztekem sami na sebe. Vše je v Benjaminu Buttonovi. A přestože sázím na Oscarech na Milk (protože porota bude apelovat na vnitrozemní heterosexuální Američany, co ještě pálí čarodějnice za kacířství), fandím Fincherovi. Hrozně bych mu toho zlatýho plešounka přál.
Předminulý rok, když se objevil na plátnech kin Zodiac, padla recenze na mou hlavu. Už tehdy jsem měl co dělat, abych ze sebe dostal pár smysluplných vět, které by Fincherovo dílo vystihovaly a neurážely. Dovolím si citovat sebe sama (och, jak egoistické:) z předchozí recenze Fincherova opusu.
Všichni jsou zvědavi na Finchera. Kdo není, budiž zatracen. Osobnost rozměrů thrillerového King Konga objevující se pravidelně jednou za pár let. Vynoří se, vydělá pár milionů, zkultovní a zase se potopí hovět si na sametových polštářích perfektně vystlaného dna. Jeden z filmových králů, který nad svými filmy přemýšlí a snaží se z nich dostat maximum. Každý film, který by zkazil, by pro něj byl osobní prohrou a hanbou. Jak by takový člověk mohl vytvořit něco špatného?
Od Zodiaca se mnohé změnilo. Fincher už nevydělává pár milionů, ale pokouší se o Oscara. Není už jen thrillerovým mistrem, protože vytvořil nový příběh tragické lásky. Zůstává ale i nadále filmovým králem a podává poněkolikáté důkaz, že Američani nezapomněli točit, jak se poslední rok zdálo (ano, naše redakce si po celý loňský rok trhala zběsile vlasy… ještě že je tu Chris … „Nolan Agbár!“). Podivuhodný příběh Benjamina Buttona je romantickou tragédii o zamilovaných, kteří žijí po boku celý život, a přesto na sebe měli tak málo času. Geniálně vykonstruovaný příběh o muži, který se narodil stár, a umírá mlád, je nádherným příběhem o pomíjivosti krásných, vzácných chvil; osudových okamžicích, věčné lásce a vzájemné lidské úctě.
Dokážu si naprosto jasně představit, jak mohl Benjamin Button dopadnout ve špatných rukách. Byl by postiženým jedincem, který bloudí světem jako podivín hodící se do cirkusu, navíc špatně natočený. Namísto sólového koncertu, který se dal z námětu převráceného života vymámit, se soustředil scénář na to životně nejdůležitější, sentimentálně řečeno – lásku. Ani jeden není upřednostňován, ani jeden z nich nenese břímě celého filmu. Jistě, jde nám o Benjamina Buttona, ale postava „té pravé“, kterou mistrně ztvárnila Cate Blanchett (a já ji upřímně moc v lásce nemám, ale tady je prostě úžasná), se středobodu filmu během pár záběrů vyrovná.
Fincher se musel asi hodně přemáhat ve svém novátorství. Kdyby aplikoval své vcelku extrémní postupy na Buttona, v mnohém by snímku uškodil. Skutečnost, že Fincher umí své vášně klidnit a plně se odevzdat filmu, je nezpochybnitelný důkaz o jeho všestranném režisérském talentu. Na rozdíl od Klubu rváčů a venkoncem i Zodiaca se vydal cestou staré filmařské školy. Proto Button působí dojmem filmu od mistrů z dob sedmdesátých. Namísto věčných detailů vykresluje prostor a tím dává snímku mnohem více života, snaží se najít emoce v situacích a dialozích. nenaléhá hystericky na diváka o špetku citů. Tím se může zdát některým divákům se zalíbením v tempu pomalý a stopáž natáhnutá. Benjamin Button ale shrnuje celý život, nic nevynechává. Slovo „natáhnutý“ bych tedy rád zaměnil za „plynulý“. Snaží se zachytit každou minutu, aby si divák uvědomil, jak vzácné jsou střípky života a nutí diváka nejen přičuchnout, ale PLYNULE prožít dané okamžiky s hlavními hrdiny. Hledá krásu a poetiku v kontrastu s nekompromisní krutostí reality…to je život. Ať už od začátku do konce, či od konce do začátku.
Nemusím asi ani naznačovat, jak brilantní práci Brad Pitt, Cate Blanchett a „the other cast“ odvedli. Brada Pitta odjakživa bráním, je jedním z herců, kteří se nezbaví puncu hezounka, ale nejednou dokázal ustát role hodné mistrů. Fincher si ho hýčká a jejich několikátá spolupráce je zatraceně znát. A Cate Blanchett? Že je jí čtyřicet? Dle jejího hraní jsem ani nedokázal odhadnout, ve které z těch rolí je nemaskovaná. Spolu s Bradem Pittem předvádí herecký koncert, který považuji za jednu z nejlepších ženských rolí za celý rok. Příští Vánoce se propašuje do mého osobního žebříčku „Nejlepší herečka“. Nedokážu si představit, že by jí měl šanci kdokoli trumfnout. V redakci si mnohdy nenecháme nějakou tu sexistickou poznámku. Téměř v každé novince o Transformerech se nám sklání Megan Fox nad kapotou, o Ellen Page už zásadně nepíše Elisha (protože o ní rádo píše pánské osazenstvo redakce) a Terezka Voříšková je českou verzí Megan Fox, jenom bez kapoty. U Cate Blanchett mohu ale jen tiše a s respektem smeknout klobouk. Je mistrovskou herečkou, která je navíc neskonale krásná a charismatická.
Je trochu škoda, že co jsme se dozvěděli v traileru, se dozvídáme i ve filmu. Nic víc, nic míň. Film Benjamin Button je takovým svým mnohem delším trailerem. Což vzhledem ke kvalitě traileru ale není žádná škoda. Fincher si dokáže pohrát s osudovostí a drobnými detaily lidských životů způsobem jako nikdy jiný, a proto se dostává film do jiných rozměrů. Obzvlášť na části „zapoměla si kabát“ (nebudu spoilerovat) je vidět Fincherův trademark. Benjaminem Buttonem nastavuje zrcadlo divákům. Situace, kterých člověk litoval, které by zapomněl či je přeskočil, ale byl slepý a viděl své omyly až o několik let později, jsou odrazem provokujícím a vyzývajícím na souboj právě diváky. Sestavení priorit, co je důležité, co není důležité.Benjamin Button je o smyslu splněných a nesplněných snů. Prožitých okamžicích. Co je pomíjivé a co věčné. S jakými slovy na rtech a s jakými výčitkami budeme ležet na smrtelné posteli. S úsměvem, s pláčem, smířením či vztekem sami na sebe. Vše je v Benjaminu Buttonovi. A přestože sázím na Oscarech na Milk (protože porota bude apelovat na vnitrozemní heterosexuální Američany, co ještě pálí čarodějnice za kacířství), fandím Fincherovi. Hrozně bych mu toho zlatýho plešounka přál.
Datum: 5.2.2009 00:28 | FILM: 
Autor: Jiří Sádek